Mukl
Petra Čeřovská
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453018/bmid_mukl-wK9-453018.jpg
5
127
127
Přežil, ale nikdy nezapomněl. Kolik ran dokáže člověk přijmout, než učiní falešné doznání? Jak silná je vůle žít na místech, kde je smrt vysvobozením? Je možné projít peklem a zůstat přitom člověkem? Kniha inspirovaná skutečným příběhem muže, který byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k patnácti letům odnětí svobody. V pouhých 19 letech prošel velmi krutými výslechovými metodami StB a na vlastní kůži okusil lidskou krutost v její nejsyrovější podobě. Nejinak tomu bylo po vynesení rozsudku. Osm let strávených v uranových dolech na Jáchymovsku, nelidské podmínky a každodenní boj o život, to vše se podepsalo nejen na jeho fyzickém zdraví, ale rovněž na zdraví psychickém. Přežil, ale nikdy nezapomněl…... celý text
Přidat komentář
Praktiky STB, mučení ... Mezi lágrem pro politické vězně a koncentrákem nacistů moc velký rozdíl nebyl.
Tak tohle byl hodne silný příběh, který mi dostal. Člověk si to ani v nejmenším nedokáže představit, jak to tenkrát chodilo a jak lidé trpěli. Hrozné. Podle mě, by si toto měl přečíst každý. Třeba by jsme si pak více vážili toho, co máme.
Při čtení této knížky se mi otevírá kudla v kapse. Ze všeho nejraději bych posbírala všechny ty ... (nechci být sprostá) a s gustem jim provedla do nejmenšího detailu to samé, co oni udělali rodině Hanušů, zejména Stanislavovi a Vladimírovi. Já vím, že se nemá zlo oplácet zlem, ale kdo si tuhle knížku přečte, ten pochopí. A kdo si přečte a stejně si bude stát za tím, že je třeba odpouštět, toho budu mít za světce.
Knížka Mukl je opravdu hodně potřebná. Povinná četba pro všechny, kteří mají tu drzost pochybovat o tom, jestli se všechny ty hrůzy děly. Povinná četba pro všechny mladé, jako výstraha.
Já sama si musím knížku dávkovat, je to tak silné, pláču nad tím, zuřím... Emočně jsem vyčerpaná už po pár stránkách. Ale dočtu. A za svůj život určitě ještě několikrát přečtu.
Nezapomeňme!!!
Téma důležité, kniha pro mladší generaci poučná, pro starší některé věci evokující - ano. Základní informace o západočeských lágrech - ano. Osobní příběhy bratrů Hanušových - ano. Terapie pro autorku - doufám, že ano. Jinak je to ale mimořádně mizerně napsané. Je mi líto. (A není to věc pouze autorky. Opravdu je možné, aby redaktorka dopustila tolik klišé, že dialogy v lágrech působí jako z pionýrského tábora - nebo pustila věty typu "V roce 1958 poznal svou budoucí ženu Elišku, kterou si v roce 1959 vzal za ženu"?) p.s. Asi je patrné, že se velmi zlobím. Příběh měl potenciál stát se dokumentárním mementem, nebo v beletrizované formě emocionálně silným osobním dvojpříběhem na pozadí druhé poloviny dvacátého století. Není bohužel ani jedním. A jak málo by stačilo...
Velmi silná kniha, která obsahuje všechny ty hrůzy lágrů, ale i osobní rovinu autorčiny rodiny. A o to je to bližší pocit, pokud to nejsou jen suchá literární fakta, ale i přímo zažité události, navíc takhle blízkého člověka. Na konci je to opravdu smutné čtení. Knihu jsem přečetl po osobní návštěvě míst bývalých lágrů, po absolvování stezky Jáchymovské peklo, po návštěvě Věže smrti ve Vykmanově. Tolik hrůzy na jednom místě je velmi silná káva. Je nutno na toto nikdy nezapomenout, protože tento hnusný režim se pořád drží nad vodou...
Jedním slovem síla. Ty popisy mě taky odrovnaly, všechna čest, že to paní Čeřovská dokázala sepsat a vtisknout do toho tolik emocí a zároveň si udržet jako autorka odstup.
Přiznávám se, že o paní Čeřovské ani její rodině jsem nikdy předtím neslyšela. Na knihu jsem narazila náhodně v knihkupectví, kdy jsem brouzdala mezi regály a nevěděla, co číst. Před pár týdny jsem se pustila do čtení jako "odlehčení" před nadcházejícími zkouškami. Ta kniha je všechno, jen ne oddechové čtení. Mnohokrát jsem musela knihu odložit, protože jsem nezvládala barvité popisy toho, co bratrům Hanušovým způsoboval komunistický režim. Čím hlouběji jsem se do knihy nořila, tím hůře se mi četla, protože nejsem pamětník komunismu, tudíž nemám šanci nikdy zcela pochopit, co si ti nebozí lidé museli přetrpět. Posledních asi 30 stran jsem dočítala s těžkým srdcem a balíčkem kapesníků po ruce, z očí se mi řinuly nezastavitelné vodopády slz, protože se mě ta kniha dotkla tak neuvěřitelným způsobem, že ještě teď, několik dní po dočtení, mě přepadají chvíle smutku, kdy jsem myšlenkami se všemi těmi lidmi, kterých se to týkalo...
A na závěr - já prostě nedokážu pochopit, proč nebyla komunistická strana po revoluci zakázaná. To, co se tu během těch dlouhých 41 let týhle nechutný diktatury dělo, se nesmí nikdy opakovat.
Byť tahle kniha není psána vytříbeným literárním stylem a zřejmě nikdy nevyhraje žádnou cenu, o to víc má hodnotu vypovídající.To, čím si tahle rodina prošla je samo o sobě obviněním a soudem komunismu. Nezbývá než se zasadit, aby se tohle už nikdy neopakovalo. Po dotčení knihy jsem měl slzy v očích.
Toto je opravdu hodně silný příběh.
Hlavou se mi honí myšlenka jak tohoto chování někdo může být schopen ???
Tato kniha ve mě zůstane dlouho.
Kniha je poměrně zdařilá. Čte se lehce. Příběh se mi líbí. Trochu mi vadí některé faktografické chyby, ale přisuzuji to stylu vyprávění a potřebám příběhu. Když čteme vyprávění, tedy jak si to kdo pamatuje, tak je možné něco napsat trochu jinak.
(SPOILER) Po dočtení této knížky jsem si říkala, že budu muset přehodnotit svoje bodováni tady na DK, protože vždy, když se mi knížka opravdu líbila, dávám 5 hvězdiček. Ale pak jsou knížky, které jsou naprosto dokonalé, ještě lepší než ty s hodnocením pět a já bych potřebovala treba šestku. Kdepak šestku!!U Mukla klidně desítku!!Protože ačkoli se mi některé pasáže četly těžce, protože krutost komunistů neznala mezí, nemohla jsem přestat číst...Obdivuji sílu a vůli obou bratrů přežít, ale ještě víc smekám před Vladimírem, který dokázal odpustit nebo spíš pochopit bratrovy činy, které je následně oba dostaly do takového pekla. Zároveň je mi smutno z toho, že za války bylo na českém lidu pácháno zvěrstvo nacisty, a po válce jsme se toho stejného, ne-li horšího dočkali od našich vlastních lidí. A také si říkám, nevytrpěl ten Vladimír za života už dost bolesti? To musel tolik trpět i při umírání? A ti, co ho tak nelidsky ve vazbě týrali, trpěli taky, když umírali? Je Bůh nebo nějaká spravedlnost? Po dočtení této knížky se vám bude v hlavě honit spoustu otázek a rozporuplných pocitů a určitě na ni budete dlouho vzpomínat
Silné a nezapomenutelné vyprávění, které ve vás vyvolá smršť emocí a dlouho ve vás bude rezonovat. Kniha se i přes nelehké téma čte velmi dobře, od samého začátku vás vtáhne do svého děje a vyplivne emocionálně vyždímané až na samém konci. Doporučuji! Více v recenzi od Kniha za knihou.
Tato kniha patří mezi ty, které po přečtení odložíte, ale stejně na ně musíte i nadále myslet. Člověk se totiž neubrání otázkám, jak je možné, že se toto dělo, a že toho byli schopni naši vlastní lidé. Tyto příběhy by neměly být nikdy zapomenuty a měly by být věčnou připomínkou toho, čeho se komunisté na lidech dopouštěli. Čest památce rodiny Hanušových!
Smekám před všemi, kdo takové peklo prožili i před těmi, kteří se nebáli jim pomáhat...
Tak to tedy byla síla. I několik dní po dočtení knihy nemám slov. Hrůzné, otřesné a velmi autentické svědectví zvěrstev, kterých se komunisté na lidech dopouštěli. Na poslední strany jsem přes slzy neviděla.
Knížka se čte jedním dechem. O obsahu asi nemá smysl diskutovat. Tu dobu je třeba neustále připomínat.
Velmi smutně a drasticky popisovaný osud jedné rodiny. Nechci zlehčovat útrapy, kterými si Hanušovi prošli, ale nesedl mi způsob vyprávění.
Kniha podle skutečné události, kdy byl mladý Vladimír ve vykonstruovaném procesu obviněn a odsouzen k patnácti letům odnětí svobody. Prošel krutými výslechovými metodami StB a osm let strávil v uranových dolech na Jáchymovsku.
Tato kniha je o naší historii, o které se až tak moc nemluví a to je myslím škoda. Kolik knížek vzniklo o koncentračních táborech, ale o naší komunistické historii, kdy se spousty nevinných lidí dostalo do rukou neskutečných stvůr, tu moc není. Tato kniha je drsná svým obsahem, brutální zacházení s vězni je zde vylíčeno neskutečně reálně, ale co je pro mě nejdrsnější, je právě to, že to je součást naší nedávné historie a z toho mi je až špatně. Při čtení pro mě bylo nepochopitelné, jak v takových podmínkách vůbec lidé mohli přežít a pak po návratu domů zase normálně fungovat. Bylo to silné, neskutečné, nepředstavitelné.
Kdo máte rádi knížky podle skutečných události a chcete se dozvědět víc o tom, jak to tu chodilo v padesátých letech, tak rozhodně tuto knihu doporučuji.
Mám jen malý problém a to, že kniha je na pomezí historie faktu a beletrie. Víc by mě vyhovovalo, kdyby to bylo buď jedno a nebo druhé. A ještě mi nesedl styl psaní autorky. Takže dávám sice o půl hvězdičky méně, ale i tak si stojím za tím, že knihu by si mělo přečíst co nejvíce lidí.
4,5*/5*
Mukl
Velmi silný skutečný příběh. Nedovedla jsem si představit, co zažívali političtí vězni. Knihu by si měl přečíst každý.