Muž v labyrintu
Robert Silverberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14650/bmid_muz-v-labyrintu-2X0-14650.jpg
4
126
126
Vědecko-fantastický příběh muže, který se z důvodu své těžké nemoci dobrovolně rozhodl opustit Zemi a usadit se v opuštěném městě mrtvé planety. Kromě epického příběhu plného obvyklých nástrah a překážek se autor snaží na životním osudu svého hrdiny řešit problém etiky lidského života.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1992 , AFSF - Asociace fanoušků science fictionOriginální název:
The Man in the Maze, 1968
více info...
Přidat komentář
Po dlouhé době se ke mně dostalo sci-fi, které mě nadchlo svojí originalitou. Motiv města samotného si zasluhuje vlastní knihu.
Dick Muller byl vyslán na misi, po které už není stejným člověkem jakým býval předtím. Dick totiž po návratu začal vypuzovat jakousi emoční auru, z čehož je lidem v jeho nejbližším okolím zle. Muller tak uprchne na planetu Lemnos, kde se nachází neprobádaný dávný mimozemský labyrint, a zaníceně se straní lidí. Lidstvo ho však opět potřebuje.
Velmi zajímavá sci-fi kniha. Autor nám vypravuje nejen Dickův příběh ale hlavně i pohled nejen do Dickovi mysli.
Tak nějak jsem nebyl úplně uspokojen, jak kniha dopadla. Vždyť na začátku tu máme jednoho muže v labyrintu a na konci? No, ono se to vlastně moc nezmění - ačkoliv rozdíl tam samozřejmě je. Nicméně to jak tak všechno, co se tu vyřešilo - celkem dost věcí zůstalo otevřeno. A navíc ten konec, ke kterému kniha celou dobu spěje, se odehraje strašně rychle, takže po pár stránkách je konec. Škoda, zde to mohlo být o něco víc obsáhlejší...
Super scifi, muž ve smrtícím labyrintu, prohnaný politik, naivní mladík a mimozemšťani budou vždycky zajímavá kombinace.
Rozhodně mě to bavilo a doporučuji.
Robert Silverberg se v knize Muž v labyrintu představuje ve své - dost možná - nejlepší formě. Richard Muller, žijící uprostřed vražedného labyrintu, odvržený lidskou společností, je prototypem rozervaného hrdiny, jehož skepsi a pesimismus si možná neoblíbíte, ale přesto mu držíte všechny palce i ty na nohou. Dokonce vám možná bude sympatičtější ve své hrdé, odmítavé úloze, než jako velký spasitel lidstva. Silverberg nám v jeho příběhu nabízí pohled do nitra člověka, který ztratil úplně všechno a díky získanému handicapu žije v „dobrovolné“ izolaci. Z tohoto pohledu pak je možné labyrint na Lemnosu chápat buď jako prostředek pro dobrodružnou zápletku, nebo jako symbol lidského osamění. V obou případech to funguje znamenitě. Přidejte trochu bezohledné a cynické diplomacie Charlese Bordmana, dětskou naivitu Neda Rawlinse, mimozemskou inteligenci, vzpomínky na bouřlivé mládí, úspěchy i prohry, a máte tu historku jako z partesu. Pět hvězd bez debat a váhání.
Silverberg má opravdu zajímavé scifi příběhy které se neokoukají a jsou originální.
Tradiční scifi nové vlny, kdy se kladl důraz na psychologii. I když kdysi napoprvé se mi to líbilo víc, nic moc to ze svých kvalit neztratilo.
Zábavný komentář od protokol. Tohle neni kovbojka ve skafandrech :-D
tak máme tu knihu ktorá v uřčitom pometenom nápade je scifi . splnila určité body . sú tam ufoni . sú tam vesmírne lode aj keď len okrajovo . ale čo tam je veľa psicho blábolu o rozpoložení jedneho človeka čo liezlo riadne na nervi . ani pokus tam vložiť trocha sexu nič nevilepšil toto dielo . ufoni sú len nieč ako kulisa asi na 5 viet aby sa nepovedalo. jediné + je labirint ale inak to stojí za prt .
"Zklamání" je asi nejlepší popis mých pocitů po dočtení.
Nemohu říct, že by to byla špatná kniha technicky. Je kvalitně napsaná a má pár zajímavých nápadů. A přesto, i když vezmu v potaz její věk, nemohu se ubránit dojmu, že nezestárla zrovna nejlépe.
Mohl bych psát o tom, jak jsou jednotlivé postavy až bolestivě nenápadité ztvárnění svých archetypů. Nebo o tom, jak mi do knihy zaměřující se na racionálně smýšlející vesmírné průzkumníky nesedí náhodné vsuvky o duši, bohu a osudu. Nejlépe však její stáří lze vidět na jejím využití žen a ženskosti, jejichž roli by bez větších úprav textu mohla zastat kus navoněného řízku. Objekty mužské pudové touhy bez vlastní agendy, kterým je dovoleno pouze vzdychat nad údělem hlavních hrdinů. Milenky, dekorace, povrchová motivace. Alespoň člověk lépe docení, kam jsme se za těch 50 let posunuly.
Ve výsledku kniha působí jako kapitola v jiném, mnohem větším díle, kterou však není.
Dostat se do děje mi trvalo dobrou polovinu knihy, což mi nejen vzhledem k jejímu rozsahu přijde škoda. Nicméně poté mi dalo práci se od ní odtrhnout a během přestávek jsem přemýšlela jen nad tím, až ji dočtu, a jsem ráda, že toho Silverberg dosáhl.
Příběh má i přes svou nadčasovost příjemnou atmosféru starších sci-fi. Děj je čtivý, pozornost čtenáře udržují dobře zvládnuté dialogy. S potěšením vyzdvihuji excelentní zvládnutí více dějových linek, střídání nejen kapitol z přítomnosti s těmi retrospektivními, ale také kapitol z pohledu jednotlivých postav. Přestože obvykle této vícepohledovosti zrovna neholduju, u Muže v labyrintu mi to připadalo zcela přirozené. Právě díky tomu může čtenář skvěle porozumět psychice jednotlivých postav a zároveň mít o všem přehled.
Děj se točí kolem diplomata Richarda Mullera, který z určitých důvodů odchází žít na opuštěnou planetu Lemnos, které dominuje impozantní labyrint. Sám obývá jeho střed zatímco zdi jej chrání před případnými vetřelci. Po devíti letech jeho pobytu na planetě už na ní ale není sám- posádka lodi včetně Neda Rawlinse a Charlese Boardmana přistává na Lemnosu s cílem projít bludištěm a s Mullerem se setkat. Nejen že musí překonat nástrahy všech zón bludiště, ale také získat přízeň Mullera, který žil tak dlouho bez jakéhokoli kontaktu s lidskou rasou. Nicméně nedá se svítit, Muller je jediný, kdo může lidstvu pomoci.
Příběh se odehrává v době, kdy lidé obývají mnohé terestrické planety a staví kolonie po celé galaxii. Problém nastává v okamžiku, kdy narazí na jinou formu inteligentního života. Autor pokládá filozofické otázky týkající se komunikace s těmito tvory. Poukazuje na to, že i kdyby se podařilo objevit ve vesmíru jinou vyspělou civilizaci, šance, že se bude natolik podobat lidem, aby s námi mohla komunikovat, je mizivá.
Příběh na mě udělal dojem. Přestože žádná z postav nebyla napsaná tak, aby bylo lehké se do ní vcítit, Silverberg vsadil na na něco jiného, a sice na obecnou propracovanost děje, a povedlo se.
Zajímavý a originální nápad. Díky dávkovaným informacím je kniha dobře čtivá. Hendikep jednotlivce je vlastně výhodou pro lidstvo.
Můj první Silverberg. Vždy si na tuto útlou knížku vzpomenu, když se vedou řeči o dorozumívání s případnými návštěvníky z vesmíru. Nedávno jeden odborník v televizní debatě tvrdil, že by se vědci dnes domluvili s kýmkoli. Tak jsem si říkala: "Hochu, tys nečetl Muže v labyrintu, viď?"
skvělá kniha. napsána tak napínavé ze sem se nemohodtrhnout od čtení. výborném námět a skvěle popsáno.
Velmi zajimava kniha s originalnim nametem zahadneho labyrintu, ve krerem zije pozoruhodna postava zkuseneho diplomata trpiciho nemoci (Richard Muller), ktera mu znemoznuje zit s lidmi. Spolecne se dvema zbyvajicimi hlavnimi postavami pribehu postupne poznavame duvody proc Richard Muller v labyrintu zije a proc se za nim vydali lide, i presto, ze je labyrint plny smrtelnych pasti a nastrah. Skvely pribeh a vyborne propracovane hlavni postavy. Jen vyvrcholeni je moc - az ledabyle - rychle shrnuto do par stranek. Nicmene ani to nemuze vzit teto knize jeji zajimavost, originalitu a nakonec velmi prijemny pocit z okouzlujiciho pribehu
Nápad bludiště s pastmi pro příchozí sice asi není úplně nejoriginálnější, přesto ve spojení s hlavními postavami a okolnostmi, které vedly k tomu, že se několik lidí sešlo právě v labyrintu, to působí velice originálně. Co je labyrint zač, se dovídáme až po čase, stejně tak, co vede hlavní postavu k tomu, že tu přebývá a ostatní k tomu, že tam vůbec lezou. Muž v labyrintu je velice mistrně napsaný, nové informace jsou podávány v přesně odměřených dávkách a po celou dobu příběhu, což mu dodává na originalitě.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Pozitronový muž |
| 1993 |  Příchod noci |
| 1992 | Proti proudu času |
| 1994 | Dítě času |
| 1992 | Muž v labyrintu |
Ned Rawling přistává na tajemné planetě Lemmos, jejíž velkou část pokrývá obrovský labyrint. V něm žije osamělý muž, Dick Muller. Ne náhodou se uchýlil do středu starobylého labyrintu plného pastí. Setkání s tajemnou civilizací jej změnilo tak, že mu žádná lidská bytost nedokáže být nablízku. Ale Ned, jakmile se mu a jeho spolupracovníkům podaří projít všemi nástrahami, jej musí přesvědčit, aby své útočiště opustil, a pomohl lidem v dalším kontaktu s cizí civilizací. Bude ale vůbec chtít Dick Muller pomoci?
Toto je jedna z knih, kterou jsem četl zhruba asi před 100 lety, ale ponechala ve mně vzpomínku, že si ji vždycky rád najdu a přečtu znovu. A bohužel jsem vždycky znovu trochu zklamán ne příliš hlubokým příběhem a tím, že to co ve mně tu milou vzpomínku zachovává (překonávání nástrah vlastního labyrintu) je vlastně jen malá část celé knihy, a zbytek je vyplněn monology a myšlenkami, které mně ve skutečnosti až tolik nebaví. Nicméně autorovi nelze upřít velkou dávkou originality, a možná se jeho Labyrintem inspirovalo nemálo dalších autorů...