Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532625/bmid_muz-jmenem-ove-65d5e597639c4.png
5
4655
4655
O lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Určitě toho starého protivu znáte – všechno ví a umí nejlépe, nesmyslně škudlí, chová se jako samozvaný strážce pořádku v nejbližším okolí a neustále otravuje se zbytečnostmi, protože mu „jde o princip“. Jenže s Ovem život pěkně zametl. Teď je mu 59 let, před několika roky ho vystřídali na pozici předsedy družstva vlastníků, nedávno mu zemřela žena a v práci ho poslali do penze. Copak se lze divit, že chce po svém okolí už jen klid na efektivně provedenou sebevraždu? Ve světě, kde lidé střídají značky aut a nedovedou si nic opravit vlastníma rukama, už pro něj stejně není místo. Ale jeho noví sousedi, kteří místo pozdravu nešikovně nabourají do Oveho poštovní schránky, a vlezlý toulavý kocour, který mu pořád courá po zahradě, to ne a ne pochopit Audiokniha v podání výtečného Jana Vlasáka vypráví o přátelství, které dokáže vrátit chuť do života, i když se mohlo zdát, že ztratil smysl. Někdo ty mameluky přece musí naučit, jak se správně řídí a co to je pořádné auto! „Pokud by měl mít Ove něco vyryté na pomníku, pak jedině: Vždy myslel na spotřebu paliva.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
OneHotBook
Originální název:
En man som heter Ove, 2012
Interpreti: Jan Vlasák
více info...
Přidat komentář
91 % - 2937 hodnocení, tak jsem si knihu koupila a chybu udělala. Tak jak byla napsaná se mi nelíbila. Snaha spisovatele o humor potlačila veškerou vážnost tak složité povahy hlavního hrdiny, že většina na Oveho pohlížela jako na mrzouta. Ten mrzout měl problémy sám se sebou a byl tolik závislý na své ženě , že její smrt ho zahnala do sebevražedného maratonu. Dle mého názoru byla kniha napsaná tak, že pro někoho je úžasná a pro někoho trapná a nudná a tak to prostě u knih bývá a je to v naprostém pořádku.
Smutná knížka. Moc dobře se četla. A i když je Ove nesnesitelný, člověk si ho zamiluje.
Nádherná knížka. Dlouho na ni nezapomenu. Zasmála jsem se i ta slza ukápla.
Super knížka. Prostě mne bavila od začátku do konce. Autorův styl i humor je prostě zábavný. Příbeh je o starém, zásadovém bručounovi, který vás přesto donutí ukápnout i slzu....
Humor? Na úvod pár žertíků povedených i méně povedených, ale po několika stránkách už se rozjíždí typické drama made in Backman. Šablona, kterou zde použil poprvé, úspěšně ji používá už skoro deset let a kterou mě zatím vždy dostal. Do kolen a ještě k tomu na lopatky. A vyrazil mi dech. Dojemný životní příběh outsidera a jeho nekonečných střetnutí s úřednickou byrokracií, okořeněný ubíjející nespravedlností, pohádkově kladnou postavou imigrantky, mezigeneračním střetnutím a velkou hemingwayovskou láskou. Ove je postava, se kterou jsem se občas zcela ztotožnil, ale často mi lezla na nervy. Asi autorova záměrná provokace. Účinná, přidávám ho do oblíbených.
90 % (aktuálně 2923 hodnocení s průměrem 91 %).
…
Sonja jednou řekla, že jestli chce někdo porozumět chlapům jako Ove a Rune, musí si v prvé řadě uvědomit, že jsou to chlapi narození do špatné doby. Chlapi, co k životu potřebují jen pár základních věcí. Střechu nad hlavou, tichou ulici a značku auta a ženu, kterým by mohli být věrní. Práci, kde zastanou funkci. Dům, v němž se pravidelně ledasco pokazí, takže je pořád co opravovat.
„Všichni lidé chtějí žít hodnotný život, ale hodnoty má každý člověk jiné,“ říkávala Sonja. Pro chlapy jako Ove a Rune byl hodnotou stručně a výstižně pocit, že když se už odmala o sebe museli postarat sami, bylo jejich základním právem nezáviset na ostatních ani v dospělosti. Mít kontrolu znamenalo mít hrdost. Mít pravdu. Vědět, kterou cestou se dát a jak správně přišroubovat šroubek. Chlapi jako Ove a Rune byli z generace, kde se makalo a nebylo potřeba o tom mluvit. To říkávala Sonja.
P.S.
Viděl Backman Gran Torino?
https://www.csfd.cz/film/240479-gran-torino/komentare/
Úžasný příběh, Backman prostě umí psát, opět se mi to potvrdilo. Byl to příběh o morousovi, který přišel o manželku, jeho pokusy se zabít jsou fakt komické a vlastně zjistí, že může před smrtí ještě poznat fajn lidi. Skvělý humor, trefný sarkasmus. Určitě stojí za přečtení.
Knížka vypadala jako humorné severské povídání (zkraje jsem se nemohla ubránit srovnání se Staříkem), ale postupně odkrývá dojemný příběh jednoho života. Doteď se nemůžu rozhodnout, jestli byl závěr smutný, nebo šťastný... ale hlavně byl upřímný.
Nádherný príbeh pri ktorom si aj poplačete aj sa z chuti zasmejete. Skvelá oddychovka. Ja osobne som ten príbeh musela prečítať hneď, takže upratovanie domácnosti ostalo bokom :D Hlavná postava, či chcete alebo nie, Vás vtiahne do deja tak neuveriteľným spôsobom, že častokrát sa prichytíte pri tom ako v jednu sekundu nad ním krútite hlavou a hovoríte si že je to stary brepta a v druhý okamih mu fandite a chcete vstúpit do deja aby ste ho pred ostatými chránili a povedali im o jeho pravej tvári.
Krásn kniha, odpočinková, ale zároveň vede čtenáře k zamyšlení. Líbí se mi, že je o muži, knih o ženách je strašná spousta a to neustále porovnávání se s nimi, je strašně únavné, i proto se mi tahle kniha líbila, že se nemusím srovnávat, ale nechat se unášet jen příběhem a myšlenkami chlápka, který ze začátku není tak úplně sympoš, ale pak si ho oblíbíte.
Kniha o muži, který měl příliš velké srdce (a to doslova).
Přečteno jako audiokniha ve výborném podání Jana Vlasáka. Doporučuji.
Výtečná kniha. Nadchla mne.
Ove je muž sice nemluvný a nerudný, ale zároveň stálý a pevný. Je úžasné, jak dokáže zasáhnout do života ostatních a oni do toho jeho.
Nejdřív jsem si myslela, že půjde o takovou psychologickou studii: sonda do života zahořklého muže. To by se mi bývalo líbilo. Ne že bych měla takové lidi ráda, ale je jich spousta a jak říká Bible: Kdo jsi bez viny, hoď kamenem.
V tom případě bych chápala hluboké poselství knihy. Jaká bych byla ve stáří já, kdybych prožila tak těžký život s tolika nepřízněmi osudu jako hlavní hrdina?
Autor si ovšem zvolil romantičtější a méně pravděpodobnější příběh. Například tedy pokud bych se někam zrovna přistěhovala a můj nový soused se projevil (a to nejednou) jako opravdový hulvát, kolikrát bych byla za ním, za úplně neznámým člověkem, po kterém mi nic není, schopna s úsměvem na rtech přijít a znovu se v něm pokusit vzkřísit to dobré? A to není jediná nepravděpodobná souvislost, která mě při poslechu knihy napadala. Takhle prostě život nefunguje a autor se nevhodně posunul holywoodským směrem. Takže se z celé knihy nakonec stal "roztomilý příběh se sladkobolným koncem".
No prosim. Tak mám za sebou slavného Oveho.
Dva roky přesně trvalo, než na něj přišel vhodný čas, a mělo to tak být. Fredrik mi opět ukázal, že každý jeho příběh má pro mě přesně určený čas, důvod a hodnotu.
Ale počkat, tohle měla být veselá a komická kniha, ne? Tak proč u ní brečím jak labilní ženská, které sám Ove tak neměl v oblibě? To jsme si nedomluvili jako. Tak se seber, ženská, úplně ho slyším. Promiň, ale ty jsi tak krásný člověk, že si nemůžu pomoct. To je začátkem a koncem téhle knihy, moment, kdy si čtenář uvědomí, že tenhle navenek nepříjemný stařík se mu prokousal do srdce.
Ove není bručoun, ani zapšklý, mrzutý a protivný dědek, naopak, je to jeden z nejmilejších a nejlaskavějších lidí, jen je zkrátka svůj a dává to najevo, má tvrdou slupku, pod kterou se člověk musí dostat, pochopit a přijmout. Takoví jsme totiž v hloubi duše všichni, akorát se snažíme nebýt. Na rovinu říkám, že nesnáším principy, ale to jsem mu ochotná odpustit. Ve své podstatě je Ove strašně milý a nádherný člověk, jen to o sobě ještě neví, a moje srdce si získal právě tím, jaký je.
Tohle není vtipná, nýbrž humorná kniha. Zní to stejně, ale rozdíl je zásadní. Neválela jsem se smíchy po podlaze, ale srdečně, s šimráním v břiše jsem se smála a usmívala nad vystižením doby a lidí. Jsou různé druhy humoru a Fredrik obsáhne všechny, ať zvlášť, nebo dohromady. Tím to pohladilo po duši, přineslo pohodu a radost, i dojalo. Vlastně jako život. Není to jeho nejlepší kniha, ale je strašně vidět, jak se vyvíjí dál a má široké spektrum žánru, tato je v tom svém krásná.
Mám tě ráda, Ove.
Mám tě ráda, dědečku.
Sbohem.
Muž jménem Ove a krize ve čtení. Ano, tak on mě z této krize dostal. Je to velmi citlivě napsaný příběh o jednom starém bručounovi. Zažíváme s ním úsměvné příběhy každodenního života. Smála jsem se i plakala. Děkuji Ove.
(4. 10. 20 - 22 415 - 50)
Od autora jsem četla Medvědín a ten byl moc fajn, pak jsem si od něj dala na několik let pauzu... Letos jsem ale přečetla jeho novinku Úzkosti a jejich lidé a zamilovala se... Z toho důvodu jsem si řekla, že by nebylo od věci si přečíst jeho vůbec nejznámější knihu... Všichni mě varovali, že budu dojatá a budu brečet a měli pravdu... Ove byl úžasný... Tak citlivý, dojemný a krásný příběh jsem už dlouho nečetla... Na Úzkosti to za mě nemá, ale skvělé to bylo a jsem si jistá, že budu dál sahat po autorových knihách...
Prvních par kapitol jsem si musela zvykat, ale pak si Ove začal získávat me srdce. Kniha je plna příběhu z jeho života a toho, proc je jaký je. Konec mne dostal. Teda Ove mne dostal. Knihu doporucuju.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Strasne, ale fakt strasne mila kniha.