Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191816/bmid_muz-jmenem-ove.jpg
5
4655
4655
Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku. Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi odvedle komicky ztvárňuje řadu situací, které nám jsou důvěrně známé. Je to kniha, jež dokáže stvořit svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době. Příběh se nese ve stejném duchu jako film Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Vtipné, zábavné, pěkně se to četlo, byl jsem moc rád že to skončilo jakýmsi druhem happy endu, doporučuji.
Nevrlý, arogantní, povýšenecký dědek pomalu odkrývá své nitro... Že není o co stát? Jenže ono je! Zjistí se, že tenhle mizantrop má totiž srdce na pravém místě. Moc nemluví, ale rovnou koná. Neumí vyjádřit city, snad jen pomocí vztahu ke značkám aut. Věčně bručí, ale dělá, co se patří. Je věrný, odvážný a nebojí se práce. Je fajn. Chtěla bych ho poznat osobně... :)
Vynikající kniha. Krásně vykreslený člověk a jeho vlastnosti. To mrzoutsví je vlastně jen zdůraznění úplně jiných vlastností. Jako jsou láska, obětavost, čestnost, moudrost, pravdivost, pracovitost, poctivost, shovívavost, spravedlnost, ale třeba i svoboda. Napsáno velmi laskavým jazykem a ani humor neschází.
Nejvíc mě ale asi dostalo to, jak je zde popsána hloubka a samozřejmost lásky ke svému protějšku.
Mohu jen doporučit!
Humor? Nebyl. V některých momentech jsem měla úsměv smutného klauna. Ze začátku jsem byla trochu zklamaná, že se nepobavím, ale velmi rychle mě knížka dostala. Je tak opravdová, žádný balast, jde až na dřeň.
"Dneska už lidi neumějí uvařit poctivý kafe. Stejně jako už nikdo nepíše rukou. Na psaní mají počítače a espreso jim vaří stroje. A kam asi směřuje společnost, kde už nikdo neumí psát rukou ani uvařit kafe?"
"...dobře věděla, že Ove by nedokázal unést hněv beze jména. Potřeboval pro něj nálepku."
"Co by to bylo za lásku, odejít od někoho, když přijdou těžkosti? Opustit ho, když je na dně? Tak mi řekněte, jestli je to láska!"
Humorná kniha? Rozhodně ne..párkrát jsem se pousmála - to možná..celkově mi příběh přišel spíše, jak to vyjádřit, posmutnělý? Návštěvy Sonji, Oveho minulost...
Nechci spoilerovat takže - závěr kapitoly "Muž jménem Ove a konec příběhu" a začátek kapitoly "Muž jménem Ove a smrt" mi přišel naprosto zbytečný a zcela neuvěřitelný.
Úplný závěr mě pak, stejně jako většinu, dojal :)
Oblíbená postava - Parvaneh.
Ove a jeho SAAB. Strávila jsem s nimi týden na marodce a bylo to fajn. :-)
Po slibném začátku jsem zaznamenala sestupnou tendenci zajímavosti příběhu, kterou umocňovaly nové postavy a nakonec ji úplně dorazil závěr. Od knihy jsem nic nečekala a nic jsem ani nedostala. Ove je typ postavy (člověka), který mi nebude nikdy sympatický. Některé další postavy působily v příběhu až rušivě. Aspoň kdyby to bylo vtipné, ale ono nebylo. Našla jsem pár úsměvných okamžiků a tím to končilo. Závěr příběhu je opravdu přehnaně sluníčkový a z velké části i dávno předvídatelný. Jediná pravda, která je v knize naznačena a se kterou můžu souhlasit je, že žena má moc měnit své okolí. Kniha mě nepohltila a stejně jako jendoslav níže, nesdílím též zdejší nekritické nadšení.
Tak právě jsem dočetla... na to že jsem začala včera, a že vlastně takový typ knih nemám moc ráda, tak říkám wow... super. Ove je prostě jednička. Musela jsem číst, číst a číst, protože mě zajímalo co zase vyvede, resp. komu pomůže.... Je to krásně napsáno... některé pasáže mě rozesmály a některé... obzvláště pak konec rozplakaly. Dávám pět hvězd! Zaslouženě. Pane Backmane doufám, že píšete další :-).
Na knížku jsem se strašně moc těšila, ale pak.. Dávám 3 hvězdičky, protože první polovina mě moc nezaujala, ale druhá polovina knihy mě pohltila natolik, že jsem se už nemohla odtrhnout
Ove je hrozný, popudlivý, hašteřivý, ale i skvělý, moudrý, za srdce beroucí...stejně jako celá kniha. doporučuji všema deseti!
Výborná kniha, možná že kdo čeká humor podle Staříka bude zklamaný, ale tato kniha se mi zdá lepší, jde více na dřeň. Je o životě jaký je, s nikým se nemazlí. Kolikrát nevíme proč je někdo odtažitý mrzout, ale kdybychom znali jeho životní příběh, pochopili bychom ho. Ove mně chytl za srdce svým charakterem. Moc hezká scénka byla nákup počítače u Applu, to bych chtěla vidět naživo.
Bohužel nesdílím obecné nekritické nadšení... Značně neoriginální příběh o morousovi, kterého si nakonec všichni zamilují. Postava Oveho se mi zamlouvala, snad bych dal i o bod více, nicméně závěr se zvrhl v tak kýčovitý doják, že nemůžu jinak. Totálně mi to pokazilo dojem z celé knihy, bylo toho dojení slz až příliš najednou.
Krásný příběh. Vidět Oveho zvenčí, z pohledu jiných lidí, myslela bych si, že je to jen otravný starý dědek. Ale vhled do jeho života, do jeho myšlenek a názorů na svět je okouzlující. Díky téhle knížce jsem byla pobavená i dojatá současně. Je to jedna z těch knih, od kterých se nechce odtrhnout, dokud nedorazíte na konec, a i pak byste ještě nejraději pokračovali v četbě, i když víte, že příběh už vlastně skončil.
V knížce se to hemžilo vtipnými i milými přirovnáními, ale tahle věta se mi líbila nejvíc: "A když se skutečně zasmála, Oveho napadlo, že právě tak by se určitě smály bublinky šampaňského."
Pro mě je propagace téhle knihy na našem trhu úplné fiasko. Barvotisková obálka, styl humoru údajně připomínající Stoletého staříka a vy si myslíte, že budete číst humoristický román. Humor v téhle knize je ale úplně jiný, je lidský až na dřeň, stejně jako Ove. A vy si projdete celým jeho životem, aniž byste museli vylézat oknem nebo třeba opouštět jedinou ulici, kde podstatnou část svého života prožil. Díky němu zjistíte, že pokud na chvíli přestanete hájit zeď kolem sebe, která vás odděluje od lidí okolo vás, najdou si vás a rádi. A můžete marně skrývat svoje velké srdce.
Pokud už s něčím srovnávat, tak určitě film Lepší už to nebudu plynule se prolínající s Gran Torinem.
Bylo to velmi příjemné a pohodové čtení. Kniha o partnerské lásce až za hrob, životních zásadách, dobrém srdci pod tvrdou slupkou, toleranci a přátelství. Díky Parvenah za její neodbytnost a trpělivost a díky kocourovi, který se choval jako pes, což je sice málo pravděpodobné, ale hodně mě to pobavilo. :-)))
Jak já chtěla kopnout ,, bíle košile" do pr.... , pardon, do pravidel. Úžasná kniha , úžasný příběh a hlavně úžasný Ove.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
U které knihy se vám stane, že máte na rtech úsměv a při tom brečíte, že se přímo pochechtáváte se slzami v očích... mě se to stalo u "Oveho". Úžasná, lidská kniha. Půl roku po přečtení jsem román poslouchala jako audioknihu, která je úžasná v podání Jana Vlasáka, doporočuji!