Muž sedmi sester
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/195658/muz-sedmi-sester-195658.jpg
4
89
89
Brilantní vtip na 174 stranách, s geniální pointou vyprávěný geniálním vypravěčem. Od Jaroslava Havlíčka zná snad každý Petrolejové lampy knihu a pochopitelně film s uhrančivým Petrem Čepkem, většina zná Helimadoe, také spíš tu zfilmovanou. Muže sedmi sester málokdo. Je to rukopis nalezený v Havlíčkově pozůstalosti, který vyšel pouze jednou, na konci devadesátých let. Emil Škvor měl štěstí nebo smůlu, že se narodil tatínkovi, který byl uznávaný šprýmař a vypravěč v městečku a širokém okolí. Emil měl jedinou ambici svého zesnulého tatínka ve vtipu předběhnout a snažil se to udělat s matematickou přesností. Jeho vtip vyžadoval ukázat se jako neúnavný milenec, skvělý vypravěč, být tak trochu otrlý ve výběru milenek a hlavně naprosto a dokonale přesný.... celý text
Přidat komentář
"Konečně to prasklo. V nepopsatelném chaosu, který potom vznikl, je těžko se vyznat. Efekty byly více zvukové než slovní, a tak ten, kdo byl by chtěl onen kritický den reprodukovat co nejvěrněji, musil by to učiniti cestou hudební, a to ještě nejspíše jen orchestrální." Nádhera! Jakkoliv je to pro Havlíčka netypická próza, je to vlastně jen nevázaný, ale do mistrovského detailu domyšlený žert (o morálce se tu bavit nebudeme) , je to slovní ekvilibristika, která mě několikrát donutila se srdečně zasmát, někdy jsem měl záchvaty až k slzám. To už se mi dlouho nestalo. Ta naprostá drzost, nehoráznost a otevřenost, samozřejmě nekorektnost, je dokonalá. Líčení erotických scén by si samo o sobě zasloužilo analýzu, je to radost (českého) jazyka a jeho erupce (jazyka). Nedávám tomu všechny hvězdy, protože samozřejmě v porovnání s Neviditelným nebo Petrolejovými lampami je to opravdu "jen" legrácka, ale její provedení je stoprocentní. Není to ale samozřejmě pro upjaté škarohlídy - je to pro čtenáře hedonisty. Takže jsem to vzal všema deseti.
legrácka erotického obsahu, psaná bez jakékoli autocenzury, neboť ji Havlíček nechtěl zveřejnit, vydána byla až po cca sedmdesáti letech z pozůstalosti - a s tímto zřetelem by k ní měl čtenář také přistupovat a tak ji hodnotit
pobaví, potěší, i když na anekdotu je to pro současného čtenáře, který je s každým textem vždy rád rychle hotov, příliš rozsáhlé, jak se stále opakuje schéma sedmi sester, ovšem kdo nepospíchá, bude odměněn velmi svérázným jazykovým humorem a nevšední metaforikou; sexuální obsah už sice dnes nemá sílu šokovat či pohoršovat, nicméně dokáže překvapit průběžnými pointami, nuptiální i mortální
představuju si, jak by takovou anekdotu zveršoval Vrchlický či Nezval, anebo vyprávěl Hrabal (v jejich díle se podobné perly také najdou)
V rámci Havlíčkova díla jde o hodně bizarní a netypickou knihu, kterou asi není možné brát příliš vážně. Obsahově mi příliš nesedla, ale po formální stránce je rozhodně obdivuhodná.
Knihu jsem si stáhla tady na databázi a velmi mile mě překvapila. Jaroslav Havlíček musel být vtipný patron:)
Originální, vtipná satira, která se vymyká Havlíčkově tvorbě. Na tu dobu odvážné, lechtivé. Krásně napsáno a ten závěr....
Poprvé viděno ve Východočeském divadle jako tragikomedie, ovšem v moderním pojetí, brilantní záležitost!
Co se samotného příběhu týká, nápad skvělý, sic málo uvěřitelný, provedení už trochu slabší. Od cca 50. stránky jsem se do čtení nutila, a to navzdory množství zábavných, takřka geniálních slovních obratů (obzvláště popis sexuálních scén pobavil)! Občas mi rozjímání nad jednotlivými životními peripetiemi (např. měsíčky) připadalo doslova jako zdlouhavé plácání o ničem. Přitom samotný začátek vypadal tak slibně! 190 stran je na takové dílko poměrně dost, zkrátit ho na polovinu, i vzhledem k nepříliš čtivému archaickému jazyku, by knížce jen prospělo. Ale to mluvím za moderního čtenáře, ten v době páně Havlíčkově třeba nad knížkou blahem slintal!
Jedno se autorovi hodně povedlo - Emilův poslední vtip nemá chybu a jeho rozuzlení je napínavé jako kšandy!
!!!SPOILER!!!
Narodil se vtipálek, který se jmenoval Emil Škvor. V dospělosti vymyslel nápad na gigantický vtip. Našel si rodinu profesora Kostky, který měl 7 dcer a byl milovníkem matematiky. Za ženu si vzal čtvrtou v pořadí. Hned jsem to vzal jako znamení a ke čtení si nalil Four Roses. Fór spočíval v tom, že oplodní v průběhu týdne nejen svoji právoplatnou manželku, ale i jejích šest sester. Dál už to nechám na potencionálním čtenáři. Kniha byla vtipná s archaickým jazykem. Doporučuji!
Havlíčka jsem měla vždy zafixovaného jako autora Petrolejových lamp, a i ty jsem pohříchu jen viděla, ale nečetla. Když jsem narazila na tento příběh, anotace mě zaujala a já do knihy nahlédla. Omráčila mě naprosto dokonalá čeština, pro mě to byly vyloženě jazykové orgie. :) Popis jednotlivých postav, zvlášť pak popis jednotlivých "dnů" mě hodně bavil. Konec mě přiznám se překvapil, nicméně jak jinak by to asi mělo skončit. Tuhle češtinskou lahůdku v mých očích asi chvíli jen tak něco nepřekoná.
Absurdní, promyšlené, poměrně lechtivé, ale také, jako každý Havlíček, i kruté a výsměšné. Ten člověk měl v sobě mnohé běsy! Jak autor, tak hlavní postava povídky.
Havlíček jako vždy skvělý, oproti jeho ostatním dílům ale patří k těm slabším. Přesto nelituji, že jsem knihu přečetla a určitě mi v hlavě už zůstane.
Skvělá práce s jazykem, skvěle psychologicky nastíněné charaktery hlavních postav, skvělá zápletka, zdálo by se, že to bude skvělá kniha. A přece mi při jejím čtení něco vadilo. Něco tu drhlo. Snad že tak úplně nefandím kanadským žertíkům a vtipům, které ubližují. V tomto případě by se skoro dalo říct, že zničí život mnoha lidí. Možná jsem suchar, ale já jsem na tom nic zábavného neshledala. Navíc jsem od určitého okamžiku tušila, jak to celé skončí, protože to prostě nemohlo dopadnout jinak. A tím pádem se nekonal žádný překvapivý závěr, pointa vyšuměla do ztracena. Celá ta lákavě vypadající duhová bublina splaskla s tichým lupnutím a já nemůžu dát víc než dvě hvězdy (hlavně za tu krásnou češtinu).
Má první a kouzlo jazyka mě zamotalo do sítě, a na konci se mi z ní strašně nechtělo ven, do této krutě přímočaré situační slovesné strohosti.
Není vtip jako vtip, tento je přímo akrobatický s ďábelskou myšlenkou a má plánovitě ohromit.
Precizní plán, vypočítaný k dokonalosti, všechny zákruty odboček od jeho plnění jsou v situacích filigránsky narovnány pro sedminásobný úspěch.
Citace :" Obraz již se (jí) udělalo při obědě nanic, mu byl sladkou odměnou." ." .. (té) je jí nějak zima.. tu rozbolela hlava.. tu rozbolely zuby.. ta musela ulehnout,.. další omdlela....Válka, řekl otec...Způsob, kterým se projevuje tato síla téměř okultní, je prostičký jako všechny projevy : malátnost, mdloba, neuralgické bolesti. Dost možná, že potrvá-li válečné běsnění ještě dlouho, podaří se nám spatřit ještě mnohé jiné úkazy zdánlivě nesrozumitelné, a přece docela přirozené, související s všeobecným stavem lidstva. Je totiž nepochybno, že zhušťováním této duchovní atmosféry bude podivných případů přibývat, a že účinky fluida budou čím dál tragičtější. Nepřekvapilo by mne, kdyby příští útrapy seslané téměř z nebes byla vystupňovány až k epilepsii, kdyby způsobovaly stigmata, dávení krve, šílenství, vypadávání vlasů i zubů, chátrání, perverzi, melancholii a smrt." ...Nedaleká budoucnost měla ukázat, že se profesor tak zcela nemýlil co do proroctví o egyptských ranách, které měly přijít. Přesně podle .. červnového notesu počaly Kostkovy dcery jedná za druhou ztrácet řeč. "
No, a jeden nakonec " Efektní chvíle sedmihlasého nářku r....k, měly by sílu živlů zaníceným k pomstě."
Kumštovní dílko.
Havlíčka mám mezi svými oblíbenými autory už od puberty, ale teprve nyní jsem pochopila, že je mistrem slova i příběhu. Námět, provedení (členění do kapitol) a jazyk tvoří dohromady jedinečnou knižní symfonii. Nikdy bych nevěřila, že když "si jeden frajer usmyslí, že vohobluje všech sedm dcer jednoho starýho profesora a to během jednoho týdne" (s dovolením cituju z komentáře Palivo), tedy že téma takřka pornografické lze podat i osobě tak prudérní, jako jsem já, s humorem a grácií, jako dokonale propracovanou psychologickou studii.
Příbuzenský galimatyáš, jehož Emil svým do nejmenšího detailu propracovaným žertem docílil, mě místy nutil k výbuchům smích, jindy mě ponoukal k vymýšlení nových slov pro netypické příbuzenské svazky; úžasné!
A ten literární jazyk, ta naše (ale dnes už zřejmě spíše Havlíčkova, Čapkova, Vančurova, Šrámkova . . .) nenapodobitelná čeština! Dokonalé obžerství při konzumaci slov a tvarů, které už dnes v běžných knihách nepotkáte.
Jeden citát za všechny:
Lidce bylo uprostřed ďábelského žáru jako Pythii nad rozsedlinou: divoké nadšení ji prostupovalo, oči se jí leskly a vášeň vařit, smažit, péci a dusit hrála jejími prsty.
Skláním se přehluboko v úctě a obdivu před tímto velikánem myšlenky i slova!
Výborná práce s jazykem - přechodníky, trpný rod, metaforické popisy hrátek, to vše vytváří z knihy lahůdku k nakousnutí.
Příběh sám se mění postupně z anekdoty v horor.
Jakožto studovaný matematik nemohu dát jinak než 5*.
Nedostala jsem se přes třicátou stranu. Nemám ráda kruté karikatury, škleby a snahu šokovat. Čistě za mě je úplně správné, že dílko zde není zařazeno v kategorii Humor. Jestli jsem podlehnutím svému studu a soucitu o něco zásadního přišla, snad mi to vynahradí jiné knihy. Ale i těch prvních třicet stran stačilo k ocenění autorovy slovní zásoby - např. obrat "jeho nářků bylo dbáno jen lyrickým způsobem" rozhodně stojí za zapamatování :o)
Hodnotím dvouma bludišťákama i když to bylo "dobrý, ale bohužel, tak od poloviny jsem trpěl jako zvíře. Asi jako když vidím příbuzný tancovat, nebo když jsem jednou omylem vešel do místnosti, kde byli všichni opilí, do půl těla - a zpívali karaoke. Brrr.
Od Havlíčka jsem valil jeho Neviditelnýho dřív v létě a bylo to dobrý jak buřt s kari kečupem, ale nějaký výhrady jsem k tomu měl. No a všechny tyto výhrady byly v Muži sedmi sester znásobeny tak desetkrát - tedy, Havlíček je mistr přeblábolevování. Prostě pořád mele a mele, aniž by to bylo potřeba.
V týhle knížce jde o to, že si jeden frajer usmyslí, že vohobluje všech sedm dcer jednoho starýho profesora a to během jednoho týdne. Ano, námět je to přímo na Oscara a klidně bych četl takovýchto knih víc. Mně se to nikdy nepovedlo, ale třeba knížku o tom, jak jít sedmkrát na záchod za jeden den bych napsat mohl. Je k tomu potřeba:
lívance s nutellou
špagety carbonara
melounová limonáda
jogurt (jakýkoliv)
kuře
brambůrky
čokoládová zmrzlina (když nemáte čokoládovou můžete použít vanilkovou, když nemáte vanilkovou, můžete použít třeba vocet)
Knížka sype docela dobře, Havlíček psát umí a to moc hezky, ale pak dojde na samotné provedení plánu a to bylo opravdový mučení. Věnovat tomu tolik stran, to bylo za trest. Tak moc, že jsem vlastně ke konci úplně ztratil zájem. ZTRATIL ZÁJEM O KNIHU KDE MANÍK KLÁTÍ SEDM BUCHTIČEK. To je snad zločin!!! Zločin! Zavolejte policii!
Edit: zapomněl jsem na pasáž před jedním sexem: zděsila se revolveru, ale to už byl na scéně i jeho revolver, nabitý sice jen dvěma kulemi, zato výhružně namířený.
Za to musím zvednou na tři hvězdy.
Kniha je napsaná velmi dobře. Některé momenty byly zábavné a věřím, že dost lidí se u toho hodně nasměje. A konec je vymyšlený opravdu skvěle. Mně ale tento druh humoru příliš nesedl.
Touhle knihou je pro mě Havlíček definitivně mistrem slova. Že tvořil knihy, které byly jako celek skvělé, v tom si asi my, jeho příznivci, podáme ruce. Ale touhle knihou dává jasně najevo, jak si vyhrává s každou větou, s každým slovem. Nenajdete tam snad ani jednu "oddechovou", která by byla spíš jenom výplní, omáčkou, která má vést k té další vyšperkované větě. Téma třeba nemusí být pro každého, rozumím, ale asi každý musí uznat, že volba slov, jejich spojování a řazení, nesčetně přirovnání a metafor... Páni! Tahle kniha je skoro až takovým dětským vtípkem, obsahově, ale formou, která je opravdu bohatá a nabitá, zase před Havlíčkem smekám. A tentokrát z úplně jiných důvodů než u dalších jeho knih. Po přečtení Neviditelného (kterého miluju) jsem si říkala ááách, takhle (tímto stylem) mě bude určitě uchvacovat každá jeho kniha. A těšila jsem se na to. A ejhle, Helimadoe mě překvapila něčím úplně jiným. A teď tento Muž, zase něčím totálně odlišným. A znovu opakuju, chápu, že to téma nemusí být pro každého, ale ta slovní bohatost je smeknutíkloboukuhodná.
...snaže se získat okouzlující a neočesané ještě půvaby zevnějškem předmětů, nemohl-li již stavět na odiv zevnějšek vlastní.
...uklidnila lehce své pružné svědomí.
...když opomenuli nabídnout mu účastenství v nějaké klukovině, urážel se. K cizím žertům se točil zády - trpěl žárlivostí, vrozenou všem tvůrcům.
...byla bez výrazu a bez významu. Všechno z ní bylo jaksi smyto.
Souhlasím s Callahanh je to groteska a pěkně praštěnej nápad, co toho Emila Škvora napad', ale člověk mu musel fandit, aby mu to vyšlo.
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
„Každým pohybem, slovem i gestem nabízela se duchaplnému porovnání s květinou, oblohou nebo vůní. Emil však zůstával lhostejný ke vší té dorážející na něho poezii a odporně se šklebil, drze olizuje brutálními pohledy dívčino skryté a neuvědomělé ženství.“
Jaroslav Havlíček zůstává neúprosným naturalistou a bystrým pozorovatelem, ale k tomu je nově chlívákem a humoristou. A od všeho je tu požehnaně. Předmětem humoru jsou tu dost amorální skutky, ale / navíc (vyberte si) literárně neodolatelně podané. A Emil, jehož postoj k životu vystihuje známé úsloví „sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli“, je fascinující svou vůlí dotáhnout své žerty opravdu do konce. Svým inscenováním událostí a účastí veřejnosti je zároveň smějící se bestií i jakýmsi performerem.
Zajímalo by mě, jestli stařičkou adventuru „7 dni a 7 nocí“, kdy hráč musí každý den svést jednu ze sedmi dcer místního boháče, inspirovala tahle Havlíčkova hříčka.