My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31623/bmid_my-deti-ze-stanice-zoo-9XN-31623.jpg
5
8258
8258
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Mladistvá západoberlínská narkomanka ich-formou popisuje svůj příchod jako 6leté na berlínské sídliště Gropiusstadt s minimem možností zábavy pro děti. Neutěšené rodinné poměry vedoucí k rozvodu rodičů ji přivádí k hašišové partě v „Domě středu“. Následně postupně propadává světem drog až k těžké závislosti na heroinu a všemu, co s ní souvisí: těžké zhoršování zdravotního stavu, snaha opatřit si peníze na dávku (žebrání, krádeže, prostituce) a občasné zoufalé a neúspěšné pokusy zbavit se závislosti. Později se dívka závislosti na heroinu zbaví, ale pořád zůstává závislá na hašiši. Kniha obsahuje vlepenou 32 stránkovou fotografickou přílohu. Předmluvu napsal JUDr. Kamil Klášterský. Odborně lektorovali MUDr. Jan Cimický, CSc., JUDr. Kamil Klášterský a MUDr. Jaromír Rubeš. První vydání.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1987 , Mladá frontaOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu jsem četla někdy na střední škole. Nechtělo se mi do ní protože knížka o ZOO? Jenže ona nebyla o zvířatech, ale o drogách. Tak jsem si ji nakonec přečetla. A vzpomenu si na ní vždycky (fakt vždycky), když jsem na nějakých veřejných WC. Jak Christiana kradla tašky pověšené na klikách kabinek. Tenkrát jsem si říkala, že ji také dám přečíst svým dětem, až nastane ten čas. Už si tím tak jistá nejsem. Několikrát jsem četla a slyšela o tom, jak feťáci začali experimentovat s drogami ze zvědavosti po přečtení této knížky (naposledy narkomanka Katka, kterou "proslavila" H. Třeštíková). Taky si vzpomínám na protidrogovou přednášku. Byl tam nějaký týpek z Drop-in. Vyprávěl nám o drogách. Nakonec se zeptal, kdo si je jistý, že si drogu nikdy nedá. Ruku zvedlo asi 5 lidí (z 60?) včetně mě. Tak nějak shovívavě se na nás podíval a zasmál se tomu (haha, to si jenom myslíte, haha, já vím, jak to chodí). Normálně je mi jedno, co si kdo myslí, ale vzpomínám si na ten pocit, kdy jsem se cítila nenormálně, že nemám potřebu zkoušet jakoukoli drogu. Dovedu si představit, že po takovéto "přednášce" bude existovat pár lidí, kteří to budou chtít vyzkoušet, protože je to přece cool a normální. No, abych to shrnula. Není normální užívat drogy (jakékoli). Je špatné, že po "protidrogové" přednášce máte chuť to vyzkoušet. Docela by mě zajímal výzkum, kolika skutečným feťákům kniha My děti ze stanice ZOO ukázala cestu.
Na základní škole jsem měla v plánu si jí přečíst, ale nějak jsem se k tomu nedopracovala. Až jako dospělá jsem se k ní dostala a už teď vím, že ji jednou nechám přečíst své děti. Aby věděly jak hluboko se dá klesnout. Knihu jsem četla poměrně dlouho, ne že by byla nudná, ale až moc realně je tam vše popsané. Pro mě to bylo náročnější čtení.
Když mi bylo náct, dala mi ji mamka, ať si ji přečtu. Věděla proč a jednou ji dám přečíst i já svým dětem. Co pár let se ke knize vracím a vždy jen trnu nad tímto pravdivým příběhem.
Knihu jsem cetla kdyz jsem byla tehotna s prvni dcerou... masakr... nikdy jsem nezazila a doufam ze az ji jednou dam precist svym detem ze se ponauci a nezabrousi do tohoto sveta...
Četla jsem ještě na základce, spolu s Džínovým světem. Vždycky jsem byla knihomol a tohle byl skvělý výchovný manévr mých rodičů - při čtení mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě a věděla jsem, že tohle nikdy nechci zažít. Nedávno již jako dospělá jsem viděla film, ale kniha je podstatně drsnější. Jsem zvědavá na pokračování - Můj druhý život.
Mám teď takové období, kdy se vracím ke knihám, které jsem již v minulosti četla a zajímá mne, jestli mne budou stále oslovovat. V případě tohoto díla se nic nezměnilo. Opět jsem se od knihy nemohla odtrhnout a byla nucena číst dál a dál, ačkoliv jsem si mnohé pasáže pamatovala a věděla jsem, jak to celé s Christiane skončí.
V životě Christiane se neděje nic neobvyklého do chvíle, kdy se s rodinou přestěhuje do Západního Berlína - do betonové džungle na sídliště Gropiusstadt. Rodina se postupně rozkládá. Z dysfunkční rodiny se stává rodina neúplná. Christiane a její vrstevnící hledají útočiště v přírodě. I ten poslední kousek půdy je ale postupem času zabetonován. Tam, kde si děti mohou hrát, platí nekonečné množství zákazů. Christianin svět se tak čím dál tím víc smršťuje. Její matka se soustředí na práci a na to, aby mohla své dceři poskynout zázemí. Okrádá ale sebe i Christiane o čas, který mohou trávit spolu. Christiane chybí pozornost a vzor. Znuděná a nezaměstnaná začíná velmi rychle žít dvojí život a její matka dlouho nic netuší. V Domě středu a později v Soundu se Christiane postupně "propracovává" od měkkých drog až k heroinu. Ten, kdo užívá tvrdší drogu je totiž "logicky" větší frajer a výš na společenském (čti drogovém) žebříčku. Christiane neustále posouvá nastavené hranice a klesá do většího bahna: jen to vyzkouším; budu to šňupat, tak se na tom nestanu závislou; vypěstovat si závislost trvá dlouho; píchnu si jen jednou a budu to držet na uzdě, můžu si přeci lehce odvyknout... Kéž by! Pak už se vše jen točí v nekonečném kruhu: šleha - absťák - krádež - šleha - odvykačka - šleha - absťák - prostituce - šleha...
Autorům patří dík za to, jak skvěle zvládli převyprávění Christianina příběhu. Nepochybuji o tom, že se k němu zase jednou vrátím.
Kniha, která vás donutí se zamyslet. Navíc byla knížka velmi čtivá. Mohu vřele doporučit!
Hrůzné, děsivé a pravdivé. Ani se mi nechce věřit, že tohle může být vyprávění tak mladé dívky.
Už je to hodně dlouho, co jsem tuhle knížku četla, ale dobře si pamatuji jak hluboko mě zasáhla. Byla jsem ještě mládě a vůbec jsem nechápala, že je něco takového vůbec možné. Nemyslím, že jsou drogy, ale ten způsob života pro drogy. Po jejím přečtení jsem s jistotou věděla, že drog se v životě za žádných okolností dobrovolně ani nedotknu. Chtěla jsem, aby si tuto knížku přečetly i moje dcery, ale nějak k tomu zatím nedošlo. Tak si říkám, že si ji snad znovu přečtu sama a ve volných chvílích jim ji budu převyprávět.
Kniha, která s člověkem zatřese. Už je to delší dobu co jsem ji přečetla a asi nikdy nezapomenu děsivé detaily.
Tahle knížka v člověku něco zanechá. I když mi bylo chvílema do breku a špatně z toho a neprestavovalo mě udivovat jak tohle všechno je možné a jak ta doba byla strašná, něco mě přes to všechno nutilo číst dál. Jak kdyby kniha sama byla závislost.
Tohle dostala má divočejší sestra od mamky jako povinnou četbu a já, tehdy ani ne 12 let mladé naivní kuřátko, jsem do knížky nahlédla... a přečetla jsem ji celou. Nerozuměla jsem tehdy zdaleka všemu, ale jedna věc byla od té doby pevně daná: nikdy, NIKDY bych si dobrovolně nevzala žádné drogy. Příběh se do mě silně zakousnul, to bezútěšné dětství na sídlišti, ta feťácká bezmoc a ubohost... Opakovaná četba o několik let později nebyla na dojmy o mnoho slabší. Nejpozději za 9-10 let bude "Děti ze Stanice ZOO" číst moje dcera, povinně, a doufám, že si z románu odnese do života stejné ponaučení a odhodlání jako já před čtvrt stoletím. Tady nemůžu hodnotit méně než 100%, i když si po takové době nepamatuji literární kvality.
Silná kniha. A vlastně hnusná kniha. A taky smutná kniha. Taková, která v člověku zůstane a nezapadne do propadliště v paměti. I po mnoha letech od přečtení budete vědět, o čem byla. Ne jako knihy, které člověk přečte a stěží si za čas podle názvu vzpomene, jestli je vůbec četl, natož o čem se v nich psalo.
Celou dobu čtení mě udivovalo, že by si hlavní postava všechny svoje činy takto duchapřítomně uvědomovala. Už z popisu, že běžně na lidi byla hrubá a řvala na cizí (což by mi k narkomanovi odpovídalo) si neumím potom představit, že by svůj příběh takto uvědoměle dokázala vyprávět v 16 letech (tedy ani ne rok potom co přestala s heroinem). Proto soudím, že hodně věcí je uměle domyšleno autory. Když to pominu, tak mě překvapilo, jak se během knihy měnily moje sympatie k hlavní postavě - asi podobně jako její matce ke své dceři. Poslední 1/3 jsem se těšil, aby už byl konec, jelikož jsem ze zdrojů z internetu věděl, že stejně brát drogy nepřestala a tak "veselý" konec knihy jsem četl spíš s úšklebkem než s uznáním.
Přesto dávám 5 hvězd - mám rád knihy, které mě nutí přemýšlet, hledat informace a něco ve mně zanechají.
Číst to je samotný jako závislost. Je to hnusný, člověku je z toho špatně, ale stejně to nevydrží a musí to dočíst.
Četla jsem ji několikrát a tahle kniha ve vás něco zanechá..Rozhodně doporučuji přečíst.
Kultovní německá knížka ukazující vážnou problematiku těžkých drog. Četl jsem (resp. poslouchal jako audioknihu) starý překlad, který u nás mohl vyjít za Komančů, protože ukazoval zkaženost Západu v 70. letech, díky čemuž překlad obsahuje občas vtipné termíny typu "kšefťák" (dealer).
Kniha je zaměřená proti drogám, slouží jako velké varování, ale líbilo se mi, že se nesnaží jen lacině šokovat. Je napsaná velice realisticky a z pohledu mladé dívky, která patří k nižší střední vrstvě. K těžkým drogám ji nakonec nestáhne jen "problémová mládež", ale především disfunkční rodina, což je právě ta nejpodstatnější příčina, kde to všechno začíná.
Čtenář se toho o drogách a o tom, jak "fetky" fungují, dozví možná víc, než by chtěl. Někdy je to pořádně drsná záležitost, která zvlášť mladé čtenáře vyděsí, ale musím říct, že na mě působilo dost hrozivě i vyobrazení 70. let v Západním Berlíně, kde školství a celková občanská společnost rozhodně nebyla na takové úrovni jako dnes, takže bylo snazší cítit se odcizeně a zdeprimovaně. Minimálně v místech, kde hlavní hrdinka knihy žila.
Na závěr se musím přiznat, že jsem myslel, že se jedná o knihu pouze inspirovanou skutečnými událostmi, ne že to je autentická zpověď mladé feťačky. Takže je mi teď blbý kritizovat občasnou zdlouhavost a že se mi zdá, že na svůj mladý věk dokázala hlavní hrdinka až moc hezky a literárně popisovat různé své stavy (nakonec to bude buď redakční úprava, nebo výjimečný talent dané holky)... Ale ve vší úctě k jejímu životnímu příběhu se mi to prostě občas moc dlouhé zdálo, nemělo to takový "drive", jak by mohlo mít.
V každém případě je to pro tu autenticitu a realistický přístup k drogám velmi zajímavá a důležitá kniha.
Sedm kšefťáků s háčkem z deseti.
Četlo se skvěle, pokud to ve mně mělo vyvolat nechuť k drogám tak se spíše stal pravý opak, místy jsem s hrdinou soucítila, místy mi jí bylo líto, je však potřeba o těchto věcech mluvit a jsem ráda, že jsem měla možnost si knihu přečíst.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno prostituce Německo Berlín dospívání domácí násilí feťáci, narkomani podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
V reakci na komentář "Isew" se musím podělit o vlastní vzpomínku z dětství (nebo mládi? - nikdy jsem neměl příliš jasno v tom, kde je hranice). Také se na škole konala akce ve stylu "drogy jsou fuj, fuj, děti!". Pustili nám na VHS krátký film, což jsme vítali s povděkem, neboť jinak hodina občanské výchovy s pospávající a znuděnou vyučující neskýtala příliš zábavy. Následovala krátká přednáška s protidrogovým koordinátorem, po které se konalo rozdávání brožury s otázkami a odpověďmi ohledně drog.
Nevím proč, nejvíc mi v paměti ulpěla otázka:
Moje přítelkyně se v poslední době hodně změnila v sexu. Je mnohem kreativnější. Taková nebyla.
Odpověď:
Je možné, že si na drogy vydělává prostitucí, proto je zkušenější.
Každopádně jsem si ve své mladistvé oprsklosti řekl koordinátorovi o autogram (musel jsem přece mít něco víc než jiní, ne?), který mi skutečně dal i s věnováním "Přeji ti úspěšný život bez drogové závislosti!".
A to samé bych nyní chtěl popřát všem bez rozdílu věku, neboť skončit jako malá fetka Vera Felscherinow nepřeji skutečně nikomu. Tudíž, prosím, nehrajte si jako autorka knihy na zajímavé a nedívejte se na sebe očima své sjeté, věčně přiopilé, mudrující "party". Kašlete na to!
P.S. Nechci tu kázat, ale stejně jako Isew si pokládám otázku, kolika závislým tato kniha změní život? Jen si říkám, že odpověď znám, ale nechci ji slyšet.