Musím tě zradit

31.03.2023

Tohle bylo super. Konečně kniha s tématem, které se zde na trhu bežně neobjevuje. Jsem nadšená, určitě to není poslední kniha od této autorky.

30.03.2023

Od této autorky jsem četl už dvě knihy ,ale žádná mě tolik nezaujala ,jako tahle kniha. Kniha mě hodně bavila a jsem rád ,že nám někdo trochu přiblížil život v Rumunsku za režimu diktátora Nicolaea Ceauşesca. Knihu mohu jen doporučit.

30.03.2023

K této knize se hodí slovo "úderná". Připomíná dílo malíře, který mocnými tahy hází na obří plátno výrazné barvy tak, aby co nejvíc zapůsobil na emoce toho, kdo na obraz pohlédne. Nejlepší je, že autorce tato dokonalá manipulativní technika vychází: dobře ví, jak si čtenáře podmanit, a jakmile jej chytne, ze svých spárů ho jen tak nepustí. Její psaní je silně účelové, zaměřené na efekt, dokonale promyšlené - a snad i návykové :-) Její slova zabírají, působí, získávají... dokreslují a podbarvují atmosféru. Ví, kde zvolnit a ubrat na tempu, ví, kdy naopak přidat... Děj bych přirovnala k dramatické symfonii: tempo mírného andante střídá allegro, melodie z pianissima přechází do fortissima - a ve chvílích vrcholné eskalace napětí nás nemilosrdně bombardují staccato slova a výkřiky, které vzápětí utichají, jako mávnutím kouzelného proutku se ztrácejí v temnotě děsivých ozvěn... a my zůstáváme ochromeni a otřeseni tím, co jsme právě prožili, co jsme se dozvěděli.
Její román je jako řeka: zprvu plyne poklidně, bublá přes neznatelné překážky, jen sem tam se nečekaně zatočí... postupně však nabírá na síle a ke konci již získává ty správné grády: řítí se střemhlav do dravých peřejí a bez okolků sebou strhává vše, co mu přijde do cesty, nevyhnutelně a nezvladatelně.
Autorka dokáže vystihnout prostředí natolik věrohodně a přitom tak prostě, až máme pocit, že se spolu s hrdiny ocitáme přímo v centru dění. Přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že se již opakuje: koncept románu mi silně připomínal fabuli jejího románu "Mlčící fontány", který vystavěla na podobných ingrediencích - láska mladých lidí, vzdorující nepřízni osudu, kulisy diktátorského režimu, boj s nedůvěrou i se sebou samým, vzpoura a vzdor... a co je nejzajímavější: ani tady nechybí Američané, bez nichž by děj nebyl dějem - zde výrazně přispějí k přerodu hrdiny. Oblíbené téma tedy pouze "přesadila" do jiných reálií, zvolila Rumunsko koncem roku 1989, na závěr přidala autentické fotografie spolu s historickými fakty, a příběh byl na světě.
Svůj úkol - popsat fungování totalitní moci co nejvěrohodněji a přiblížit jej neznalému čtenáři - zvládla skvěle. Bohužel tak učinila na úkor postav: svou pozornost zaměřila jen na ty hlavní, z těch vedlejších se pak staly jen jakési "stíny", a celkově jim chyběla větší hloubka a propracovanost. Někdy se mi zdálo, že do života Cristiana vkládá příliš mnoho, je znát, že ho až příliš usilovně "slepila" z osudů mnoha a mnoha podobných chlapců, kteří nakonec vyrazili do boje za své ideály...
Musím říct, že závěr se jí opravdu vydařil, byť vzhledem k cílené skupině čtenářů ani není možné očekávat jiné vyznění než s "trochou světla v temnotách". Přestože jsem se v době totality narodila a něco málo si pamatuji, kniha mne šokovala několika fakty, která svědčí o enormní zrůdnosti Ceausescovy vlády: násilná regulace porodnosti /zákaz potratů a antikoncepce/, paradoxní vysoká úmrtnost kojenců v inkubátorech /důsledek častých výpadků elektrické energie/ a "převýchova sirotků pro potřeby státu" /zisk potenciálních budoucích agentů Securitate/, o důmyslné a systematické likvidaci odpůrců ani nemluvě.
Z celého díla Ruty Sepetys čiší bytostné přesvědčení "nenechat duchy minulosti spát" a zároveň jisté varování: minulost je potřeba zaznamenávat a vyprávět o ní, abychom nezapomínali, neboť historie má tendence se opakovat: lidé jsou nepoučitelní, bohužel.

"V posledních pár letech pocit temnoty přesáhl nedostatek elektřiny. Připadalo mi, že tma je jedovatá, že prosakuje do všeho."
"Filosofie. Potrava pro duši. Přihlas se na filosofii. Víš, komunismus je stav mysli," vykládal mi a ťukal si přitom na spánek. "Stát hlídá, kolik toho sníme, kolik spotřebujeme elektřiny, kam jezdíme a k jakým informacím se dostaneme. Ale s filosofií jsme pány své mysli. Jen si představ, že bychom sami mohli malovat a budovat krajinu své duše."
"Jestliže Západ je krabice barevných pastelek, můj život je penál s obyčejnými tužkami."
"Berou nám sílu tak, že nás přesvědčí, že žádnou nemáme," řekl mi jednou. "Ale slova a věty mají sílu, Cristiane. Poznávej tu sílu svou myslí."
"Vina leze po čtyřech. Plíží se, krouží a plazí se po tobě. Tiskne ti palce na hrdlo. A vyčkává."
"Někteří lidé si mysleli, že rumunština je slovanský jazyk, protože jinak máme ke slovanským zemím blízko. Ale rumunština je románský jazyk, jako třeba francouzština nebo italština."
"Víš, Ceausescu je sice skoro negramotný ale i já musím uznat, že je to státník a vůdce. Postupně lidi přesvědčil, že je bůh a my ho musíme slepě následovat. Jen se nad tím zamysli, Cristi, on začíná pomalu u batolat. Vtlouká to své učení dětem do hlavy už od čtyř let."
"Nedůvěra je zákeřná věc. Způsobuje syndrom rozdvojené osobnosti, rozvrací vztahy. Doma jsi jeden člověk, mluvíš jen šeptem. Venku, na ulici nebo ve frontě před obchodem, jsi někdo jiný. Řekni mi, kdo jsi?"
"Lež je jako sněhová koule. Valí se a valí, je čím dál větší a těžší a nakonec už ji člověk skoro neuzvedne."
"Jestli je komunismus ráj, k čemu potřebujeme zdi, ploty a zákony, aby lidé neutíkali? Je to vynikající otázka. v nadcházejících dnech na tyto myšlenky nezapomínejme, až budeme hodnotit záměr komunismu stvořit člověka bez paměti."

27.03.2023

Neskutečně silný příběh na pozadí neskutečně krutého historického období Rumunska.
O tom, jaké v Rumunsku panovaly poměry před rokem 89 a jak krvavá byla jejich revoluce jsem až doposud neměla tušení

Kniha by se dle mého názoru rozhodně měla stát součástí povinné četby, aby nezapadlo, jaká panovala ve východní Evropě situace ještě před pár desítkami let.

27.03.2023

Silný příběh, který stojí za to přečíst.

26.03.2023

Silný příběh doporučuji si ho přečíst

26.03.2023

Hned na úvod se musím zeptat, proč se o tomhle ve školách vůbec nevyučuje? Proč už dneska nikdo neví, jaký režim byl v Rumunsku, co se tam dělo?

Cristian žije ve státě, kde se nedá věřit nikomu, všichni radši šeptají, aby je nikdo neslyšel. Za jejich jakýkoliv názor by se mohli zavřít. Jídlo na příděly, ale na jak drastické? Elektřina, ale jenom, když ji vůdce Ceausescu nenechá vypnout. Škola od rána až do večera, aby lidé neměli na nic čas. Jeden malý byt pro celou rodinu. Zakázaná antikoncepce a potraty.
V tomhle světě žije Cristian.
Občas se u Hvězdáře promítají americké filmy, kde je dostatek jídla, lidé mají svůj názor a všichni se smějí. Cristian tomu nechce věřit.
Jednou vypuknou boje v Temešváru a Rumunsko má šanci na revoluci. Jak to vypadalo při rumunské revoluci? To přesně se dočtete v téhle úžasně knížce.

Tohle se mi moc líbilo a musím uznat, že Sepetys vybrala téma, o kterém se dneska už zas tak neví a napsala o něm poutavý příběh, který vás nutí číst až do konce.

25.03.2023

Knížku jsem koupila mamince k Vánocům, hned ji přečetla a okamžitě mi ji vynucovala. Prý si ji prostě MUSÍM přečíst! Mamča má podobný vkus jako já, takže jsem čekala, že se mi knížka bude líbit, ale jakože WOW! Nečekala jsem až takovouhle pecku. Necelých 24 hodin po nalisování první strany mám dočteno a jsem plná emocí.

Slyšela jsem nějaké drobky informací o krutém režimu v Rumunsku, ale až příběh sedmnáctiletého Cristiho mi odkryl hrozivé detaily života v Bukurešti. Už nikdy nedostanu z hlavy představy ubohých rodin vměstnaných v garsonkách bez jídla, elektriky, teplé vody... Neustálý strach, že vaše dítě na ulici roztrhají zdivočelí psi nebo vás tajní agenti umlátí k smrti za vypití nepovoleného kontrabandu - Coca coly... Dokonale napsaný příběh temné kapitoly naší minulosti. Autorka dokázala zachytit utrpení národa, o jehož boji jsem ledva zaslechla.

Knihu doporučuju každému! A za mě by právě takovéto příběhy měly být fixně zařazeny do povinné četby. Je naší povinností nezavírat oči před utrpením jiných lidí. Není horším zneuctěním padlých obětí, než vůbec o nich netušit. Stydím se za svou nevědomost a jsem ráda za každou knihu, která tímto způsobem šíří osvětu mezi neznalými obyvateli "moderního světa".

25.03.2023

Moje druhá kniha o poměrech v Rumunsku za dob komunistických. Jiný pohled, který mi otevřel oči z hlediska běžného života obyčejných lidí. Smutná, ale velmi povedená kniha

19.03.2023

Opět mi spadla brada. Musím se přiznat, že jsem se při čtení dost zastyděla, jak málo toho o rumunské historii vím. Příběh byl tak šokující, že si určitě dohledám více informací.
A před Rutou teda klobouk dolu! Je to prostě mistryně historických románů. Doufám, že je pravda, že se chystá psát knihu i o české historii.

18.03.2023

Chvályhodný počin, jak pomocí osobního příběhu poukázat na historické události, které možná ti mladší neznají. Chvílemi mi kniha hodně připomínala Orwellovo 1984, na můj vkus se až moc tlačilo na pilu. Obávám se ale, že lidstvo se stejně nepoučí.

17.03.2023

Musíte číst a přiznat si, jaké jsme měli štěstí v listopadu 1989...

Tenkrát jsem se i já taky
moc bála a nebylo mnoho těch, kterým se dalo opravdu věřit.
Ale člověk má krátkou paměť, bohužel.

15.03.2023

Je to psáno pro dospívající mládež, takže jazyk je trošku jednodušší. Ale právě proto se to tak dobře čte. I já se přidávám k těm, kteří jsou z knihy nadšeni a o Rumunsku skoro nic nevěděli. Paní Sepetys mi opět poodhalila kus neznámé historie.

13.03.2023

Vzít takto těžké téma a zpracovat ho v něco tak skvělého, co se čte prakticky samo je největším darem Ruty Sepetys. Znovu a znovu mě překvapuje svým citem, s kterým dokáže vdechnou příběhu ten správně vyvážený historický rám.

O Rumunsku a jeho historii nevím téměř nic, ale pokusím se to napravit.
Doporučuji!

TA KNIHA VÁM VEZME DECH!

11.03.2023

Tohle bylo mrazivé, brutální a tajemné.
Krátké a stručné kapitoly, které dokázaly obsáhnout vše podstatné. Všechny hrůzy komunistického Rumunska.
Děkuji autorce, že si vybrala právě toto téma a rozšířila mi tím znalosti. Probudila ve mně touhu dozvědět se více.

10.03.2023

Začala jsem číst a nepřestala. Ke konci mi i slza ukápla. Myslím, že mnoho lidí vůbec neví, že se tohle dělo v Rumunsku. Já tedy vůbec nevěděla. Bylo mi tak strašně smutno, byly to zlé časy. Když to utrpení čtu, nechce se mi věřit, že to byla skutečnost. Nechce. To přece není možný. Rozhodně mi tento příběh poskytnul více informací. Ještě teď jsem z toho rozhozená. Tato historie nesmí být zapomenuta.

07.03.2023

"Lituješ mě?
Rty co nepoznaly chuť ovoce,
o samotě v zemi mezi miliony,
klopýtám k šibenici ze špatných rozhodnutí
a slyší a smějí se...."

Crisovi je 17 a měl by řešit klasické problémy dospívání. Místo toho stojí hodiny fronty na zbytky jídel, bydlí v jednopokojovém bytě s dalšími čtyřmi lidmi, teplota v něm v zimě klesá k 8 stupňům. Píše se rok 1989 a zatímco po celé Evropě komunismus zažívá pád, v Rumunsku panuje hlad, bída, zmar a zcela bezútěšná situace.

Cris je postaven před těžkou zkoušku, kdy dostane na výběr - buď bude krysou, udavačem, práskačem, či chcete-li informátorem, nebo jeho děda nedostane léky na leukémii. A tak Cris bojuje nejen s výčitkami svědomí, ale především s prohlubující se paranoiou, která ničí úsudek a zastírá zrak.

Kniha je protkána mrazivě hlubokými myšlenkami jako: "Lepší umřít vestoje, než vleže", nebo: "Jestli je komunismus ráj, k čemu potřebujeme zdi, ploty a zákony, aby lidé neutíkali?" či slova o krutém vládci Ceausescu: "Ukradl nám naše vlastní já a přivlastnil si je. Zlomil duši Rumunska a proměnil krásnou krajinu v postapokalyptickou pustinu ztracených...."

Proč byste si knihu měli přečíst? Protože to není klasická fabulace a snaha se přiživit (jako vidíme na tématu koncentračních táborů). Autorka strávila roky bádáním, rozhovory s pamětníky a chce, aby svět věděl, co se dělo v Rumunsku. Rozšíříte si obzory, protože já jsem o situaci v Rumunsku neměla ani ponětí, nikdy jsem se nad tím ani nezamyslela. Při čtení o tom, jak vylitý olej stírali čistým hadrem, aby jej mohli použít, stání dlouhé hodiny na mrazu kvůli odkrojku chleba, napadání divokými a hladovými psy.... No, člověk si uvědomí, jaký blahobyt, přebytek a plýtvání nese dnešní doba.

Kniha je velmi emotivní, od poslední třetiny jsem měla slzy v očích a to je u starého cynika jako jsem já opravdu co říct. Proto nejen že ji doporučuji ke čtení, ale prosím i o šíření, takové věci by se měly šířit dál. Kniha je dobrá nejen obsahově a svým přínosem, ale i stylem psaní, kdy můžeme číst myšlenky Crise, jeho poezii a zároveň zápisky ostatních agentů.

"Nezapomeneš na mě?
Na kluka, co má na zádech
připnutá křídla naděje,
která nikdy nemohl roztáhnout.
Už nikdy se nedozví,
čím mohl být.
Čím jsme všichni mohli být...."

07.03.2023

S pocity, které ve mně kniha zanechala, vám musím oznámit, že tahle kniha by měla být rozšířena mezi co nejvíce lidí. Sama jsem se ji snažila navrhnout do maturitního seznamu, protože by tam díky tomu přibyla jedna velmi hodnotná kniha, bohužel je pro maturitní seznam moc nová. Přála bych si, aby si knihu přečetli i ti co moc nečtou. Nezažila jsem naši Sametovou revoluci, ale v porovnání s tím, co se stalo v Rumunsku, jsme měli opravdu štěstí.

06.03.2023

Rumunsko, rok 1989.
Život v Ceausescově diktátorském režimu je v knize popsán očima sedmnáctiletého Cristiana, který sní o tom, že se stane spisovatelem, ale místo toho se musí stát informátorem. Nemůže věřit vůbec nikomu - svým přátelům, a dokonce ani své rodině!
Já si Cristiana oblíbila od samého začátku a prožívala jsem jeho příběh spolu s ním. Bylo to kruté, drsné, smutné, ale tak plné odvahy. Vůbec si nedokážu představit, jaké to je, stát v zimě frontu na chleba, a nebo mít neustálý pocit, že jste sledováni!
To, že knížky od Ruty Sepetys jsou výjimečné, jsem věděla, ale že až takhle
O komunismu v Rumunsku se toho na školách moc neučí, což je obrovská škoda. Ale o to víc jsem autorce vděčná, že právě toto téma, o kterém se moc nemluví zpracovala takhle dokonale.
Tohle není jen YA knížka, Musím tě zradit by si měli přečíst všichni!