Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků byl sice vystřídán už před pár lety — což on sám považuje za převrat — ale to mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
En man som heter Ove, 2012
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knížek, jakou jsem kdy četla. Mám velmi ráda knihy, kde je legrace i poučení.
Od Stoletého staříka ... ma takto kniha neoslovila, tento príbeh mi prišiel ešte ľudskejší a úprimnejší. V knihe je všetko, smiech, slzy a hlavne posolstvo prečo to nezabaliť aj keď ti zrovna nejde v živote karta .
Ještě uprostřed knihy jsem si říkala, že je to tak na čtyři hvězdičky, ale od poloviny se to pořáně rozjelo a nemůžu nic jiného, než knížku všem vřele doporučit.
Ove je starý mrzout, kterého si zamilujete. A rozhodně stojí za to s ním strávit čas při čtení této knížky.
Mně se kniha líbila moc. Ove je prostě svůj – na nic si nehraje. K životu toho nepotřeboval moc – milovanou ženu Sonju, poctivou práci, dům a Saaba… není se čemu divit, že když o polovinu z toho přijde, tak ho život nebaví. Sonja byla jeho „spojkou“ se světem a on se rozhodl svoji nechuť žít bez ní vyřešit radikálně… Naštěstí se mu do života připlete několik sousedů v čele s Nasanin, kteří mu ještě na chvíli ukážou nový směr.
Kniha je to spíše úsměvná než humorná, nerozumím proč, přirovnávaná ke Stoletému staříkovi?! Každopádně moc hezky a uvěřitelně napsaná. Doporučuji a těším se na další.
Od knihy jsem nic nečekala, ale po par stránkách mě úplně pohltila a přečetla jsem ji jedním dechem. Je to tak lidský příběch, chvílemi mě rozesmál a párkrát rozplakal, až mi bylo líto, že jsem ji dočetla. Určitě se k ní ještě někdy vrátím.
Začátek se pomalu rozjížděl...ale páni, to pak byla jízda !!!!
Krásný a dojímavý příběh.
Oveho, i když je to k neuvěření, si musíte prostě zamilovat.
Vtipná a smutná kniha zároveň o sebevraždách a životním optimismu. Že je to protiklad? A přesně to kniha o zdánlivě mrzutém stárnoucím muži je, plná protikladů. Rozesměje vás, ale dokáže vás přinutit zahloubat se do nostalgie a smutku. Střídají se vzpomínky neradostné i veselé. Síla románu vychází z toho, že v ději přeskakujeme z dob minulých do současnosti. A vidíme, jak se život Ovemu (ne)proměňoval. Až přijde jedna rodinka, ale to už bych vyzradil více, než bych chtěl.
Nejvíce mě zasáhla chvíle, kdy si člověk uvědomí, že ten protiva je mu blízký a sympatický. A že ho má třeba taky ve svém okolí (otce). Anebo třeba schovaného v sobě.
„Ale fungovalo Fungovalo by to! Na to můžeš vzít jed!” utrhl se Ove na kocoura.
Kocour raději zamířil do obývacího pokoje, a jako by si při tom mumlal: „Ale jistě, jistěže by...”
Pak si dali oběd.
Čekal jsem humor, hodně humoru, čekal jsem bžundu k popukání. Humor v knize je, ale na mě kniha působí smutným dojmem, rozjímavá, k zamyšlení. Ove není sympaťák, ale je to muž se srdcem na pravém místě. A že je to morous? Kdo není? :) Muže jménem Ove hodnotím kladně, bavil jsem se a hlavně jsem byl dojat, což často u knížek nejsem. Ano, emoce. To z této knihy pociťuji nejvíce. Dokázal jsem se do Oveho vcítit, pocit samoty, zmaru, nechuť žít. Skvělá kniha, kterou si musí snad každý zamilovat......
Knížka mě nebavila. Stává se mi málokdy, že nedočtu až do konce. Muž jméne Ove mě nenadchnul, děj mi připadal jednotvárný a hlavní hrdina doslova "ubrblaný". Měl asi v některých věcech pravdu, ale věčně nespokojených lidí je na světě i tak dost, nač o nich ještě číst. Prostě mi tento druh knížky vůbec nesednul.
Skvělá knížka. Konec z ní možná dělá trochu sentimentální doják, ale mně se to líbilo. Jen pozor, nečekejte, že se budete smíchy za břicho popadat, humorné prvky tam jsou, ale vyloudí jen pousmání a často je to smutné pousmání.
Musím se omluvit Ovemu, ze začátku mi přišel jako mrzutý dědek a nevěděla jsem, jestli mě bude bavit číst o něm celou knihu. Ale za chvíli jsem se chytla a četla, je to návykový příběh, který pomalu odkrývá celou osobnost hlavního hrdiny. Skvělý námět, zajímavé chvíle v ději, které Vás nutí k přemýšlení. Není to humorná kniha, i když jsem někdy měla pobavený úsměv na rtech, ale spíš kniha nutící k zamyšlení - aspoň pro mě.
Místy krásně veselé, místy melancholicky smutné, každopádně pro mě dokonalé. Hlavní hrdina je zásadový člověk, který po smrti své milované ženy už nechce žít. Přesto si najde smysl života a "ten rozmrzelý" muž se zase umí radovat ze života a má pro koho žít. Posloucháno v audioverzi, proto palec nahoru také panu Vlasákovi, který to načetl výborně.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedéAutorovy další knížky
2014 | Muž jménem Ove |
2017 | Medvědín |
2020 | Úzkosti a jejich lidé |
2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
2016 | Tady byla Britt-Marie |
Je to opravdu nádherná knížka! Mohu všem doporučit! Naprosto lidský přístup. Muž jménem Ove je kniha, která by se k Stoletému Staříkovi vůbec neměla přirovnávat. Mě to naprosto pohltilo.. Kapesníčky byly na konci potřeba. :-) Ke knize se určitě ještě někdy vrátím. :-)