Murtagh
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536041/bmid_murtagh-66154d49b3477.jpg
4
272
272
Odkaz Dračích jezdců / Odkaz Dračích jazdcov série
< 5. díl
Legenda pokračuje. Vraťte se do světa Eragona a Dračích jezdců! Pro Dračího jezdce Murtagha a jeho draka Trna už není na světě bezpečno. Zlý král byl svržen a z nich se stali vyděděnci. Po celé zemi se navíc začínají šířit zvěsti o pukající zemi a zápachu síry, který se vznáší ve vzduchu. Zdá se, že ve stínech Alagaësie se skrývá cosi zlého. A tak začíná epická cesta do známých i neprobádaných krajů, kde budou muset Murtagh a Trn použít všechny zbraně ze svého arzenálu, aby našli a přelstili tajemnou čarodějnici. Čarodějnici, která je mnohem mocnější, než se zdá.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2024
,
Voxi
Originální název:
Murtagh, 2023
Interpreti: Martin Stránský
více info...
Přidat komentář
Na Odkazu dračích jezdců jsem vyrůstal a tak jsem s nadšením sáhnul po novém příběhu z tohoto kouzelného světa. Murtagh s Trnem jsou moje oblíbené postavy a sledovat jejich příběh po událostech minulých knich, pro mě byl skvělým zážitkem. Jsem unešený a těším se jak Paolini zápletku s novým nebezpečím pro Alagaesii rozvine.
Ještě dodám - možná že kdybychom všichni tuto knihu četli v 15ti tak, jako jsme četli odkaz dračích jezdců, byli bychom z této knihy unešení. Možná že přecijen už jsme starší a máme od knih jiné, vyšší nároky/očekávání.
(SPOILER) Nebudu opakovat myšlenky, které tu již zazněly. I mě tato kniha poněkud zklamala. Vzpomínám si, jak jsem jako teenager hltala každý díl Odkaz dračích jezdců a nedokázala se od knih odtrhnout. Těšila jsem se na návrat do Alagaesie, ale postrádala jsem v této knize jakýsi spád, napětí, strašně mě rozčilovaly popisy snů a halucinací, přišlo mi, že autor zkrátka nevěděl, kam kniha směřuje.
Mám rozporuplné pocity. Začátek byl napínavý a těšila jsem se, jak příběh bude pokračovat, ale jak se Murtagh dostal k Bachel a snílkům začala to být nudné...
Člověk se trochu dozví o Murtaghové minulosti, ale je pro mě zklamání, že se choval jak blbec. Předešlé sérii jsem ho měla radši, jak Eragona.
Veľmi som sa tešil na ďalšiu knihu z tohto sveta, ale... Myšlienka dobrá, ale v knihe sa striedajú zaujímavé pasáže s nudnejšími. Dokonca som behom čítania musel odbehnúť k inej knihe, aby sa mi ju podarilo dočítať.
(SPOILER)
Murtagh – rozvleklá pohádka pro starší čtenáře
Pokud se ptáte, jestli není kniha příliš dlouhá, odpověď zní ano. 350 stran by bohatě stačilo. Celkově bych ji popsal jedním slovem: nuda.
Začátek sliboval mnohé – komplikovaná postava Murtagha i Trnova byly zajímavé, stejně jako úvodní dějové prvky (velká ryba, unesené kočkodlačí mládě). Nejasný směr příběhu v úvodu přitom není na škodu, protože čtenář tím získává nějaká očekávání a napětí ohledně toho, co se vlastně bude dít a jak se příběh rozvine. Ale jakmile příběh přešel do přesunu Murtagha a Trnova, začalo to drhnout. Přesun je sice popisný a atmosférický, ale nemá spád, což může část čtenářů odradit.
Pak přichází kapitoly u Bachme a snílků. A tady jsem ztratil chuť číst. Utahaný děj, záhadné rozhovory v hádankách, nekonečné popisy pocitů, myšlenek, okolí, a dokonce i snů. Logika Murtaghova rozhodování, zda měl odejít dříve nebo ne, zůstává na posouzení každého čtenáře, ale já jsem už v tu chvíli přestával vnímat. Tyto kapitoly jsem raději přeskočil pomocí audioknihy, kterou načetl Stránský – číst bych je vážně nezvládl. I tak jsem se přistihl, jak v duchu prosím Stránského, aby už konečně řekl něco konkrétního.
Jediné, co z nudy trochu vytrhlo, byl urgal, který sdílel vězení s Murtaghem. Ale jinak? Závěr nepřinesl žádné uspokojivé rozuzlení. Máme se asi těšit na další sérii, ale já u téhle rozhodně nebudu.
Za mě poměrně zklamání, Murtagh v Murthaghovi je úplně někdo jiný, než Murtagh v Eragonovi a následujících knihách. Místo sebevědomého, drsného muže a schopného Jezdce, tu máme sebelítostivého,téměř neschopného chudáka a draka s klaustrofobií (dobře, uznávám, že na ni má tak trochu nárok). Příběh má určitě potenciál a rozhodně zaujal, nicméně tolikrát se opakující popisy některých myšlenek, situací a vidin působí, jako by se autor rozhodl z knihy udělat spíš fyzickou zbraň k sebeobraně, než zábavné a svižné čtení. Za mě se mi tedy nelíbily ani překlady některých jmen-nečetla jsem sice originál, ale určitě se to dalo udělat méně "dětsky". Ale to už jen jen taková drobnost. Obecně se mi zdá, a tento názor tu už padl, že je kniha napsaná více amatérsky, než byl Eragon, kterého Paolini napsal v nějakých 15 letech.
Nicméně kniha se přečíst dala, někdy bavila více, někdy méně, ale určitě nebyla natolik zlá, aby mi zabránila si přečíst cokoli dalšího z Alagaesie, co pro nás autor ještě chystá.
Po nadšení z návratu do známého světa Alagesie následovalo rychlé vystřízlivění. Podivné side-questy, plytké rozhovory jdoucí celým dílem, absolutní absence vztahu mezi drakem a jezdce, který byl hlavním tahákem Eragona + klasicky plno chyb a nesrovnalostí s kánonem prvních knih...
Za mě hodně smutné, když po 10 letech je z autora horší spisovatel než byl ve 15 letech.... Hodně jsem se těšil, ale nic. Ani nevím jestli se pustím do další knihy až vyjde.....
Naprosto děsná, děsná kniha. Začátek nudný, roztahaný, ufňukaný monolog ublíženého chlapečka. Ve druhé části se to alespoň trochu rozhýbalo, ale celkový dojem to moc nezachránilo. Konec nijaký. Na původní knihy nenevazuje skoro vůbec a vlastně doporučuji ji úplně přeskočit.
Slyšeno jako audiokniha
Velmi příjemný návrat do Alagaësie. Ze začátku mi trochu vadilo, jak se Murtagh lituje, ale jeho vývoj byl dobrý. Možná to není tak dobré jako Eragon, na druhou stranu to pěkně spojuje již napsané, aniž by si to protiřečilo, takže s omezeními, které autor měl, si podle mě poradil velmi dobře. Doufám, že se k této postavě autor ještě vrátí. Pořád má před sebou dlouhou cestu.
(SPOILER) Mdlé, nemastné, neslané. Když Vám dojdou peníze za skvělou Qvartologii asi musíte psát rychle a bez promyšlení. Murtagh mě nudil celou dobu. Místy jsem se dostával do mírného vzrušení v podobě questů, které musel M udělat aby se dostal o úroveň dál. A posledních 200 stran s Bachel - to byl jeden velký pelmel změť útržků. A konec - prostě konec. Domnívám se, že lepší by bylo Murtagha napsat jako taková prequel prostě jeho pohled a život (stejnou časovou linii jako Eragon) ale Murtagh.
Noo lepší jak sci-fi které Paoliny vyplodil, přesto tomu chyběla trocha lehkosti krerou jsme znali u Eragona. Jsem zvědavá na další díly :D když nic jiného super pro bichlomily.
(SPOILER)
No, rozporuplné... Na jednu stranu část knihy svižná, občas zajímavé budování světa, hrdina sympatický, střídavě vycházející pokusy o práci s těžkými psychologickými tématy PTSD, úzkostí, etc...
Ale děsně mi chyběl nějaký výraznější zásah korektora a proškrtání zejména pasáží, kdy jsou protagonisté vězněni. Část knihy působí jako torture porno, jiné části zase jako špatně psaná počítačová hra - "musíš se dostat za zamčené dveře, ALE tam Tě pustí jen až zabiješ velkou rybu, ALE tu můžeš chytit jen na šupinu, kterou musíš tady vykopat".
Závěrečný střet postupně se třemi různými antagonisty plus nějaká ta zmutovaná zlá zvířena taky spíš nudí, a znovu se nám tu objevuje klasický neduh "když se vracíme do settingu po tom, co bylo velké zlo poraženo, napíšeme tam ještě větší zlo, které stálo tajně za tím prvním, to koukáte, čtenáři, že?".
(SPOILER)
Dobře takže to nějak rozepíšu a sepíšu, protože tohle musí ze mě ven.
Na Murtagha jsem se neskutečně těšil. Na Eragonovi a jeho putování jsem vyrostl a mám ho přečteného dokola tipnu třeba 20x (a to jsem ještě podrazil když započítám audioknihy). No a co jsem dostal?
V první řadě je nutné zmínit, že i podle autorova vyjádření se nejedná o pokračování, je to lehký spinoff, který by měl být volnou přípravou na plnohodnotné pokračování.
Je to super, nebudeme si nic nalhávat, Paolini ví jak v tom chodit a komu sedne jeho psaní bude nadšený. Co jsem tak pročítal předchozí komentáře kolegů spolučtenářů, mě naopak první půlka s volnějším tempem vyhovovala. Nenudil jsem se ani chvilku, Co se týče druhé půlky ta mi naopak přišla místy zbytečně vleklá a táhlá.
shrnu to do několika bodů
+ Temnější, syrovější a drsnější příběh než hlavní tetralogie
+ téma strachu, fobií a sebepoznání je podle mě velmi aktuální a dobře zpracované
+ Murtagh si backstory bezesporu zasloužil a je to příjemný vhled do jeho složité osobnosti
+ překvapivě dobře se autor popral s koncepcí světa, kdy do příběhu zvládl přidat spoustu nového a zároveň nerozbil nic z hlavní linie
+ i když se v příběhu objeví snad jen jedna postava z hlavní linie (pominu-li hlavní duo) v knize je sympatický počet easter-eggů.
- dle mého touto knihou autor hodně rozbil powerscale světa jako takového který nastínil v hlavní tetralogii
- Murtagh je prostě plačka, po tolika letech pořád fňuká, že s ním život vy*ebal
- na mě bylo brutálně moc retrospektiv, v tomto měřítku bych spíš ocenil úvodních pár kapitol "prequel" než tolik vzpomínek, rozbílejo mi to hlavní linii příběhu
- naprosto otřesný cliff-hanger na konci, takhle moc otevřeně jako kdyby chyběl kapitola jsem dlouho knihu končit neviděl.
Naprosto mimo body, tohle jsou věci co neovlivňují mé hodnocení knihy protože tak budu mít jen já. Trn, je zde naprosto úžasná postava. Má hloubku, osobnost, své strachy a názory. To se čte parádně. Nicméně i v souvislosti s tím jsem měl problémy //////SPOILER\\\\\\ se čtením pasáže o jeho mučení v rukách Galbatorixe, násilí na mláďatech se nečte dobře snad nikde, ale tady mi to brnkalo na nějakou hlubší notu a takovou chuť knihu odložit jsem už opravdu dlouho neměl. Ještě si tu rýpnu do toho bodu s powerscalingem, který jsem zmínil výš. Ano já vím že Murtagh přišel o převážnou většinu moci rychlosti i síly s tím, že se vzdal Eldunarí, ale...... To že v podstatě nic v tomto příběhu nezvládl bez obrovských problémů mi přijde prostě špatně. Je to kruci-mísa jezdec, ty už ze samotné podstaty by měli být na obrovské výši oproti zbytku populace. Spoustukrát jsou vyzdvihovány Murtaghovy duševní schopnosti a přitom má takové problémy bránit se členovi Du Vrangr Gata, u které bylo několikrát zmíněno že nijak nevynikají. A poslední věc, samotné vize u Draumar a Bachel mi přišla repetitivní jako prase, kdyby ta pasáž byla zkrácená o 3 kapitoly nestalo by se vůbec nic, postava je perfektně napsaný záporák a spolehlivě jsem jí nenáviděl po prvních pár kapitolách, ale děj mi prostě přišel táhlý.
Závěrem. Murtagh rozhodně stojí za přečtení, ale určitě to pro mě nebude na bázi pravidelného re-readingu jako zbytek série.
Knihu bych ocenil na slušných 7,5/10. Kniha má dost much, ale pořád je to pekelně čtivé a skvěle napsané dobrodružství. Těším se kam se příběh vyvine dál.
(SPOILER)
Po Murtaghovi jsem sáhl téměř okamžitě po vydání českého překladu.
Odkaz dračích jezdců jsem poprvé četl na přelomu základní a střední školy. Tehdy mě velice bavil. Následný rereading o 15 let později už byl o trochu horší.
Murtagh je podle mě skvělý plnohodnotný návrat do Alagaësie. On i Trn mají za sebou obtížnou minulost, se kterou se musí vypořádat.
Oba dokážou děj knihy utáhnout sami. Jediné, co jim trochu hází klacky pod nohy je Paoliniho typický slowbuilding. Ale s tím jsem tu knihu už kupoval
Líbilo se mi, že Murtagh nebyl přesílený a ne v každé situaci se mohl spolehnout na magii a schopnosti jezdce. Přeci jen, přišel o svá eldunarí, takže jeho oslabení mělo lorový význam.
I tak se ale první polovina knihy neskutečně táhla. V tomhle opravdu nejsem Paoliniho fanoušek. Druhá půlka už fungovala lépe a Bachel, jako hlavní záporák, byla u mě na jedničku.
Ráda bych uvítala 6. díl a pak i 7. atd. Stále pěkné čtení, v mém případě poslouchání audia v podání Martina Stránského.
Návrat do Alagaësie je fajn, příběh nepřímo navazuje na předchozí tetralogii, hlavní hrdina je Murtagh, také kvituji, samotný příběh je zajímavý a má rychlý spád. Ale styl psaní mě tak nějak vrátil do let, kdy jsem četl Eragona. Čekal jsem vypsanější styl, možná víc psychologický, tajemný.
Také chování Murtagha je "zvláštní". Hodně si stěžuje na osud, svá trápení, ale když má možnost "šplhnout si", tak jde do akce naslepo a na vlastní pěst.
Oceňuji, že i Trn má své chyby, obavy, noční můry.
Zakončení má svůj šarm, i když má Murtagh na konci štěstí snad celé Alagaësie. Jsem zvědavý na další osudy Draumar.
Už to tu někde zaznělo- Murtagh je plačka, měl strašnej život a hrozně rád se v tom nimrá (číst tohle v kombinaci s Náhradníkem od prince Harryho je o pořádnou migrénu). Začátek (nebo spíš první polovina knihy) je koncipovaná jako hra- Murtagh někam jde, tam se něco stane, někoho random potká, kdo mu něco řekne nebo mu něco předá, a Murtagh takhle stoupá z levelu do levelu (sem tam si zafňuká, sem tam dostane na budku) až dojde tam, kam chodit neměl a tam teprve začne nějaký to drama a pořádná mela. A tahle druhá polovina knihy je autorsky mnohem zajímavější a hlavně čtenářsky vděčnější. Jde samozřejmě o to, aby postava Murtagha prošla v rámci ságy nějakou tou evolucí (a cestou dostala párkrát pořádně na budku...Paolini má postavu Murtagha zjevně rád, takže ho nechá pořádně progrilovat) jenže co naplat, nejlepší postava ságy je ta, která prodělala naprosto přirozený a pochopitelný vývoj (a ani si při tom moc nezafňukala), a sice Roran. Ten kdyby dostal draka a uměl kouzlit, můžou se Eragon s Murtaghem jít klouzat.
Ale jo..jinak jsem rád že sága pokračuje i s celou spoustou pitomostí ("tichá" ozvěna která se nese "celou" chodbou a ještě se několikrát odrazí, atd atd)..
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Svým způsobem jsem ráda, že jsem před touto knihou poslechla celou sérii Odkaz dračích jezdců a tak jsem neměla zkreslené vnímání nostalgií, kdy jsem v dětství hltala každou stránku.
Že bude kniha zbytečně dlouhá a bude popisovat každý lísteček ze všech stran, jsem očekávala a tak nejsem asi tolik zklamaná jako jiní. Protože přesně to se stalo. Myslím, že tak dopodrobna popsaný hon na kance jsem opravdu nepotřebovala.
Kniha je rozhodně o kus vyspělejší, než původní tetralogie. Ne jen proto, že je Murtagh starší, ale také díky jeho minulosti, která je fakt temná a krutá. Hlavní hrdina nás rozhodně nešetří a postupně nám odkrývá vše, co mu Galbatorix prováděl. A nutno říct, že tahle výchova by poznamenala každého.
Trošku mě mrzelo, jak byl do pozadí odsunut Trn. Vím, že už dle názvu to není příběh o něm, ale přes spojení jezdce a draka bych fakt čekala víc a ne jeho odsunutí do pozadí. Takhle působil spíš jak nepříjemnost, která se hodí jen v krizi.
I přes tu zbytečnou délku bych knihu ale určitě doporučila. Obzvláště lidem, kteří mají rádi, když hrdinové trpí a bojují s vlastní minulostí a snaží se vymanit z jejího vlivu. Jen musím upozornit, že v druhé půlce se děj trošku zacyklí, než se dostane do epického finále které nechalo otevřený rovnou vrata (ne žádná zadní vrátka) do dalšího dílu, který by mohl nabídnou ne jen boj proti ohrožení světa, ale možná i špetku romantiky (a na tu jsem zvědavá, u Eragona se tahle část extrémně nepovedla a za mě měla být úplně vynechaná)