My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307411/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-g8N-307411.png
5
8349
8349
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1998 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Kniha, která je velmi silným vyprávěním šestnáctileté dívky. Před přečtením jsem věděla, že kniha bude drsná, ale toto mi opravdu vyrazilo dech. Je skvělé, že poukazuje na to, jak extrémně náročné je dostat se ze závislosti. Také postupné sklouzávání nejen k drogám, ale i k prostituci bylo velmi děsivé
V dnešní době již notoricky známé dílo, které v době napsání hodně šokovalo. Příběh Christiany, která se s rodiči přestěhuje do Berlína a ve stanici ZOO si přivydělává prostitucí, aby měla na drogy. Výborně napsaná kniha, která je drsná hlavně tím, že je reálná a pravdivá. Nejhorší je to, že drogy a s tím spojená prostituce se týká čím dál mladších dětí
Během svých náctiletých let jsem tuhle knihu četla snad pětkrát, dnes jsem si ji po xletech přečetla znovu a dostala mě ještě víc, než tehdy. Dřív mě neskutečně bavily ty "šokující" popisy získávání dávky, tripu a prostituce, teď, ve skoro třiceti letech, jsem zděšená, jak si takhle mladá holčička zkazila celý život a co všechno musela dělat, aby svou touhu ukojila. Nejsem si úplně jistá, že je tohle kniha, kterou, když ji dáte přečíst dětem, je zachrání před zkoušením různých drog a fetováním, ale snad jim poskytne náhled, co všechno se s jejich životem může stát, pokud s fetováním začnou.
Nehodnotitelné. Je to samozřejmě popkulturní fenomén, jeden z pilířů atmosféry 90. let (bavím se tu o době, kdy se kniha dostala u nás do širokého povědomí), rozpolcených mezi naprostým utržením se ze řetězu a opovrhováním veškerými hodnotami, a děsivými varováními před drogami a AIDS.
My děti ze stanice ZOO jsou z literárního hlediska naprostým škvárem odpovídajícím mentální úrovni ústřední feťačky. Všechny přidané materiály, fotky, dokumenty, komentáře autorů ovšem působí jako rána kladivem, kterou si budete pamatovat možná i celý život. Neboli kniha dokonale splnila účel, šokovala, probudila a naučila ne tedy všechny, ale většinu lidí mojí generace jednoduchou pravdu, že pokud neznáte hranice svojí svobody, ocitnete se velice snadno v pekle, ze kterého pravděpodobně procitnete až na onom světě.
Opravdu drsné téma. Několikrát jsem měla husí kůži. Výborně zpracovaný reálný příběh.
(SPOILER) Knížka, na kterou jsem se z povinné četby těšila nejvíce. Není to lehké čtení. Ať už jde o celkem drsný začátek a špatný vztah s rodiči, který Christyna měla, až po pomalé propadání drogám. Začne to v klidu u hašiše a prášků a postupně se to nabaluje. Sledujete, jak Christina porušuje věci, co si dříve slíbila, že nikdy neudělá. Ať už jde o braní heroinu nebo o prostituci. Hádky s jejími kamarádkami o to, která dělá více nechutné věci, i když byly všechny na stejné mizerné úrovni. Celkově sledování přeměny charakteru a přemýšlení je něco neuvěřitelného. Vidět je i extrémní psychická zátěž, hlavně, když je v knížce popsané, jak Christina čte v novinách o svých mrtvých kamarádech, kteří podlehli drogám. Ke konci je to hlavně motání v jednom kruhu. Myšlenky na odvykání, samotné odvykání, odvyknutí a pak následně pád zpátky k drogám. Další velmi podstatnou částí je Detlef a celkově vývoj jejich vztahu a ukázka, jak moc vás může zničit osoba, kterou milujete. Knížka přináší drsný obraz berlínské drogové scény. Za mě naprosto skvělé, ale nic pro slabé povahy.
Tuhle knihu jsem četl v pubertě snad 5x, až natolik mě zaujala a bavila znovu a znovu. Těžko říct, jestli by mě bavila i dnes, po cca 15 letech, ale věřím, že ano. Docela detailně si vybavuji i fotky, které byly jako jakási "příloha" uprostřed knihy a které jsem si prohlížel pořád dokola. Vyšlo i pokračování, ale to byla jen jakási "nastavovaná kaše", jak říká starší generace.
Snad poprvé jsem se setkala s knížkou, u které nevím, jestli se mi líbila, nebo ne . Myslím si, že něčí život hodnotit nemůžu, takže nebudu hodnotit dle děje.
Nevím čím to bylo, ale do víc jak 90% knihy jsem se musela nutit, na druhou stranu mám po dočtení chuť si knížku přečíst znovu. Opravdu nevím, jestli mám rozpurné pocity kvůli stylu, kterým to bylo napsané, nebo je v tom něco jiného, na co nemohu přijít. Na můj vkus to bylo hodně uspěchané, nicméně si myslím, že je to hlavně tím, že to má být napsané podle zpovědi. I přes to mě ale vždy malinko zarazilo, že ne začátku stránky se mnohokrát pojednávalo úplně o něčem jiném, než na konci stránky.
Moje máma mě jí poprvé donutila přečíst ve 14ti. Vzpamatovávala jsem se z ní opravdu hodně dlouho. Znovu jsem se do toho donutila sama v dospělosti a musím říct, že to bylo snad ještě horší. Nicméně knihu mám schovanou a až přijde čas vnutím ji zase svým dcerám, protože jednoznačně splnila svůj účel.
Přečetla jsem si znovu po letech. Stále syrové, nepříjemné čtení. Děsilo mě, že Christina se, i když je téměř na dně, závislá, nemocná prostitutka, stále cítí děsně cool a hvězda. Naštěstí i díky těmto dětem se zlepšila osvěta a prevence.
Četla jsem v pubertě i jako dospělá, dost možná se k ní ještě někdy vrátím. Je to síla, tohle téma je pro mě určitým zpusobem fascinující, ať už ve filmu nebo na papíře a tahle knížka je rozhodně na špičce.
Tahle kniha bolela a už se k ní nebudu vracet. Nicméně přečíst by si ji měl každý. Čím dříve (rozuměj mladší), tím lépe. Klidně i jako povinnou četbu, jak tu mnozí zmiňují.
Hodnocení: 65 %
Po přečtení této zpovědi mne napadá asi jen, že musím dát za pravdu autorce, když na konci knihy uvedla u reklamy na druhý díl "Třicet pět let a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?" Popis jejího života, vlastně ještě dětství, jak je podáno v knize, je opravdu neuvěřitelný a pro obyčejného člověka něco jako sci fi. Přemýšlela jsem o důvodu toho všeho a myslím, že zásadní vinu nesou rodiče, protože právě oni ji nikam nevedli, nevytvořili jí zázemí a vzor pro život. V knize je na několika místech zachycen i pohled matky, ale bohužel její stížnosti hlavně v druhé polovině např. na zdravotníky, kteří neměli dostatek soucitu a empatie s její dcerou, mi přišly úplně mimo. Christiane se vším začala ve 12 letech a v tomhle ještě dětském věku její matku příliš nezajímalo, co, kde a s kým dělá. K čemu to pak vedlo dál, to jsme se dočetli a i když jsem možná i chápala, že Christiane si sama prostě nemohla pomoct z důvodu závislosti, svého nízkého věku a nevyzrálosti, i přesto jsem byla šokovaná absolutní ztrátou nějakého pudu sebezáchovy... Čtení bylo zajímavé, i když hlavní hrdinka pro mne nesympatická, spodina společnosti. Se zařazením knihy do povinné četby bych souhlasila, kniha má svůj odstrašující přínos.
Kniha, která mi nedala a asi ještě nějakou chvíli spát nedá. Jak je jednoduché přijít k drogám a jak je zničující, že neexistuje (nebo spíš nechce existovat, není snaha) pomoc. Jak si každý drogově závislí vysní svůj život bez drog, věří v něj, že se mu povede ho uskutečnit a žít, ale přitom je ten sen tak moc vzdálený.
Začala jsem přemýšlet, co je rychlejší, zda drogy či alkohol. Obojí z tebe udělá trosku a u obojího se bojíš s tím skončit. Tak smutná a zdeptaná z knížky jsem už dlouho nebyla, ještě k tomu nahrává situace ve světě.
Ale je pravda, že bych ji dala jako povinnou četbu a klidně i od základní školy, vždyť tam vlastně začínali...
Velmi silný příběh náctileté dívky. Vyprávění je velmi smutné, ale takové knihy mám ráda. Upřímné, silné, opravdové.