Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448353/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-qac-448353.jpeg
5
3872
3872
Mistrovská povídka z roku 1953 v překladu Jiřího Reynka a s nádhernými ilustracemi Pavla Čecha. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 autor poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1945 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Touto povídkou chtěl Jean Giono vzbudit zájem o zalesňovací program. V té době sám netušil, že jeho próza, rozsahem nevelká, v celé řadě překladů záhy oběhne svět, a že navíc splní autorův záměr – stane se inspirací pro ochránce přírody k zalesňování celých oblastí. Dotisk 2009 a 2012.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2006 , Literární čajovna Suzanne RenaudOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
Nádherné. Stručné, jasné, krásne a výstižné. Kiežby sme si všetcia vzali z muža sadiaceho stromy príklad.
Malá kniha, kterým svým velkým příběhem dostane každého. Vždy, když se k ní vrátíte, si z ní odnesete něco nového...
Krátka poviedka svojím obsahom, obrovská svojím dosahom - aspoń pre mńa....Za akým šťastím=mamonu sa my ľudia v 21. storočí ženieme??? Ćo chceme vlastne mať, čo je náš cieľ???
Zatím nejsem na ty tlusté knihy kde je milion omáčky a utíká mi myšlenka. Proto pro mě super knížka, přečtená během večera, ale ten dopad na mě bude dlouhodobější :).
Obrovsky důležité poselství knihy. Podané poeticky a přeci názorně.
Doporučuju i filmovou adaptaci z roku 87.
Zajímavé zamyšlení nad tím, že když člověk něco chce tak si za tím má jít a i jeden bezvýznamný člověk v kontextu miliard lidí na zemi dokáže velké věci.
Na doporučení kamarádky jsem si knihu půjčila v knihovně. Přečetla jsem ji za 20 minut na zastávce a hned po dočtení jsem si byla na 100 % jistá, že si knihu musím koupit. Protože tohle dílko prostě nesmí chybět v mojí knihovně.
Je to jednoduché, přímo prosté. Napsané způsobem, který je jasný, nekomplikovaný, ale naprosto vás polapí. Představíte si krajinu, představíte si Elzéarda Bouffiera, představíte si nádherné duby a buky. A nejlepší na tom všem je, že je to jednoduché, přímo prosté, a přitom vám to řekne víc jak většina knih dlouhých několik set stran.
Nejspíš dám tuhle knihu přečíst všem, kteří na moje přání být veganem reagují: "Jsi blbá?! Jeden člověk nic nezmění."
Útlá, sympatická kniha, za kterou se skrývá nezdolná vůle a význam lidského konání. Povídka nutí k zamyšlení: Co po člověku na Zemi zůstane? To záleží jen na něm samotném. Elzérard Bouffier je příkladný a jedinečný, to ano, četl jsem však už něco podobného i v rozsáhlejších románech.
Vím z vlastní zkušenosti, jak je těžké vytrvat, pokud není hned vidět výsledek. Snad se mi to bude dařit líp, když si vzpomenu na tuto knížku.
Štítky knihy
příroda stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Přesně jak se píše v anotaci "mistrovská povídka". Krátké, ale výstižné. Jediné malé mínus bych hodnotila jako, že když člověk na to nebude mít aspoň kapku nálady, nebude se mu líbit.