Mukl
Petra Čeřovská
Přežil, ale nikdy nezapomněl. Kolik ran dokáže člověk přijmout, než učiní falešné doznání? Jak silná je vůle žít na místech, kde je smrt vysvobozením? Je možné projít peklem a zůstat přitom člověkem? Kniha inspirovaná skutečným příběhem muže, který byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k patnácti letům odnětí svobody. V pouhých 19 letech prošel velmi krutými výslechovými metodami StB a na vlastní kůži okusil lidskou krutost v její nejsyrovější podobě. Nejinak tomu bylo po vynesení rozsudku. Osm let strávených v uranových dolech na Jáchymovsku, nelidské podmínky a každodenní boj o život, to vše se podepsalo nejen na jeho fyzickém zdraví, ale rovněž na zdraví psychickém. Přežil, ale nikdy nezapomněl…... celý text
Přidat komentář
Jsem dojatá, byl to opravdu velmi silný a krásně napsaný příběh. Mnohdy jsem potlačovala slzy (někdy i marně) a zejména u pasáží výslechů jsem musela knihu i na chvíli zavírat, abych se vůbec nadechla. Na knihu budu dlouho vzpomínat, a to nejen proto, že Vidochov a Novou Paku osobně znám a celý příběh jsem si tak mohla zasadit i do konkrétního místa.
Tohle bylo tak zoufalé, smutné a kruté. Pasáže, kde probíhají výslechy, jsem přečetla se slzami v očích. Kolik hrůzy dokáže zvládnout člověk. A čeho všeho jsou lidi schopní. Bylo mi bratrů tak moc líto.
Když jsem si jí půjčovala, nic jsem od knihy neočekávala. O to víc mě překvapila. Příběh dvou bratrů, při jeho čtení jsem jako čtenář zažila spousty pocitů. Naštvání a zmaru při popisu výslechů, smutku občas i radosti z dalšího života bratrů. Výborně napsaná kniha, u které Vám dojde spousty věcí o zrůdné době, která tu panovala. Měla by se číst povinně.
Nejdřív jsem si říkala, no jo, no, zase další spisovatelka, co chce napsat osudy jejich rodiny, tak když už jsem začala číst... ale řeknu vám.... to byl šok, fakt šok. Lidé si myslí, že je po válce a už bude jen líp, snaží se, bojují, dřou a všechno špatně. Za to se jim odměníme, že je zavřeme do uranových dolů. Brečela jsem, když jsem četla pasáže o výsleších. Vždyť jsme všichni lidi. Čím vším si bratři museli projít. Další moje slzy tekly při pasáži, ve které se Vladimír loučil s Blankou a umíral. Nádherně napsané a popsané poslední, i když těžké a bolestné chvíle. Díky za tuto knihu, díky za to, že se paměť těchto lidí dostala do knih a jako připomínku krutým časům si ji mohou přečíst i ti, kteří toto období nezažili.
Hodně smutný osud rodiny kousek od nás... Smekám před silou obou bratrů, co museli vydržet, to by dneska už jen těžko někdo ustál.... Knížka je psaná i přes tíhu doby moc hezky a měla by být zařazena do povinné četby, aby se nezapomnělo, co v naší zemi dělo a čeho se naši na našich dopouštěli...
Osud rodiny vlastnící hospodářství ve východních Čechách do doby než jim všechno sebrali komouši v padesátkách. Také synům ukradli jejich nejlepší léta, když jim po krutých výsleších napařili dlouhá léta v Jáchymovských dolech. Místy opravdu podrobný popis výslechových metod a života v pracovních táborech. Zajímavé i pro ty, kteří chtějí porozumět mnohému i z dnešní doby.
Smutné vyprávění, úžasně napsané. Jsou knížky na které se nedá zapomenout a tato k nim patří.
Po knize jsem velice dlouho pokukovala (zajímá mě doba válečná a poválečná , lágry všeobecně), jaké však bylo příjemné překvapení že se jednalo o přespolní sousedy tatínkova rodu (tatínek pochází z Ústí ). Knihu jsem dnes otevřela ve 14h a zavřela ve 20.15h . Četlo se jedním dechem. Půjčeno z knihovny.
Naprosto úžasně a čtivě napsáno. Tohle mě vždycky rozhodí, že se lidé nepoučili z války a v 50.létech dělali opět to samé, co nacisti dělali v koncentracích. Mučení horší než ve středověku, ponižování, zastrašování a přesto tito lidé (někteří) přežili. To, co vydrželi tito hrdinové, tohle ny dnes už nevydržel nikdo. Na konci knihy jsem řvala jak malé dítě. Doporučuji přečíst.
Příběh jednoho rodu začíná tak pěkně, že by mohl vyvolat dojem pohádky. Jak ale pokračuje pohádka? Ježibabou, zlou královnou nebo vlkem. V tomto příběhu sice bylo hodně vlků, ale je to hlavně příběh autorčiny rodiny. Pravdivě popsala smrt a smutné události v době, kdy byl její děda ještě malý. To nejhorší ale mělo rodinu Hanušovou čekat...
Dva nejstarší z bratrů jedné letní noci vytáhli z domu a s těžko rozpoznatelnými obličeji dovezli do věznice. Tam teprve vše začalo.
Výslechy, mučení, které mysleli, že nepřežije ani jeden a několik soudních stání s konečným rozsudkem byly následkem nicnetušící spolupráce bratrů v protistátní činnosti.
Přežili, ale nezapomněli.
Příběh obsahuje také kopie soudních rozsudků a stručný životopis osob vystupujících v biografickém příběhu.
Tato knizka by opravdu mela byt zarazena mezi povinnou cetbu.
Takove mnozstvi znicenych zivotu kvuli nejake prasive ideologii..je treba si to pripominat a nove generace o tom ucit, aby se historie nemohla uz nikdy opakovat.
Audiokniha.
Smutné vyprávění osudů jednoho nevinného a jeho rodiny. Vždy si říkám že to člověk ani nemůže vydržet. V dnešní době kdy každý remcá na politiku je dobré si připomenout že může být i hůř, stačí pustit k válu komouše.
Zajímavé čtení. Autorka dokázala velmi působivě popsat výslechy a následně věznění muklů, podmínky v pracovních táborech. Vyvarovala se zbytečného klišé, všechna fakta a informace, které chtěla čtenářům předat, jsou velmi přirozeně zakomponovány do čtivého textu. Nepůsobí rušivě.
Osobně bych tuto knihu zařadila mezi literaturu, kterou by si dnešní mladá generace měla přečíst.
Tahle knížka je plná zla, bezmoci, bolesti. Zároveň plná odvahy, síly, lásky. A hlavně je skutečná.
Nedávno jsem v nějaké internetové diskuzi četla komentář ,,Proč si tohle pořád připomínáme? Vždyť už je to tak dlouho, co se to dělo. Dnes se dějou důležitější věci."
Ne, ne a ne! Tohle se musí připomínat, o tomhle se musí číst, tohle se musí učit.
Jak již bylo vícekrát zmíněno, příběh byl velmi silný, protkaný krutým násilím, mučením. Nebylo příjemné ji číst, nebyla to procházka růžovým sadem a u některých knih je to dobře. Je potřeba vědět co a jak se dělo. Je potřeba znát dějiny a opakování špatných událostí se vyvarovat.
Kniha je dobře napsaná, četla se skoro jedním dechem.
V tomto případě bych možná i volila "oko za oko, zub za zub", vím, že někteří svoji práci brali velmi odpovědně, ale pořád jsme lidé. Ti, co vykonávali zlo, lidé s duší opravdu nemohli být.
"Odsun probíhal na několik etap a téměř v poklidu. Na cestě domů je doprovázely pohledy jejich českých sousedů, nikdo se k nim však nechoval sprostě nebo hrubě."
Škoda, autorka mě od knihy odpudila. Takový názor na odsun je zaslepený a falešný.
Velmi silný skutečný příběh. Nedovedla jsem si představit, co zažívali političtí vězni. Knihu by si měl přečíst každý.
Praktiky STB, mučení ... Mezi lágrem pro politické vězně a koncentrákem nacistů moc velký rozdíl nebyl.
Tak tohle byl hodne silný příběh, který mi dostal. Člověk si to ani v nejmenším nedokáže představit, jak to tenkrát chodilo a jak lidé trpěli. Hrozné. Podle mě, by si toto měl přečíst každý. Třeba by jsme si pak více vážili toho, co máme.
Tuto knížku jsem četla před delší dobou, jen jsem si jí sem zapomněla přidat, ale patří mezi ty, které mi z paměti nezmizí a měl by se s touto dobou seznámit každý, aby se už nikdy nedopustilo takové zlo a historie se neopakovala. Čtěte a doporučujte takové knížky dalším čtenářům, ať se na tuto komunistickou dobu nezapomene.