Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532625/bmid_muz-jmenem-ove-65d5e597639c4.png
5
4655
4655
O lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Určitě toho starého protivu znáte – všechno ví a umí nejlépe, nesmyslně škudlí, chová se jako samozvaný strážce pořádku v nejbližším okolí a neustále otravuje se zbytečnostmi, protože mu „jde o princip“. Jenže s Ovem život pěkně zametl. Teď je mu 59 let, před několika roky ho vystřídali na pozici předsedy družstva vlastníků, nedávno mu zemřela žena a v práci ho poslali do penze. Copak se lze divit, že chce po svém okolí už jen klid na efektivně provedenou sebevraždu? Ve světě, kde lidé střídají značky aut a nedovedou si nic opravit vlastníma rukama, už pro něj stejně není místo. Ale jeho noví sousedi, kteří místo pozdravu nešikovně nabourají do Oveho poštovní schránky, a vlezlý toulavý kocour, který mu pořád courá po zahradě, to ne a ne pochopit Audiokniha v podání výtečného Jana Vlasáka vypráví o přátelství, které dokáže vrátit chuť do života, i když se mohlo zdát, že ztratil smysl. Někdo ty mameluky přece musí naučit, jak se správně řídí a co to je pořádné auto! „Pokud by měl mít Ove něco vyryté na pomníku, pak jedině: Vždy myslel na spotřebu paliva.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
OneHotBook
Originální název:
En man som heter Ove, 2012
Interpreti: Jan Vlasák
více info...
Přidat komentář
Moc hezká knížka, čte se dobře. V knížce je hodně moc lásky, obyčejné lidskosti......určitě si ji časem ráda přečtu znova.
Příjemné a milé čtení, ovšem nenazvala bych ho humoristickou knihou, ačkoliv jsou tu některé vtipné situace a hlášky, ale spíše hluboce lidským a laskavým příběhem, často dojemným. Spíše než "Staříka", který je spíše groteskou, mi připomíná knihu "S elegancí ježka" od M. Barberyové. Příběh ukazuje, že navenek mrzoutský a pedantský samotář může být ve skutečnosti ušlechtilým, nesobeckým člověkem a že bychom neměli zbrkle soudit na základě vnějšího zdání, když nevíme, co chování daného člověka způsobilo. Ove prožil v životě hodně těžkého a smutného a se vším se vypořádal se ctí. Oblíbila jsem si ho. Okouzlil mne především jeho vztah k manželce. Jen v závěru kniha místy sklouzává k přílišné sentimentalitě.
Krásná kniha. Pohladí po duši, vyvolá na tváři úsměv nebo vžene slzy do očí.
Hodnotím 5* a moc doporučuji.
Při jejím čtení jsem si několikrát vzpomněla na knihu Nepravděpodobná pouť H. Frye, která je v pár věcech Ovemu podobná.
Kniha u které se nekontrolovaně smějete a pak se vám ženou slzy do očí... za mě rozhodně palec nahoru...
Příběh o muži jménem Ove je hořkosladký jako život sám. Budete se smát i plakat, budete se možná zlobit, ale nakonec ho budete milovat. Jednu hvězdu strhávám za jistou předvídatelnost a místy přílišnou sentimentalitu. Doporučuji audioknihu od Jana Vlasáka.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a tu mohu vřele doporučit opravdu všem, staříkův hlas mu dodával život sám o sobě. Ove je přesně takový ten dědek, kterého nemáme v nákupním centru u pokladny rádi, ale jak knížka běžela, zamilovávala jsem se do něj čím dál víc. Příběh je místy dost vtipný, pak zase přicházejí nesmírně smutné kapitoly, u kterých jsem skoro brečela. Je to velmi silný příběh, který jako jeden z mála ve mě zanechá hlubokou stopu. Autor se řadí mezi mé oblíbené a určitě si od něj přečtu i něco dalšího.
Myslím, že na tuhle knihu nedokážu zapomenout, i kdybych snad chtěla a to nechci. Je neuvěřitelná a i když jsem ji četla v těžkém životním období a často ji musela odkládat, příběh byl stále živý. Evokuje ve mě staré indiánské přísloví, že člověka lze soudit až tehdy, když se projdeme v jeho mokasínech. Zamilovala jsem si Ovea a snad ještě víc Parvenath a Sonju, je vidět, že když se k lidem chováme s láskou a úctou, ukáží nám z nás jen to nejlepší.
Doporučuji knihu teď každému. Je to silný příběh, ne dějově, ale lidsky. A ano smála jsem se, ale na konci jsem plakala.
Měla jsem audioknihu a byla super! Morous Ove, přestože je morousem přináší pozitivní náladu. Moc se mi líbilo. Není to žádný strhující příběh ale pobavila jsem se.
Oveho si nejde nezamilovat.
A ano, ze začátku mi přišel jako starý mrzout, co hledá problémy všude kolem sebe a nesnaží se být ani trochu milý a to ani na lidi, kteří by si to zasloužili.
Ale jak se příběh vyvíjel dál, Ove mi čím dál víc přirůstal k srdci.
"Smrt je podivuhodná věc. Lidé se chovají tak, jako by snad ani neexistovala, přestože je to jeden z největších důvodů žití vůbec... Lidé se jí děsí, ale největší hrůzu mají převážně z toho, že si vezme někoho jiného než je samotné. Na smrti je nejstrašnější to, že by mohla projít kolem. A nás tu nechat osiřelé."
„Tvůj táta vždycky říkal, že kdo mlčí, nemele kraviny.“ Ove beze slova souhlasil. Tohle lidi buď chápou, nebo nechápou.
Skvělá kniha. Člověk hltá stránku po stránce a emoce se střídají, jako na běžícím páse. Záchvěvy lítosti, empatie, antipatie, starosti, zloby, dojetí, smutku, radosti, smíchu... a spousty dalších. Musím uznat, že s Ovem Frederik Backman opravdu zaválel. Spolkla jsem tuto postavu i s navijákem. Jako by bylo možné Oveho skutečně navštívit, jako by byl jedním z nás, reálných. Ještě budu muset v sobě nechat doznít jemné tóny, na které mě kniha naladila. Těžko se s ní loučím, takže si ji jistě přečtu znovu. Také sáhnu po omlouvající se babičce, abych zjistila, zda je Backman skutečně stejně tak okouzlující a výstižný, či zda je to jen o štěstí.
První kapitola mě pobavila, u dalších dvou jsem si říkala: a jéje, knížka o protivném starém dědkovi, no potěš koště, to se mi vůbec nechce číst. A po dočtení? Zůstal ve mně dojem, že to byla opravdu krásná knížka.
Se stoletým staříkem to nemá vůbec nic společného, spíše bych to přirovnala k filmu Gran Torino. Pasáže z Oveho minulosti jsou opravdu zajímavé, dozvídáme se o něm, jaký je člověk a jaký měl osud. Oproti tomu pasáže z přítomnosti jsou nejprve často komické kvůli Oveho nátuře, později takové moc hezké, protože postupně se z něj stává lidštější člověk, aniž by si to uvědomoval.
Ještě bych ráda vyzdvihla použité příměry. To se jen tak nevidí, aby autor tak barvitě a trefně uměl vystihnout pocit nebo výraz daného člověk pěkně použitým příměrem.
Neuvěřitelná kniha! Troufám si říct, že je to pro mě překvapení roku... Čekala jsem jen takovou lehkou zábavu a oddech, ale Ove mě dokázal rozesmát, naštvat a rozbrečet na jediné stránce. Trochu jsem se v tom starém mrzoutovi našla, vždycky když šlo o princip, jako by to bylo trochu o mně :)
Zamilovala jsem si snad každou postavu včerně kocoura.
Opravdu smekám nad autorovou "zručností", tolik krásných slovních obratů a přirovnání jsem dlouho na jednom místě nepotkala.
Na závěr bych si dovolila jen citát z knihy, který mi naprosto učaroval..
"Někoho milovat je jako nastěhovat se do domu. Zpočátku je člověk zamilovaný do novoty, každé ráno se pozastaví nad zázrakem, že je to skutečně jeho, jako by se strachoval, že k němu každou chvli někdo vtrhne a oznámí: Došlo k obrovskému omylu, nikdy jste si neměl žít tak pěkně. Během let se ale oprýská fasáda, dřevo se tu a tam rozklíží. A člověk svůj dům nemiluje pro jeho dokonalost, ale právě proto, že dokonalý vůbec není. Naučí se znát všechny rohy a zákoutí. Jak to udělat, aby mu nezamrzl klíč v zámku. Která prkna v podlaze se prohnou, kdy se na ně postaví, a jak otevřít dveře od skříně, aby neskřípaly. Všechna tahle malá tajemstív totiž dělají domov."
Nádherná kniha. Byla jsem připravená, že konec bude pravděpodobně smutný, ale stejně jsem měla slzy v očích. Při čtení jsem se několikrát hlasitě rozesmála, i když se Ove téměř po celou dobu chystal dobrovolně odejít za svou milovanou ženou. Doufám, že takového muže jednou potkám...
Tomuto příběhu jsem se dlouho vyhýbala. Především proto, že kniha je až příliš často srovnávána se "Stoletým staříkem", který mě příliš nenadchl. A to byla chyba! Příběhy jsou naprosto odlišné a Ove mě narozdíl od Allana nadchl. Jeho příběh je úžasný - stejně tak je jeho život plný úžasných okamžiků. I když působí jako mrzount, tak má dobré srdce. Láska k jeho ženě a (ne)ochota pomáhat druhým je obdivuhodná. Takže pokud někdo váháte s přečtením, tak neváhejte, možná vás kniha překvapí stejně příjemně - jako překvapila mě.
Nemohu si pomoct, ale Oveho příběh mi přijde jen lehce pozměněný film Vzhůru do oblak (UP).
Kterak se ze starého ubručeného protivy, stal nejoblíbenější dědeček.
Je to opravdu krásná a dojemná kniha, plná úplně obrovských klišé, ale nedá se jinak, všem jsem jim to do puntíku věřila, že by přesně takhle klišoidně jednali :)
Po dočtení mám velkou touhu koupit Saab, přestěhovat se do té jejich čtvrti a žít tam šťastně až do smrti :o)
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Hořko-vtipný lidský příběh. Bála jsem se, že to bude satira a zatím? Brečím. :-) (občas) Za mě výborné hodnocení a to mám přečtenou třetinu.