Spánek
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182405/bmid_spanek-182405.jpg
4
1324
1324
Murakami/Menschik série
1. díl >
„Je to už sedmnáct dní, co nemůžu spát,“ tak začíná příběh Harukiho Murakamiho, jehož protagonistkou je zdánlivě obyčejná žena v domácnosti. Vlivem různých nečekaných okolností připomíná její noční život výlet do mimosmyslového prostoru. Ve světě, který je naprosto odlišný od našeho, prozkoumává svou rodinu, sama sebe, i význam života a smrti. Ilustrační doprovod ke knize vytvořila známá německá grafička Kat Menschik.... celý text
Přidat komentář
Na téhle knize jsou skutečně zajímavé a ocenění hodné jen ilustrace Kat Menschik. A vůbec tak nějak celkově toto dílko klame tělem...na omak působí luxusně, neb je vytištěno na kvalitním papíře...ale ten text...Murakami je tak trochu podivín...nedokáži dost dobře pochopit, proč spisovatel (muž) vypráví povídku, která se věnuje těm nejniternějším myšlenkám ženy. Pokusil se o to a nepochybuji o tom, že by se mu to mohlo povést ...někteří muži ženám docela rozumí :-))) Nemohu si pomoct, ale tady to působí hrozně křečovitě a divně...
Zcela zásadně mi nevyhovovala ich-forma, text mi připadal zahlcený slovesnými tvary popisujícími jednání protagonistky :"Vzdychla jsem si. Hodně hlasitě jsem si vzdychla...vyšla jsem z ložnice a vrátila se do obýváku. A znovu jsem pila brandy a četla si knížku. Odložila jsem knihu a zašla do dětského pokoje. Otevřela jsem dveře...atd."
Unavovalo mě to už od začátku a snažila jsem to svést na název knihy. S ohledem na nízký počet stran, jsem se to ale rozhodla dočíst...Tohle se Murakamimu prostě nepovedlo...nic naplat, je to možná jen důkaz toho, že tvůrčí krize občas postihne i ty nejlepší.
Velmi zvláštní povídka. Nevadilo mi zde, že hlavní postava brala své povinnosti jako návyky, starání se o syna, péče o domácnost a podobně, naopak to podtrhlo myšlenku, že při odprostění od spánku se jí rozšiřuje život, svět a možnosti. Konec byl nečekaný, utnutý v okamžiku možného zvratu, v okamžiku tom “nejakčnějším”.
Než se pustím do delších knížek od Murakamiho, snažím se ho tak nějak oťukat při těch kratších.
Psycho atmosféra této knížky byla dost dobře vykreslená, i když mě vzhledem k malému rozsahu knihy nestihlo čtení tak pohltit.
Závěr jsem ale fakt nepochopila.
Průměr. Nevím, ale nemohu těmto krátkým textům přijít moc na chuť. A navíc mě nijak neuspokojil ten prapodivný konec. Miluju Murakamiho rozsáhlejší romány.
Nevyřešená zápletka, divný, useknutý konec, a přesto oceňuji čtyřmi hvězdičkami. Čtivá povídka o ženě, která skrz nedostatek spánku vnímá svůj život jinak. Ráda si knihu za čas přečtu znovu, určitě v ní mezi řádky uvidím něco jiného...
Příběh o ženě která je v domácnosti a všímá si jak ji život utekl mezi prsty, aspoň tak jsem to vnímal já, vystudovaná, chytrá, vzdělaná, žijící ale stereotypní nudný život, kdy se ji ani vlastní muž již nelíbí a spíše na něm hledá chyby. Celkově na svém stereotypním životě hledala chyby a tak vždy když vše utichlo, začala žít na úkor spánku..... Hodnocení je slabá tři, jedna hvězda za Murakamiho, jedna hvězda za kresby a krátkost příběhu a jedna hvězda za nápad knihy, z těchto krátkých "povídek" mám raději tedy útok na pekárnu, která je na tom o kousek lépe. Nevím zda se mi to četl špatně, že jsem muž, rozhodně jsem její chování shledával spíše jako stěžování si a neustavičnou nespokojenost..... přečetl jsem, vrátil do knihovny mezi další Murakamiho knihy a myslím, že už si ji nikdy neotevřu. Bude jen na poličce spolu s dalšími.
Tato kniha mě táhla níž a níž a když jsem čekala rozuzlení s tím, že mě opět vyplivne ven a nechá mě nadechnout se, nestalo se. Nechala mě na dně s naprostým nepochopením.
Absence jmen způsobuje vnímání vztahů jako zcela odosobněné, což je zde naprosto skvělé. Ilustrace jsou dokonalé.
Ale přesto, že jsem zůstala na dně, bylo to mělké dno. Oproti tomu Norské dřevo mě zdeptalo na pár týdnů. O tomhle za pár dní nevíte.
Zajímavá kniha.
SPOILERY!: Díky zmizelé potřebě spát se žena v domácnosti "vrací" do mládí. Vrací se jí staré návyky a mládne i od pohledu (to jí alespoň připadá ve zrcadle). Nikdo ale změnu na ní nepozoruje. Přemýšlí a vzdaluje se tak trochu realitě, odcizuje se.
Manželství ji změnilo. Působilo to na mě jako kritika manželství a postavení ženy ve společnosti. Vystudovala literaturu s prací s plným počtem bodů, milovala čtení a čokoládu k tomu. Vdala se, přišla tím o čtení, sladké, příležitostný alkohol. Stala se někým jiným a sama se ptá, jak se to vlastně přihodilo.
Anna Karenina byl román na pokračování, mimochodem. A rozumět všemu v něm už po třech přečteních? Kdyby to bylo tak jednoduché. Studoval jsem ruskou filologii, něco o tom vím. Podtrhuje to schopnosti hlavní postavy, které byly zahozeny.
A ten konec? Otřesy reflektují její životní situaci. Tento konec se sem hodí.
Tak nějak nevím co si o této knize mám myslet , asi nevím co tím chtěl "básník" říci. Nelíbilo se mi že hrdinka tam svému synovi říká "dítě" je to tak neosobní nerodinné, jako by brala vše jako povinnost a ne jako radost. Ilustrace jsou ale pěkné doplňují příběh.
Zajímavé čtení. Popis každodenního stereotypu se mi dostal pod kůži, stejně tak myšlenky, které by přece neměly žádnou ženu napadat... Můj první střet s autorem, ale jistě ne poslední. Originální postřehy i myšlenky v lehce servírovaném čtivém příběhu a krásné kresby - za mě to fungovalo. Jen mě zamrzel ten otevřený konec. Chtěla jsem jít s hlavní postavou dál...
Poviedku som prvýkrát čítala v zbierke Slon mizne, a netuším prečo, ale myslela som si, že osobitné vydanie bude znamenať nejakú "extended" version. Žiaľ, nestalo sa to tak, čo ma mrzí, lebo s takouto témou by som siahodlný román čítala ostošesť.
A čo ku knihe? Opäť Murakami, opäť super, niet čo dodať. A inak som to vnímala ako hľadanie zmyslu života hlavnej postavy, kto je, čo je, čo dosiahla, kam smeruje. Či to má celé zmysel, či nestagnuje...
Kniha se mi líbila včetně ilustrací.
Citát z knihy, který mne oslovil:
Žít život člověka, který se soustředit nedovede, to je jako mít otevřené oči a stejně vůbec nic nevidět.
Začátek této knihy se mi příliš nelíbil. První věta ano, dalších pár stránek mi přišlo o ničem. A pak se ve mně něco zlomilo. Najednou jsem začala chápat. Typický druh japonské ženy (možná velké části moderních žen). Péče o domácnost. Stereotyp. Každodennost. Život ztracený v povinnostech. Ztráta iluzí. Muž. Dítě. A co dál? Není to málo? Vím o oblíbenosti Franze Kafky, ale v této knize mi absence jmen připadala příšerná. Takový neosobní vztah k rodině. Nechápu. Alespoň si člověk uvědomí, že si musí život užívat. Mít rodinu a zároveň své zájmy … a snažit se to spojit, alespoň někdy. Trochu mě zklamal otevřený konec. Nemám je ráda. Chtěla bych vědět, jak to dopadlo.
V jednoduchosti je krása...
Ponocovat je slast. S touto knihou ještě prohloubenější...
Jen otáčet stránky a na jazyku si nechat rozplývat kostičky čokolády...
Nečekala jsem, čím Spánek je, dokud jsem ho nepřečetla...
Počítám s tím, že se mu budu v následujících nocích opakovaně věnovat!
Tohle čtení je skvostné...
Ráno vstane, udělá snídani manželovi a dítěti a po jejich odjezdu do školy a do práce jede na denní nákupy. Pak připraví rychlý oběd pro sebe a pro manžela a když se manžel opět vrátí do práce, jede plavat na půlhodiny do bazénu – ne, že by ji to nějak zvlášť bavilo, ale nechce přibrat, pak chvíli bezcílně bloudí po městě nebo se doma pokouší číst, ale není schopna se na čtení soustředit. Když se dítě vrátí ze školy, dá mu svačinu a dítě jde ven. K večeru připraví večeři, při které si povídají a pak se dítě chvíli dívá na televizi nebo hraje s manželem nějakou hru a pak, když jde dítě spát, manžel si čte noviny a poslouchá hudbu, a přitom s ní nezávazně konverzuje. A tak je to každý den.
Takový je tedy její život. Počáteční zamilování a radost ze sexu už jsou pryč a každodenní stereotyp je jediné, co zůstalo. Tak z toho bych asi taky měla noční můry. Takže si vlastně myslím, že celé je to ošklivá noční můra, a že se nám hrdinka probudí až po tom konci.
Je to jedna z ranných Murakamiho prací a připadá mi trochu, jako by si autor zkoušel, co dokáže a co čtenáři vydrží. Takže panu Murakamimu 3 a za krásnou knihu jedna další hvězda.
Za mě naprosto úžasná povídka. Tak akorát dlouhá, aby řekla vše, co je třeba a nenudila. Velmi se mi líbil závěr, který, jak jsem zjistila, lze interpretovat více způsoby. Celkově v povídce panuje magická atmosféra, která mě donutila hlavní hrdince tak trochu závidět. Dobře zvolený styl ilustrace. Pro mě to bylo to nejlepší, co jsem od Murakamiho zatím četla.
Krátký a svižný příběh, který balancuje na hranici fantaskna, kam běžně pro knihy nezacházím. Tahle povídka měl ale bavila. Konec mě vysloveně rozčaroval, ale nemám to Murakamimu za zlé. Jedná se o tak šílený příběh, že si s ním mohl udělat, cokoliv se mu zachtělo. Samotná zápletka byla tak jednoduchá, a přitom úžasně nápaditá. Určitě je to jedna z knih, na kterou nezapomenu, přestože nejde o nějaký velký bestseller.
Povídka se mi celkem líbila. Není to jako jeho romány, ale ke zpestření dne dobré. Opět k zamyšlení. Pro mě jeden z možných popisů matky v domácnosti a jejích nejniternějších pocitů, které Murakami odhaluje bez zábran.
První kniha od tohoto autora.Dost mě zaujal styl jeho psaní.Vykresluje postavu velice sobeckou,bez citu,zároveň přemýšlivou nad životem,jeho smyslem,smrtí a co bude po ní?Určitě sáhnu po jeho další knize!
Štítky knihy
japonská literatura thrillery poruchy spánku, nespavost
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Typický Murakami. Velmi čtivé, zvláštní a když příběh začne gradovat, tak ho autor utne a je konec. 3,5*