Muž sedmi sester
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/195658/muz-sedmi-sester-195658.jpg
4
92
92
Brilantní vtip na 174 stranách, s geniální pointou vyprávěný geniálním vypravěčem. Od Jaroslava Havlíčka zná snad každý Petrolejové lampy knihu a pochopitelně film s uhrančivým Petrem Čepkem, většina zná Helimadoe, také spíš tu zfilmovanou. Muže sedmi sester málokdo. Je to rukopis nalezený v Havlíčkově pozůstalosti, který vyšel pouze jednou, na konci devadesátých let. Emil Škvor měl štěstí nebo smůlu, že se narodil tatínkovi, který byl uznávaný šprýmař a vypravěč v městečku a širokém okolí. Emil měl jedinou ambici svého zesnulého tatínka ve vtipu předběhnout a snažil se to udělat s matematickou přesností. Jeho vtip vyžadoval ukázat se jako neúnavný milenec, skvělý vypravěč, být tak trochu otrlý ve výběru milenek a hlavně naprosto a dokonale přesný.... celý text
Přidat komentář
Souhlasím s Callahanh je to groteska a pěkně praštěnej nápad, co toho Emila Škvora napad', ale člověk mu musel fandit, aby mu to vyšlo.
Zastaralé výrazy, blekotání o ničem (až mě rozbolela hlava) . Děj se dá napsat na 60 stránek. Nechápu jak to může mít tak velké hodnocení. Občas si říkám jak asi žijí lidé, kteří se u této knihy smějí a připadá jim to jako dobrá zábava.
Už dlouho se mi nestalo, abych se u četby smála nahlas. Havlíček je jeden z mých nejoblíbenějších autorů a jeho Muž sedmi sester je famózní text. Krátká novela člověka vtáhne a nepustí. Tleskám promyšlenému ději, umně vystavěné zápletce, pečlivému vykreslení jednotlivých charakterů a nádhernému jazyku. Brilantní próza, u které člověk kroutí hlavou nad tím, jak moc nedoceněný autor Jaroslav Havlíček je.
Nevěřil bych, že se u mistra psychologické prózy budu usmívat, ale v tomto případě se to stalo. Ačkoli se děj samozřejmě nemůže brát vážně, protože je silně nepravděpodobný, je dost atraktivní a většinou vtipný. Obdivuji, jaké Havlíček dokázal vymyslet metafory pro sex jako takový, aniž by byly vulgární nebo laciné, ba naopak, jsou vlastně nadčasové a pořád originální. Pochody hlavního hrdiny ohledně toho, jak svést všechny sestry a jejich následná realizace, patří k absolutnímu vrcholu knihy. Možná, že psychologie je tu trošku méně, než bychom asi čekali, vyvažuje to ale humornost a poměrně svižné tempo a vlastně i fakt, jak odvážná na svou dobu (a možná i na dnešní) novela je. Někdy to sice trošku drhne a není to tak strhující jako Havlíčkova vrcholná díla, ale to by tolik vadit nemělo, protože Muže sedmi sester zná málokdo a troufnu si říct, že většinu čtenářů překvapí přístupem, humorem i celkovým nápadem. Je to v podstatě groteska, která funguje velmi dobře, i když není úplně dokonalá. 70%
Havlíček měl možná pifku na nějakého matematika, tak dostal vynikající nápad a my máme možnost se dobře pobavit. Ta knížka je vlastně nadčasová groteska, postavy jsou karikatury a děj nelze brát přísně jako slovo boží:) Je to nadsázka jako hrom. Celým románem prosakuje jakási podivná zloba, Havlíčkův humor není vůbec nic laskavého. Místo srdečného, uvolňujícího smíchu je tu jen pitvorný škleb. Havlíček je pěkná podšívka, na svou dobu odvážný pokrokář, přitom vůbec není vulgární a nechutný, někdy jsou ovšem náznaky mnohem silnější, než napsat to naplno se vším všudy. No, a k tomu konci a pointě...popravdě - vždyť žádný jiný nepřichází v úvahu!
Knížka je výborně napsaná, ale opravdu se mi nelíbí, jak je tady prozrazený děj z dost velké části knihy. Kdybych si popis přečetla, než si přečtu knihu, byla bych dost naštvaná, takhle by to být nemělo! To není anotace, to je zápisek ze čtenářského deníku (rozčileně vrčím)! Nicméně, zpět ke knize. Na svou dobu je to odvážný počin, to, jak Škvor zpracovává všechny sestry a využívá jejich slabostí, aby dosáhl svého, jak je popsáno ÚPLNĚ všechno, i to, co by leckterý dnešní autor považoval za něco přes čáru. Nedávám maximum, protože od tohoto autora jsou ještě lepší knihy než tato. Avšak rozhodně je příjemným překvapením.
Doporučuji! Já osobně jsem z této další Havlíčkovy knihy opět nadšená, jeho popisky sester jsou tak drsně trefné (na tehdejší dobu obzvlášť) a celé je to tedy dost vtipně zmapované, ostatně kdo si zamiluje tohoto autora, budou se mi líbit asi všechny jeho knížky! :-)))
Nudnější pasáže střídají pasáže velmi poutavé, nasycené humorem a ironií. Celým románem prostupuje jakýsi psychobrouk, který se nenápadně zavrtává do čtenářova mozku a zanechá zde po přečtení knihy pěknou paseku.
Kniha nepřináší jen humorný příběh, ale překvapí nás svou otevřeností, se kterou klasik jako Jaroslav Havlíček bezesporu je popisuje vztah hlavního hrdiny ke všem sestrám. Především jde o čistě fyzickou stránku :)
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Touhle knihou je pro mě Havlíček definitivně mistrem slova. Že tvořil knihy, které byly jako celek skvělé, v tom si asi my, jeho příznivci, podáme ruce. Ale touhle knihou dává jasně najevo, jak si vyhrává s každou větou, s každým slovem. Nenajdete tam snad ani jednu "oddechovou", která by byla spíš jenom výplní, omáčkou, která má vést k té další vyšperkované větě. Téma třeba nemusí být pro každého, rozumím, ale asi každý musí uznat, že volba slov, jejich spojování a řazení, nesčetně přirovnání a metafor... Páni! Tahle kniha je skoro až takovým dětským vtípkem, obsahově, ale formou, která je opravdu bohatá a nabitá, zase před Havlíčkem smekám. A tentokrát z úplně jiných důvodů než u dalších jeho knih. Po přečtení Neviditelného (kterého miluju) jsem si říkala ááách, takhle (tímto stylem) mě bude určitě uchvacovat každá jeho kniha. A těšila jsem se na to. A ejhle, Helimadoe mě překvapila něčím úplně jiným. A teď tento Muž, zase něčím totálně odlišným. A znovu opakuju, chápu, že to téma nemusí být pro každého, ale ta slovní bohatost je smeknutíkloboukuhodná.
...snaže se získat okouzlující a neočesané ještě půvaby zevnějškem předmětů, nemohl-li již stavět na odiv zevnějšek vlastní.
...uklidnila lehce své pružné svědomí.
...když opomenuli nabídnout mu účastenství v nějaké klukovině, urážel se. K cizím žertům se točil zády - trpěl žárlivostí, vrozenou všem tvůrcům.
...byla bez výrazu a bez významu. Všechno z ní bylo jaksi smyto.