Útok na pekárnu
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/305853/bmid_utok-na-pekarnu-u7K-305853.png
3
681
681
Murakami/Menschik série
< 3. díl >
Třetí ilustrovaný svazek, který svými grafikami doprovodila německá výtvarná umělkyně Kat Menschik, obsahuje dvě povídky. Oba texty spojuje téma, totiž nezvladatelný, krutý hlad. „Měli jsme každopádně hlad jako vlci. A vlastně ne jen tak obyčejný hlad. Spíš to byl pocit, jako když člověk spolkne samotnou prázdnotu vesmírnou.“ Dva mladí muži – vyzbrojeni kuchyňskými noži – se vypraví do pekárny, aby tam utišili svou potřebu. Nakonec k násilí nedojde, jen majitel je donutí poslouchat úryvky z Wagnerových oper... Při druhé loupeži žádná obyčejná pekárna není po ruce, a tak muž a žena vezmou útokem provozovnu McDonaldu. S brokovnicí v ruce. Někdo poslouchá žízeň, někdo svůj hlad.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , OdeonOriginální název:
Pan-ja šugeki / Pan-ja saišugeki, 1981
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu jsem poprvé četl v roce 2017 a nyní 3 roky poté jsem se k ní znovu vrátil. Je to zajímavý příběh o tom, jak může hlad ovlivnit myšlení lidí. Některé situace mi připadaly legrační, ale také k zamyšlení. Čtenáři, kteří chtějí vyzkoušet nějakou krátkou knihu od Murakamiho, mohou si tuto knihu přečíst. Kniha má křídový papír a pěkné ilustrace.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Na světě totiž jsou i nesprávné volby, které přinášejí správné výsledky, a také správné volby, které je nepřinášejí. K vymanění z této absurdní situace - protože jak jinak to chcete nazvat? - je nutné přistupovat k věcem tak, že ve skutečnosti nemáme volbu vůbec žádnou.
Měli bychom mít hlad, pokud čteme tuto povídku?
Nejspíše ano.
Jinak marně pátrám po jakémkoliv přesahu této knihy. Možná nabádá naopak k tomu, abychom hlad nikdy neměli, protože potom by se nám mohli stát nemilé věci.
Knihu jsem přečetl na koupališti v obležení nasycených těl. Možná někdo trpěl hladem, ale většina z nich zřejmě dobrovolně.
Příběh je milý, nekonfliktní, až nevědomě sterilní. Tentokrát mě neuchvátily ani obrazové plochy.
Zklamání, které brzy odezní, protože nemělo čas zasáhnout...
Až dostanete hlad, sáhněte místo po pečivu po této knize...
Zážitek z knihy tím ještě umocníte.
Po zklamání z Podivné knihovny a z Birthday Girl jsem příjemně překvapená. Spánek je nejcennější dílo této ilustrované série, ale Útok na pekárnu se drží jen pár stovek metrů za ním.
Můžeme ho prostě jen přečíst a nic neřešit. Brát to tak, jak to je. Užít si to a příliš nad tím nefilosofovat.
Ale myslím, že zrovna u této povídky bude větší množství z nás číst mezi řádky, protože k tomu příběh nádherně vybízí... A proto mě i zaujal a bavil.
Poprvé mám u Haruki Murakamiho pocit, že jsem to snad i trochu pochopila. Pokud vůbec autor chtěl, abychom v tom viděli něco víc než jen to, co uložil na papír, že? Ale v tom je kouzlo literatury: každý v tom spatří něco jiného, i to, co druhý nemá šanci vidět. Možná i to, o čem neví ani sám autor.
Zajímavé, unášející, jiné... Poutavé a své. Odvážné.
Nechápu, proč jsem ji tak dlouho odkládala!! Z řady Spánek, Podivná knihovna a Útok na pekárnu je tato rozhodně nejlepší a hned jsem si musela koupit i Birthday Girl.
Je to vymazlená jednohubka plná absurdit, humoru i hlubokých myšlenek. Autor ani tentokrát nešetří odkazy na západní kulturu a vážnou hudbu. Doporučuji!
Kdyby to byla moje první povídková kniha od Murakamiho, vůbec bych z ní nebyla nadšená. Tím, že jsem už věděla, co mám čekat, mě kniha nezklamala. Dokonce si myslím, že jsem ji i částečně pochopila.
Opět útlá knížka - přečteno za 20 min. Opět nerozumím, co tím hlubokého chtěl autor říci. Stejná ilustrátorka - ale už se mi nějak okoukala. Nic víc.
Co to ten Murakami proboha bere??? Zdálo se mi to nebo tam mluvilo pečivo??? Pozor při čtení budete mít hroznou až neukojitelnou touhu dát si Mekáč!!!! Proč mi to nikdo neřekl?!
Zbytečnost vyštrachaná z úplného spodku šuplíku mého oblíbeného Haruki Murakamiho, kterou tentokrát nezachránila ani tradičně skvělá německá ilustrátorka Kat Menschik. Horší než špatný Spánek, hloupější než primitivní Birthday Girl, divnější než Podivná knihovna. To není nic proti Murakamimu, jehož romány jsou vynikající. Afterdarku bych dal šest hvězd a Kafkovi na pobřeží třeba i sedm. Jen ty jeho samostatně vydávané povídky se mi prostě vůbec nezamlouvají.
Řekněme, že Hlad hlavních postav je metaforický. Bude to tak zábavnější.
Hlavní hrdina popisuje svůj hlad jako neukojitelný, všepožírající, závratný... není právě taková i existenční úzkost? V první části knihy mohou být hrdinové částečně nihilističtí - odmítají práci, chtějí jen ukojit svůj hlad. A tak se vydávají vyloupit pekárnu, ale když jim je nabídnuto pečivo zdarma, ztrácí zájem. Nakonec přistoupí na jakousi dohodu s majitelem pekárny zahrnující Wagnerovy opery, o které přesto ví, že nedává smysl. Není tedy jejich hlad jen touha po nějáké 'esenci'? Po něčem, čím by vystoupili z řady, porušily pravidla, našli vlastní individualitu? A možná ze stejného důvodu také odmítají pracovat, aby si na jídlo vydělali. Brání se ideálu pracovitého a poctivého japonce, který je kulturně hluboce zakořeněný...
Ačkoliv krátká, kniha je velmi hezky zpracovaná, že člověku ani nepřijde, že jsou tov lastně jen pouhé dvě povídky. Tu druhou jsem před lety četl v jedné antologii, propojení s první ji ale dává trochu zajímavější rozměr. ÚTOK NA PEKÁRNU je zvláštně zajímavé podivno, v němž se vlastně nic moc nestane, ale Murakami umí odhalit a předestřít všechno krásu a zajímavost toho nic.
Murakami mě nikdy nelákal. Tato útlá knížečka pro mě byla dobrým navnazením na obsáhlejší jeho kusy. Děj ubývá velmi rychle a nenudí. Jako seznámení s autorovým style ideální. Co dál?
Kniha byla opravdu zajímavá, líbí se mi jak Murakami dokáže vykreslit některé myšlenky. Celkově se s jeho stylem dokážu hodně často ztotožnit. Kniha byla krásně filozofická a dle mého názoru na to jak byla krátká i hodně povedená. Mám moc ráda když po přečtení nějaké knihy můžu přemýšlet o jejím obsahu a co bylo vlastně její pointou. A ani zde to nebyla vyjímka - Murakami dokázal krásně ukázat, že každý z nás musí naplnit svůj osud. I tak jsem se ale nedokázala příliš v knize najít. Čekala jsem od ní něco trochu jiného, byla mi od ostatních až moc vychválena. I tak to ale není ani první ani poslední kniha od Murakamiho, kterou si přečtu
Asi budu patřit k menšině, ale ilustrace mě bohužel vůbec nezaujaly. Povídky mi nepřipadají špatné - jsou svižné a mají myšlenku - ten nápad a atmosféru si budu pamatovat. Někdy je i v kratším formátu obsaženo více než v sáhodlouhém románu. Dvojka lepší jedničky. Cítil jsem to prázdno v žaludku, v člověku jako takovém. Hlad po nespoutanosti.
Tento titul se mě zaujmul nejvíce ze všech knih autora Murakamiho, které ilustrovala Kat Menschik. Děj plynul tak klidně, že na samém konci knihy jsem měla pocit, který nejde popsat. Měla svoji osobitost. Murakami je můj oblíbenec.
toto je asi taký Murakami ako hranolka kompletný obed, ale i tak vás prekvapí chuťou...
Mé první setkání s autorem a asi to nebyla úplně ideální volba, protože povídka mě nijak nenadchla a nemám ani pocit, že bych si od Murakamiho chtěla přečíst něco dalšího.
Tato povídka patří mezi slabší. Nějak se vytratilo Murakamiho tajemné a nepochopitelné napětí. Bylo to jen nepochopitelné. A obyčejné.
Kniha obsahuje dvě povídky, obě utekly jako voda a v paměti mi neutkvěla ani jedna.
Avšak ilustrace Kat Menschik jsou opět dokonalé!
Rozhodně zajímavá útlá knížečka s překrásnými ilustracemi. Mé první setkání s autorem, a několikáté s hladem a Wagnerem :D . Jemný filosofický příběh doplněný snovým světem, spolu s nečekanými reakcemi aktérů... Už teď je mi jasné, že to nebude poslední kniha z pera H. Murakamiho, kterou budu číst.
Štítky knihy
zfilmováno japonská literatura prokletí hladovění
Část díla
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Ptáte se, pochopil-li jsem? Jako ano, ale… ne. Nevím. Možná. Tato tenoučká knížečka je opravdu zvláštní. Její obsah se jeví být mnohem jednodušší a srozumitelnější, než například Podivná knihovna.
Ale! Člověk se při čtení nějak ne a ne zbavit pocitu, že je to jakási alegorie, kterou se jakoby nedaří odhalit. Hypotéza o hledání sebe sama v rigorózním systému života Japonska, se všemi jeho pravidly a mravy, sice z kraje sedí, ale v určitém bodě se rozpadá a působí tak nějak… nedokonale.
Dumal jsem nad jistou kritikou mamonu, který se nazývá „konzumní společnost“, který je bořen v první povídce sensuálním prodavačem, ale co si počít s „Druhým útokem na pekárnu“, opravdu nevím. A nejhorší je, že si ani nejsem jist, zda povídka nějaký hlubší smysl má, nebo tomu věřím prostě proto, že je Murakami tak adorován jako brilantní spisovatel…
Obecně vzato na mě nikterak moc kniha nezapůsobila. Je to čtení na půl hodiny, text obsahuje pár chyb zmíněných v předešlých komentářích, a ještě k tomu originální cena knihy je relativně dost drahá. Já ji kupoval za 40 Kč, ale věřím, že ti, kdo za ni dali 250 Kč, mohou být dost naštvaní. Obecně ale nic nenamítám proti tomu, že Odeon vydává jednotlivé povídky jako samostatné svazky. Pravda, je to hrozné tahání peněz, ale alespoň vznikla možnost tvorby zcela specifického a jedinečného designu pro každou povídku, což beru celkem jako omluvu. A to přes to, že ilustrace této knihy se mi zdály jaksi… inu nezajímavé oproti těm v Podivné knihovně, i Birthday girl.