My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Mladistvá západoberlínská narkomanka ich-formou popisuje svůj příchod jako 6leté na berlínské sídliště Gropiusstadt s minimem možností zábavy pro děti. Neutěšené rodinné poměry vedoucí k rozvodu rodičů ji přivádí k hašišové partě v „Domě středu“. Následně postupně propadává světem drog až k těžké závislosti na heroinu a všemu, co s ní souvisí: těžké zhoršování zdravotního stavu, snaha opatřit si peníze na dávku (žebrání, krádeže, prostituce) a občasné zoufalé a neúspěšné pokusy zbavit se závislosti. Později se dívka závislosti na heroinu zbaví, ale pořád zůstává závislá na hašiši. Kniha obsahuje vlepenou 32 stránkovou fotografickou přílohu. Předmluvu napsal JUDr. Kamil Klášterský. Odborně lektorovali MUDr. Jan Cimický, CSc., JUDr. Kamil Klášterský a MUDr. Jaromír Rubeš. První vydání.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1987 , Mladá frontaOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Nejlepší příběhy píše sám život. Bohužel zde není příběh o hrdinství, odvaze a lásce (i když láska tam vlastně byla). Je to ponuré, syrové a tak trochu děsivé. Smutné navíc je i to, že i po 40 letech je stanice Zoo stále obklopena feťáky co si na fet vydělávají prostitucí. Za mě osobně je tahle knížka vrcholem v daném tématu.
Četla jsem kdysi. Tehdy bylo in si tuhle knihu přečíst. Dnes bych řekla, že to bylo hlavně poučné. Určitě doporučuji, čím dříve, tím lépe...
Četla jsem jako dítě a teď znovu. Příběh je neskutečný, zpracování docela ok, ale autenticita je na této knize nejvíc.
Povinnost i v dnešní době nechat přečíst děti...protože jsem už četla hodně knížek o narkomanech, ale tohle mě totálně odrovnalo...
Na střední jsme ji četli snad všichni, v té době nové a dobrodružné téma...dnes ve světě plném fetu už to asi nikoho moc neosloví, navíc já feťáky z duše nenávidím a dneska už bych ji nečetla a pochybuju, že po přečtení by to někoho od fetování odradilo...
Je to sice zvláštní, ale právě tahle kniha mě v mých 12ti letech přivedla ke čtení. Krásně zpracované problémové téma 21. století. Autorka se nebála popsat ty nejhnusnější momenty pěkně dopodrobna. Mě na rozdíl od Titiny kniha od životního stylu Christiany F. naprosto odradila. Tuhle knihu bych zařadila na povinnou četbu co nejdříve a do co nejvíce škol. Z vlastních zkušeností musím říct, že v povinné četbě jsou kolikrát knihy komerční a špatně čtivé, jen z důvodu slávy autorů, ale knihy takovéhle tématiky a knihy důležité jsou opomíjeny. Kniha je velmi hezká a napínavá. Celou knihu jsem si říkala, jestli se z toho vylíže, nebo ne. Po dočtení knihy jsem měla nutkání si o spisovatelčině následném životě vyhledat mnohem víc.
Knížka výborná. Když jsem ji ale jako puberťačka četla, měla jsem spíš nutkání svět Christiany F. poznat, než se mu vyhnout obloukem.
Viděla jsem film, ale audiokniha na mě zapůsobila opravdu silným dojmem. Neuvěřitelně nízký věk drogově závislých, neuvěřitelná rychlost propadnutí návyku na heroin, dětská prostituce - opravdu drsný příběh. Kéž by byla odstrašujícím příkladem pro všechny, kteří začnou experimentovat (ať už z jakéhokoliv důvodu) s návykovou látkou a měla by být povinnou četbou nejen ve škole.
Kniha kterou by si měl přečíst každý. Pohled mladé narkomanky dává nahlédnout na problém drog a vším ,co je s tím spojené. Velmi silné čtení.
Zřejmě moje nejoblíbenější kniha vůbec, poprvé jsem ji četla už jako dítě, tenkrát mě úplně nadchla a dostala a já jsem se těšila na to, že jednou budu stejná jako hrdinka :D dodnes se ke knize ráda vracím.
AUDIOKNIHA, bez spoilerů:
Někdy až neuvěřitelný příběh mladé narkomanky v Západním Německu. Četba je svižná, občas mi však chyběla intonace předčítatelky - slyšet je leckdy i přeřek, otáčení stran atd. Obecně však knihu chválím, určitě se podívám i na filmovou adaptaci.
A co děti, mají si kde hrát? Otřesné svědectví drogově závislého dítěte. Povinná četba pro všechny puberťáky, jejich rodiče, ale hlavně pro zákonodárce. Velice smutné a nepříjemné čtení. Já hodnotím vcelku nízko, nedokázala jsem si najít cestu k hlavní hrdince a už vůbec ne k.jejím rodičům. Nějak me to celé štvalo. Nicméně přečíst by si ji měl každý.
Betonové město, žádné podněty, dusno v rodinných vztazích a nekončící nuda. V protikladu vesnice, příroda, zábava, návštěvy u babičky. To se mi zdálo býti tím nejvýraznějším kontrastem a hlavním hybatelem událostí. Drogy člověka ovládnou a udusají hluboko pod zem. Fotky dětí kolem 13 až 21 let - nechutné. Popis způsobující znechucení je podán brilantně.
Nedokážu Christiane litovat a ani moc dobře pochopit. Vím, že to neměla snadný, ale k drogám ji svedla především její povaha. Tak ráda na lidi „dělala ramena“, ubližovala a ponižovala je, všechno hlavně proto, aby si nepřipadala jako opuštěný kuřátko. Pro někoho, komu všechno špatný připadá cool a který obdivuje heráky, není jiný konec. Bylo jen na ní, jakou cestu si zvolí. Důkazem je její sestra, která byla normální teenagerkou a drogám nepropadla. Stejná rodina, stejná výchova, ale jiná povaha a cíle. O tom to je.
Každý to v životě nemáme jednoduchý, ne jednou, ale několikrát. Kdyby lidé neodolávali všemu zlému, máme tu stoprocentní společnost ztroskotanců.
Překonávat. Zdokonalovat se. Samozřejmě, napíše se to snadno, ale pak skutek utek. Přesto, nepřestávat se snažit. Dnes a denně. Každý den je nový začátek!
Mě to prostě nedojímá a "hrdinka" je mi neskutečně protivná i jako dospělá.
Neovlivnilo mě kladně ani hystericky hojné protláčení této knihy.
Je možná tak šokující fakt že se to dělo v těch letech, ale toť vše.
Dít by se to děckám nemělo, ale co už ...když to začne dobrovolně, musí se to snažit taky dobrovolně přestat ...prostě mi ona nesedí, příběh nepříběh.
Ani nespočítám, kolikrát jsem tuto knihu přečetla. S každým přečtením a s tím, jak roky přibývají, pohlížím na knihu trochu jinak, stále však patří k mým nejoblíbenějším. Autentická výpověď ze života.