Birthday Girl
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349498/bmid_birthday-girl-AXd-349498.jpg
3
722
722
Murakami/Menschik série
< 4. díl
Tajemný příběh mladé dívky, který se odehraje na den přesně na její dvacáté narozeniny. Ten den musela zaskočit za kamarádku v restauraci. A náhoda tomu chtěla, že zrovna ten večer to byla ona, kdo má dovézt majiteli podniku jeho večeři do šestého patra. Postarší noblesní muž, kterého vidí poprvé a naposledy v životě, působí dobráckým, ale i záhadným dojmem – nabídne jí, že jí splní jakékoli přání. Přání, které nebude možné vzít nikdy zpět…... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2017 , OdeonOriginální název:
バースデイ・ガール (Bāsudei gāru), 2002
více info...
Přidat komentář
Ze stejného soudku jako Útok na pekárnu. Tenká knížka se spoustou krásných ilustrací. Nicméně. Oproti Útoku, kterej mi přišel úžasnej, je tohle velká bída. Jednak celá ta povídka nic moc neříká. Je to takovej velmi slabej odvar na „dávej pozor, co si přeješ“, ale zároveň se člověk vlastně nedozví, co si ta holka vlastně přála. Je tu spousta divných věcí a záhad, ale ne toho druhu, že by mě to přimělo přemýšlet a dojít k nějakým závratným teoriím. Je to jen takový to „Meh…“. Nikdy by mě nenapadlo, že tohle řeknu o Murakamim, ale tahle knížka patří do kategorie vyhozené peníze.
Kniha se četla moc hezky a ilustrace tak ty jsou nádherné. Umocní zážitek ze čtení :-)
Tak tahle mě trochu zklamala. Jednak jsem prvních 15 stran četla 3x, protože jsem nemohla pochopit, jak autor přešel z "er" formy do "ich" formy. :)
Vzápětí jsem se ale začetla a moc mě to bavilo, typický Murakami, musela jsem se usmívat... Naštval mě ovšem tím, jak příběh usekl, aniž bychom se cokoliv dozvěděli. Takže nakonec to bylo takové nijaké :( Závěrečná část, kde píše o sobě, mě nezaujala, měl to napsat alespoň svým stylem a nebo raději prodloužit příběh Birthday Girl.
Můj druhý Murakami a stále ve mně přetrvává onen pocit "proč?" nebo "co na tom všichni mají?". Uznávám, že jsem po knize sáhla spíše z nudy, ale o to měla lepší výchozí pozici. Mohla jen příjemně překvapit. Naplnit, co přeplnit má nulová očekávání. Ale nezadařilo se.
Kniha si určitě najde čtenáře, kterým se bude líbit. Mě příliš neoslovila, ale přesto ji nepovažuji za vyslovený propadák.
Téměř necudně útlá knížečka, všehovšudy čtení na půl hodiny, ale vůbec ne špatné čtení.
Očekával jsem typickou povídka na styl „zhoubného daru“, ale byl jsem překvapen. Bylo by skoro naivní předpokládat složitý děj na asi čtyřiceti stránkách a také se ho nedočkáte, ale má to své kouzlo. Dar je dám, není nám však prozrazeno, jestli toto nezvratné rozhodnutí bylo dobré, či nikoliv, ba dokonce nám ani není řečeno, co bylo přáním hlavní hrdinky. A potom to tak nějak končí. A konec po sobě zanechává prázdnotu, která vás nutí se přece jenom zamyslet.
Autorův dovětek o jeho vlastním vnímání narozenin, byl velice zajímavý a myslím, že mi pomohl ujistit se o myšlence knihy. Nebudu ji zde explicitně vysvětlovat, beztak bych ze sebe udělal jenom nic nechápajícího pitomce, ale jsem si jist, že to velice souvisí s lidskou povahou, jejím vývojem a jak jinak taky trochu s věkem. Hlavně pak ona myšlenka souvisí se společenskými „kolejemi“, ze kterých chtě nechtě, nelze tak úplně nikdy vyjet.
Ilustrace jsou krásné, individuální pojetí povídky rovněž. Cena knihy však – nutno si přiznat – je poněkud přemrštěná. Stejně jako originální ceny Útoku na pekárnu, i Podivné knihovny. Měli-li bych tuto knihu zařadit, musím napsat, že je o maličko horší než Knihovna, zato však mnohem lepší, než Útok.
Po Spánku a Útoku na pekárnu na mě čekala ještě Birthday girl.
A i ta doplnila mé zklamání z Murakamiho povídek. Tohle není geniální nedokončení díla, tohle je jen nedokončení, kde si konec musíte utvořit sami. Mně to bohužel moc nešlo.
Murakamiho povídky, za mě, ne. Pokud se s Murakamim teprve seznamujete, sáhněte po jeho románech.
Knížka (stejně jako další útlé knížky autora) neříká nic anebo všechno - možná v tom je genialita autora. Já mám radši, když autor naplno řekne, co chce říct.
Citát:
"Člověk je zkrátka už takový, že ať si přeje, co chce, a ať se vydá kam chce, může být stejně vždycky jen tím, kým odedávna byl.. Ať jdeš, kam chceš, stejně vždycky budeš jen sám sebou."
Stejně jako ostatní kratší Murakamiho věci, je tahle knížka "bez konce" a víc si člověk musí domýšlet než přečíst. Takhle si ulehčovat práci, pane spisovateli, že se nestydíte... Ale k zamyšlení to je a to se mi líbí.
A líbí se mi taky obrázky :)
Knihu jsem přečetla asi tak za hodinu. Je to kratší povídka, která Vám dá trochu víc, než by jste čekali. Je doplněná o působivé obrázky. Knihu doporučuji!
Tedy, tathle knížka je záhada... je tak krátká, a přitom je v ní toho tolik... abych řekl pravdu, mám z ní trochu ambivalentní pocity, nejsem si jistý, jak moc se mi líbila, ale donutila mne přemýšlet nad jejím smyslem, a to se ne každé knize podaří. Určitě ve mne zůstane ještě dlouho, už jenom z toho důvodu, že se nad celým příběhem vznáší jedna nezodpovězená otázka. Já mám, jako asi každý, svou vlastní teoretickou odpověď, ale když nad tím tak přemýšlím, vlastně na tom nezáleží. Spoustu věcí si v životě musíme domýšlet, a někdy i vymýšlet.
Krátká povídka, kterou přečtete za pár hodin. Kniha vypadá dobře, je pěkně ilustrovaná. Je to už pár měsíců, co jsem to četl. Příliš hluboký dojem to na mě nezanechalo. Závěr mi přišel takový nijaký.
"Ať jdeš kam chceš, stejně vždycky budeš jen sám sebou." (s. 59)
Pokud se rozhodujete, jestli začíst s Murakamim, sáhněte radši po rozsáhlejších románech Kafka na pobřeží nebo Norské dřevo.
Povídky nádherně ilustrovala Kat Menschik, ale kromě Podivné knihovny ostatní tři, včetně Birthday Girl, na mě zásadně nezapůsobily. Pouze náznak tajemna nestačí.
Závěrečný dovětek autora působí jako sloupek z novin.
ČV 2020 - 20. Kniha, která nesplňuje ani jedno z předešlých témat
Murakamiho obecně nemusím, ale tyhle povídky od Odeonu mě skutečně přesvědčily o jeho talentu. Tedy...ty první dvě. Spánek byl dokonalý, Podivná knihovna podivně skvělá, Útok na pekárnu byl už o dost slabší, ale Birthday girl, to byla vyloženě slátanina.
Předčítala jsem ji v autě, když jsme s přítelem jeli do Slovinska, a ani jeden z nás z toho nebyl nijak nadšený, spíš jsme se ihned po dočtení shodli, že to byla pěkná blbost a vyhozené peníze.
Jako obvykle, krásné ilustrace a celkově vzhled knihy je super, kvalitní papír, krása, ale bohužel, knihy nekupujeme ani tak proto, aby hezky vypadaly, jako spíš pro jejich obsah, který byl v tomto případě zoufalý.
Pouze to, že kniha je hezky zpracovaná a obsahuje nádherné ilustrace, mě přesvědčilo, abych nedala hodnocení "odpad!"...
Krátké svižné, ale bohužel ne dokonalé. Chyběl hlubší příběh a tentokrát nemám potřebu nad knihou neustále přemýšlet jako u většiny ostatních od tohoto autora.
Mám Murakamiho velmi ráda. Jestli si ale budu pamatovat, o čem kniha byla, tak jen proto, že budu chtít vyprávět, jakou pitomost to Murakami tentokrát napsal.
Nikomu, kdo není tak "profláklý" by tohle nevydali a taky by to nikdo nečetl. A myslím, že by to bylo dobře.
Co si slečna ve dvaceti přála, je mi upřímně jedno.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus narozeniny restaurace
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Jestli jste si přečetli anotaci, už se do samotné knihy (fakt je to samotná kniha?!, jako vážně?!) ani nepouštějte, nedozvíte se nic víc.Je tam jen totéž popsáno více slovy. Normálně mám rád nevyřčené konce, které nutí k domyšlení, ale je třeba mít vodítka, která trochu napoví pointu. Ale toto pointu postrádá, takže nebylo co naznačit. Dvojku dávám za tu myšlenku a místy atmosféru. Kdyby kniha neobsahovala (poměrně pěkné) obrázky a doslov autora, mohl příběh vyjít jako nejkratší povídka v nějakém souboru a ztratila by se v ostatním průměru.