Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Mistrovská povídka z roku 1953 v překladu Jiřího Reynka a s nádhernými ilustracemi Pavla Čecha. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 autor poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1945 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Touto povídkou chtěl Jean Giono vzbudit zájem o zalesňovací program. V té době sám netušil, že jeho próza, rozsahem nevelká, v celé řadě překladů záhy oběhne svět, a že navíc splní autorův záměr – stane se inspirací pro ochránce přírody k zalesňování celých oblastí. Dotisk 2009 a 2012.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2006 , Literární čajovna Suzanne RenaudOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
Nemám co dodat. Příběh je sám o sobě dost výstižný a cokoliv bych napsal by bylo navíc. Tři hvězdy, protože jsou jiné příběhy, které se do mne otiskly mnohem více.
U této knížky je vidět, že nezáleží na tloušťce knihy, stačí několik stran a už víte, že má důležité poselství a že i ve vás něco zanechá a třeba to bude růst, stejně jako ty duby.
Zhlédnuto, přečteno v češtině a přečteno v angličtině. Výjimečná povídka, která je neprávem často opomíjena při výkladu světové literatury 20. století.
Inspirující příběh, při kterém mi na mysli vytanul jeden citát: "Naděje není to, že věříte, že věci dobře dopadnou, ale že víte, že mají smysl bez ohledu na to, jak dopadnou.".
Co dodat.....
Kraťoučký příběh, který mě nutí k zamyšlení nad tím co má a nemá v životě smysl.
Milé pohlazení na duši i slzička ukápla...tak neskutečně krásný.
Knihu jsem si koupila na základě pozitivních ohlasů v komentářích, ale musím přiznat, že mě moc nechytla, asi bych to vyjádřila podobně jako "Jullien" - přišlo mi to takové "ploché", nijaké... pro mě určitě není knihou, ke které bych se chtěla někdy vrátit... prodala jsem ji na bazaru, tak doufám, že udělá radost někomu jinému.
Myslím, že žádná slova nedokáží dostatečně vyjádřit tu nádheru, která se za příběhem skrývá.
Příjemná, vlídná povídečka k zamyšlení.
Tak brilantně čistá a prostá, ale krásná. Po dočtení jsem byla dojata.
Tato krásná kniha je skvostným drahokamem jak svými ilustracemi, tak velmi působivým obsahem, jehož filosofický podtext vyzývá k zamyšlení nad námi samými i světem, v němž žijeme. Je sice přečtená velice rychle, ale zážitek a úvahy zůstávají v člověku ještě dlouho.
Kraťoučká kniha jako dělaná na "Čtenářskou výzvu 2016". Není to tedy k přečtení za jeden den, ale spíše za jednu hodinku. Je to ale moc hezké čtení a člověk se pak opravdu zamyslí..
Ještěže mám kamarádku, velkou čtenářku, která mě zásobuje takovými skvosty, jako je právě tento. Díky.
Štítky knihy
příroda stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
1998 | Muž, který sázel stromy |
1995 | Hlasy země |
1934 | Člověk z hor |
1936 | Kéž tonu v radosti |
1994 | Silné duše |
Knížečka, která donutí k zamyšlení. Na to jak je krátká(otázka půl hodiny) tak byla zajímavá a poutavě napsaná…