Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191816/bmid_muz-jmenem-ove.jpg
5
4693
4693
Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku. Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi odvedle komicky ztvárňuje řadu situací, které nám jsou důvěrně známé. Je to kniha, jež dokáže stvořit svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době. Příběh se nese ve stejném duchu jako film Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Nádherná kniha. Byla jsem připravená, že konec bude pravděpodobně smutný, ale stejně jsem měla slzy v očích. Při čtení jsem se několikrát hlasitě rozesmála, i když se Ove téměř po celou dobu chystal dobrovolně odejít za svou milovanou ženou. Doufám, že takového muže jednou potkám...
Tomuto příběhu jsem se dlouho vyhýbala. Především proto, že kniha je až příliš často srovnávána se "Stoletým staříkem", který mě příliš nenadchl. A to byla chyba! Příběhy jsou naprosto odlišné a Ove mě narozdíl od Allana nadchl. Jeho příběh je úžasný - stejně tak je jeho život plný úžasných okamžiků. I když působí jako mrzount, tak má dobré srdce. Láska k jeho ženě a (ne)ochota pomáhat druhým je obdivuhodná. Takže pokud někdo váháte s přečtením, tak neváhejte, možná vás kniha překvapí stejně příjemně - jako překvapila mě.
Nemohu si pomoct, ale Oveho příběh mi přijde jen lehce pozměněný film Vzhůru do oblak (UP).
Kterak se ze starého ubručeného protivy, stal nejoblíbenější dědeček.
Je to opravdu krásná a dojemná kniha, plná úplně obrovských klišé, ale nedá se jinak, všem jsem jim to do puntíku věřila, že by přesně takhle klišoidně jednali :)
Po dočtení mám velkou touhu koupit Saab, přestěhovat se do té jejich čtvrti a žít tam šťastně až do smrti :o)
Krásná kniha, po dlouhé době něco svěžího, nového. Knihu jsem přečetla doslova jedním dechem, konec knihy mě rozplakal.
Vtipné a ľahké čítanie, dobre vypointované. Vytknem len nereálne správanie mačky, ale to mi potvrdia všetci majitelia mačiek.
Ani Hvezdy nam nepraly ani Nez jsem te poznala, ale Ove me uprimne rozplakal.....
Jaká radost. Vtipné, čtivé, s háčky pod povrchem smutně humorného příběhu, které se zaseknou a nutí srdce popřemýšlet. To není chyba, jsou věci, kdy musíte myslet srdcem, hlava to prostě neumí.
Nečtěte v MHD! Příběh o mrzutém dědovi, který není schopen umřít, vezme za srdce a nepustí. Jako u jedné z mála knih nelituju jediné vteřiny strávené nad jednotlivými kapitolami. Nasmála jsem se i pobrečela jako želva. Oveho prostě nejde nemilovat!
Velikým potěšením byla tato kniha. Hlavně první polovina, ve které perlil nesnesitelný Ove, to byla paráda. Smích střídal slzy. Postupně, jak příběh plynul a autor vyjasňoval, proč je Ove takový jaký je, tak se měnil můj pohled na něj. Pobavení nad většinou jeho příšerného konání se změnilo v soucítění s jeho osudem a sympatie k tomuto svéráznému chlapíkovi, který nakonec vždycky udělal správnou věc... i když těch keců kolem :-)
Jindy a v jiném rozpoložení bych určitě velmi kritizovala prvoplánovitý patos v závěru knihy, na patetické momenty jsem opravdu háklivá a tady jich v závěru bylo na můj vkus trochu moc, ale nějak se mi nechce to pitvat. Kniha se mi moc trefila do nálady, a tak mohu jen konstatovat, že jsem dlouho nečetla knížku sympatičtější a milejší.
Při čtení se mi vybavil film Grand Torino - je to hodně podobné a Ova jsem si od té doby představoval jako Clinta Eastwooda :) Ale naštěstí to až tak podobné nebylo, příběh Ova je mnohem dojemnější a vtipnější zároveň. Jen tak mimoděk mě ale zarazilo, jak často si kupoval nové auto.
Samozřejmě to balancuje na hranici dobrého vkusu, ten sentiment tam (zvláště ke konci) stříká dost intenzivně. Ale...., stárnu, tak se mi to moc líbilo.
Pekna kniha. Toho frflosa som si oblubila. Styl knihy mi pripominal napr. starceka, co sa mi zo zaciatku nepacilo. Nie zeby som tento druh humoru nemala rada, ale je to teraz v kazdej druhej knihe, co mi lezie na nervy, ako keby autori nevedeli pisat po svojom, ale asi iba moj vnutorny pocit.
Napriek tomu pekne citanie, ideal na dovolenky.
Moje hodnotenie 81%
Tragikomický příběh, který prochází určitými etapami kvality. Začátek knihy je vynikající, vyprávění má náboj a energii a až magicky ovládá čtenáře. Tempo však nevydrží a příběh sklouzává do průměru. Zajímavější je nakonec závěr, nicméně již nenaváže na bombastičnost úvodu knihy.
Co příběh nabízí? Oveho, netradiční hlavní postavu, mrzouta, který žije podle starých zákonů a novotami opovrhuje. Je vykreslen do krajnosti, až si řeknete, že takový člověk nemůže existovat. Jeho životní příběh zaujme jak již jsem psal, někdy více, někdy méně.
A co překvapí? Vysoká úroveň švédských občanů. Kolik jen Ove koupil za svůj život aut?? Na dvě desítky!! Je to vůbec možné?? Je paradoxní, že chvílemi vás tahle skutečnost zaměstnává více, než příběh samotný. A proto zřejmě jen tři hvězdičky.
Za poslední dobu mne žádná knížka, tak strašně nepotěšila jako Muž jménem Ove. Silný, dojemný příběh o životě Oveho, kterého v životě již nic nečeká, až do chvíle, kdy se v jeho ulici objeví Parvaneh s její rodinkou bez špetky ostychu a kocour bez špetky....ocasu?.. TLESKÁM!
Kniha měla pár slabších míst, ale jako celek se mi líbila. Jak tu kdosi trefně poznamenal a i mne to během čtení napadalo - švédské Gran Torino. A ten film já hodně můžu. Ove mi byl velmi sympatický a jeho "No, prosim." jsem si celkem rychle osvojil.
Knihu Muž jménem Ove jsem si koupil víceméně proto, že se mi líbil Stoletý stařík, ke kterému je přirovnávána. Ze začátku Ove vycházel ze srovnání o něco hůře, postupně si mě ale kniha získala a na konci jsem byl naprosto nadšený. Typ konzervativního nemluvy a jeho způsob uvažování a jednání je mi ohromně sympatický a díky autorovým střípkům suchého humoru jsem se opět po dlouhé době při čtení smál nahlas. Díky!
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedéAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Neuvěřitelná kniha! Troufám si říct, že je to pro mě překvapení roku... Čekala jsem jen takovou lehkou zábavu a oddech, ale Ove mě dokázal rozesmát, naštvat a rozbrečet na jediné stránce. Trochu jsem se v tom starém mrzoutovi našla, vždycky když šlo o princip, jako by to bylo trochu o mně :)
Zamilovala jsem si snad každou postavu včerně kocoura.
Opravdu smekám nad autorovou "zručností", tolik krásných slovních obratů a přirovnání jsem dlouho na jednom místě nepotkala.
Na závěr bych si dovolila jen citát z knihy, který mi naprosto učaroval..
"Někoho milovat je jako nastěhovat se do domu. Zpočátku je člověk zamilovaný do novoty, každé ráno se pozastaví nad zázrakem, že je to skutečně jeho, jako by se strachoval, že k němu každou chvli někdo vtrhne a oznámí: Došlo k obrovskému omylu, nikdy jste si neměl žít tak pěkně. Během let se ale oprýská fasáda, dřevo se tu a tam rozklíží. A člověk svůj dům nemiluje pro jeho dokonalost, ale právě proto, že dokonalý vůbec není. Naučí se znát všechny rohy a zákoutí. Jak to udělat, aby mu nezamrzl klíč v zámku. Která prkna v podlaze se prohnou, kdy se na ně postaví, a jak otevřít dveře od skříně, aby neskřípaly. Všechna tahle malá tajemstív totiž dělají domov."