Muž jménem Ove

Tak, dneska jsem to ... ráda bych řekla přečetla, nepřečetla, proskákala možná. Knížka je nekončící nuda, začala jsem ji číst díky místním komentářům a byla to chyba, je to ztráta času. Neříkám že je špatně napsaná, není, ale je to naprosto nefalšovaný obšleh z filmu Gran Torino s Eastwoodem, naprosto úúúplně obšlehnutý, jen jako sousedy má araby nikoliv číňany, nema torino, ale saaba, samozřejmě má mrtvou manželku a místo retrívra má kočku a ano samozřejmě je také nemocný. A jo jasně na závěr je mnohem méně hustej a má víc peněz na účtu, ale Eastwood nepáchá sebevraždu, protože má bouchačku . Upřímně Eastwood je alespoň pořádne zlej krutodědek a film si napsal sám a byl to dobrý výkon, muž jménem Ove je ztráta času, podívejte se na film a pak jen přejmenujte figurky...
Kocour je jediné pozitivum knihy, ale nějak zapomenou na závěr říct co se s ním stalo. To bylo jediné proč jsem knize věnovala pozornost.
Za mě plus pouze za řekněme čtivé psaní, film s Eastwoodem jsem viděla první, byl na světě první a tak nejsem ochotná ohodnotit čistou kopii lépe než takto, brrr

09.06.2014

Kniha se možná tváří (zejména v první kapitole) sarkasticky, nicméně autor předkládá naprosto typický hřejivý lidský příběh, v němž se zdánlivě nesympatický starý mizantrop ukáže být osudem vláčeným nešťastníkem s velkým srdcem, jenž se nakonec radostně začlení do původně nenáviděné komunity. Ove jako člověk černobílého vidění se tedy postupně zbaví předsudků vůči cizákům a divným lidem vůbec, neboť jeho nejbližšími se nakonec stane Peršanka či mladý homosexuál. Jeho ukřivděnost, zahořklost a tendenci komandovat své okolí kniha vysvětlí exkurzy do jeho "minulého" života, v němž jedna nespravedlnost stíhala druhou a ve vrchovaté míře postihla nejrůznější neštěstí i jeho milovanou (nyní již mrtvou) manželku – takže ho čtenář i přes jeho idiotské chování přece „musí“ mít rád, chudáka. Vždyť on to ten Ove vlastně myslí dobře... a nakonec se i správně zachová a pomůže všem, kdo to potřebují. Dokonce i tu lásku ke zvířatům si posléze vypěstuje a oblíbí si toho vlezlého kocoura, co mu pořád courá po zahradě. Ještěže je ta nová sousedka z Íránu tak trpělivá a pomůže mu najít cestu zpět do života, že. Román naštěstí zvládá tuhle porci „milé sentimentality“ zabalit do pořádné porce ironie a Backman dokáže výborně charakterizovat typ Oveho osobnosti (určitě sami znáte nějakého nesnesitelného mrzouta, co z nedostatku lepší náplně času pořád buzeruje, protože mu přece jde o princip), aniž by se příliš propadal do karikatury – proto také 3***. Nicméně pod tím vším zkrátka číhá ulepená sladkobolnost happy endu pokapaného slzami až příliš chtěného dojetí.

25.05.2014

Začala jsem knihu číst s očekáváním lehké a úsměvné zábavy, ale už po pár stránkách jsem pochopila, že to bude celé trochu jinak.
Nevrlý Ove se svým pojetím toho, co je a co není správné, si mě naprosto získal a s ním i všichni v jeho okolí, kocoura nevyjímaje. Emoce byly při čtení nezadržitelné, o slzách na závěr ani nemluvím. A už hrozně dlouho se mi nestalo, tak jako v případě "Oveho", že bych po přečtení nějaké knihy měla ten dokonalý pocit, že jsem právě přečetla něco opravdu hodně dobrého.
Knížka o velké lásce, o tom, že lidé nejsou takoví, jak se mohou na první pohled zdát a v neposlední řadě kniha o autech značky Saab. Pro mě nezapomenutelná.....a jedním slovem skvělá.