Muž naruby
Fred Vargas (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/105331/bmid_muz-naruby-kS0-105331.jpg
4
92
92
Komisař Adamsberg série
< 2. díl >
Jedného novembrového rána v roku 1992 sa cez taliansku hranicu do Francúzska vrátili vlky. Prvých jedincov spozorovali strážcovia Národného parku Mercantour v údolí de Moličres. Farmári postupne začali nachádzať ovce s pretrhnutými hrdlami. Podľa dôkazov však nemajú do činenia s obyčajným vlkom. Keď podobným spôsobom umiera aj jedna miestna dedinčanka, ľudia si začnú klásť otázku, či by útočníkom nemohol byť vlkolak. Mladá francúzska prozaička Fred Vargas oživila tradíciu detektívnych románov a uviedla na scénu svojrázneho komisára Adamsberga, ktorý pri vyšetrovaní používa nekonvenčné metódy – prechádzky a snenie. Dej knihy umiestnila práve do pohoria Mercantour a do zvyčajného detektívneho koktailu pridala rázovité postavičky z francúzskeho juhu, ovce a samozrejme vlky.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2007 , Slovart (SK)Originální název:
Ľhomme à l'envers, 1999
více info...
Přidat komentář
Více než samotnému případu roztrhaných ovcí a několika vražd jsem propadla trojici svérázných pronásledovatelů domnělého vraha, o kterém někteří věří, že se jedná o muže naruby - tedy vlkodlaka. Camille, Soliman a Bača mě svými mnohdy absurdními diskusemi neskutečně bavili. Když se k téhle prapodivné road movie přidá Adamsberg, vše spěje ke zdárnému a překvapivému konci. Už se těším na další díl.
První rande s bezva Fred Vargas co slovy vysochala bandu luxusních samorostů, kteří zapadli do mercantourských divokých končin spolu s báchorkou o vlkodlaku a neskonale mi napětím i chytrým humorem okořenili končící léto na plážích Rhodosu . . .
V Camille stvořila podivínku s přitažlivym charakterem.
Sympatický flegmatik Adamsberg nezůstává o nic pozadu. A čtveřice místních Suzanne, Bača, Soliman a traper?
Hodně mi styl autorky připomíná detektivky mojí top Ellis Peters.
Dole se zmiňuje nadpřirozeno. Toho jsem moc nenašla, vlastně skoro žádné. Trochu ne zcela přirozeného jemnocitu se povedlo zemité Suzanne vštípit Solovi a každý z 'mušketýrů' vlastní kus ne úplně přirozeného taktu a lásky k lidem. A to je právě bonus navíc. Jinak jde pouze o dobře nasvícenou pověrečnost či pokroucenou víru. A jestli to něco není, tak překombinované a mysteriózní ;o)
"Pýchu si strč do holínek."
Mám novou fajn autorku!
7/7
Pěkně vystavěná detektivka. Moc se mi líbilo trio Bača - Soliman a Camille. Když se k tomu posléze přidává ještě komisař Adamsberg, tak to teprve začíná být ta pravá jízda. Moc se mi to líbilo, i když skutečného vraha jsem uhodla už někde za polovinou knihy.
Tahle štvanice mi připomínala bojovku, v níž nemesis zastupují bezruký, beznohý a slepý. O vrahovi je jasno, lovci se řítí na starém náklaďáku do hor, a čtenář čeká a čeká, kdy a jak se na hlavní scéně objeví komisař Adamsberg. Teprve potom se to pořádně zamotá.
Skvělé dialogy a postřehy, originální pátrání.
90 % (72 hodnotících je na průměru 78 %).
…
Náhlou představou, že by si Camille mohla sundat sako, džíny a boty, se mu sevřel žaludek. Představil si ji, jak se drhne v potoce padesát metrů odsud, ve tmě bledá, oslabená nahotou. Připadalo mu, že bez vysokých bot, bez saka, bez trika a bez náklaďáku se Camille stává stejně zranitelnou, jako by skála, která ji chránila, najednou uhnula stranou. Odzbrojená, a tedy dosažitelná. Padesát metrů, to není nic moc.
Skoro dosažitelná. Všechno je vždycky v tom skoro. Kdyby se člověk o nic nestaral a urazil těch padesát metrů, co ho oddělují od nahé dívky u potoka, a kdyby ta nahá dívka byla ráda, že ho vidí, spousta problémů tohohle světa by se zjednodušila. Ale takhle to nechodí. Nikdy. Těch posledních padesát metrů je nepředstavitelně komplikovaných, na začátku, na konci i uprostřed. Nic nejde.
81%
..."Prý to tentokrát není žádné normální zvíře"
"Žádné normální zvíře?"
"Je prý jiné. Větší. Má od přírody děsnou sílu, obrovské čelisti. Prostě není jako ostatní. Jedním slovem nestvůra."
Ani náhodou nelituji času stráveného nad touto detektivkou. Autorčin styl psaní se mi moc líbí, je prodchnutý vlídným humorem, s vydařenými dialogy. Za to, že jsem si čtení užila, děkuji i překladu. 1. díl série jsem nesehnala, proto začínám tímto. Autorka fantasticky vykresluje postavy. Komisaře Adamsberga jsem si hned zamilovala, mám ráda i Lucille s jejím Katalogem nástrojů a vlastně všechny, kdo cestovali v dobytčáku.
Knížka je svým způsobem napínavá od první stránky, ale teprve za půlkou se z toho stává detektivní záležitost.
Já ji musím doporučit, snad budete tak nadšeni jako já!
Skvěle, tak poklidně čtivě napsané, Soliman - chodící slovník, Bača se svým vínkem a Camilla s Katalogem. Krásný humor až mi slzely oči :0)))
Knihu jsem četl kdysi a až nyní, když jsem ji přečetl podruhé, jsem ocenil její velikou literární kvalitu. Je to skvělá „road movie“, která postupně vtáhne a pro mě graduje s přistoupením Jeana-Baptista Adamsberga ke svérázné skupině pronásledovatelů. Za silnou stránku knihy považuji to, jak v příběhu historická venkovská mentalita a moderní racionalita vedou zvláštní dialog, který ukazuje hloubku lidského ducha. V tom se opět hezky odráží autorčina profese medievistky.
Moje druhá kniha série od této autorky. Poklidně napsaná, s troškou humoru a vystihuje reálie francouzského venkova i pařížské prostředí. Zápletka je pěkná - vysvětlení dostačující, a navíc malý formát knížky. Tak má vypadat oddychové čtení!
Skvělé jako vždy! Vedle již známých tváří Adamsberga, Danglarda nebo Camille se objevují další zemité postavy - Bača, Soliman a především Suzanne, a já si doslova vychutnávám jejich životní osudy. Více než vlastní detektivní pátrání mě zaujalo třeba velmi netypické využití Katalogu profesionálního nářadí, Solimanovy africké bajky nebo Bačovy telefonáty Georgi Gershwinovi.
Ta scéna, v níž tři mušketýři - drze si vypůjčím příměr kap66 - přesvědčují sami sebe, že je třeba najít čtvrtého do party, "zvláštního poldu", je úchvatná. A Solimanův závěr: "Je to tak. Pýchu si strč do holínek. Znáš ten příběh o třech ignorantech, co chtěli proniknout do záhady stromu se sto dvaceti větvemi?"
Hodně zajímavá detektivka, která (souhlasím s Kap66) byla příjemným osvěžením v té záplavě současných "pořád stejných" krimi-thrillerů, které už mi nějak začínají lízt krkem. Dobrý příběh, logické vyústění, vlídný humor, zajímavé postavy, francouzský venkov – a mírně upozaděný Adamsberg jako třešnička na dortu. Spokojenost. Okamžitě se pouštím do dalšího dílu.
Kdykoli jsem za posledních 40 let někde něco četl o vlcích, vždycky jsem si vzpomněl na výjimečný Batailleův román Vánoční stromek. Odteď se mi nejspíš vybaví i vlci z Mercantouru…
Moje oblíbená autorka, můj oblíbený vyšetřovací tým, taková klasická mordparta. Vše zahalené jako vždy lehkým tajemnem, poctivá detektivka, lidsky pochopitelné mordy. Doporučuji všechny knihy autora tomu, kdo má rád francouzské prostředí a občas si chce odpočinout od současné většinové thrillerové produkce (tím neříkám, že ji nečtu a že je špatná!).
Budu polemizovat s názorem, který vyslovil níže MarianP: v záplavě severských detektivek plných napětí, mrazu a deprese – a já přidávám: plných schémat, jako by opisovali jeden od druhého – stejní vyšetřovatelé se svými hroznými traumaty, stejní vrazi s IQ nad 160 a čím dál odpornější provedení zločinu – prý Muž naruby zapadne. Pro mě byla tato knížka osvěžením, jaké jsem při četbě detektivek potřebovala už pár měsíců. Ne že by místní vrah nebyl vysoce inteligentní a vraždy odporné, ale ti tři mušketýři (a později čtyři, jak jinak), kteří se ho snaží najít na své "roud můví", jsou naprosto kouzelní, každý jiný, svými odlišnostmi zábavní a jako tým i neuvěřitelně sehraní. Prvek nadpřirozena vyplynul z jejich života a prostředí úplně přirozeně a logicky, nerušil mě ani za mák. Bylo to JINÉ a hodně dobré. Možná "jenom" správné načasování; raději se přesvědčím u dalších dílů.
Zas mě dostal! Mužem naruby je Adamsberg. Filozofuje kdekoliv, v podhůří i čelem k vlkodlakovi. Získá si přízeň, dokonce i Camilly. Ta také medituje v podivných serpentinách. V nich i řídí. Nechovají se vůbec jako ovce na porážku. Přemůžou sebe i přeludy pověrčivosti. 19/19
Myslim, ze jedine ako sa da prezit tato kniha, zacat ju citat ako komediu a darilo sa mi to a prislo mi to velmi vtipne.
Kvoli tomu tie tri hviezdy. Inak cele katastrofa.
Není to špatně napsané, prostředí a postavy jsou docela originalní. Ale ten konec všechno zkazil - křečovitá snaha překvapit, překombinované, nelogické. Škoda.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Uteč rychle a vrať se pozdě |
| 2006 |  Muž s modrými kruhy |
| 2006 | Muž naruby |
| 2013 | Záhada mrtvých nohou |
| 2018 | Když vyleze pavouk |
Nejlepší byly dialogy, které si nezadají s některými vydařenými kousky Dejvického divadla, podobně jako svérázné postavy. Ale ten příběh! Slaboučký, lepený, nezáživný. Navíc nepřekvapivé rozuzlení. Trochu škoda.