Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků byl sice vystřídán už před pár lety — což on sám považuje za převrat — ale to mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) To je tak, když člověk neví co číst do výzvy s kočkou, koukla jsem na inspiraci a v knihovně sáhla po první co byla k mání. Nijak jsem nezkoumala recenze a po pravdě se mi do té knihy ani moc nechtělo... Jaké milé překvapení nakonec :-) kniha přečtená za dva večery, soucitila jsem s Ovem, bylo mi místy opravdu smutno a jsem moc ráda, že to skončilo dobře a nebyl na konci života tak osamělý a našel důvod ještě žít :-). Opravdu fajn kniha.
Číst příběh o muži, kterého stíhá jedno neštěstí za druhým, ale na konci života vše překoná nové přátelství s jedním kocourem a jedněmi sousedy, se čte dobře, pokud to nejsme my, kteří musí tento život prožít a nést všechny jeho bolesti .... Ove není broučoun, Ove je neuvěřitelný člověk, který po celý život dokázal nacházet tichou vnitřní sílu k tomu jít dále!!
(SPOILER) Úžasná, laskavá kniha s příjemným humorem. Ove mi v mnohém připomněl mého tatínka (včetně bezmezné lásky ke své manželce) a hned mi přirostl k srdci. Nikdy bych si nemyslela, že kniha o tom, jak spáchat sebevraždu snadno a rychle, může být takové pohlazení po duši.
Nemuzu se zbavit dojmu, ze tohle tema uz je 100x vytezene. Hlavne se nebojte, kdyz zahrnete brucouna laskou, on nakonec otoci. Je to casto predvidatelne a casto taky otravne. Konec sem vyhlizel tak od pulky.
To ze sem si to vzal kvuli vyzve na tema "hlavní postava je milovníkem koček" a hlavni postava rozhodne milovnik kocek neni, to radsi ani nekomentuju :D
Posloucháno jako audio, pan Vlasák je úžasný. A Ove... Ach, Ove. Toho morouse není těžké si zamilovat.
Velmi milá, laskavá knížka. Několikrát jsem se zasmála nahlas. Navíc se autor nevyhýbá i smutným věcem v životě.
Koho by nebavil věčně mrlající Ove, umanutý na řád, pořádek a auta značky Saab. Každý z nás se občas chová jako on, popřípadě známe někoho, kdo se podobně chová.
Myslím, že Ove měl poruchu autistického spektra. Jenom mi přišlo, že se choval a reagoval jako starší, než na pouhých padesát devět let.
Před lety jsem viděla film (tu švédskou verzi) a líbila se moc. Konečně jsem se dostala i ke knize a mohu jsem doporučit. Já sama miluji příběhy o nerudných bručounech, ze kterých se vyklube něco lepšího. Teď už jen pro srovnání se chci podívat i na americkou verzi s Tomem Hanksem.
Krásné okouzlující čtení. Bavilo mne barvité společenství různých postav, smála jsem, byla jsem dojatá. Zbytečné se více rozepisovat - pro ty, kdo zatím nečetl: NEVÁHEJTE!
AUDIOKNIHA
***
Opět jsem si poslouchání náramně užila. Nejen že kniha byla příjemně namluvená panem Vlasákem, ale i příběh stál za to.
Zpočátku mi Ove lezl dost na nervy, ale jelikož už autorovu tvorbu trošku znám, tak mi bylo jasné, že to nebude jen tak. A měla jsem pravdu! Postupně, jak jsem se dozvídala o Oveho životě, jsem začala mít toho starého bručouna víc a víc ráda. A na konci už jsem ho milovala a brečela jak želva.
Krásná kniha, doporučuji!
Tuto knížku jsem si vybírala podle mého oblíbeného autora. Lze jen doporučit. Příběh, jehož podstata je bohužel asi obvyklá, přesto výborně napsáno. Zaujme.
„I jeden sluneční paprsek může prostoupit mnoho tmy.“
Kniha o ztrátách a nálezech, o bolestech života, smutku, truchlení, ale hlavně o lásce. O nekonečné a věčné lásce, která nezná hranic :-)
Je to příběh, kdy se v jedné vteřině smějete na celé kolo a v další vteřině už hledáte kapesníčky...je to kniha plná neskutečné škály emocí, a zároveň je plná vlastně úplně obyčejných věcí. Je to kniha, ve které se dozvíte, jak málo někdy stačí, aby se váš život odvíjel úplně jinak. Je to kniha, která si zabere místo ve vašem srdci a už tam zůstane :-)
Ove - jediné co na začátku víme je, že je morous. Je mu 59 let a je sám. Je hnusný na lidi, lidi jsou hnusní na něj, jediné co miluje je jeho auto. Ano i takto by se to mohlo zdát.... Ale jakmile se vám začne odvíjet příběh Oveho od mládí, zjistíte, že vlastně vše, čím si musel projít, na něm zanechalo nějakou stopu, slupku, další a další slupky, až byl celý obalený a zatvrzelý proti celému světu. A vy najednou zjistíte, že má právo být takový jaký je. Život se s ním nemazlil, ale to už nikdo nevidí nebo možná nechce vidět. Pro lidi je to jenom osamělý starý mrzout...Přitom on chce být jen potřebný a užitečný a chce si zachovat svou důstojnost.
„Chlapa dělají činy, ne slova."
Za každým takovým člověkem se ale skrývá nějaký příběh. Lidé nebývají zlí ze své podstaty, ale vždy je formují jejich zážitky a zkušenosti a také to, jak se k nim v životě chovali jiní lidé - možná taky zahořklí. Já sama se s tím stále učím pracovat...
O této knize jsem věděla už pár let, ale nějak se mi pořád vyhýbala. Konečně dozrál její čas a já musím přiznat, že jsem ji absolutně propadla. Miluju Oveho, miluju kocoura, miluju mameluka, Pervenah, Jimmiho, Sonju, Anitu, Runeho, miluju celý tenhle příběh, celou knížku, od první do poslední strany. Neskutečně se mi zaryla do srdce a musím si ji pořídit a vím, že jsem ji nečetla naposledy.
Viděla jsem také film (Muž jménem Otto), kde Oveho ztvárnil Tom Hanks. Já Toma miluju, ale bohužel ani v tomto případě film knihu nepředčil.
Věřím, že spousta lidí knihu četla. Ale kdo ještě ne, moc moc moc doporučuji, opravdu stojí za to a nebudete litovat :-)
„Proto lidé říkali, že Ove vidí svět černobíle. Zato ona hrála barvami. Všemi jeho barvami.“
Příběh sám o sobě nebyl tak originální a šokující, ale samotné zpracování a volba různorodých postav a momentů kombinujících minulost a přítomnost mě uchvátily. Poslední 3 strany mě rozbrečely na vlakovém nástupišti. Skvělý zážitek (kniha, ne pláč na veřejnosti).
Tohle byla tak. krásná. knížka. Nejdříve jsem se nad osudy toho protivy musela pousmívat. Na konci mě kniha dostala až k slzám. Moc doporučuji. Oddechové čtení.
Pořád nad knihou přemýšlím, jestli jo nebo ne. Osud jednoho dědy, který je pěkný protiva, ale malými nedopatřeními se dokáže změnit v docela ucházejícího muže jménem Ove. Uvidíme.
Tedy na začátku příběhu mě Ove opravdu dost štval. V polovině jsem mu odpustila a ke konci knihy jsem si ho dost oblíbila. A o tom ta kniha vlastně je. Jo a konec je vážně dojemný, člověk by snad i slzu uronil...zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Krásný příběh, který musí chytnout za srdce každého, kdo ho má aspoň z části tak velké jako Ovy. Řekli by jste si starý, nerudný dědek, co tak může mít za život. Je bez rodiny, přátel a své lásky.. Nakonec skončí s velkou rodinou a plnou ulicí přátel.. někdy ten život prostě stojí za to žít..
(SPOILER) Moc pěkný příběh. Dojemný a uvěřitelný (nebo já v to aspoň doufám). Charaktery postav nebyly černobílé. Musím přiznat, že jsem si skoro všechny velmi oblíbila a velice nerada jsem se s nimi loučila. Chování Ova nebylo vysvětleno slovy ale činy, a to se mi na tom líbilo nejvíc. Jak autor postupně odhaloval Ovův život a člověk čím dál více rozuměl tomu, proč se chová, jak se chová. A milé bylo i to, že přes těžký osud a ztrátu milované ženy, nakonec našel svou velkou "rodinu". Kéž by toto štěstí mělo více lidí.
Kniha u které si budete smát i brečet, ani jedno se mi u čtení moc nestává, ale tentokrát jsem narazil na tento klenot a neudržel jsem se:)
Skvěle napsáno i přeloženo
Nemám co vytknout
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedéAutorovy další knížky
2014 | Muž jménem Ove |
2017 | Medvědín |
2020 | Úzkosti a jejich lidé |
2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
2016 | Tady byla Britt-Marie |
Jak jsem popisovala své devítileté dceři - fakt dobrá knížka o nevrlém pánovi kolem šedesátky, který má rád pravidla, řád, má svoje jasně dané zvyky a rozčilují ho všichni lidé okolo, protože pravidla nedodržují a neustále mu narušují jeho zvyklosti. Ale protože on se chová tak jak má, tak se na všechny ty lidi okolo nevykašle, ale pomáhá jim a je to nakonec vlastně klaďas tak trochu proti své vůli :-)
Kniha, u které se smějete i brečíte a kterou mám skoro chuť přečíst ještě jednou (kdyby nebyla v knihovně po mě už zase zamluvená).