Útok na pekárnu
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/305853/bmid_utok-na-pekarnu-u7K-305853.png
3
686
686
Třetí ilustrovaný svazek, který svými grafikami doprovodila německá výtvarná umělkyně Kat Menschik, obsahuje dvě povídky. Oba texty spojuje téma, totiž nezvladatelný, krutý hlad. „Měli jsme každopádně hlad jako vlci. A vlastně ne jen tak obyčejný hlad. Spíš to byl pocit, jako když člověk spolkne samotnou prázdnotu vesmírnou.“ Dva mladí muži – vyzbrojeni kuchyňskými noži – se vypraví do pekárny, aby tam utišili svou potřebu. Nakonec k násilí nedojde, jen majitel je donutí poslouchat úryvky z Wagnerových oper... Při druhé loupeži žádná obyčejná pekárna není po ruce, a tak muž a žena vezmou útokem provozovnu McDonaldu. S brokovnicí v ruce. Někdo poslouchá žízeň, někdo svůj hlad.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , OdeonOriginální název:
Pan-ja šugeki / Pan-ja saišugeki, 1981
více info...
Přidat komentář
Krátká úsměvná knížečka, na které je nejvíce fascinující autorův um pracovat se slovy a přirovnáními. Ohromně inspirativní.
Knihu jsem přečetl cestou vlakem, určitě mi za tu cenu stála, první příběh mi přišel znatelně lepší a díky dobré náladě ovlivnil i výsledek z druhého příběhu který mi přišel značně chudý a trošku odfláknutý. // Toto bylo hodnocení než jsem přečetl lepší povídky jak od Murakamiho tak od jiných autorů. Hodnotím 3-3,5
Co všechno může způsobit hlad a Wagner! Jemné a galantní slovní přestřelky ani nečekané reakce potenciálních obětí se neomrzí ... a v každém případě je nutné poslouchat novomanželku...?:)
Stále platí, že Murakamiho povídky bohužel nedosahují kvality jeho románových děl, tohle mi ale přišlo fajn. Dva krátké na sebe navazující příběhy se společným tématem neskutečného hladu a přepadávání prodejen s pečivem. Moc se mi líbila myšlenka kletby a podmořské sopky.
Murakami je takový čaroděj. Do svých povídek začarovává a ukrývá skryté významy a pak se jen shovívavě usmívá a přihlíží, kolik a co jeho čtenář rozlouskne a objeví. Mám dokonce pocit, že si tohle pohrávání se čtenářem ve svých povídkách užívá dvojnásob.
Soudím, že „Útok na pekárnu“ můžeme číst ve dvou rovinách, jako kritiku jedince a jako kritiku společnosti.
V japonské literatuře posledních let se jako červená niť táhne motiv letargie. Letargie, nuda, prázdnota. Není nic, co by dokázalo hlavní hrdiny uspokojit, naplnit, dát jim pocit satisfakce. Hrdinové jsou vyprahlí, otupělí výdobytky moderní konzumní společnosti a vlastně toho není příliš, co by je z tohoto stavu dokázalo vytrhnout. Nešokuje je drsný sex, drogy, ani násilí…….. Ačkoliv z povídky to jednoznačně nevyplývá, je možné, že právě u Murakamiho náhlý a nezvladatelný „ HLAD“, jenž u jeho hrdiny jednoho dne náhle a nečekaně propuká, je jen jakousi alegorií posledního záchvěvu touhy po životě, touhy po vyrvání se z prázdna, stavu pasivity, nehybnosti, otupění. Přichází dvakrát. Poprvé v mládí (v teenagrovském období toužíme všichni revoltovat a „měnit“ svět po svém). Hrdinovi se však tehdy nepodaří dotáhnout svou revoltu dokonce (utlumí ho pekařův kompromis, který mu vnutí něco, co hrdina vlastně ani sám nechce, ale je ochoten to akceptovat). Podruhé se „atak hladu“ objeví krátce po svatbě (nová životní etapa, obvykle rovněž spojována s očekáváním změny).
Nepřímou kritiku společenských systémů můžeme „přečíst“ v útoku na symboly politické moci (komunistický pekař milující Wagnera, dva hlavní totalitní režimy 20. století) a McDonald (nejvýstižnější symbol kapitalistického Západu).
A závěr ? „Hele, bylo to všechno opravdu nutný?“, zeptal jsem se jí znovu. „Jistěže bylo“, odpověděla mi……..Na hladině se poklidně zrcadlilo nebe a drobné vlnky jemně šplouchaly o boky lodi, jako když se třepetá ve větru hedvábné pyžamo. Natáhl jsem se na dno člunu, zavřel oči a čekal, až mne stoupající příliv donese právě tam, kam má.“
Prostě Murakami :)
Ilustrace moc pěkné, text divný. I když nemůžu nepřiznat autorovi pěknou práci s jazykem a překladatel se asi taky pěkně nadřel. Zajímavé by bylo slyšet to v originále
Spánek byl lepší - dal se na první dobrou uchopit a konec to tak nějak rozsekl. Oba Útoky jsou spíš metaforické příběhy a tipnul bych si, že mají fungovat jako taková jízlivá noticka pro kritiky, kterým přišly konce Murakamiho románů příliš otevřené. Podle mě je hlavním tématem Útoků určitý pocit katarze, který podvědomě (a násilně) zkoušíme naroubovat na děje, které končit nemusí... Ale třeba se pletu.
Pojďte v tom NEHLEDAT žádné hlubokomyslné troloviny.
Postavy dostaly hlad a rozhodly se to řešit poněkud nekonvenčním způsobem. A proč ne? Jsou to jen povídky.
Co tím chtěl autor říci? Třeba nic a teď si může vyřehtat bránici, jak nad tím lidi filozofují :)))
Cca hodinová četba - která nenadchne, neurazí, ale stejně se na konci poťouchle usmíváte. Já ji pořídila jako přílohu k časopisu Pevnost, takže pro mě žádná zvláštní investice za knihu, spíše velmi příjemný bonus, možná bych v jiném případě mluvila jinak. A ty ilustrace, ty byly opravdu nádherné, takhle povedené mám v knihách moc ráda.
Nevím co si mám o této knize myslet :-D Svým způsobem povídky o ničem, ale pokud zapojím mozkové závity, tak si začnu něco uvědomovat a ucelovat. Toto je ale můj první Murakami, takže nemám možnost srovnat s jinými jeho díly, ale určitě zkusím další jeho knihy, možná mi pak dojde to co autor zamýšlel ;-)
Absolutně nevím co si mám o této knize myslet...
Děj a celá ta zápletka je prostě absolutní pitomost hlavně konec kdy jde společně vykrást s manželkou McDonald .. nebylo by snad jednoduší koupit si někde jídlo a ne takhle riskovat.. ?! ano, ano já vím kletba.. to zní ještě ujetěji!! To... já prostě nevím asi mi uniká nějaký skrytý význam nebo je ta knížka fakt úplný odpad .. ta jedna hvězdička je pouze za metalické ilustrace .
Čtivě napsáno, rychle přečteno. Jako ostatní Murakamiho povídky zajímavé, trochu divné a nevím, jestli chápu nějaký hlubší smysl. Ilustrace Kat Menschik jsou působivé.
velikánský hlad, který je nutné něčím zahnat, možná nějakým činem. u prvního i druhého útoku se mi zdálo, že znuděně hnedají, jak přesně a kde sehnat jídlo a jestli přepadení je skutečně dobrý nápad .... hlad na něco, nevím co. takové hledání toho, po čem prahnu.
Murakamiho styl se mi velmi líbí, zaujalo mě tam i spoustu dalších nastíněných myšlenek a pasáží z vyprávení hlavního hrdiny.
teším se na další z kratkých povídek.
Část díla
 |
Druhý útok na pekárnu / Druhé přepadení pekařství / Druhý útok na pekáreň 1985 |
|
Útok na pekárnu 1981 |
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Útok na pekárnu je mým prvním setkáním s Haruki Murakamim, a současně setkáním velmi krátkým na to, abych si mohla dovolit jej s někým či něčím srovnávat. Ze samotných povídek mi ale prýští jisté absurdno a nenápadný filosofický přesah směrem k všudypřítomnému konzumu. A podivné snové ladění textu tomu jen přidává na zajímavosti. Každopádně mě to navnadilo se podívat i po jiných Murakamiho knihách, tentokrát delšího formátu, aby stihly opravdu zapůsobit :)
3,5/5*