Muž jménem Ove (filmová obálka)
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508949/bmid_muz-jmenem-ove-muz-jmenem-ove-filmo-hLh-508949.jpeg
5
4497
4497
Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků ho sice vystřídali už před pár lety — což on sám považuje za převrat —, ale to mu rozhodně nebrání vykonávat funkci strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají. Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi humorně ztvárňuje řadu důvěrně známých situací. Je to kniha, jež má svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , HostOriginální název:
En man som heter Ove , 2012
více info...
Přidat komentář
Ove je přesně ten typ otravného dědka, který z nudy chodí na "inspekce" a sekýruje ostatní lidi, kteří na rozdíl od něj mají co na práci. Přesto mě vždy dokázalo dojmout s jakou láskou vzpomíná na zesnulou manželku bez které neví jak žít. Naštěstí sousedé (občas také otravní) nejsou "až tak úplně k ničemu" a dokážou toho asociálního člověka vtáhnout mezi sebe.
PS: zvláštní, že žádný z přerušených pokusů o odchod ze světa nezkusil 2x
Trochu se stydím, že jsem autora objevila až teď. Tak krásný dojímavý příběh a přitom napsaný s lehkou ironií. Chvíli k smíchu, chvíli k pláči.
Ach, to bylo něco tak krásného. Kniha u které jsem se smála i plakala. Moc jsem si toho zatrpklého dědka, starého vzteklouna zamilovala… Že by ve skutečnosti byl úplně jiný?
I když jsem se místy smála, příběh je to vlastně smutný. Ale vlastně tak nějak hezky smutný.
Úžasná kniha, ve které dostanete vše, co budete potřebovat. Lidskost, smutek, úsměv na tváři i slzy. Tohle vyprávění, které mi tolik připomnělo skvostné Gran Torino, je vlastně o lidské samotě, se kterou se učíte žít, i když je to někdy hodně těžké pak tu skořápku prorazit a přijmout svět kolem sebe. Sice trochu pohádka, kterou autor neopustil ani v závěru, ale náramné čtení a děkuji všem zde, kteří mi ukazují cestu ke knihám, které cíleně nevyhledávám. Nádherné čtení!
Tak trochu jsem nevěděl, co od knihy čekat, tedy kromě tématu čtenářské výzvy. Anotace uváděla humorný příběh, ale to nějak nepřicházelo, chvílemi se mi zdál text spíše rádoby humorný.
Ale jak jsem četl dále a dále, Ove mi začal být sympatický a do děje jsem se pěkně vžil a hltal další stránky. Pohledem zpětně jsou mnohé situace úsměvné, ba i vtipné, ale celkový tón a dojem je smutný. Krásná sonda do lidské duše, dojemný příběh, moc pékně se čte. Líbí se mi i grafika obálky, je takovým věrným obrazem obsahu.
Takový můj klenot v domácí knihovničce. Oveho jsem se trochu bála, jelikož jsem od něj očekávala jistou podobnost se Stoletým staříkem, kterého se mi nepovedlo dočíst. Ale psychologicky krásně rozpitvaný netradiční asociální Ovův charakter mě naprosto nadchnul. Vřele doporučuji.
Hluboce lidská kniha o jednom stárnoucím, věčně nerudném bručounovi s velkým (bohužel nemocným) srdcem, kocourem, kterého nikdy, opravdu NIKDY nechtěl, šikovnýma rukama a s tak pevnými zásadami, aby na něho mohl být jeho táta hrdý. Tedy až se s ním a také s milovanou Sonjou jednou znovu setká.
Už dlouho mě žádná kniha nepotěšila tolik jako Muž jménem Ove.
P. S. to je moc pěkná třešnička na dortu ten nerudný mladík se saabem a veselou těhotnou ženou na konci. :-)
Chvíli mi trvalo, zvyknout si na styl humoru, ale nakonec jsem se začetla. Kniha je to velmi pěkná i když přes humor docela smutná.
Jelikož byla kniha přirovnávána ke Stoletému staříkovi, čekala jsem nějakou šílenou skopičinu. Ale vlastně to byl velice lidský, milý, leckdy ironický a i poněkud smutný příběh.
Ovea si člověk musí zamilovat, ať chce, nebo ne. Navenek nerudný, zapšklý a protivný dědek, avšak v nitru velice citlivý a životem poznamenaný pán, který truchlí po své jediné, životní lásce. A ač se lidem, přátelství a jakémukoli bližšímu kontaktu brání zuby nehty, nakonec pomáhá všem okolo, aniž by sám nejprve chtěl.
Bavily mě jeho rozepře se sousedy, jeho marné pokusy o odchod ze světa, jeho hlášky a sakrování. Konec mě dojal.
Moc pěkná kniha, takových pěkných a příjemných příběhů jsem mnoho nečetla.
A nesázela bych na to, ale přišlo mi, že je Ove poněkud šmrnclý aspergerovým syndromem. :)
Na začátku jsem si říkala, že po předešlé knize(Úzkosti a jejich lidé), je to jen na čtyři hvězdy, ale není. Opět nádherně napsané, dost mě to pobavilo, má to vtip, má to příběh, má to spoustu emocí a ke konci byly i “potoky” slz. Určitě doporučuji.
Na týhle knížce se mi nejvíc líbí, jak je zachovaná Oveho povaha po celou dobu knížky a jako zázrakem se na konci nepromění v příjemného staříka, jako v mnoha příbězích podobného rázu o mrzoutech :).
Vtipné, veselé a zároveň smutné a hluboké. Prostě kniha o životě.
Průběh i konec jsou trošku předvítalené, přesto miloučké. Ani tak se mi ale kniha nečetla dobře. Ove je karikatura pesimisty a autisty, jenže tak moc, že jsem si ho nedokázala oblíbit. Autorovy vyjadřovací schopnosti jsou skvělé, ale postavy nepříjemné a satirické. Škoda.
Před chvílí jsem dočetla. Plná emocí, s červeným nosem a očima od slz. Možná jsem nikdy nečetla nic podobného. Posledních 30, 40 stran jsem pochopila proč ta kniha má své kouzlo. Ale to jsem říkala od první kapitoly, že až na konci čtenář pochopí proč ta kniha stojí za přečtení. A stojí. Užijte si ji.
Spoustu emocí, které se střídají s kapitolami. Na začátku mi Ove nebyl úplně sympatický, ale jak se postupně vyvíjel, zlepšil to :-).
Ukápla slzička, možná dvě. Je to krásné, hlavně poznat Oveho a jeho životní postoj. Rovnej a šikovnej chlap, kterej miloval svoji ženu a Saaba. Poselství vidím hlavně to, že za sebou máme všichni svůj příběh a navzdory minulosti se musíme pokoušet naplnit život světlem pro sebe i ostatní. Lidi totiž nejsou "úplně k ničemu".
Není to dokonalé, někdy se text zbytečně "pitvoří" a autor použil několik ohraných klišé, jako sousedka cizinka, kluk od vedle je gay atd. I tak, zahřálo u srdíčka!
"No prosim." A tak to bylo! :D
Úžasná, hluboká knížka plná emocí o lásce, stáří, vztazích. Smála jsem se i plakala zároveň.
(SPOILER)
Muž jménem Ove je kniha o lásce mezi mužem a ženou tak rozdílnými vzhledem, inteligencí a povahou, jak jen je to možné. O lásce tak velké, že smrt je na ni krátká. O lásce, která ještě z hrobu řídí kroky toho, kdo miluje. O lásce, která svými paprsky zahřeje ještě další a další tvory, kteří to potřebují..
Vzhledem k předchozímu odstavci pak možná překvapí, že Muž jménem Owe je podle názorů obecných (i mých) puntičkářský, omezený a nesnesitelný dědek, který má jen mlhavou představu o současném světě a jediné auto, které uznává je SAAB.
Co tato kniha přinesla a přinese mužům, kromě výjimečného čtenářského zážitku, netuším.... Ale pro ženy je to úžasný manuál k pochopení mužské podstaty, k pochopení všeho toho pro nás nesmyslného chování ve jménu boha jménem „princip“. Pokud to pochopíme a přijmeme, jako to udělala manželka Oveho Sonja, máme vyhráno. Jinak si do smrti budeme myslet, že vedle nás žije troglodyt.Troufám si tvrdit, že F. Backman touto knihou vykonal více práce než psychoanalytici v manželských poradnách.
Tak nezoufejme nad tím, co nás rozděluje, někdy jen stačí vložit ukazováček tomu druhému do dlaně...
Musím říct, že od knihy s tak vysokým hodnocením jsem měla daleko větší očekávání. Čekala jsem mnohovrstevnatý a do hloubky jdoucí příběh plný moudra a zajímavých úvah s prvky chytrého humoru, ale bohužel tohle plynulo po povrchu a nějak jsem to autorovi vůbec nevěřila. Za mě to moc tlačilo na pilu, postavy byly černobílé a vzdálené životu, sousedé byli otravní a většina odvyprávěných situací nezajímavá. Nemohla jsem se zbavit myšlenky, že autor si dal za úkol napsat nějaký "doják", tak tam dal všechno, co ho napadlo ohledně životních pohrom a navrch si řekl, že by to ještě chtělo zvíře, protože bude úspěch zaručen :-) Chování kocoura bylo nepřirozené a samotný Ove mi nebyl na konci knihy o moc sympatičtější než na začátku :-) Bylo to jen takové vyprávění příběhu, které jsem nijak neprožila, nedokázala jsem se vcítit a neměla jsem k hlavní postavě žádné sympatie. Příběh byl vymyšlený sice s mnoha zápletkami, ale chtělo by je zapustit do hloubky pomocí myšlenek a rozhovorů. To je pro mě ta hlavní známka kvality, to něco, co pro mne odděluje skvělé knihy od těch méně skvělých.
My máme v domě taky pár pěkně protivnych, nesnesitelných, mrzouckych starych lidí. Ale, co se skrývá pod tou slupkou ? Po přečtení této knihy mám chuť znovu nalézt skryté osobnosti v těch anonymních šedých a věčně nakvašených bytostech.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Hned jako první se musím zastavit nad faktem, že ''Ove'' je autorova prvotina, což mi naprosto vzalo dech a myslím, že takhle velkolepě debutovat se povedlo jen pár autorům v historii. Už od první stránky jsem totiž Backmanovým slovům propadla, stejně tak hlavnímu hrdinovi, který je sice dost komplikovaná povaha, ovšem nejde ho nemilovat. Zejména, když na nás autor už v první kapitole vybalí scénu z obchodu, kterou jsem se celou prosmála. Nenechte se ale mýlit, Backman vám sice umí vykouzlit úsměv na tváři, ale taky vám ho v sekundě umí vzít a nechá vám jen lítost.