Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191816/bmid_muz-jmenem-ove.jpg
5
4695
4695
Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku. Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi odvedle komicky ztvárňuje řadu situací, které nám jsou důvěrně známé. Je to kniha, jež dokáže stvořit svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době. Příběh se nese ve stejném duchu jako film Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Kniha je úžasná, vtipná, čtivá a zároveň i srdce rvoucí. Lidský osud dokáže být někdy nešťastný, ale takový bručoun jako je Ove se jen tak nevidí a to je na tom to vtipné a úsměvné. Moc se mi líbila.
Prvých pár strán "WTF?!". Potom pohľad zvonku na šialeného egocentrického introverta, ktorého by ste popriali ako suseda svojmu najväčšiemu nepriateľovi. Následne však, ako sa dej rozvíja, sa váš pohľad uprie do jeho vnútra a vy zisťujete, že ten mrzutý starnúci nevraživý chmuľo (or grumpy) je vlastne niekto úplne iný.
A nielen to ťahanie čitateľov za nos sa mi páči na štýle BACKMANa, ale aj striedanie súčasnej a historickej roviny, ktoré rovnako ako aj vek hlavného hrdinu - evokuje podobnosť so 100-ročným starčekom. Ten je však viac vtipný, kdežto Ove je úsmevný: Tam kde Alanovi osud chystá jednu šťastnú náhodu za druhou, tu Ovemu osud ukazuje odvrátenú tvár. Možno preto ma dej vtiahol ešte hlbšie, chytil za pačesy a dokrčeného vyhodil napospas svojím myšlienkam. A úprimne: dojal až k slzám.
ODPORÚČANIE: pre všetkých, čo mali v baráku despotického správcu, smradľavého nevrlého dôchodcu alebo čmuchala, čo sa do každého staral a radi by uverili, že je to vlastne FASA CHLAPÍK ;) 94%
Není to smutný příběh. Je to o tom, jak lidi mohou silně milovat. Jak jsou blázni. Jak je žít krásné. Jak málo vidíme, skoro ani ne za vlastní plot. O xenofobii, jsme někdy blázni. A je to dobře i špatně.
Ove je fajn chlap, přesně takový, jací chlapi mají být.
Milý, vtipný a zároveň i smutný příběh, který se lehce čte. Ove mi byl moc sympatický, i když věřím, že potkat jej osobně, tak šílím. Kniha se mi fakt líbila, což se poslední dobou dá říct o málokteré knížce. Měla srdce. Nebýt stále narůstajícího seznamu knih ke čtení, pustím se do ní znovu, ale už teď se těším na jeho další knížku "Babička pozdravuje a omlouvá se".
Laskavě podaný, oddechový příběh, který naštěstí nemá se Stoletým staříkem nic společného. (Souhlasím s uživatelem rubit, že je zde velká podobnost s filmem Lepší už to nebude :)
Kniha mě mile překvapila. Spíše bych srovnala s filmem Lepší už to nebude, než se 100 letým staříkem. Moc se mě líbil autorův styl psaní i humoru, úsměvné pasáže střídají ty smutnější, velmi laskavý příběh, který ukazuje, že nic není černobílé, jak se na první pohled zdá. Čtenář si s z knížky určitě něco odnese a vzpomene si na ni i za pár měsíců po přečtení. ALE, k dokonalosti přece jen něco chybí, přišlo mě, že některé části už jsem někde četla, či viděla jinde, což mě zamrzelo - viz. např. zmíněný film Lepší už to nebude, kde také vystupuje homosexuál nebo Ove má koucoura, ve filmu je v podobné roli pes. Proto 4 hvězdičky místo pěti.
Krásný příběh. Rozhodně nečekejte humoristický román, ano občas jsem se usmála, zejména u scén s kocourem. Častěji to ale byl úsměv, že se tam popsalo něco krásného. A ještě častěji jsem měla zamlžené oči, protože je to hlavně dojemný příběh jednoho jedinečného muže. Knihu doporučuji a určitě si jí ještě jednou přečtu. Jedna z nejhezčích kapitol: Muž jménem Ove a muž jménem Rune. Ta mě dostala.
A přijde mi nešťasné přirovnávat to ke Stoletému staříkovi, který vylezl z okna a zmizel. Kvůli tomu mě to od knihy dlouho odrazovalo, protože ten mě zas tolik nenadchl. Naštěstí se mi jednou dostala do ruky a já ji už nepustila.
No nic moc. Typický bestseller pro nenáročné čtenáře, vše pěkně pohádkově černobílé. Čekal jsem typičtější severský humor. Jaký je vlastně modelový čtenář takovéhoto bestselleru? Připadalo mi, že místy to bylo spíše vyloženě pohádkové a pro dětského čtenáře, místy více pro maminku nebo tatínka, ale nikdy cosi mezi/uprostřed (respektive nikdy ne pro oboje potenciální cílovky zároveň, což by bývalo mělo snad lepší dopad i na soudržnost toho textu: kdyby byly pro děti srozumitelnější třeba závěrečné pasáže knížky nebo ty retrospektivy do dřívějšího Oveho života s manželkou). Také mi připadalo, jako bych četl již podruhé něco od autora románu Už je tady zas. Jako by oba autoři právě vyšli současně z úplně stejného kurzu tvůrčího psaní, takový pocit mám na mysli. Lidi Ove ale evidentně baví. Navíc mezi bestsellery většinou bývají výrazně méně kvalitní prózy, což není právě málo -- a Ovemu k dobru.
Nádherná kniha, velmi mě zasáhla, klidně bych ji četla znova. Humorný a zároveň smutný příběh.Velmi čtivé, krásně napsáno.
Oveho jsem si zamilovala hned od samého začátku! Rozhodně mi nepřišel jako morous, spíš jsem si celou dobu říkala, že má ve všem pravdu.... vždyť kolik mladých lidí v dnešní době si umí něco opravit, něco postavit, vybudovat... Jeho příběh mě vtáhl, moc jsem si ho oblíbila a teď mi bude asi dost chybět.
Ze začátku jsem chtěla Oveho odhodit. Autor neustále přirovnával (Ove se zatvářil, jako kdyby..., Ove vypadal, jako kdyby...). Prvních cca 30 stran pro mě bylo utrpení, Ove se mi nelíbil, ale hlavně se mi nelíbil autorův styl psaní. Tak jsem vydržela, nemám ve zvyku hned něco po 30 stranách nedočítat, ale pak se změnil způsob vyprávění. Ove je vlastně docela milý chlap a úplně nejvíc sem si užila pasáže z jeho minulosti. Nejsem si jistá, že bych někdy u jiné knížky brečela tolik jako u příběhu Ova. Kdybych Oveho znala, chtěla bych se s ním kamarádit.
Pro mě spíše odpočinková a vtipná kniha, kde byl příběh naprosto předvídatelný, ale i tak jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Ale Babička pozdravuje a omlouvá se, se mi líbilo o něco více.
Pro mě jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Smála jsem se i brečela. Podle mě se Stoletým staříkem moc společného nemá - leda to, že je taky o staříkovi (poněkud mladším).
Já mám prostě knihy se starýma dědkama rád :) Už u první stránky jsem se smál...prostě paráda doporučuju :)
Vtipné a trefné! Očakávala som Forresta Gumpa, pri čítaní som myslela na Storočného starčeka a nakoniec to bolo celkom originálne a výnimočné. Príjemné oddychové čítanie o senilnom svojskom pánkovi.
Nečekal bych, že knížka o nabručeným dědkovi, kterej nechce nic jinýho, než trochu klidu na to, aby se moh sprovodit ze světa, kterej mu nerozumí, bude tak vtipná, dojemná a... milá. Originální styl psaní, nečekaný slovní obraty a geniální přirovnání v obyčejným příběhu jednoho nevrlýho důchodce s velkým srdcem. Moc nechápu srovnávání se Stoletým staříkem, obě knížky jsou o starým chlápkovi a jsou skvěle napsaný, ale to je tak všechno, co je spojuje.
Na tomto příběhu mě nejvíc dostala ta hluboká a opravdová láska mezi Ovem a Sonjou. Kdo má takové štěstí?
Doporučuju. Je to zcela jiná kniha, neobvyklé téma, spousta z nás v knize najde svého "divného" souseda. u knihy jsem se nasmála a rychle jsem jí přečetla. Příjemná oddechovka.
Nevím, jestli jsem u této knihy víc brečela nebo se smála, možná to první. Protože mi to prostě přišlo jako hrozný doják. A trochu jsem se v něm poznávala i když mi ještě není ani 30 :D Doporučuju a dávám 5 hvězdiček.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedéAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Kniha mě docela dostala - je tam esence života s jeho tragédiemi i radostmi, se špetkou cynismu i humoru. V mnohém jsem se naneštěstí poznala v Ovem (byť mladší a žena), a to mě donutilo si uvědomit, že člověk nemá/nesmí být zahořklý a nepřívětivý (zejména když nemá opravdový důvod a neprožil zatím všechny možné hrůzy, které nás mohou kdykoli potkat), protože tím škodí hlavně sám sobě a také svému nejbližšímu okolí. Ale sám od sebe se nikdo nezmění, ani za pomoci knih, a zřejmě k tomu opravdu potřebuje silné podněty od živých bytostí - jiných lidí (ideálně zcela odlišného typu, nebo jako v knize z jiné kultury přinášejících rozhodně vzruch i skrz nejrůznější neporozumění) a pochopitelně zvířecích miláčků...(Nesmí se přestat žít dříve, než se umře...)
Pozn.: Kniha mi tedy ani v nejmenším nepřipomíná zcela jinak laděného (odlehčeného) "Staříka".