Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191816/bmid_muz-jmenem-ove.jpg
5
4693
4693
Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku. Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi odvedle komicky ztvárňuje řadu situací, které nám jsou důvěrně známé. Je to kniha, jež dokáže stvořit svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době. Příběh se nese ve stejném duchu jako film Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Velká pecka!
I půl roku po přečtení se občas přistihnu, že lidem odpovídám (nebo alespoň mám chuť) přísným: “No prosim!”
Knihu mi doporučil kamarád a moc se mi do ní nechtělo. Ale je úžasná. Mrzout a pedant Ove je nakonec báječný člověk s velkým srdcem.
Život je podivuhodná věc...
Příběh o stárnoucím, mrzutém muži, který si přeje jediné: umřít.
Všichni lidé chtějí žít hodnotný život, ale hodnoty má každý člověk jiné.
O osamění, pokoře, lásce, smutku, vzteku, bolesti, oddanosti a neochvějných principech. O saabovi. O kocourovi. O spoustě nepředvídatelných okamžiků, které vám změní život v jediné vteřině...
Smutek je vrtkavý. Když ho lidé nesdílejí, rozděluje je.
Ove je muž mnoha tváří. Je malým chlapcem, který si odmítne nechat nalezené peníze. Je mladým mužem, který zůstane na světě úplně sám a přesto se nevzdává. Je tím, kdo tvrdě dře, moc nemluví a nedonáší. Ove je zkrátka Ove.
Ať už se člověk vydá jakoukoliv cestou, něco ho dovede k předurčenému cíli.
A pak se jednoho dne Ove zamiluje...
Láska je podivuhodná věc. Dostaví se úplně znenadání.
Budete brečet, budete se smát. Než si k Ovemu najdete cestu, asi to chvíli potrvá. Ta cesta je trnitá a plná přešlapů, nepochopení, křivd i syrové, nelítostné bolesti. Je plná bezmocnosti, zuřivosti i naděje. Je plná Oveho nenaplněných snů i hořkosti, plynoucí z osamění...
Čas je vůbec zvláštní věc. Většina lidí žije pouze pro budoucnost. Pro to, co bude za pár dní, týdnů, let. K nejbolestnějším okamžikův lidském životě patří poznání, že je člověk ve věku, kdy toho má víc za sebou než před sebou...
Trvalo mi to, ale nakonec si mě Ove podmanil. Bylo to mile roztomilé, bolavé i úsměvné. Bylo fajn nahlédnout do duše stárnoucího, osamělého muže, který miloval celým srdcem a i když nezemřel, tak zapomněl, jak má žít...
Někoho milovat je jako nastěhovat se do domu. Zpočátku je člověk zamilovaný do novoty, každé ráno se pozastaví nad zázrakem, že je to skutečně jeho, jako by se strachoval, že k němu každou chvíli někdo vtrhne a oznámí: došlo k obrovksému omylu, nikdy jste si neměl žít tak pěkně. Během let ale oprýská fasáda, dřevo se tu a tam rozklíží. A člověk svůj dům nemiluje pro jeho dokonalost, ale právě proto, že dokonalý vůbec není...
Jeho zásadovost (ze které byste zešíleli), paličatost (která by vás umořila), čestnost (hodná obdivu) i obětavost (tajná, jistěže) vás prostě odzbrojí. Konec jsem nečekala. Ale asi se čekat dal.
... a najednou zavládlo úplné ticho. Jako by se čas potřeboval zhluboka nadechnout...
Ove - mrzout, který umí dojmout. Plno neotřelých přirovnání. Řada hezkých myšlenek.
"Jeden moudrý člověk řekl, že opravdoví muži se rodí ze svých chyb a že jsou nakonec mnohem lepší, než kdyby nikdy nechybovali."
Už dlouho se mi nestalo, abych se u knížky smála nahlas. Ale Backman vložil Ovemu do úst tak skvělé hlášky, že tady to jinak nejde :-)
No, ale on to vlastně není veselý příběh. Naopak. Autor rozehrává velmi smutné téma o tom, jak se devětapadesátiletý osamělý a nabručený muž pokouší spáchat sebevraždu. Vrací nás také do jeho dětství a mládí pro pochopení Oveho náročné povahy. Ove je zkrátka takový ten nepříjemný dědek, kterému všechno vadí (zejména sousedi, úředníci, nejrůznější IT profese a celkově nová doba). Ale Backman na něj pohlíží tak hezkou optikou, že se Ove stal velmi brzo mým oblíbencem.
Důležitou roli tu hrají i značky aut, podle auta totiž Ove hned ví, s kým má tu čest.
Příběh má krásný konec a právě tady si myslím, že nejeden čtenář zamáčkne slzu. (Stejně jako já a to nejsem knižní plačka :-)
Aby to nevypadalo, že panu Backmanovi nadržuji, už jsem i jeho knihu rozečetla a nedočetla, ale to se stalo jen jednou, když už se člověk začte, stojí to vždycky zato. Prostě tak laskavé knihy s takovou hloubkou, ty umí snad psát jen pan Frederik. Opravdu. Babička s vážkou nemocí (tu najdete jinde), děti i rodiče posedlí sportem nebo téma sexuálních menšin (to také o kousek vedle), ale skvělý svébytný Ove, který tak rád rozkládá auta, opravuje kola a hlídá, aby se dodržovala pravidla, ten mě opět dostal. Jen ten kocour byl z jiného světa, takového jsem v životě nepotkala. Nicméně, opět plný počet, to jinak nejde. A citace: "Pak konečně nic nebránilo tomu, aby se vydal na inspekční kolečko. Jen proto, že dnes zemře, nemusí hned dávat vandalům volnou ruku."
Byla bych velmi ráda, kdybyste mrkli na knihu švédského autora Fredrika Backmana. Ove je starší muž, který neměl zrovna jednoduchý život. Lpí na dodržování pravidel a myslí si, že správný chlap nemá příliš kecat, ale jednat. Mnoho lidí ho má za bručouna, on jím je, ale je i tím, kdo skočí do hoříciho domu, aby vás zachránil, opraví vám kolo a natře plot... Připomínal mi třeba Gustava Anděla z filmu Dovolená s Andělem.
Ove si přeje zemřít, být se svojí ženou. Rozhodne se svůj život ukončit, ale do jeho čtvrti se nastěhuje jedna rodinka, která mu nedá pokoje a jeho plány stále nevychází.
Velmi milý, laskavý příběh se spoustou humorných i dojemných situací. Naťukává i téma úřadů sociální péče, které rozhodují o umístění seniora do domovů i přes nesouhlas seniora i příbuzných.
Pod mrzoutskou tváří může být schován člověk s velkým sedcem. Ove vás dostane ze čtecí krize. Budete chtít číst další a další takové příběhy.
Touto knihou F. Backman odstartoval svou popularitu a já chápu důvod, proč byla tak úspěšná. Je milá. Opravdu milá. I divní nebo zlí lidé v ní vypadají vlastně jako hodní nebo alespoň k politování (Tom). To zvláštní backmanovské kouzlo se vine zatím vším, co jsem od něj četl (respektive slyšel) a z Oveho činí bezmála pohádku. Je to krásný hladivý příběh, kde ani velké životní průsery nezamlží obzor... ale je vůbec nějaký? Oveho životní optimismus skrytý za fasádou mrzoutství mi přišel neukotvený, z ničeho nepramenící. Kniha je pěkná, líbivá, místy se zdá být hlubokou, ale je vlastně plytká. Je nadýchaná jako cukrová vata. Velké sladké nic. Ale je milá, to ano. Jenže takhle se lidé nechovají, a to ani na švédském předměstí. Frederik umí psát, to v Ovem ukázal. Až na občas přepálená přirovnání. Ale umí psát i lépe. Pravdivěji. Třeba takové Co by můj syn měl vědět o světe je lepší. A Medvědín asi také. Pravdivější rozhodně.
Po přečtení první kapitoly jsem dostala strach, že to bude prvoplánová řachanda. Bylo tam totiž na můj vkus příliš mnoho velevtipných přirovnání. Postupně se mi ale příběh zalíbil a Ove i všichni jeho sousedi mi tak nějak přirostli k srdci. Nakonec to bylo hezké a pohodové čtení, kde se střídá legrace s emocemi, doporučila bych třeba na dovolenou.
Očekával jsem vtipnou zábavu a to jsem taky dostal. Možná je to trochu laciné, ale je to napsané tak dobře, že to nevadí. Bál jsem se, že to bude rádoby vtipné, ale humor se povedl a bylo to dostatečně komické.
Je to zábava pro všechny. A když se chcete zavděčit všem, nutně z toho plyne určitá průměrnost. Text je však podán s lehkostí. Nic tlačené na sílu. Čte se to výborně a až v poslední třetině to začne ztrácet dech.
Navíc to bylo dojemné. Nijak přehnaně. Špatné věci se prostě dějí. A někdy holt těm stejným lidem. Něco se v životě podaří a něco se podělá. Stejně musíte žít dál. Humor je vyvažován Oveho smutným osudem.
Autor postupně odhaluje jeho minulost. Jednoduchý a poměrně plochý děj je proložen vzpomínkami, které tomu dávají větší hloubku. Právě v tom si někdo může najít něco víc.
Obě dějové linie, současná i vzpomínková, jsou podobně tragikomické. Ve značné výhodě budou lidé, kteří nějakého Oveho osobně znají… :-)
Doporučuju. Hezké nenáročné čtení. Kdo hledá něco vážnějšího, neměl by se do toho pouštět. Je to trochu smutná pohádka (nejen) pro dospělé. 80%
Fredrik Backman umí svými knihami pobavit i chytit za srdce a dojmout. Autorův styl mě opravdu baví.
Tolik moudrých myšlenek začleněných do příběhu...
Ove byl na první pohled nerudný a nabručený, ale pod povrchem skrýval velké srdce.
Moc se mi líbilo sledovat jeho vzpomínky na svou ženu, i to jak se v přítomnosti dostal všem pod kůži. Oblíbila jsem si ho i já.
Krásná kniha, vtipná a zároveň dojemná, usmívala jsem se i plakala.
Doporučuji
Taková pohádka pro dospělé, sladkobolný příběh, o tom, jak se z věčně prudícího dědka vyloupne milující a pozorný dědeček .. :-) v podstatě romantická oddechovka o lásce až za hrob, poctivosti, skromnosti, laskavosti a síle přátelství.. napsáno je to zábavně, tedy jakoby humorně s vážným podtextem, ovšem v určitých momentech autor dle mého až moc tlačil na pilu, chvilkami mi to přišlo až trapné... autor určitě zamýšlel knihu širokému spektru čtenářů, četba je to nenáročná a odpočinková, i když se dotýká i vážných témat ...
Ani nedokážu popsat, jak na mě hlavní hrdina působil. Je prostě svůj a díky tomu dokáže být okouzlující. Ne vždy pod tvrdou a nepříjemnou slupkou je zlý a nepříjící člověk.
Hned jako první se musím zastavit nad faktem, že ''Ove'' je autorova prvotina, což mi naprosto vzalo dech a myslím, že takhle velkolepě debutovat se povedlo jen pár autorům v historii. Už od první stránky jsem totiž Backmanovým slovům propadla, stejně tak hlavnímu hrdinovi, který je sice dost komplikovaná povaha, ovšem nejde ho nemilovat. Zejména, když na nás autor už v první kapitole vybalí scénu z obchodu, kterou jsem se celou prosmála. Nenechte se ale mýlit, Backman vám sice umí vykouzlit úsměv na tváři, ale taky vám ho v sekundě umí vzít a nechá vám jen lítost.
Ove je přesně ten typ otravného dědka, který z nudy chodí na "inspekce" a sekýruje ostatní lidi, kteří na rozdíl od něj mají co na práci. Přesto mě vždy dokázalo dojmout s jakou láskou vzpomíná na zesnulou manželku bez které neví jak žít. Naštěstí sousedé (občas také otravní) nejsou "až tak úplně k ničemu" a dokážou toho asociálního člověka vtáhnout mezi sebe.
PS: zvláštní, že žádný z přerušených pokusů o odchod ze světa nezkusil 2x
Trochu se stydím, že jsem autora objevila až teď. Tak krásný dojímavý příběh a přitom napsaný s lehkou ironií. Chvíli k smíchu, chvíli k pláči.
Ach, to bylo něco tak krásného. Kniha u které jsem se smála i plakala. Moc jsem si toho zatrpklého dědka, starého vzteklouna zamilovala… Že by ve skutečnosti byl úplně jiný?
I když jsem se místy smála, příběh je to vlastně smutný. Ale vlastně tak nějak hezky smutný.
Úžasná kniha, ve které dostanete vše, co budete potřebovat. Lidskost, smutek, úsměv na tváři i slzy. Tohle vyprávění, které mi tolik připomnělo skvostné Gran Torino, je vlastně o lidské samotě, se kterou se učíte žít, i když je to někdy hodně těžké pak tu skořápku prorazit a přijmout svět kolem sebe. Sice trochu pohádka, kterou autor neopustil ani v závěru, ale náramné čtení a děkuji všem zde, kteří mi ukazují cestu ke knihám, které cíleně nevyhledávám. Nádherné čtení!
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedéAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Kniha o Ovem je podivuhodná. Žánr humor v literatuře obvykle nevyhledávám, proto jsem se z velké části musela do čtení nutit. Přišlo mi, že zde není žádný plynulý děj, spíš shluk různých situací. Přesto mě Ove svým záhadným šarmem určitým způsobem oslovil. Nakonec jsem si jej oblíbila a z konce jsem byla dojatá. Musím také podotknout, že v této knize nejde jen o plytký humor. Velice přirozeně vypráví o životě, lásce, sounáležitosti, naději, beznaději, osamělosti i smrti. Tohle se mi na ní moc líbilo. Je laskavá a dokáže zabrnkat na tu lidskou strunu v našem nitru.