My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307411/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-g8N-307411.png
5
8413
8413
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1998 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Naozaj silný príbeh, ktorý by si mal prečítať každý. Stačila mi jedna strana a hneď ma kniha upútala tak, že som ju nemohla dať z ruky.
Tato knizka sa miesto heroinu stala mojou osobnou drogou, stacila jedna davka(stranka) a uz som na nej bola zavisla a nemohla som pustit z ruky nebo z hlavy...knizka jek pre mladych tak pre ich rodicov.
Nepříjemná situace, nepříjemné téma a nepříjemná kniha. Ale přesně to je účelem této knihy - odradit.
4,5/5*
Bylo to naprosto skvělé. Již jsem to četla jako knihu kdysi dávno a nyní jsem zvolila jako repete audioknihu a musím říct, že mě bavila jako jedna z nejvíce. Poslech byl naprosto výborný a moc doporučuji. Kniha by měla být povinná, protože je zde cítit každá stránka a je to odstrašující příklad.
Povinná literatura všech dětí/mladistvých, kdy si lze již v brzkém věku uvědomit křehkost života a sílu ,,malicherných" rozhodnutí. Ke knize jsem se ve svých letech dospívání vracela pravidelně po dobu asi 5 let, jak moc jsem její hrůzou a surovostí byla fascinována.
Tahle kniha byla pro mě doslova zjevením, když mi ji někdy v 80. letech minulého století půjčila kamarádka. Je napsána skvěle. Četl jsem se zatajeným dechem. Popis života těch mladých v Západním Berlíně je bez jakékoli cenzury, zcela otevřený, drsný a otřesný. Tahle kniha patřila k těm nejzajímavějším, které jsem do té doby četl. Byl jsem rád, když jsem se dozvěděl, že Christiane Felcherinow se snad z té nejhorší bídy dostala. A když jsem se koncem března 1990 poprvé podíval do Západního Berlína, stanici ZOO jsem si dlouze prohlížel.
Jednou a dost.
Jednou si tuto knihu přečíst, to je asi víceméně zapotřebí. Zvlášť zavčas, brzo v mládí, kdy se zdá všechno tak na dosah a tak jednoduché, ale vracet se k ní někdy mnohem později asi nemá cenu. Buďto člověk už dávno pochopil, nebo stejně nepochopí už nikdy.
Četla jsem knihu a viděla i film. Ovšem kniha mnou opravdu surově otřásla. Nejen že vám předhodí tvrdou realitu užívání drog, ale také popisuje podmínky, které mnozí narkomani mají. Jak jsem řekla, příběh mnou velmi otřásl.
Nejvíc mě mrzel život hlavní hrdinky, která se kvůli narkotikům musela uchýlit k těm nejostudnějším věcem. Také mě velmi mrzelo, že po tak dlouhé a strastiplné cestě odvykáním do toho spadla opět. Velmi mrazivá kniha, která se vám zavrtá až do morku kostí.
My děti ze stanice ZOO“ je kniha, která vás strhne svou syrovostí a autenticitu. Autorka Christiane F. v ní vypráví svůj skutečný příběh s neuvěřitelnou otevřeností a přesností. Příběh se týká problematiky drog a jejich devastujících dopadů, ale současně také ukazuje boj o přežití a lidskou zranitelnost.
Co na knize oceňuji nejvíce, je její schopnost přiblížit čtenáři tvrdosti reality, kterou si mnozí neumí ani představit. Christiane nabízí pohled na svět, který je často skrytý před očima
Myslím si, že tato kniha má nejen silný literární, ale i vzdělávací potenciál. Její poselství je velmi důležité, že by si ji měl přečíst každý, kdo chce pochopit, jak může spadnout do problémů a jak složitý člověk je z nich uniknout. Doporučila bych ji jako povinnou četbu na středních školách – její varovný tón a silný příběh mají moc oslovit mladé lidi způsobem, který je skutečně zapamatov
„My děti ze stanice ZOO“ je silné čtení, které zanechá hluboký dojem a nutí čtenáře uvažovat o životě a hodnotách. Jednoznačně doporučuji.
Kniha My děti ze stanice ZOO vypráví skutečný příběh Christiane F., která se v 70. letech v Berlíně dostala do drogové závislosti už jako čtrnáctiletá. Společně s dalšími mladými lidmi se pohybovala kolem stanice metra ZOO, kde se drogy sháněly, prodávaly a kde často končil i jejich život. Je to syrová a nekompromisní zpověď o pádu do závislosti, beznaději i selhání dospělých kolem.
Knihu jsem četla s těžkým srdcem a stále mi nejde do hlavy, jak si toho tehdy nikdo pořádně nevšiml. Ano, byla jiná doba. O drogách se skoro nemluvilo, problémy se přehlížely a spousta věcí se považovala za „nepatřičná témata“. Ale právě to mlčení a lhostejnost tehdy stály mnoho mladých životů.
Nemyslím si, že selhaly jen děti, které do toho spadly. Selhala celá společnost. Rodiče, škola, úřady, dokonce i sousedé. Tahle kniha je varováním, ale i připomínkou, že problémy nezmizí tím, že zavřeme oči. A právě proto by si ji měl přečíst každý – i dnes.
Christiane je typickým příkladem toho, jak to může dopadnout, když se dítě chytne špatné party. Těžké dětství, rozchod rodičů, stěhování a další problémy jí způsobily traumata, kvůli kterým je pak člověk mnohem náchylnější k tomu, aby se dal na špatnou cestu. Bohužel, když na dítě v takové situaci nikdo moc nedohlíží a ono pak má prostor dělat si co chce, kdy chce a s kým chce, může to s ním dopadnout často špatně, a rodiče o tom kolikrát nemusí dlouho mít ani tušení. Nejsmutnější je, že dostat se z takových problémů je mnohem těžší, než se dostat do nich... A někomu, jako zrovna například Christiane, se to bohužel i přes opakovanou snahu nepodaří nikdy.
(SPOILER)
Já vlastně nevím jak hodnotit...
Pokud mám hodnotit jenom způsob psaní a jak se to četlo, tak obojí dobrý.
Pokud mám hodnotit příběh? Strašný. Hrozný. Těžký.
bylo mi z toho nepříjemně, usínala jsem s hlavou plnou strachu, aby se tohle nestalo mým dětem. Takhle nepříjemné pocity jsem z knihy dlouho neměla.
Nejvíce mě mrzel dodatek na konci, že se z toho vlastně nedostala...
Tak i já jsem měla tuhle knihu velice dlouho v knihovně. Nevím proč jsem kolem ní jenom chodila. Ale teď už ji mám přečtenou a musím říct: TO BYLA SÍLA!!! A jsem ráda, že už mám dospělé děti. Asi bych je nenechala v klidu žít.
Nevím koho mi bylo víc líto, zda matky nebo dcery. Asi obou. A otec je kapitola sama pro sebe.
Když jsem dočítala, tak jsem si říkala, že chci vědět, co bylo dál. A teď už vím, že je pokračování. Sice nemá tak dobré hodnocení, ale kdo ví, třeba se začtu.
A tento životní příběh rozhodně doporučuji číst.
(1. 12. 24 - 27 188 - 67)
Musím přiznat, dlouho jsem se knize vyhýbal - asi jako jiným "profláknutým" knihám. Vždy jsem nesnášel, když se na škole řešily tyto knihy a vyučující vždy zahlásil: "to je klasika, to známe nazpaměť všichni" a dělal, jako by to vlastně byly knihy svaté (např. ještě Malý princ, R.U.R. a jiné).
Nakonec jsem se ale rozhodl knihu přidat na seznam maturitní četby a musel jsem ji přečíst, v tomto důsledku se mi s ní také pojí jedna velice radostná vzpomínka, kterou zde ale uvádět nebudu.
Kniha mě naprosto okouzlila! Ano, je to strašné, co vše a v jakých detailech je v knize uvedeno, ale na druhou stranu já osobně mám většinou problém se do knihy ponořit a představovat si různá místa a lidi. Zde jsem ten problém neměl, do knihy jsem se neuvěřitelně zažral a prakticky na posezení jsem ji zhltl. Živě jsem si dokázal představit, jak vypadají jednotlivá oprýskaná místa a zákoutí, jak se oblékají a tváří jednotliví lidé a celkově jsem se cítil, jako kdybych sám vše prožíval. Kniha je opravdu dobře zpracovaná a působí velice autenticky, autorům se povedlo zachytit vše, jak nejspíš i bylo. Detlef byl asi mou nejoblíbenější postavou z celé knihy.
P.S. Knihu jsem si nakonec u maturity vytáhl a tuto část složil na výbornou. :]
Ke knize jsem se vrátila po dlouhé době a i s odstupem času a věku, je to pořád stejně drsné.
Člověk si projde snad všechny emoce při čtení knihy, od lítosti, jak moc si mladej člověk dokáže zničit život a nikdo mu s tím nedokáže ani pomoct, až po naštvání, jak slabou mají vůli a koloběh se pořád a stále vrací, že člověk se dostane na takový dno, aby okrádal vlastní rodinu a prodával vlastní tělo.
Za mě by tahle knížka měla být povinností pro každého, si ji alespoň jednou za život přečíst.
První čtení ve 14 letech pro mě bylo brutální a odstrašující. Říkala jsem si, že když už ji budu číst podruhé, nebude to pro mě takový šok. Byl. Jelikož mám teď dceru ve stejném věku jako byla Christiana, byl pro mě rereading ještě více děsuplný a nepředstavitelný.
Tohle byl tak strašně temný a silný příběh, že jsem se z něj musela nejdřív vzpamatovat. Ještě nikdy předtím jsem knihu podobného typu nečetla, takže jsem moc nevěděla co čeho jdu a musím říct, že ať už si přečtete kolik chcete recenzí a podobných věci na tohle vás to zkrátka nepřipraví. Jsem hrozně ráda, že jsem se k této knize dostala skrz maturitní četbu (ačkoli jsem si ji chtěla přečíst už předtím), protože mi v mnohém otevřela oči.
Knihu jsem četla asi před 20 lety ještě na střední škole. Tenkrát jsem byla z knihy úplně unešená. Teď jsem si ji přečetla po letech znovu a už mi tak bezvadná nepřišla. Ale příběh je silný,šokující a knihu by si měl přečíst každý v jakémkoliv věku.