Murtagh
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536041/bmid_murtagh-66154d49b3477.jpg
4
298
298
Odkaz Dračích jezdců série
< 5. díl
Legenda pokračuje. Vraťte se do světa Eragona a Dračích jezdců! Pro Dračího jezdce Murtagha a jeho draka Trna už není na světě bezpečno. Zlý král byl svržen a z nich se stali vyděděnci. Po celé zemi se navíc začínají šířit zvěsti o pukající zemi a zápachu síry, který se vznáší ve vzduchu. Zdá se, že ve stínech Alagaësie se skrývá cosi zlého. A tak začíná epická cesta do známých i neprobádaných krajů, kde budou muset Murtagh a Trn použít všechny zbraně ze svého arzenálu, aby našli a přelstili tajemnou čarodějnici. Čarodějnici, která je mnohem mocnější, než se zdá.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2024
,
Voxi
Originální název:
Murtagh, 2023
Interpreti: Martin Stránský
více info...
Přidat komentář
Christopher Paolini se rozhodl vrátit do světa Alagaësie a dal nám Murtagha. A co na to říct? No, je to jako návrat na místo, kde jste kdysi nechali srdce – jen zjistíte, že nábytek přestavili a chybí pár polštářů.
Murtagh je fascinující postava a vždycky byl trochu tajemnější než hlavní hvězda Eragon. Tahle kniha se mu snaží dát zasloužený prostor, což je skvělé. Ale chvílemi to působí spíš jako přemýšlení nad tím, co mohl dělat mezi bitvami, než jako velkolepý příběh.
Paoliniho psaní je pořád detailní a poutavé, ale tempo? Občas by si zasloužilo trochu šťouchnutí – někdy máte pocit, že se děj plouží rychlostí unaveného draka. Navíc některé nové vedlejší postavy se zjevují a mizí, jako by se přišly jen pozdravit a pak zmizely na dovolenou.
Ale abychom byli spravedliví – když kniha funguje, tak vážně funguje. Murtaghovy vnitřní konflikty jsou hluboké a jeho cesta za sebepoznáním je něco, s čím se dá dobře spojit. A ano, pořád jsou tu draci. DRACI!
Murtagh je trochu jako starý přítel, kterého rádi vidíte, ale po chvíli si uvědomíte, že mluví hlavně o sobě. Stojí za přečtení, hlavně pokud jste fanoušci série, ale neslibujte si od toho nový Eragon
Na úvod podotýkám, že knihu jsem odložila nedočtenou. Paolini oprášil jednu ze svých postav bájného světa draků, elfů, trpaslíků a vdechl jí další, samostatný život. Příběh už ale pro mě ztratil onen pel tajemného dračího světa naplněného mýtickými postavami pohádkového světa. Neustále připomínání minulých událostí (jakoby člověka musela potrefit totální ztráta paměti), a permanentně vyzdvihované propojení a souznění Murtagha s jeho drakem na jejich společné cestě kdoví kam naplněné patosem a postrádající jiskru a humor, jsem nakonec nedala. Netvrdím, že se k tomu Paolini nakonec nemohl dopracovat, ale pohár mé trpělivosti přetekl, tak se to nejspíš nedozvím. Škoda. Autorovi došly nápady i příběhy. Tento umíráček si Odkaz dračích jezdců nezasloužil.
Odkaz dračích jazdcov patril kedysi k mojim obľúbeným sériám. A stále ju mám veľmi rada, necelá dva roky dozadu som si dala re-reading a stále som bola nadšená. Takže som sa na pokračovanie celkom dosť tešila. Len ma celkom dosť sklamalo. Hneď od začiatku som mala problém so začítaním sa, Eragon ma kedysi pohltil od prvej strany a tu nič, ani po desiatkach strán. Štýl písania mi prišiel taký zvláštny, iný, alebo to možno bolo prekladom, neviem, boli tam niektoré slová, ktoré mi prišli dosť rušivé, napríklad Muckmaw alebo bergenhed (nejaká ryba), nepasovali mi k príbehu. No a ani samotný príbeh ma nejak nenadchol. Čakala som, že autor si po tom, čím už predtým musel Murtagh prejsť pripraví pre neho nejaký veselší osud, ale zjavne nie. Aj tu sa mu diali veľmi škaredé veci, ktoré ale ku mne nejak neprenikli, navyše mi tam chýbal nejaký spád, napätie... A miestami to bolo celé veľmi rozťahané, na niektorých miestach zase trochu nelogické, miestami ma to vôbec nebavilo čítať a chcela som knihu zavrieť a odložiť... Priznám sa, že návrat do Alagaëzie som si predstavovala ináč. Príbeh má navyše otvorený koniec, takže sa zjavne niekedy dočkáme aj pokračovania. Len neviem, či sa na neho teším.
Odkaz Dračích jezdců pro mě nikdy nebyl to pravé ořechové, nicméně má tato série pro mě očividně jistou přitažlivost, protože čtu stále dál a protože se také vracím. Možná jsem doufala, že s mnohaletým odstupem od posledního dílu autor více vyrostl - ale nějak mi to nepřijde. Četla jsem ráda, ale děj mi přijde příliš rozvláčný a plytký, z tak perspektivního světa by se podle mě dalo prostě vytěžit více.
U knihy bych uvítala delší předmluvu o předešlých dílech, to troska mi opravdu nepomohla a číst znovu všechny díly se mi nechtělo. Tím jsem přišla o pár spojitostí, ale co se dá dělat. Jinak se mi kniha líbila, příjemný návrat k Jezdcům. Mě fňukání nevadilo, každý se potřebuje občas politovat. Spíše v druhé půlce mě rozčilovalo jeho chování a zároveň chápu, že bylo potreba utvořit nějakou zápletku. Celkově jsem spokojená. Uvidíme, co bude dál.
Svým způsobem jsem ráda, že jsem před touto knihou poslechla celou sérii Odkaz dračích jezdců a tak jsem neměla zkreslené vnímání nostalgií, kdy jsem v dětství hltala každou stránku.
Že bude kniha zbytečně dlouhá a bude popisovat každý lísteček ze všech stran, jsem očekávala a tak nejsem asi tolik zklamaná jako jiní. Protože přesně to se stalo. Myslím, že tak dopodrobna popsaný hon na kance jsem opravdu nepotřebovala.
Kniha je rozhodně o kus vyspělejší, než původní tetralogie. Ne jen proto, že je Murtagh starší, ale také díky jeho minulosti, která je fakt temná a krutá. Hlavní hrdina nás rozhodně nešetří a postupně nám odkrývá vše, co mu Galbatorix prováděl. A nutno říct, že tahle výchova by poznamenala každého.
Trošku mě mrzelo, jak byl do pozadí odsunut Trn. Vím, že už dle názvu to není příběh o něm, ale přes spojení jezdce a draka bych fakt čekala víc a ne jeho odsunutí do pozadí. Takhle působil spíš jak nepříjemnost, která se hodí jen v krizi.
I přes tu zbytečnou délku bych knihu ale určitě doporučila. Obzvláště lidem, kteří mají rádi, když hrdinové trpí a bojují s vlastní minulostí a snaží se vymanit z jejího vlivu. Jen musím upozornit, že v druhé půlce se děj trošku zacyklí, než se dostane do epického finále které nechalo otevřený rovnou vrata (ne žádná zadní vrátka) do dalšího dílu, který by mohl nabídnou ne jen boj proti ohrožení světa, ale možná i špetku romantiky (a na tu jsem zvědavá, u Eragona se tahle část extrémně nepovedla a za mě měla být úplně vynechaná)
Na Odkazu dračích jezdců jsem vyrůstal a tak jsem s nadšením sáhnul po novém příběhu z tohoto kouzelného světa. Murtagh s Trnem jsou moje oblíbené postavy a sledovat jejich příběh po událostech minulých knich, pro mě byl skvělým zážitkem. Jsem unešený a těším se jak Paolini zápletku s novým nebezpečím pro Alagaesii rozvine.
Ještě dodám - možná že kdybychom všichni tuto knihu četli v 15ti tak, jako jsme četli odkaz dračích jezdců, byli bychom z této knihy unešení. Možná že přecijen už jsme starší a máme od knih jiné, vyšší nároky/očekávání.
(SPOILER) Nebudu opakovat myšlenky, které tu již zazněly. I mě tato kniha poněkud zklamala. Vzpomínám si, jak jsem jako teenager hltala každý díl Odkaz dračích jezdců a nedokázala se od knih odtrhnout. Těšila jsem se na návrat do Alagaesie, ale postrádala jsem v této knize jakýsi spád, napětí, strašně mě rozčilovaly popisy snů a halucinací, přišlo mi, že autor zkrátka nevěděl, kam kniha směřuje.
Mám rozporuplné pocity. Začátek byl napínavý a těšila jsem se, jak příběh bude pokračovat, ale jak se Murtagh dostal k Bachel a snílkům začala to být nudné...
Člověk se trochu dozví o Murtaghové minulosti, ale je pro mě zklamání, že se choval jak blbec. Předešlé sérii jsem ho měla radši, jak Eragona.
Veľmi som sa tešil na ďalšiu knihu z tohto sveta, ale... Myšlienka dobrá, ale v knihe sa striedajú zaujímavé pasáže s nudnejšími. Dokonca som behom čítania musel odbehnúť k inej knihe, aby sa mi ju podarilo dočítať.
(SPOILER)
Murtagh – rozvleklá pohádka pro starší čtenáře
Pokud se ptáte, jestli není kniha příliš dlouhá, odpověď zní ano. 350 stran by bohatě stačilo. Celkově bych ji popsal jedním slovem: nuda.
Začátek sliboval mnohé – komplikovaná postava Murtagha i Trnova byly zajímavé, stejně jako úvodní dějové prvky (velká ryba, unesené kočkodlačí mládě). Nejasný směr příběhu v úvodu přitom není na škodu, protože čtenář tím získává nějaká očekávání a napětí ohledně toho, co se vlastně bude dít a jak se příběh rozvine. Ale jakmile příběh přešel do přesunu Murtagha a Trnova, začalo to drhnout. Přesun je sice popisný a atmosférický, ale nemá spád, což může část čtenářů odradit.
Pak přichází kapitoly u Bachme a snílků. A tady jsem ztratil chuť číst. Utahaný děj, záhadné rozhovory v hádankách, nekonečné popisy pocitů, myšlenek, okolí, a dokonce i snů. Logika Murtaghova rozhodování, zda měl odejít dříve nebo ne, zůstává na posouzení každého čtenáře, ale já jsem už v tu chvíli přestával vnímat. Tyto kapitoly jsem raději přeskočil pomocí audioknihy, kterou načetl Stránský – číst bych je vážně nezvládl. I tak jsem se přistihl, jak v duchu prosím Stránského, aby už konečně řekl něco konkrétního.
Jediné, co z nudy trochu vytrhlo, byl urgal, který sdílel vězení s Murtaghem. Ale jinak? Závěr nepřinesl žádné uspokojivé rozuzlení. Máme se asi těšit na další sérii, ale já u téhle rozhodně nebudu.
Za mě poměrně zklamání, Murtagh v Murthaghovi je úplně někdo jiný, než Murtagh v Eragonovi a následujících knihách. Místo sebevědomého, drsného muže a schopného Jezdce, tu máme sebelítostivého,téměř neschopného chudáka a draka s klaustrofobií (dobře, uznávám, že na ni má tak trochu nárok). Příběh má určitě potenciál a rozhodně zaujal, nicméně tolikrát se opakující popisy některých myšlenek, situací a vidin působí, jako by se autor rozhodl z knihy udělat spíš fyzickou zbraň k sebeobraně, než zábavné a svižné čtení. Za mě se mi tedy nelíbily ani překlady některých jmen-nečetla jsem sice originál, ale určitě se to dalo udělat méně "dětsky". Ale to už jen jen taková drobnost. Obecně se mi zdá, a tento názor tu už padl, že je kniha napsaná více amatérsky, než byl Eragon, kterého Paolini napsal v nějakých 15 letech.
Nicméně kniha se přečíst dala, někdy bavila více, někdy méně, ale určitě nebyla natolik zlá, aby mi zabránila si přečíst cokoli dalšího z Alagaesie, co pro nás autor ještě chystá.
Po nadšení z návratu do známého světa Alagesie následovalo rychlé vystřízlivění. Podivné side-questy, plytké rozhovory jdoucí celým dílem, absolutní absence vztahu mezi drakem a jezdce, který byl hlavním tahákem Eragona + klasicky plno chyb a nesrovnalostí s kánonem prvních knih...
Za mě hodně smutné, když po 10 letech je z autora horší spisovatel než byl ve 15 letech.... Hodně jsem se těšil, ale nic. Ani nevím jestli se pustím do další knihy až vyjde.....
Naprosto děsná, děsná kniha. Začátek nudný, roztahaný, ufňukaný monolog ublíženého chlapečka. Ve druhé části se to alespoň trochu rozhýbalo, ale celkový dojem to moc nezachránilo. Konec nijaký. Na původní knihy nenevazuje skoro vůbec a vlastně doporučuji ji úplně přeskočit.
Slyšeno jako audiokniha
Velmi příjemný návrat do Alagaësie. Ze začátku mi trochu vadilo, jak se Murtagh lituje, ale jeho vývoj byl dobrý. Možná to není tak dobré jako Eragon, na druhou stranu to pěkně spojuje již napsané, aniž by si to protiřečilo, takže s omezeními, které autor měl, si podle mě poradil velmi dobře. Doufám, že se k této postavě autor ještě vrátí. Pořád má před sebou dlouhou cestu.
(SPOILER) Mdlé, nemastné, neslané. Když Vám dojdou peníze za skvělou Qvartologii asi musíte psát rychle a bez promyšlení. Murtagh mě nudil celou dobu. Místy jsem se dostával do mírného vzrušení v podobě questů, které musel M udělat aby se dostal o úroveň dál. A posledních 200 stran s Bachel - to byl jeden velký pelmel změť útržků. A konec - prostě konec. Domnívám se, že lepší by bylo Murtagha napsat jako taková prequel prostě jeho pohled a život (stejnou časovou linii jako Eragon) ale Murtagh.
Noo lepší jak sci-fi které Paoliny vyplodil, přesto tomu chyběla trocha lehkosti krerou jsme znali u Eragona. Jsem zvědavá na další díly :D když nic jiného super pro bichlomily.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Můj názor je že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky.
Když jsem viděl Eragona na pultech, zaradoval jsem se, jelikož jsem si tuto postavu v čtyřdílné sáze o Eragonovi velmi oblíbil. Musím říci, že mě kniha částečně zklamala. příběh mi vyšel vystavěný takový, jako že musel být napsát. Ani u jedné zápletky se mi nestalo, že bych napětím nedýchal, některé pasáže mi přišly zdlouhavé. Trošku mi kniha připomínala klasickou RPG hru, kdy postava, aby něco udělala, a získala, musí jít jinam a tam něco vykonat, a tak se celkově posune v ději. Polovinu příběhu ztrávil Murtagh s tou čarodějnicí Bachel, což byla pasáž, která mě nějak příliš nezaujala, tudíž se mi tato kniha nečetla zrovna snadno. nestalo se, aby mě vyloženě pohlitila, jako se to stalo s prvními čtyřmi knihami. Nutno podotknout, že už je mi mnohem více, kdy jsem četl a prožíval Eragona, což asi má také vliv. Jediná pasáž, ktrá mě z Murtagha docela bavila, byla ta linka s tou kočkodlačicí a jak lovil tu mega rybu. Za mě 3*, protože prvním 4 knihám jsem dával po 5* a Murtagh se jim rovnat nemůže. Ale jak říkám, je to jen můj osobní názor.