My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31623/bmid_my-deti-ze-stanice-zoo-9XN-31623.jpg
5
8387
8387
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Mladistvá západoberlínská narkomanka ich-formou popisuje svůj příchod jako 6leté na berlínské sídliště Gropiusstadt s minimem možností zábavy pro děti. Neutěšené rodinné poměry vedoucí k rozvodu rodičů ji přivádí k hašišové partě v „Domě středu“. Následně postupně propadává světem drog až k těžké závislosti na heroinu a všemu, co s ní souvisí: těžké zhoršování zdravotního stavu, snaha opatřit si peníze na dávku (žebrání, krádeže, prostituce) a občasné zoufalé a neúspěšné pokusy zbavit se závislosti. Později se dívka závislosti na heroinu zbaví, ale pořád zůstává závislá na hašiši. Kniha obsahuje vlepenou 32 stránkovou fotografickou přílohu. Předmluvu napsal JUDr. Kamil Klášterský. Odborně lektorovali MUDr. Jan Cimický, CSc., JUDr. Kamil Klášterský a MUDr. Jaromír Rubeš. První vydání.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1987 , Mladá frontaOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Syrové, děsivé a možná trochu dech beroucí. A nejvíc strašidelné je, že je to popis reálného příběhu.
Kniha kterou se vyplatí přečíst, už jen kvůli přehledu. (A možná i kvůli tomu, aby si člověk víc vážil neziskovek, které se věnují "poflakující" se mládeži.)
Působivá zpověď feťačky. I po letech je to pořád zcela aktuální. Když pominu ten pekelný kruh prostituce-droga-zítra s tím přestanu-prostituce-droga...ze kterého prakticky není úniku tak v knize nejvíc oceňuji to, že lacině nedémonizuje ani feťáky ani drogy. Naopak velice realisticky popisuje proč do tohohle svinstva člověk zabředne. Zajímavé byly části knihy, kde hrdinka kritizuje svým pohledem tu nefetující část společnosti. A má svým způsobem pravdu. V čem jsou, v očích mladé holky, dospělí lidé, kteří se honí za penězi aby si kupovaly předražené krámy, chodí za prostitutkami, pijí alkohol a odkládají své děti do diskoték a zcela nevyhovujícího prostředí sídlišť lepší než fetka z nádraží? Oba se ničí v honbě za svými prioritami. Je to poučná knihy pro děti i pro rodiče.
Né že bych si šlehl háčko, ale u téhle knihy mě vážně zabolelo u srdce.
Ta zarážející otevřenost a téměř dospělá syrovost vyprávění patnáctileté dívky, ztracené jak sama v sobě, tak i ve špinavých ulicích a temných zákoutích tehdejšího rozděleného Berlína, podtržené faktem, že podobných příběhů na různých poztrácených místech a šedivých nádražích bylo krátce prožito a zapomenuto nepočitatelně, nemůže bezpochyby nechat člověka nedotknutého ať už má zkušenosti v bleděmodrých odstínech své vlastní nebo ne.
A ač je těžké teď bezprostředně po dočtení popsat ten sladkohořký vztah který si čtenář s hlavní "hrdinkou" při čekání na stanici Zoo vytvoří, jisté je, že po zdánlivém zvláštně optimistickém závěru, oněch několik slov překladatelky Zuzany Soukupové čtenáře bezpečně usadí zpátky na zem.
Mrzí mě, že jsem nečetl dřív, dnes už bez debat zásadní dílo moderní světové literatury.
Trustty - to zjistíte tady :-)
https://www.databazeknih.cz/knihy/my-deti-ze-stanice-zoo-christiane-f-muj-druhy-zivot-203465
Zpověď feťačky. Zkusím, pak už si nedám...a tak pořád dokola až zjistí, že je závislá. Pak se děj otočí na odvykám, zdrhnu, píchnu si....
Snad se jí to podařilo už kvůli jejímu synovi.
Četlo se to dobře.
Ve své době to byla, kterou musel číst prostě každý. Je dobrá, ale mě to jednou stačilo. Oceňuji její přínos, coby osvětu a uznávám: bezesporu dokázala odradit nemálo dětí od chuti si "to" aspoň zkusit".
Nějak nevím, jak knihu hodnotit. Člověk jí může dát jednu i pět hvězdiček... Ale něčí život asi hodnotit nelze. Bylo to zajímavé čtení, částečně pochopitelné,částečně ne. Nebudu soudit.. mladí lidé jsou hrozně citliví a zranitelní.
V knize bych uvítala více částí s výpovědmi jejích rodičů.
V době kdy jsem tocetl, jsem byl v letech kdy bohužel člověk s drogami přichází v kontakt. Několik známých se zapletlo i s tvrdými. Tato kniha mě dala náhled kam drogy mohou vést a zjistit že o takovou cestu nemám zájem.
Silná kniha! Je to šílené, co se může všechno stát a jak rychle člověk zapadne do drog ani neví jak, obzvlášť, když má slabou vůli. A jak těžké je se z tohoto světa dostat. Tuhle knihu by si měl přečíst, každý v pubertě, aby věděl, co může nastat a kam až může spadnout, protože si chce "užívat" a nezná míru a vyzkouší všechno.
Nemám ráda drogy a to ani v podobě cigaret. A tak jsem od této knihy nečekala, že mě tak strašně pohltí. Je sepsána velice čtivou formou a ukazuje nám svět drog zcela bez příkras. Kniha nám ukazuje, že drogy berou lidé z nudy a díky prostředí ve kterém žijí. Díky této knize, by nemělo být příliš složité, aby se rodič choval tak, aby jeho dítě drogy nikdy nebralo. Za to, že byla Christiane drogově závislá, nese největší vinu její matka, otec a sídliště kde si děti nesmějí hrát. Audioknižní zpracování je jako vždy z produkce Bookmedia perfektní. Viktorie Taberyová šikovně mění hlas. Ovšem její varianta dětského hlásku, je při delším poslechu mírně nepříjemná.
Určitě je to kniha nad kterou se pozastavíte a řeknete si :Jak je možné,že už od 12 drogovala? Tahle kniha mě určitě zajímala,ale škoda,že jsem se úplně nedozvěděla,jestli se vyléčila úplně a co se stalo s Deflerem.
Už nějakou chvíli přemýšlím, jestli se mi kniha líbila a nebo ne. Veliké části knihy bych bez zaváhání dala pět hvězdiček, protože je kniha napsaná opravdu poutavě, bavilo mě to číst, fandila jsem Christianě i Detlefovi. Na druhou stranu je docela strašný, co všechno se v tý knize děje.
** spoiler ** - nejvíce mě asi zklamalo, když jsem zjistila, že stejně nepřestala fetovat. Celá ta kniha má tak nadějný konec, že jsem po dočtení měla radost, že se toho konečně zbavila. A pak si přečtu poslední stránku a zjistím, že jí je 51, napsala druhou knihu, ve které píše, jak vesele fetovala dál. Úplně to pokazilo tu naději, která byla napsaná na konci My děti ze stanice ZOO.
Nádherný, i když smutný příběh. Určitě by si to měl každý přečíst, ale pro mě bylo upřímně těch posledních padesát stránek zdlouhavých.
Toto by mělo být povinnou četbou a rozhodně to nechám přečíst svou dceru, až vyroste..
Naposledy jsem knihu četla jako náctiletá. I teď mě zcela pohltila, i když je to příběh strašný, ale hlavně skutečný.
Nahoru a dolu, nahoru a dolu. Je uzasne jak se zakazdym z toho dostala a pak do toho zpatky spadla. Stoji za precteni. Jsem zvedava jak to s ni dopadlo po 35 letech.
Doposud mě žádný román neuvedl do tak depresivní nálady jako právě tento. My děti ze stanice ZOO opravdu není příjemná četba, přesto od knihy nedokážete odtrhnout oči. Musím ale přiznat, že poslední třetinu jsem měla silné tendence knihu zabouchnout, protože neustále se opakující scénář odvykačka-píchnutí-odvykačka-píchnutí a nulová vůle hlavní hrdinky mě neuvěřitelně vytáčely. To však nelze příběhu vytýkat. Navodit pocit bezmoci a zoufalství, jež mladá Christiane v reálu zažívala, se tímto stylem autorům povedlo. Román doporučuji už jen z toho důvodu, že není na škodu vidět tuto vážnou problematiku pohledem člověka, který se (bohužel) ocitl na druhé straně.
Knihu jsem dočetla podruhé. Poprvé v době svých nacti let a nyní jako matka dvou dětí a ten rozdíl je velký.
Ta hrůza kterou mám před očima a do příběhu si dosazuji své děti. Jen prosím at se to k naším dveřím nepřiblíží. Člověk udělá maximum a vždy jde především o děti.
Kniha, na kterou asi nikdy nezapomenu. Četla jsem ji v době, kdy jsem byla stejně stará jako hlavní hrdinka a mrazilo mě tenkrát a jako mámu tří dětí mě mrazí doteď. Hrozné je, že stát se to může opravdu v každé rodině a dobře to většinou nekončí.