Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191816/bmid_muz-jmenem-ove.jpg
5
4716
4716
Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku. Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi odvedle komicky ztvárňuje řadu situací, které nám jsou důvěrně známé. Je to kniha, jež dokáže stvořit svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době. Příběh se nese ve stejném duchu jako film Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Přečetla jsem jiné dvě knihy od tohoto autora a moc mě nenadchly. Takže jsem od téhle knížky nic neočekávala a byla nádherná - smála jsem se i brečela a dlouho po přečtení nemohla usnout. Doporučuji úplně max.
Zpočátku mě kniha nenutila hltat stranu za stranou a přišla mi spíše smutná než humorná. Čím jsem byla ale blíže konci, četla jsem s větším a větším nasazením, a nebylo to tím, že bych se těšila, až to budu mít za sebou. Líbilo se mi psaní v retrospektivě, krásně pomáhá vykreslovat a chápat samotného Ova. Jsem ráda, že mám tuto knížku v knihovně. Věřím, že se k ní jednou vrátím.
Nádherná kniha plná černého "humoru" a míst k zamyšlení. Nakonci jsem brečela, jako želva. Na začátku by mne nenapadlo, že téma protivného stáří může být tak poutavé a čtivé. Určitě se k ní ještě vrátím.
Kniha se zařadila mezi mé nejoblíbenější. Přečetla jsem ji během několika hodin, vůbec jsem se od ní nemohla odtrhnout. Proto si ji určitě přečtu znova, abych mohla věnovat větší pozornost myšlenkám, které se v ní objevily.
Kniha měla vše, co podle mne kniha mít má. Byla vtipná, ale i dojemná, byla poučná, ale i oddechová. Děkuju panu spisovateli za toto dílo. Opravdu moc děkuju.
Mrzout Ove se mi pomalu, ale jistě zakousl hluboko do těla. A kam jinam, než přímo do srdce. Stáří, utrpení, samota, lpění na starých pořádcích, touha zemřít... Jak lze s tímhle probůh vystavět tak dojemný a přitom vtipný román o smyslu života, aniž jej hrdinové v knize vůbec hledají? Protože starý, unavený a zatrpklý Ove je v hloubi duše vlastně neskutečně dobrý a taky spravedlivý. Šťastný to kocour, který se i díky osudu v románové postavě nezřízeně optimistické sousedky připlete do jeho života. A nejen on. Jo, pozor při čtení ve veřejných prostorách, lidé by si vaše uslzené oči mohli mylně vyložit.
Strašně moc se mi do této knihy nechtělo, nevím proč, ale nechtělo. I když jsem od pana Backmana četla již Co by můj syn měl vědět o světě a tato kniha se mi líbila velmi, Oveho jsem stále odkládala. Až se mi v knihovně dostala do rukou ve formě audioknihy a já se doma zaposlouchala. A ze začátku jsem si nebyla jistá, zda je to správná kniha pro mě, ale postupem času jsem zjistila, že Ove rozhodně stojí za to:-) a velice brzo mi došlo, že to je jedna z literárních postav, na které nikdy nezapomenu. Ove bude ke mě ve vzpomínkách promlouvat vždy hlasem herce Jana Vlasáka, který knihu mistrně namluvil. Strašně moc se mi líbilo, že knihu se mnou z větší části poslouchali i má devítiletá dcera a můj dvacetiletý syn. Vyprávění o Ovem zaujalo i malou holčičku a to hovoří o kvalitě této knihy samo za sebe.
Jedna z mála knih, která umí rozesmát i rozplakat zároveň. Obyčejný příběh obyčejného života, který je vlastně příběhem neobyčejné lásky dvou lidí. Je psaná velice čtivým stylem, který mě ale zároveň nutil zamyslet se nad životem jako takovým. Nádherná kniha o neobyčejnosti života každého z nás. Na poslední stránky jsem ani pořádně neviděla, protože jsem měla oči zalité slzami, slzami štěstí. Ove mi zkrátka vešel do života a už v něm zůstane. Z této knihy budu čerpat hodně dlouho a určitě patří mezi mé nejoblíbenější.
Má třetí kniha od Frederika Backmana a ani potřetí nezklamal. První dojem je jako u všech jeho hrdinů, že mít za souseda takového "nerudného dědka", tak nadšením skákat nebudu. Jak ale příběh běží, nelze si jej nezamilovat a nakonec utírám slzu a říkám: "ach, proč nebydlí v naší ulici muž jménem Ove."
Příběh byl místy předvídatelný, skončil vlastně tak, jak jsem očekávala, že skončí, ale ani to mu neubírá na kráse, vlastně jsem ráda, že k tomu konci dospěl. Požitkem z této knihy bylo to postupné odkrývání vrstev a tvrdých slupek muže jménem Ove, i pod tvrdou slupkou totiž může být velmi jemné a citlivé jádro.
Tuto knihu jsem náhodně objevil při čekání na vlak v Pražském Luxoru. Nedalo mi to a přečetl jsem několik stran. Nečekal jsem, že mě knížka chytne, ale opak byl pravdou. Zakoupil jsem ji a ještě ten den začal číst. A skoro i dočetl.
Člověk by nevěřil, jak poutavá je. Musíte ovšem počítat s tím, že vás nátura tohoto chlápka, jménem Ove, možná začne i nadmíru štvát. Časem si na něj ale zvyknete, dokonce ho i třeba v některých situacích začnete chápat! Pak postupně projíždíte řádky rychleji než jízdou v metru a příběh je čím dál poutavější, místy předvídatelný, ale rozhodně citlivý. Ve mně se neustále střídaly emoce jak na horské dráze. Nakonec se dostáváte k závěru a zjišťujete, že nechcete, aby to skončilo, ale máte pro to i vlastně trochu pochopení. Dost možná se nevyhnete slze, která vám ukápne na poslední stránky knihy, kterou ve smutku, ale i v pocitu určité spokojenosti, že věci jsou takové, jaké mají být, zavřete a začnete o celém příběhu ještě jednou přemýšlet.
Velmi krásné čtení, Fredrik Backman zkrátka umí. Dojemný krásný příběh, napsaný tak citlivě, ale nepřeslazeně a nelacině. Vřele doporučuji, je to srdcovka.
Ove je sice bručoun, ale s velkým srdcem.
Mimořádně laskavé čtení. Dávám šest hvězdiček z pěti.
Mám ráda knihy, kde je někdo "jiný", jelikož právě ta "jinakost" je velmi lidská ... tím nemám na mysli kocoura.....ale kdyby na to přišlo....i na něj by se to dalo použít :)
První Backmanova kniha, kterou jsem četla. Začetla jsem se hned, ale nemohla jsem se rozhodnout, zda se mi líbí, jestli chci vůbec dočíst. Ove mě hrozně rozčilovat, tím jaký je... jeho "pokusy" mi začali připadat trapné... Vydržela jsem, dočetla a na konci brečela jak želva. Backman Vám nabízí příběh, pobavení... ve výsledku ale přemýšlíte o sobě, svých dětech, rodičích, o svém životě. Pokud se Vám Ove nelíbí, nemá asi smysl zkoušet další Backmanovi knihy. Přečetla jsem i Babičku s úplně stejným scénářem :) Backmana buď milujete, nebo nenávidíte.
Štítky knihy
kočky přátelství, kamarádství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedéAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Woow, já nevím co říct, co napsat. Kniha měla vše, co podle mne kniha mít má. Několikrát jsem se dojala (a to i v metru při cestě do práce), několikrát jsem propukla v smích :-) Určitě knížku moc doporučuji a získává post "nejlepší kniha letošního roku, co jsem četla" Děkuji autorovi za zajímavý počin.