Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Mistrovská povídka z roku 1953 v překladu Jiřího Reynka a s nádhernými ilustracemi Pavla Čecha. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 autor poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1945 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Touto povídkou chtěl Jean Giono vzbudit zájem o zalesňovací program. V té době sám netušil, že jeho próza, rozsahem nevelká, v celé řadě překladů záhy oběhne svět, a že navíc splní autorův záměr – stane se inspirací pro ochránce přírody k zalesňování celých oblastí. Dotisk 2009 a 2012.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2006 , Literární čajovna Suzanne RenaudOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
Milá povídka, ale přijde mi moc přeceňovaná. Možná jsem jen nenašla to její kouzlo.
Čte se hodně lehce a rychle, na knížce se mi nejvíc líbily ilustrace.
Nějak nemůžu přijít na to, co je povídce tak zázračného. Jasně, je to pěkný příběh, slušně napsáno, délka velmi sympatická. Ale neshledávám na téhle povídce nic, co by ji činilo výjimečnou. Možná jen to, že si prostě na nic nehraje a opravdu je zkrátka o muži, který sázel stromy :) Bohužel už teď vím, že se k ní pravděpodobně nikdy nevrátím, proto jen tři hvězdy.
Pěkná povídka, která ukazuje, že i zdánlivě jednoduchý příběh může donutit k zamyšlení.
Ideální kniha na takovéto záchodové rozjímání. Kniha je o pachateli dobra, který navíc dobro produkuje zcela nezištně bez nároku na odměnu nebo uznání, takže se to musí líbit každému. Ale je opravdu kratinká, takže jen na krátkou nebo středně dlouhou sračku, jinak riskujete, že vám bude hovno ještě viset od zadku a už nebudete mít co číst.
Krásné čtení a k tomu i krásné ilustrace :) Knížku jsem za půl hodiny měla přečtenou, ale dala mi více, než jiné knihy čtené i týdny. Pohladila po duši a snad dala i hezkou inspiraci, jak být v životě lepší.
Kniha krátka rozsahom, no ohromná odkazom. Ak niekto hľadá zmysel života, tak v tejto knihe sa manifestuje jeden z možných spôsobov, ako dať životu zmysel. Hoci som na jednom mieste s Elzeárdom Bouffierom nesúhlasil, keď tvrdil, že les sám od seba nevyrastie, tak kniha by mala byť zaradená medzi povinnú literatúru na školách. Odporúčam.
Moc pěkná povídka, která člověku rozlije spokojený úsměv na tváři. Myslím, že není víc, co dodávat. :-)
Na čtecím seznamu jsem tuto knížku měla už hodně dlouho... a při poslední návštěvě knihovny jsem na ní zcela náhodně narazila a už jsem jí prostě nepustila... A nelituji, velmi mile mě překvapila vlastně několikrát:-) Nejenom tím, jak je to malinká a útlá knížečka, ale především svým obsahem... Na pár stránečkách je tolik hezkých myšlenek a důležitého poselství, že si jí prostě musí přečíst úplně všichni... i zarputilí nečtenáři... Tak jednoduchý a přitom tak krásný příběh... Velmi pěkně jej doplňují i zdařilé a především pozitivní ilustrace... Opravdu doporučuji!
Moc hezký, milý příběh, který na pouhých 50 stranách dokáže člověka neuvěřitelně zahřát u srdce. Co mě bohužel trochu zklamalo bylo zjištění, že příběh je zcela smyšlený a že v době vzniku sloužil pouze jako propagace výsadby stromů. Kdybych nadále žila v naivním přesvědčení, že se v minulosti něco tak krásného, čistého doopravdy stalo, celá myšlenka neutuchajícího odhodlání, naděje i smyslu lidského života by vyzněla mnohem věrohodněji...
Úžasná věc. Kniha mě donutila přemýšlet. Autor doslova na pár stránkách popisuje úžasný, jednoduchý, dojemný a hlavně poučný příběh.
Za mě milý příběh, který spoustu lidí jistě chytne za srdce. Pro mě asi až příliš krátký, brala bych něco o fousek delšího, ale své poselství ta kniha nese, to nepopírám. Kdyby každý z nás za život zasadil alespoň jeden 1 strom, možná by se nám tu hned lépe žilo...
Je velká škoda, že Muž, který sázel stromy zapadl do stejné kategorie jako nesmysly od Coelha nebo knihy typu Čtyři dohody. Tahle povídka totiž není žádný sluníčkový brak, který čtou lidi, co si chtějí připadat chytří a tak volí nejsnazší způsob a považují se za filosofy, aniž by o nejvznešenější vědě cokoli věděli.
Tahle povídka je jiná, óda na naprostou pokoru a pracovitost, na řád a konání dobra, které má největší cenu, když o tom nikdo neví.
Čekala jsem od toho víc. Takže jsem spíš zklamaná. Jednu hvězdičku to má za krásnou ilustraci.
Páni..... Co víc napsat? Tak útlá knížečka a tak dechberoucí obsah. Už dlouho mě žádná kniha nepohladila tak moc na duši a nezahřála u srdce. Tuto knihy by si měl povinně přečíst každý. Už dlouho jsem po ní pokukovala, ale až díky čtenářské výzvě jsem se k tomu skutečně i dokopala. Nádherná kniha o odhodlání, nezdolnosti ducha a především o naději. I jeden malý člověk může drobným nesobeckým skutkem zlepšit svět. Někomu to možná přijde naivní, ale každý člověk má možnost a právo zvolit si, jakým způsobem bude svět vnímat. K tomu všemu navíc překrásné ilustrace.
Štítky knihy
příroda stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
1998 | Muž, který sázel stromy |
1995 | Hlasy země |
1934 | Člověk z hor |
1936 | Kéž tonu v radosti |
1994 | Silné duše |
Malá knížka, příjemná povídka. Přečetla jsem za asi 30 minut. Očekávala jsem trošku delší a hlubší příběh.