My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307410/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-MOx-307410.png
5
8411
8411
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1996 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Dnes, v době internetu, kniha již možná nešokuje tolik co dříve, avšak zanechává nesporné svědectví pro další generace.
Tuto knihu jsem měla dlouho v podvědomí jako knihu, kterou bych si měla jednou přečíst. Popravdě se mi do toho vůbec nechtělo. Vlastně ani teď, když jsem se rozhodla si ji přečíst. Jak jsem čekala, bylo to náročné čtení. Není příjemné číst o lidech, kteří si nesmyslně ničí život. Ale po dlouhé době to byl příběh, který mě chytl. Napsáno to bylo velmi čtivě. Jen při každém návratu k drogám jsem si říkala PROČ?!
Četl jsem v pubertě, vzpomínky jsou jen obecné a samozřejmě hnusné, ale jako mrazivý náhled do něčeho (drugs), někdy (70s) a někde (Berlín sídliště) asi posloužilo dobře..
Po návštěvě Berlína, a ano i stanice zvané Zoo, jsem se dostal k této knize. Velmi silná zpověď heračky Christiane okořeněná o názory a příběhy jejího okolí, která jen dokazuje, že pokud se v nesprávnou dobu chytnete nesprávné party, může se s vámi stát doslova cokoliv.
Neuvěřitelně silná a i přes svou náročnost čtivá kniha, zapůsobila na mě mnohem více než Memento, ačkoliv není z českého prostředí. Rozhodně doporučuji přečíst všem.
Film je oproti knize "procházka růžovou zahradou" - představivost dělá svoje. Tuto knihu bych zavedl jako povinnou četbu během studia.
kniha, kterou byl měl číst opravdu každý.
Jako varování dokonalé.
Po Literární stránce průměr.
Knihu jsem prvně otevíral s tím, že budu číst o drogově závislých lidech kolem dvacítky, takže jsem byl velmi překvapen, že se takové věci můžou týkat i dětí dávno předtím, než vůbec dostanou občanku. Příběh mě bavil, hlavně jeho první část, kde se dozvídáme informace o Christianině zázemí a o tom, proč těm svinstvům propadla. Potom už se to dost opakovalo, přesto jsem pořád četl se zájmem.
Vždy mne zajímalo, do jaké míry je to opravdu autentické, a kolik si toho "přepisovatelé" přibásnili. Každopádně jsem zastáncem teorie, že kvalitní knihy o drogách psali pouze lidé, kteří drogy doopravdy brali, a tuto knihu mezi ně nepočítám. Kam se hrabe např. na díla W. S. Burroughse, či I. Welshe, kteří vám vše řeknou na rovinu (myslím nejen to špatné, ale i to dobré) a nechají vás udělat si vlastní názor... Nebýt to v podstatě jen jedno velké repetitivní "Bububu, drogy jsou špatné, áno?", nebylo by to tak... Špatné. Jinak heroin je jedna z mála drog, které jsem nikdy nezkusil. Starouš Bull Lee s Rentovacím hošou mi to již v ranném dospívání vymluvili. Navíc na mé rodné vísce nešel sehnat
Drogy... Téma,které zasáhne každého,natož pak ve spojitosti s teprve dvanactiletou dívkou. Dnes již bohužel natolik rozšířená problematika,že už příběh nepůsobí tak šokujícím dojmem, jako v době jeho sepsání. Mnoho lidí (včetně mě) už s narkomany nemá takový soucit a pochopení, proto na mě vyprávění působilo zdlouhavě, to samé stále dokola, málo kdo by asi čekal happy-end a postava hlavní hrdinky mě spíše vytáčela. Každopádně ale souhlasím, že by kniha měla spadat do povinné četby pro mládež, bohužel mi přijde toto téma podceňované...
Velmi silné čtení. Člověka až mrazí, když si uvědomí, že toto se skutečně dělo (a stále ještě děje a ve větší míře). Nejhorší pro mě bylo vždy uvědomění, že dívce bylo pouhých 12 let. Jako jediné malé negativum bych uvedla velmi patrný nespisovný jazyk, i když ten se dá v této knize pochopit. Respektovala jsem to, ale stejně musím říct, že mi trvalo, než jsem si na to zvykla.
Tak to je peklo a druhá kniha, kterou jsem si přečetla po 30ti letech znova. Určitě čtivé, ale negativní, smutné. Každá závislost je děsivá, ale tohle je beznaděj. Určitě doporučuji přečíst.
Samozřejmě, je to důležité téma... ale dlouho se mi nestalo že by nějaká kniha utíkala takhle pomalu. Měla jsem pocit, jako kdyby těch stránek bylo 500 místo 250. Obzvlášť druhá polovina se táhla a dělo se tam pořád to samé dokola (vím že je to účel, dokážu si představit že takhle vypadá cyklus té závislosti), ale mě osobně se to prostě číst nechce. Na konci máte radost, protože paní Christiane je už rok čistá, jenže pak se v doslovu dozvíte že v tom opět jede. A pak máte zase radost protože toho nechala a má syna, kterého chce ponaučit, jenže pak googlíte a zjistíte že jí syna sebrali. Aha. Zkrátka nevím co si mám myslet, ale jako nějaké velké ponaučení to na mě nezapůsobilo.