Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/208689/bmid_muz-jmenem-ove-8xq-208689.jpg
5
4643
4643
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku. Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi odvedle komicky ztvárňuje řadu situací, které nám jsou důvěrně známé. Je to kniha, jež dokáže stvořit svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době. Příběh se nese ve stejném duchu jako film Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
Host
Originální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Jako ano,je to možný.Za dvě odpoledne Ti prostě dokáže postava jako je Ove přirůst k srdci. Já sem brečela jak malá holka.O lásce,o životě,o bolesti a koncích.Krásně napsané.
Pohladí mi duši Backman.
O životě, radosti, smutku, rituálech... lásce, laskavosti. Líbí se mi také Úzkosti a jejich lidé od něho.
Málokdy čtu knihu podruhé, ale k Ovemu jsem se moc ráda vrátila. Byl to rereading po sedmi letech a musím přiznat, že teď na mě devětapadesátiletý vztekloun udělal ještě větší dojem než poprvé.
Ove má rád jedinou značku auta, řád a pořádek. Dodržuje svou každodenní rutinu, ale jednoho dne mu ji naruší noví sousedé ve chvíli, kdy mu nacouvají do poštovní schránky.
Je to vtipný příběh hned od první strany, dojemný, smutný, veselý a neskutečně čtivý. Knihu máte díky krátkým kapitolám přečtenou za jediný den.
Rozhodně stojí za to se s tímto mrzoutem seznámit, pokud jste to už neudělali a pro srovnání se můžete podívat i na nový film s Tomem Hanksem, na který se já určitě chystám. Věřím, že tohle bude přesně ten případ, kdy se zamiluji i do filmového zpracování.
uff, to byla paráda. Pobavila, rozesmutnila a přiměla mě na lidi se víc usmívat. Kdyby si to tak uvědomil každý....
Nikdy bych nevěřila, že si tak zamiluju mrzouta Oveho. Člověka, kterého nechcete mít za souseda, nebo snad nakonec ano?
On vlastně není zlý, jen má rád věci určitém řádu a pořádku a celý ten příběh nechci spojlerovat, aby nikdo z vás nepřišel o ten čau efekt.
Smála jsem se nahlas, pobrečela. V knize je několik vět, které si člověk rád připomene.
Kniha se dá přečíst za pár hodin - krátké kapitoly a neskutečně čtivá. DOPORUČUJI!
(SPOILER) Tak tahle kniha mě doslova dostala - Ove má moc velké srdce !!!!! Doporučuji všem, slza ukapla - krásný, humorný příběh !!!
O knize jsem se dozvěděla, až když vyšla reklama na americký film v kinech, v hlavní roli s Tomem Hanksem. Ze zvědavosti, jsem si půjčila první vydání knihy v knihovně a hned první volnou sobotu jsem ji CELOU přečetla. Nečekala jsem, že mě takhle uchvátí starý bručoun, který se ukázal jako dobrák s velkým srdcem, všemožně všem (strašně nerad) nápomocný - který chce jen v klidu spáchat, ze smutku smrti milované manželky, sebevraždu a všichni ho pořád vyrušují. Příběh mě dvakrát dojal, jednou jsem uronila slzu a jednou jsem brečela jako želva. Prostě pohodový životní příběh o jednom muži jménem Ove.
Krásně dojemné, místy veselé, místy smutné, někdy nutící k zamyšlení. Styl psaní mi trochu připomínal stoletého staříka.
Chlapi, co k životu potřebují jen pár základních věcí. Střechu nad hlavou, tichou ulici a značku auta a ženu, kterým by mohli být věrní.
"Někoho milovat je jako nastěhovat se do domu," říkávala Sonja. "Z počátku je člověk zamilovaný do novoty, každé ráno se pozastaví nad zázrakem, že je to skutečně jeho, jako by se strachoval, že k němu každou chvíli někdo vtrhne a oznámí: Došlo k obrovskému omylu, nikdy jste si neměl žít tak pěkně. Během let ale oprýská fasáda, dřevo se tu a tam rozklíží. A člověk svůj dům nemiluje pro jeho dokonalost, ale právě proto, že dokonalý vůbec není. Naučí se znát všechny rohy a zákoutí. Jak to udělat, aby mu nezamrzl klíč v zámku. Která prkna v podlaze se prohnou, když se na ně postaví, a jak otevřít dveře od skříně, aby neskřípaly. Všechna tahle malá tajemství totiž dělají domov."
Víte, co vznikne zkřížením Grinche a Jacka Nicholsona ve filmu Lepší už to nebude? Ove. Muž jménem Ove. Nevrlý, uštěpačný, věčně naštvaný mrzout, jenž s každým mluví s despektem a zhlíží na něj jak na obtížnej hmyz. Přesně ten typ souseda, co všichni milujeme – vše musí být podle pravidel a běda, jak vyhodíš plechovku do skla, nebo plast do komunálu, či přetáhneš parkování o pár minut!
A tenhleten Ove už toho má tak akorát dost. Už má dost lidí, co místo pořádnýho kafe pijou presíčka. Už má dost těch budižkničemů v bílejch košilích. Už má dost těch holobrádků, co neumí číst cedule. Už má dost života bez ženy, která nabourala jeho stereotypy a roztříštila jeho zásady. A tak se Ove rozhodne spáchat sebevraždu.
Už nikoho nemá, v práci ho poslali do penze. „Nerozuměl lidem, kteří melou o tom, jak už se těší do penze. Jak se někdo může těšit na to, až se stane zbytečným? Co za lidi může snít o flákání a přiživování se na společnosti? Človek doma akorát čeká na smrt“. Jako správný zatvrzelý pragmatik to má vše promyšlené. Má svoje zásady a principy.
Takže před smrtí je potřeba uklidit. „Jen proto, že dneska zemře, nemusí hned dávat vandalům volnou ruku“. To ale nepočítal, že se mu vedle do domu nastěhuje iránská žena s mamelukem, co neumí ani couvat s přívěsem.
Co s tímhle nerudným dědkem má společnýho vypelichanej a oprsklej kocour? A podaří se Ovemu nakonec v klidu zemřít? To už si budete muset přečíst sami. Po knize Úzkosti a jejich lidé už jsem nedoufala, že mě něco tak příjemně překvapí, ale tohle je opravdu skvost.
Krátké, úsečné a sarkastické věty příběhu dodávají na autentičnosti, jako byste slyšeli myšlenky Oveho. Ze začátku vám budou téct slzy smíchu a čím více se dozvídáte o Ovem a jeho životě, tím více se blížíte k slzám smutku. Najednou pro toho člověka začnete mít pochopení a dokonce můžete pocítit bodnutí lístosti, či špetku náklonosti. V knize se střídají dvě dějové linie – první je Oveho život od dětství a druhá současnost. Autor se zlehka dotýká společenské problematiky jako je umírání blízkého, byrokratický marast, sousedské vztahy. Co bych lehce vytkla je občasné haprování příběhu. A také občasný výklad Oveho jako dědka, přitom je mu „jen“ 59, což je věk mých rodičů a za dědka a babku je zatím nepovažuji.
Životní příběh postaršího mrzouta s velkým srdcem jménem Ove mě chytil za srdce, pobavil, rozesmutnil i dojal.
Kniha o Ovem je podivuhodná. Žánr humor v literatuře obvykle nevyhledávám, proto jsem se z velké části musela do čtení nutit. Přišlo mi, že zde není žádný plynulý děj, spíš shluk různých situací. Přesto mě Ove svým záhadným šarmem určitým způsobem oslovil. Nakonec jsem si jej oblíbila a z konce jsem byla dojatá. Musím také podotknout, že v této knize nejde jen o plytký humor. Velice přirozeně vypráví o životě, lásce, sounáležitosti, naději, beznaději, osamělosti i smrti. Tohle se mi na ní moc líbilo. Je laskavá a dokáže zabrnkat na tu lidskou strunu v našem nitru.
Velká pecka!
I půl roku po přečtení se občas přistihnu, že lidem odpovídám (nebo alespoň mám chuť) přísným: “No prosim!”
Knihu mi doporučil kamarád a moc se mi do ní nechtělo. Ale je úžasná. Mrzout a pedant Ove je nakonec báječný člověk s velkým srdcem.
Život je podivuhodná věc...
Příběh o stárnoucím, mrzutém muži, který si přeje jediné: umřít.
Všichni lidé chtějí žít hodnotný život, ale hodnoty má každý člověk jiné.
O osamění, pokoře, lásce, smutku, vzteku, bolesti, oddanosti a neochvějných principech. O saabovi. O kocourovi. O spoustě nepředvídatelných okamžiků, které vám změní život v jediné vteřině...
Smutek je vrtkavý. Když ho lidé nesdílejí, rozděluje je.
Ove je muž mnoha tváří. Je malým chlapcem, který si odmítne nechat nalezené peníze. Je mladým mužem, který zůstane na světě úplně sám a přesto se nevzdává. Je tím, kdo tvrdě dře, moc nemluví a nedonáší. Ove je zkrátka Ove.
Ať už se člověk vydá jakoukoliv cestou, něco ho dovede k předurčenému cíli.
A pak se jednoho dne Ove zamiluje...
Láska je podivuhodná věc. Dostaví se úplně znenadání.
Budete brečet, budete se smát. Než si k Ovemu najdete cestu, asi to chvíli potrvá. Ta cesta je trnitá a plná přešlapů, nepochopení, křivd i syrové, nelítostné bolesti. Je plná bezmocnosti, zuřivosti i naděje. Je plná Oveho nenaplněných snů i hořkosti, plynoucí z osamění...
Čas je vůbec zvláštní věc. Většina lidí žije pouze pro budoucnost. Pro to, co bude za pár dní, týdnů, let. K nejbolestnějším okamžikův lidském životě patří poznání, že je člověk ve věku, kdy toho má víc za sebou než před sebou...
Trvalo mi to, ale nakonec si mě Ove podmanil. Bylo to mile roztomilé, bolavé i úsměvné. Bylo fajn nahlédnout do duše stárnoucího, osamělého muže, který miloval celým srdcem a i když nezemřel, tak zapomněl, jak má žít...
Někoho milovat je jako nastěhovat se do domu. Zpočátku je člověk zamilovaný do novoty, každé ráno se pozastaví nad zázrakem, že je to skutečně jeho, jako by se strachoval, že k němu každou chvíli někdo vtrhne a oznámí: došlo k obrovksému omylu, nikdy jste si neměl žít tak pěkně. Během let ale oprýská fasáda, dřevo se tu a tam rozklíží. A člověk svůj dům nemiluje pro jeho dokonalost, ale právě proto, že dokonalý vůbec není...
Jeho zásadovost (ze které byste zešíleli), paličatost (která by vás umořila), čestnost (hodná obdivu) i obětavost (tajná, jistěže) vás prostě odzbrojí. Konec jsem nečekala. Ale asi se čekat dal.
... a najednou zavládlo úplné ticho. Jako by se čas potřeboval zhluboka nadechnout...
Ove - mrzout, který umí dojmout. Plno neotřelých přirovnání. Řada hezkých myšlenek.
"Jeden moudrý člověk řekl, že opravdoví muži se rodí ze svých chyb a že jsou nakonec mnohem lepší, než kdyby nikdy nechybovali."
Už dlouho se mi nestalo, abych se u knížky smála nahlas. Ale Backman vložil Ovemu do úst tak skvělé hlášky, že tady to jinak nejde :-)
No, ale on to vlastně není veselý příběh. Naopak. Autor rozehrává velmi smutné téma o tom, jak se devětapadesátiletý osamělý a nabručený muž pokouší spáchat sebevraždu. Vrací nás také do jeho dětství a mládí pro pochopení Oveho náročné povahy. Ove je zkrátka takový ten nepříjemný dědek, kterému všechno vadí (zejména sousedi, úředníci, nejrůznější IT profese a celkově nová doba). Ale Backman na něj pohlíží tak hezkou optikou, že se Ove stal velmi brzo mým oblíbencem.
Důležitou roli tu hrají i značky aut, podle auta totiž Ove hned ví, s kým má tu čest.
Příběh má krásný konec a právě tady si myslím, že nejeden čtenář zamáčkne slzu. (Stejně jako já a to nejsem knižní plačka :-)
Aby to nevypadalo, že panu Backmanovi nadržuji, už jsem i jeho knihu rozečetla a nedočetla, ale to se stalo jen jednou, když už se člověk začte, stojí to vždycky zato. Prostě tak laskavé knihy s takovou hloubkou, ty umí snad psát jen pan Frederik. Opravdu. Babička s vážkou nemocí (tu najdete jinde), děti i rodiče posedlí sportem nebo téma sexuálních menšin (to také o kousek vedle), ale skvělý svébytný Ove, který tak rád rozkládá auta, opravuje kola a hlídá, aby se dodržovala pravidla, ten mě opět dostal. Jen ten kocour byl z jiného světa, takového jsem v životě nepotkala. Nicméně, opět plný počet, to jinak nejde. A citace: "Pak konečně nic nebránilo tomu, aby se vydal na inspekční kolečko. Jen proto, že dnes zemře, nemusí hned dávat vandalům volnou ruku."
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
(SPOILER) (audio - čítal Jan Vlasák)
Krásny príbeh o tom, že úcta k životu a láska k ľuďom môže mať veľa podôb, hoci aj nabručanú, ufrfľanú a neústupnú.
úryvok: () Smrt je podivuhodná věc. Lidé se chovají tak, jako by snad ani neexistovala, Přesto že je to jeden z největších důvodů žití vůbec. Někteří si díky ní uvědomí, že žijí tvrdě, zatvrzele a nevraživě. Jiní potřebují vnímat její neustálou blízkost, aby si vůbec dokázali uvědomit, co je jejím opakem. A jsou i tací, kteří se myšlenkou na smrt zabývají natolik, že se usadí do čekárny dávno před tím, než se smrt ohlásí. Lidé se jí děsí, ale největší hrůzu mají převážně z toho, že si vezme někoho jiného, než je samotné. Na smrti je nejstrašnější to, že by mohla projít kolem a nás tu nechat osiřelé.
O Ovem se vždycky říkalo že je zahořklý. Ale on, doprkýnka, zahořklej není! Skrátka nemá ve zvyku se pořád usmívat! Copak je to důvod, aby se k nemu chovali jako ke kriminálníkovi? Podle Oveho ne. Jenže když člověk pohřbí jedinou osobu, která ho kdy chápala, něco se v něm zlomí. Tuhle ránu žádný čas nezhojí. Čas je vůbec podivuhodná věc. Většina lidí žije pouze pro budoucnost. Pro to, co bude za pár dní, týdnů, let. K nejbolestnějším okamžikům v lidském životě patří poznání, že je člověk ve věku, kdy toho má víc za sebou, než před sebou. Pokud už nemůže žít pro budoucnost, musí si najít něco jiného, třeba vzpomínky. Odpoledne na sluníčku s něčí dlaní ve své. Vůně čerstvě rozkvetlých záhonků. Neděle v kavárnách . Člověk se naučí žít pro budoucnost někoho jiného. Ne, Ove nezemřel spolu se Sonjou, on skrátka přestal žít. Smutek je podivuhodná věc.