My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31623/bmid_my-deti-ze-stanice-zoo-9XN-31623.jpg
5
8378
8378
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Mladistvá západoberlínská narkomanka ich-formou popisuje svůj příchod jako 6leté na berlínské sídliště Gropiusstadt s minimem možností zábavy pro děti. Neutěšené rodinné poměry vedoucí k rozvodu rodičů ji přivádí k hašišové partě v „Domě středu“. Následně postupně propadává světem drog až k těžké závislosti na heroinu a všemu, co s ní souvisí: těžké zhoršování zdravotního stavu, snaha opatřit si peníze na dávku (žebrání, krádeže, prostituce) a občasné zoufalé a neúspěšné pokusy zbavit se závislosti. Později se dívka závislosti na heroinu zbaví, ale pořád zůstává závislá na hašiši. Kniha obsahuje vlepenou 32 stránkovou fotografickou přílohu. Předmluvu napsal JUDr. Kamil Klášterský. Odborně lektorovali MUDr. Jan Cimický, CSc., JUDr. Kamil Klášterský a MUDr. Jaromír Rubeš. První vydání.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1987 , Mladá frontaOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Určitě je to tématem závislosti, ale po chvíli mi vadilo, že je to pořád dokola. Ale jako vyjádření spirály závislosti je to dobré.
Tuhle knihu by si podle mě měl přečíst každý, je čtivá, podle pravdy.. nemám co dodat. Je to smutné, ale zároveň to otevře oči, jaký může mít život spád.
Povinná četba na školách. 80 léta v Německu drogy, sex. Vyprávění dospívající dívky a její pád na dno. Kvůli drogám.
Je mi jasné, že to bude znít jako klišé, ale nedokážu psát jinak: začnete číst a přestanete až na konci. Knihu si vezmete i na záchod, do lednice, do vany a na návštěvu k rodičům. Děsivě odstrašující kniha, která otevře oči člověku drogami nepoznanému - je to 1000x účinnější než ty ohrané kecy ve škole, jak máme odmítat drogy. Po přečtení této knihy jakoukoliv drogu (ač nemám rád to slovo, protože si za ním představí každý něco trochu jiného) zcela jistě bez zaváhání odmítnete.
Tahle kniha je děsivá a skvělá zároveň. Barbarsky jsem jako první viděla film, který jsem vstřebávala hodně dlouho, ale kniha na mě zapůsobila ještě silněji. Klobouk dolů před Christiane, která dokázala s takovými věcmi vyjít na povrch a povědět nám svůj příběh. Pro mnohé z nás může být ponaučením, případně odstašujícím případem, jak nikdy neskončit a pro jiné, že pokud má člověk pevnou vůli a má kolem sebe lidi, kteří jsou mu ochotni pomoci, může se dostat až ze samotného dna.
Tuto knihu by měl podle mě přečíst každý, i když si nejsem jistá v jakém věku. Když si totiž vzpomenou jaká jsem byla ve 13 letech já, úplné dítě, knihu jsem četla ve 22 letech, bylo to pro mě naprosto zdrcující a v mých 13 letech bych tomu rozhodně nedokázala rozumět.
Hodně nadčasové.
Názor mých nejstarších vnoučat: Když máš reálný cíl, tak tě tohle mine, takže zbytečná kniha. A za mě? I přes tento jako jevící se rozumný názor, je přece jen z dohledu zatím nepustím.
Knihu jsem četl, když mi bylo 12 nebo 13 let a myslím, že zhruba v tomhle věku by si ji měl přečíst každý. Povinně bych ji dával děckám ve škole k přečtení a s ní i film Requiem za sen.
Hodnocení: 9/10
Četla jsem několikrát. Kniha byla nejspíš tak dobře napsaná, že se jedna moje spolužačka na ZŠ v Christiane zhlédla a dokonce se snažila být jako ona (se vším všudy), což se jí bohužel skoro povedlo. Noo, ne na všechny tedy měla odpuzující dopad. Já jsem sice ten opačný případ, který nad drogami kroutí hlavou a od jejich světa chci být co možná nejdál, této tematice se však v literatuře ani filmu nebráním a vyprávění mě moc bavilo! Jen jsem si říkala: chudák ta její máma, já bych to té svojí asi udělat nemohla, takhle jí trápit. Vcelku, co se knihy týče, opět důkaz toho, že skutečný příběh nad vymyšlenými přehnanými senzacemi.
Nejlepší drogová prevence. Kdyby ji všechny děti četly, tak veřím, že rozhodně ubyde dětí, které by si chtěli nějakou tu drogu vyzkoušet...
Neuvěřitelně silný příběh. Nemám slov. V životě se mi nestalo, že bych po dočtení knihy seděla tiše v křesle, zírala před sebe a přemítala si v hlavě celou knihu od začátku. Až teď.
Z fotek z oné doby, které byly přiloženy k vydání mi naskákala husí kůže hned.
Je velmi jednoduché odsoudit závislého člověka. Ale když si pak přečtěte jeho příběh, přeci jen se špetka porozumění najde.
Silný příběh náctileté heračky.
Kniha, kterou jsem četla ve své začínající pubertě a dost zásadně mě ovlivnila (po dobu čtení se mi o příběhu i zdálo a nebyly to nejpříjemnější sny)
Doporučuji si tuto knihu přečíst co nejvíce lidem, protože z toho jistá poučení vylezou.
Atmosféra je tam tak chladná, že člověk rád knihu dočte a zjistí, že je v bezpečí a má teplo domova.
Syrové vyprávění, které pro mě bylo zhruba do půlky knihy zajímavé, ovšem potom začal zájem pomalu upadat. Začalo to být stále dokola to samé - pokus o odvykačku, návrat mezi své, zmáknutí pár klientů, našlehnutí, pokus o odvykačku, návrat mezi své....a tak dále a tak dále. Mimo jiné jsem začal mít neskutečnou alergii na slovo cool, které tam bylo téměř na každé stránce, na některé i dvakrát :-) ale chápu, že má jít o přepis vyjádření mladé narkomanky, takže to nelze knize vyčítat. Jinak sympatie k hlavním "hrdinům" vyprávění jsem necítil žádné. Sice ještě tehdy nebyla patrně žádná velká osvěta mezi mládeží ( na rozdíl ode dneška, kdy to do každého cpou od základní školy, takže začít fetovat může akorát opravdový pitomec ), ale k veškerým narkomanům chovám silné antipatie, opovržení a veskrze negativní emoce. Hlavně v dnešní době, kdy je jich všude plno, šíří nakažlivé choroby, páchají trestnou činnost a ničí životy svých blízkých. Snad bude tahle knížka pro hodně mladých lidí výstražným mementem, aby se vyhnuli podobnému svinstvu, ale jsem v tomhle směru spíš skeptikem.