Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532625/bmid_muz-jmenem-ove-65d5e597639c4.png
5
4653
4653
O lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Určitě toho starého protivu znáte – všechno ví a umí nejlépe, nesmyslně škudlí, chová se jako samozvaný strážce pořádku v nejbližším okolí a neustále otravuje se zbytečnostmi, protože mu „jde o princip“. Jenže s Ovem život pěkně zametl. Teď je mu 59 let, před několika roky ho vystřídali na pozici předsedy družstva vlastníků, nedávno mu zemřela žena a v práci ho poslali do penze. Copak se lze divit, že chce po svém okolí už jen klid na efektivně provedenou sebevraždu? Ve světě, kde lidé střídají značky aut a nedovedou si nic opravit vlastníma rukama, už pro něj stejně není místo. Ale jeho noví sousedi, kteří místo pozdravu nešikovně nabourají do Oveho poštovní schránky, a vlezlý toulavý kocour, který mu pořád courá po zahradě, to ne a ne pochopit Audiokniha v podání výtečného Jana Vlasáka vypráví o přátelství, které dokáže vrátit chuť do života, i když se mohlo zdát, že ztratil smysl. Někdo ty mameluky přece musí naučit, jak se správně řídí a co to je pořádné auto! „Pokud by měl mít Ove něco vyryté na pomníku, pak jedině: Vždy myslel na spotřebu paliva.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
OneHotBook
Originální název:
En man som heter Ove, 2012
Interpreti: Jan Vlasák
více info...
Přidat komentář
Nenapadají mě slova, která knihu dokážou správně vystihnout, takže jednoduše napíšu, že je to krásná knížka. Ráda si ji přečtu znova.
Stává se u mě pravidlem, že čím více se mi nějaká kniha líbí, tím těžší je pro mě o ní mluvit. A Muž jménem Ove mě nadchnul, rozesmál, rozplakal, donutil k přemýšlení o životě a lidech, o tom, že ani tak nesejde na líbivých slovech, jako na schopnosti konat. Opravdu krásná knížka a veskrze lidský příběh. Děkuji spisovateli za milý zážitek, určitě se s Ovem nesetkáváme naposled, tuhle knížku chci mít ve své knihovničce. Upřímně doporučuji všem.
Skvělá kniha nejen o stáří, mrzoutech a sebevraždách, ale zejména o přátelství. Ove mi připadá jako "lehčí forma" Sheldona z BBT. Tak jako má Sheldon Amy, našel (bohudík) Ove po smrti své ženy Parvaneh. Druhým "parťákem" by mohl být Melvin Udall (skvělý Jack Nicholson) z filmu Lepší už to nebude. Srovnání se Stoletým staříkem je úplně mimo.
Užasná kniha... víc nepotřebujete vědět. Nebudete vědět jestli se dřív smát nebo brečet.... dokonalá !!! A upřímně strašně moc se bojím filmové verze...
''Ove celou dobu dobře věděl, co musí udělat, ale všichni lidé jsou od postaty časoví optimisté. Domnívají se, že bude ještě dost času. Pak se něco přihodí a už je pozdě bycha honit.''
Ze začátku jsem v knížce neviděl nic speciálního, ale postupem času jsem si morouse Oveho zamiloval. Ten způsob jak řeší problémy neschopných lidí kolem a bojuje proti byrokratické mašinérii je prostě jedinečný. Do toho všeho autor vhodně pracuje s jazykem a některá přirovnání by mě opravdu ani ve snu nenapadla. Ale to není to hlavní, kniha vás dokáže nejen rozesmát, ale i rozplakat a to je její největší kouzlo.
Postarší asociál, mrzutý sused, strániaci sa akéhokoľvek kontaktu s vonkajším svetom, či živými ľuďmi. To všetko a ešte viac je Ove. Jeho oddaná láska k Sonji, ktorá bola jeho farebnou polovičkou, zatiaľ čo on je čierno-bielym, ma dojímala nespočetnekrát. Aký zmysel má život, keď je jeho život mŕtvy? Na čo dýchať, keď už nikdy viac nepocíti jej dlaň v tej svojej? Medzi humorné scény sa vplietajú tie smutné a dojímavé veľmi prirodzene, hladko (ba skôr je to kniha smutná, než komická). Nepochopila som porovnávanie so Storočným starčekom, ktorý vyliezol z okna a zmizol. V čom sa podobajú? Lebo ide o starca? Ani v tomto to nie je celkom pravda. Pre mňa je táto kniha úplne iná - lepšia, uveriteľnejšia, hodnotnejšia, dokáže sa vás aj dotknúť, či pohladiť, nielen zabaviť (podľa môjho názoru je oveľa vtipnejšia ako už spomínaný Storočný starček). Knihu odporúčam každému. Vstúpte a Ove vás privíta svojim typickým "No prosim".
Ove je příjemným příběhem o životem zklamaném mrzoutovi, který ztratil důvod žít. Jenže sebevražda musí ještě chvíli počkat, osud má Ovemu ještě co vynahrazovat. Ideální směsice dojemných scén s laskavým humorem, který se Vám okamžitě vryje pod kůži. Nečekejte, že po přečtení najdete smysl života nebo že budete vědět, jak zacházet se starými mrzouty. Spíš Vás Ove pobaví, dojme a možná Vám ukáže, že nic není černobílé. Doporučuje 9 z 10 kocourů, ten desátý je totiž starý mrzout a odmítl se se mnou bavit.
K téhle knize jsem se dopracovala v podstatě omylem, nikdy jsem o ní neslyšela, netušila jsem, o čem je.
Okamžitě jsem se začetla. Smála jsem se spolu s knihou, vtipné pasáže jsem předčítala nahlas, rozhořčeně jsem komentovala sousedy, kteří mu nedají chvíli klidu (ačkoli jsem si ale nepřála, aby mu onen klid byl dopřán) a nakonec jsem si pěkně pobrečela. Tahle kniha má všechno.
Upřímně nechápu porovnání s filmem Gran Torino - Clint Eastwood zde ztvárnil postavu charakterově plochou. Zatímco u Oveho? Ačkoli nesnášíte brblající dědky, Oveho si zamilujete.
Dokonalý. Absolutně dokonalý! Smutný a strašně dojemný (a to jen tak nad něčím neslzím), a přesto nádherný. Pro mě rozhodně nejsilnější literární zážitek za hodně dlouhou dobu!
Ove se povedl. Líbily se mi nadpisy jednotlivých kapitol, vracení se v čase, hlavní ženské hrdinky, ostatní pestré postavy a humor, kterého bylo přesně tak akorát. Některé kapitoly byly velmi působivě napsané, některé věty také. Opět knížka, kterou jsem si užívala jako film. Konec mohl být o něco méně dokonalý (bez těch peněz a i kdyby pomohl jen sousedům), ale to je jen drobnost. Příběh je to hezký.
Představte si zásadového bručouna, kterému zemřela žena a přišel o práci. To je Ove. Ove má rád řád, Ove má rád klid a Ove má rád své auto. A chce zemřít. Podaří se mu následovat ženu nebo to všechno dopadne úplně jinak? Rozhodně doporučuji, je to příjemné čtení s místy černým humorem, místy dojemné a rozhodně zábavné.
Přestože jsem očekával lehčí vtipný tragikomický příběh se špetkou sarkasmu a černého humoru, nemyslím si, že toto chybné očekávání bylo hlavní příčinou mého zklamání. Začátek mi svým stylem, strohými větami a tím věčným Ove, Ove, Ove snad v každé větě (mělo to být vtipné?, nebo ve švédštině neexistuje používání osobních zájmen?) ze všeho nejvíce připomínal slohovou práci žáka 3. Bé, kterému učitelka dala čtyřku snad jen ze soucitu. Navzdory tomu, že jsem knihu hned nezahodil a styl psaní se zlepšil, se nedostavoval požitek ze čtení. Vtipná místa jsem nepostřehl a ty lehce úsměvné bych spočítal na prstech jedné ruky a to nejspíš i s nasazenými palčáky. Trpělivě jsem se snažil vnímat ten nudný, uhlazený, místy až pohádkově dojímavý příběh o mrzutém dědkovi, ale s vidinou přibližujícího "dobrého konce" kde se nejspíš Ove se všemi spřátelí a všichni ho mají rádi, jsem knihu nemilosrdně odložil a už se k ní nevrátíl.....a nelituji toho.
...že se někdo v devětapadesáti chová jako nevrlý stařík? Nic proti,ale z fleku vyjmenuju dvacet lidí,kterým není více než třicet a chovají se na sedmdesát. Zbytečné zásady,ignorantství,přeexponovaný smysl pro spravedlnost,zajeté rituály... Ono kdyby s námi ty úřady vyje....li tak jako s Ovem,čert ví,jestli bychom se nechovali stejně,nebo ještě hůř... Ove se navíc nechová špatně. Pokud jde o něj. Svůj dům udržuje ve vynikajícím stavu,stejně jako auto,má pořádek ve financích... Pokud jde o lidi v jeho okolí,samozřejmě by to nebyl opimální soused na nedělní grilovačku. Záleží,jestli se díváte z pohledu kravaťáka v bílé košili,nebo z pohledu Oveho. Já se snažil o druhou možnost. Myslím,že když zalovíme v paměti,každý někdy přišel do styku s podobným na první pohled nepříjemným človíčkem,který pod nekompromisní skořápkou arogance a zatvrzelosti schovává zraněné dobrácké srdce. Jako Ove....
Výborně napsaný kocour.
Já nemůžu dát víc hvězdiček, protože pokud to má být humorné, tak mi nejde do hlavy, že by v 59 letech se člověk choval jako nevrlý stařík a nebo nerozuměl absolutně počítačům a moderní době. S těmito lidmi tohoto ročníku se znám a nemám mezi nimi podobné. Bohužel mě tedy kniha zklamala, sice byla i smutná, to mě hodně mrzelo, jak to dopadlo s jeho paní, to jsem i slzičky uronila..
Ale třeba to budu mít podobně jako s knihou Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, knihu jsem nedočetla, ale u filmu jsem se nasmála jak snad hodně let ne, i slzy od smíchu mi tekly a prostě nej komedie roku pro mě..
Tak, dneska jsem to ... ráda bych řekla přečetla, nepřečetla, proskákala možná. Knížka je nekončící nuda, začala jsem ji číst díky místním komentářům a byla to chyba, je to ztráta času. Neříkám že je špatně napsaná, není, ale je to naprosto nefalšovaný obšleh z filmu Gran Torino s Eastwoodem, naprosto úúúplně obšlehnutý, jen jako sousedy má araby nikoliv číňany, nema torino, ale saaba, samozřejmě má mrtvou manželku a místo retrívra má kočku a ano samozřejmě je také nemocný. A jo jasně na závěr je mnohem méně hustej a má víc peněz na účtu, ale Eastwood nepáchá sebevraždu, protože má bouchačku . Upřímně Eastwood je alespoň pořádne zlej krutodědek a film si napsal sám a byl to dobrý výkon, muž jménem Ove je ztráta času, podívejte se na film a pak jen přejmenujte figurky...
Kocour je jediné pozitivum knihy, ale nějak zapomenou na závěr říct co se s ním stalo. To bylo jediné proč jsem knize věnovala pozornost.
Za mě plus pouze za řekněme čtivé psaní, film s Eastwoodem jsem viděla první, byl na světě první a tak nejsem ochotná ohodnotit čistou kopii lépe než takto, brrr
Kniha se možná tváří (zejména v první kapitole) sarkasticky, nicméně autor předkládá naprosto typický hřejivý lidský příběh, v němž se zdánlivě nesympatický starý mizantrop ukáže být osudem vláčeným nešťastníkem s velkým srdcem, jenž se nakonec radostně začlení do původně nenáviděné komunity. Ove jako člověk černobílého vidění se tedy postupně zbaví předsudků vůči cizákům a divným lidem vůbec, neboť jeho nejbližšími se nakonec stane Peršanka či mladý homosexuál. Jeho ukřivděnost, zahořklost a tendenci komandovat své okolí kniha vysvětlí exkurzy do jeho "minulého" života, v němž jedna nespravedlnost stíhala druhou a ve vrchovaté míře postihla nejrůznější neštěstí i jeho milovanou (nyní již mrtvou) manželku – takže ho čtenář i přes jeho idiotské chování přece „musí“ mít rád, chudáka. Vždyť on to ten Ove vlastně myslí dobře... a nakonec se i správně zachová a pomůže všem, kdo to potřebují. Dokonce i tu lásku ke zvířatům si posléze vypěstuje a oblíbí si toho vlezlého kocoura, co mu pořád courá po zahradě. Ještěže je ta nová sousedka z Íránu tak trpělivá a pomůže mu najít cestu zpět do života, že. Román naštěstí zvládá tuhle porci „milé sentimentality“ zabalit do pořádné porce ironie a Backman dokáže výborně charakterizovat typ Oveho osobnosti (určitě sami znáte nějakého nesnesitelného mrzouta, co z nedostatku lepší náplně času pořád buzeruje, protože mu přece jde o princip), aniž by se příliš propadal do karikatury – proto také 3***. Nicméně pod tím vším zkrátka číhá ulepená sladkobolnost happy endu pokapaného slzami až příliš chtěného dojetí.
Začala jsem knihu číst s očekáváním lehké a úsměvné zábavy, ale už po pár stránkách jsem pochopila, že to bude celé trochu jinak.
Nevrlý Ove se svým pojetím toho, co je a co není správné, si mě naprosto získal a s ním i všichni v jeho okolí, kocoura nevyjímaje. Emoce byly při čtení nezadržitelné, o slzách na závěr ani nemluvím. A už hrozně dlouho se mi nestalo, tak jako v případě "Oveho", že bych po přečtení nějaké knihy měla ten dokonalý pocit, že jsem právě přečetla něco opravdu hodně dobrého.
Knížka o velké lásce, o tom, že lidé nejsou takoví, jak se mohou na první pohled zdát a v neposlední řadě kniha o autech značky Saab. Pro mě nezapomenutelná.....a jedním slovem skvělá.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Na knížku jsem slyšela jen samou chválu, ale dlouho jsem se k jejímu přečtení odhodlávala... Zpočátku jsem nechápala, čím ostatní čtenáře tak uchvátila. Ale brzy jsem Ovemu přišla na chuť a druhou polovinu knihy jsem doslova hltala a opravdu jsem se bavila nad přístupem starého pána k životu. Škoda, že já takového souseda nemám :)