My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31623/bmid_my-deti-ze-stanice-zoo-9XN-31623.jpg
5
8378
8378
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Mladistvá západoberlínská narkomanka ich-formou popisuje svůj příchod jako 6leté na berlínské sídliště Gropiusstadt s minimem možností zábavy pro děti. Neutěšené rodinné poměry vedoucí k rozvodu rodičů ji přivádí k hašišové partě v „Domě středu“. Následně postupně propadává světem drog až k těžké závislosti na heroinu a všemu, co s ní souvisí: těžké zhoršování zdravotního stavu, snaha opatřit si peníze na dávku (žebrání, krádeže, prostituce) a občasné zoufalé a neúspěšné pokusy zbavit se závislosti. Později se dívka závislosti na heroinu zbaví, ale pořád zůstává závislá na hašiši. Kniha obsahuje vlepenou 32 stránkovou fotografickou přílohu. Předmluvu napsal JUDr. Kamil Klášterský. Odborně lektorovali MUDr. Jan Cimický, CSc., JUDr. Kamil Klášterský a MUDr. Jaromír Rubeš. První vydání.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1987 , Mladá frontaOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla hned po prvním vydání v 87 roce. Na tohle téma moc knih nebylo, kromě Mementa se mi do ruky aspoň tenkrát žádná nedostala... Byla jsem z ní úplně hotová. Velice silný příběh, syrový, drsný a depresivní. Kdo si jí přečetl, nemusí už na přednášku o prevenci proti drogám... Vřele doporučuji, ideálně teenagerům, v dnešní době...
Knížky na toto téma, krásně ukážou nezkušenému člověku, jaké zažívá narkoman pocity a jak úplně jinak vnímá svět. Dej se neustále opakoval, ke konci už mě čtení nebavilo, ale nakonec happy end, což je super, víc takových silných lidí...
Četlo se to moc dobře, hlavní "hrdinka" mě občas dost rozčilovala svým chováním, obecně ale bylo moc dobře popsané, jak postupně klesá hloubš a hloubš do marastu spojeného s drogami, kdy je nutné na drogy sehnat peníze a je jedno jak - krádežemi, prostitucí... A na závěr potěší vcelku happy end.
Tahle knizka je uz klasika, ne? Kdo by ji neznal. Kdykoliv se resi tema drogova zavislost, tak kazdeho napadne prave My deti ze stanice Zoo. Pred nekolika lety jsem mela obdobi, kdy jsem vyhledavala tuhle tematiku a musim priznat, ze je skvela. Kdyz to srovnam s jinymi knihami, tak tahle je hodne vysoko na zebricku. Samozrejme, ze jsou i jine vyborne knihy se stejnou tematikou. Knizka neni vyjimecna nebo jedinecna, ale urcite stoji za precteni a pak se podivat na film (ten je mimochodem take uzasny)
Pre rodiča povinná jazda, zakrývať si pred tým oči by nikam neviedlo. Ale nesedela mi forma, ktorá mi prišla detinská, cieľovka bola asi v mladších ročníkoch, aj po obsahovej stránke mi to prišlo prekonané, predsa len za 40 rokov sa toho dosť zmenilo. Ale po tejto knihe mi to že detská furt sedia za PC nepríde zas také hrozné....
Četla jsem jí asi ve čtrnácti a dodnes si vybavuju některé části knihy. Příběh silný, který by si měl podle mě přečíst úplně každý. Občas se k ní znovu vracím, i když nepopírám, že mi je z ní trochu ouzko.
Četla jsem ji snad již v osmičce nebo v prváku na střední, ale mrazí mě ještě dnes, když si ten příběh vybavím. Děsivý příběh o tom, jak snadno se dá sklouznout k závislosti a dopadnout na dno, a nejbližší okolí si přitom ničeho nevšimne. Mělo by patřit mezi povinnou četbu.
První kniha ,co jsem přečetla po dlouhych letech.A od te doby miluju ctění ,takové tematiky. PŘEČÍST TO MUSÍ KAŽDY♥
Tuto knihu jsem četla jako náctiletá někdy ve 13ti letech spolu s knihou Matka Davida S. . Obě knihy se mi líbily. Věřím, že by se s tím mělo seznámit každé dítě v pubertě a stejně tak i samotní rodiče.
Nejvíce mě na knize upoutaly hned jedny z prvních stran a to ty, kde autorka popisuje život a bydlení v Německu. Doporučuji si přečíst i pokračování, kde Christiane popisuje její ,,Druhý život”.
Bylo to děsivé: jednak ta rychlost propadu „do pekel“, jedna syrovost s jakou jsou informace předávané, bez emocí, jen jako výčet životopisných dat, i když se mluví o prostituci, smrti... Nicméně kniha je výborně psaná a klidně bych ji dala jako povinnou četbu dětem ZŠ mezi 13. a 16. rokem.
O Christiane, jak ke drogám přišla. Na rozhovor, který se převrhl ve více než 200 stránkovou záležitost a jenž si vysloužil i stejnojmennou filmovou adaptaci, jsem narazila náhodou. Zpětně říkám, že to mělo (na rozdíl od zvoleného tématu) poměrně jednoduchý jazyk. Proto rychle přečteno, otázka je, zda to ve mně zanechalo nějaké poučení.
A ano, nejspíš i zanechalo. Je to věrně známé klišé, "nepřidávat se ke špatné partě a říct "NE", když nedejbože dojde na drogy". Přestože je patrné, že kniha by měla od drog odrazovat, při čtení si mé debilní já říkalo, jak by to zvládlo určitě lépe než-li Christiane. Tedy nevím, zda kniha stoprocentně plní svůj účel, děsivá je ale dost. Hlavně vsuvky cca. uprostřed knihy, příběhy dalších závislých. Po zádech mrazí, i protože se tyto příběhy skutečně staly. Nejspíš se nestaly přesně tak, jak mluvčí barvitě popisuje, ale stejně z nich člověku není úplně dobře.
Suma sumárum, rozhodně zajímavější, než učitelské přednášky. Mluvím z vlastní zkušenosti. :)
Povinnost každého puberťáka...a měla by to být i velká hrozba. Před dvěma lety jsem v Berlíně na stanici ZOO byla a paradoxně se zde u kostela a dost veřejně jeden člověk sjížděl...no jo :)
Bible každého člověka, který se chce vyhnout závislosti. Příručka pro rodiče. První pomoc pro začínající narkomany.
Tato sonda do trosek dětské duše mě odrovnala jako zlatá rána. Ta dítě nemělo, kde a jak žít, na jejím místě by většina čtenářů asi dopadla úplně stejně.
Jen mě tak pobavilo, jak vypadal tehdejší svět v roce 1977 v Německu a jaká mládež náctiletých byla vychovávaná v Československu :)
Výborná, odvážná, a hlavně poučná kniha. Opět smutné a depresivní. Když jsem knihu četl poprvé, netušil jsem jak brzy tento problém přeskočí k nám. Ne, že by tady dosud nikdy nebyl, jen jeho dopady nebývalo tak snadné nahmatat. Pamatuji se, že když jsem byl ještě malý, těsně po válce, říkalo se o jednom panu doktorovi, že si občas něco bere. I za socíku se mnohá důchodkyně krmila hrstmi prášků na to či ono. Zvláště bolesti hlavy se v té době léčily jednoznačně návykovými léky vyvolávajícími trvalou závislost. Pokud si někdo ze současné dětské generace tuto knížku přečte, a kdyby jen každému stému z nich pomohla vyhnout se byť jen drobným potížím s tímto problémem souvisícím - díky p.Felscherinow. Velmi oceňuji otevřenost se kterou autorka, matka hlavní postavy, k tomuto tématu přistupovala. Těch, kterým pomohla jsou už dnes nepřehledné zástupy. Bohužel těch kteří jí nečetli, nebo si ji nevzali k srdci je rovněž dost. Přesto autorce patří má úcta, obdiv a veliký dík.
Dávám hvězdy tři. Hlavním kriteriem mých hodnocení je to jak se po přečtení knihy sami cítíte. Kniha prolomila veliké tabu, a zaslouží si některé z prvních míst mezi těmi, které vás seznámí s drogovou tematikou.
Kniha díky které jsem začala číst. Velmi silný příběh, který by neměl minout asi nikoho. Doporučuji.
Když jsem byla na základce a na střední, tahle knížka byla hit. A od té doby se na ni chystám. No, po více než dvaceti letech na ni přišla řada. Rozhodně je zajímavá, čtivá, ale klidně mohla mít o pár desítek stránek méně... :-)
Tuto knihu k maturitě jsem upřímně nedočetla, protože se mi jednak nelíbila a jednak ve mě vyvolávala depresivní nálady! HRŮZA pro slabé povahy!!! Hlavní hrdinku moc lituju..