Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku. Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi odvedle komicky ztvárňuje řadu situací, které nám jsou důvěrně známé. Je to kniha, jež dokáže stvořit svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době. Příběh se nese ve stejném duchu jako film Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
No prosim, tak tohle byla opravdu jízda!!
Jsem nadšená. Knihu jsem měla půjčenou z knihovny a hned jsem si běžela do knihkupectví pro vlastní. Až tak mě Ove uchvátil. A to se ke knížkám zásadně nevracím, ale tady udělám výjimku a už teď se na to těším.
Povahově mi Ove hrozně seděl. Mrzout se srdcem na správném místě.
Smála jsem se nahlas, pofňukala jsem si. Vtipy nebyly vynucené, jako se v podobných knížkách často stává. (Třeba Stoletý/Stojednaletý stařík)
Za mě opravdu nejlepší knížka, kterou jsem zatím četla. Reálný příběh plný neobyčejně obyčejných lidí.
Zvláštní figurka pana Oveho, který je jiný, než se ve skutečnosti zdá a k tomu příběh, který chytne za srdce, nutí k zamyšlení i se pobavíte. Paráda!
KRÁSNÁ kniha na kterou budu ještě dlouho vzpomínat.Na konci jsem byla dost na měkko, což se mi zas tak často nestává. Postava Oveho a jeho příběh se mi prostě dostala pod kůži a věřím, že nás takových bude víc. Může za to ta jeho nerudná povaha, konzervatismus a pragmatičnost. Povahové rysy, které má nejeden senior v mém okolí. Samotná kniha má příjemné tempo, děj se zbytečně nenatahuje a prolínání různých časových linek příběhu svědčí. Vypíchnout musím humor a hlášky hlavní postavy, které jsou často nekorektní, za to o to víc trefné. Apel na sousedskou soudružnost chápu, ale tady působí až trochu kýčovitě. Nicméně to ráda knize odpustím, protože jinak je to skvělá záležitost!
Lidé jsou různí... Nutno brát je takové jací jsou a nesoudit zbrkle podle prvního dojmu. To je poselství této knihy...
Kniha mě zaujala jako veselé čtení a chvíli mi trvalo, než jsem se začetla a zjistila, že to tak úplně není. Příběh se mi líbil, i když byl asi bohužel nereálný.
Od této knihy jsem vůbec nevěděla, co čekat. Autora jsem neznala, recenze zajímavé. Po přečtení prvních stran jsem byla na rozpacích. Ale příběh se najednou rozjel a na konci jsem byla ( a stále jsem) smutná, že už je konec. Ove byl vlastně milý, ale nešťastný člověk. A na to, že zamilovat se, je jako nastěhovat se do nového domu, nikdy nezapomenu. Super. Budu vyhledávat další knihy autora.
Když jsem po této knížce sáhla,myslela jsem, že to bude veselé oddechové čtení. Ale kniha mne překvapila, určitě bylo několik chvil,kdy jsem se upřímně zasmála. Ale převážně mě kniha překvapovala příběhem. Často někoho odsoudíme,že je nedůtklivý,ale právě tento příběh nám muže ukázat,co se skrývá pod povrchem
Jsem z téhle knížky poněkud rozpačitá. Většina ji tu moc chválí, mě se celkem líbila, ale zase tolik mě neuchvátila. Prvních osm kapitol mě nebavilo, od deváté jsem byla zvědavá, co bude dál, konec téměř typický americký happyend. Zamrzely mě drobné nesrovnalosti, např. : pohřeb byl v neděli ( str. 54) X pohřeb se konal v sobotu ( str. 135). Ke konci knihy mi začala vadit častá až křečovitě vtipná přirovnání a chování kocoura mi přišlo nepravděpodobné. Na druhou stranu mě bavilo sledovat, kdo nebo co zase překazí Ovemu plány.Na podobné téma jsem četla knihu Jasno lepo podstín zhyna, ze začátku sice těžší na začtení se, ale oslovila mě mnohem víc.
Knihu jsem slupla za dva dny, kdy jsem se od ní téměř nemohla odtrhnout. Stála mě celkem 16 papírových kapesníků a nesčetně výbuchů smíchu (včetně jednoho vyprsknutí čaje). Takhle nějak si představuju kvalitní počteníčko :) Ove mě dostal, naprosto jsem si toho starého protivu zamilovala :) Takhle má totiž vypadat chlap! Za mě deset z deseti. A už si brousím zuby na dalšího Backmana, čeká na mě Britt-Marie! :)
Sama od sebe bych se asi na knížku ani nepodívala, ale vyhrála jsem ji v soutěži a jsem zato hrozně ráda. Byla top. Nejdřív jsem si říkala, že Ove je jen starý zapšklý dědek, ale jak se odkrýval jeho život, člověk nejenže ho chápal, ale i si ho oblíbil a zamiloval. Na konci i slzička ukápla. Bomba.
Dojemný příběh, kde mi byl zpočátku hlavní hrdina "potížista" Ove trochu nesympatický, ale pak se rozběhl kolotoč událostí s novými sousedy a Ove se začal jevit jako bručavý sympaťák.
Krásná kniha, hezky napsána... Jako kdyby mi připomínala velmi blízkou osobu... Oddechový kniha... Více takových...
Taky vám to připomnělo Stoletého staříka? Podobný humor, podobný paličatý dědouš a ne podobná, nýbrž stejná země původu. Rozdílné bylo množství slz, které jsem zvládla vybulet (že by na mě už konečně dolehla dvouměsíční izolace?), u Oveho jich bylo mnohem víc. No nic, bylo to fajn.
Muž jménem Ove je smutný příběh, který vás chytne za srdce takovým nenuceným způsobem. Střídají se zde události z minulosti a současnosti – to čtenáři postupně napomůže k pochopení Ova a jeho osobnosti. A toho starého bručouna si nakonec prostě zamilujete!
Knihy tohoto ražení většinou nečtu, proto jsem hrozně příjemně překvapená. Hlavní postava mi byla sympatická, protože mi připomíná reálného člověka, občas jsem se některým situacím musela smát, často jsem byla dojatá. Kniha ve mně zanechala příjemný pocit, tolik pravdy a životní moudrosti na par stránkách..
Štítky knihy
kočky přátelství, kamarádství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedéAutorovy další knížky
2014 | Muž jménem Ove |
2017 | Medvědín |
2020 | Úzkosti a jejich lidé |
2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
2016 | Tady byla Britt-Marie |
Nejen pro pobavení, ale také k hlubokému zamyšlení - sociální vztahy, samota, stárnutí....