My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/307412/mid_my-deti-ze-stanice-zoo-Zof-307412.png
5
8335
8335
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2003 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Poprvé jsem ji četla ve 14, pak jsem si to zopakovala v 19 a klidně bych si jí přečetla znovu v 26 letech. Filmové zpracování je taky velmi podařené...
Společnost si vytváří závisláky a pak vynakládá nemalé prostředky na jejich odvykání. Nebylo by efektivnější zaměřit se na prevenci?
Tahle kniha je velmi poučná a myslím že by si to měl přečíst každý dospívající, aby se seznámil s rizikem drog a tím, co si způsobí, když jednou začne a dostane se do onoho 'bludného kruhu'. Rozhodně to jednou dám přečíst svým dětem. Pro mě to byl vážně silný zážitek. Skvělá kniha.
Tohle dám přečíst své dceři, aby si to případně rozmyslela. Moc se mi to líbilo.
Četla jsem ji už dávno, ač jsem po jejím přečtení měla obrovskou depresi, zhltala jsem ji asi za 2 dny.
Tahle kniha patří mezi mé oblíbené. Je to odstrašující a ukáže vám jak hluboko kvůli drogám může člověk klesnout. Ještě dlouho po přečtení vám bude ležet v hlavě. Tuhle knížku by si měl přečíst každý, kdo koketuje s myšlenkou, že zkusí drogy. Myslím, že by si to pak rychle rozmyslel.
Když jsem knihu četl poprvé, bylo mi nějakých 14-15 let a samozřejmě mě příběh mladičké heroinové prostitutky rozsekával, třeba tím, že se odehrával jen pár měsíců před mým narozením, nebo tím, že jsem při čtení na učilišti sledoval své spolužačky a snažil se nějak srovnat je s tím, co jsem četl (a to už jsem měl nějaké ty sexuálně-sportovní úkony za sebou). V tomhle věku, v tehdejší době (první půlka devadesátých let) prostě masakrální otřesný zážitek, který dokáže zprostředkovat jen četba ve spojení s vlastní představivostí. Vždycky se mi líbil ten jednoduchý styl psaní (který nedávno má žena označila za podřadný a podbízivý), stejně prostý a "odcizený" jako samotný příběh a jeho hlavní hrdinové. Dnes, respektive včera, kdy jsem knihu (asi již popáté) zhltl na jeden zátah během jediného dne, mě šokovala opět. Tentokrát ale trošku něčím jiným. Protože je fakt, že podobné příběhy už dneska asi nemají tu sílu, tvrdé drogy bere kde kdo, už tak nějak prosákly do "všedního života" a i když na své nebezpečnosti a zhoubnosti neztratili ani miligram, už je to prostě tak nějak nedilná součást lidského života. Tentokrát mě naprosto rozsekal začátek knihy, grandiozně popisující naprosté civilizační odlidštění života na sídlišti, kde se vůbec nic nesmí, všechno je špatně a veškerá lidská/dětská aktivita je okamžitě zašlapávána do prachu a bláta posledních betonem nezalitých plácků. Ještě občas u nás převládá povědomí, že podobná sídliště jsou výdobytkem reálného socialismu. Omyl, pánové a dámy, tohle je výdobytkem civilizace jako takové a jak se ukazuje (a kromě této knihy to dobře ukazuje např. skvělá povídka Cliva Barkera \"Zapovězené\"), na západě to byl stejný problém jako tady. K tomu ještě parádní vyjádření několika psychologů a pod. v knize, které jsou na knize nejlepší, lepší než samotný příběh Christiane, odhalující toto odcizení a nechutnost moderního lidského života v plné kráse, které výborně završuje vyjádření jednoho z nich, že není překvapující, že tolik lidí bere drogy, aby z toho nějak unikli, ale to, že to nedělá mnohem více lidí. Pobavil mě ještě jeden fakt. Ta kniha se čte strašně lehce, rychle a jedním dechem, jenže na rozdíl od současných knih, o nichž se tvrdí to samé (a je to předkládáno jako jejich přednost), takhle má nějaký obsah a něco ve vás zanechá.
připojuji se k názoru, že by měla být povinnou četbou pro děti druhého stupně základní školy..... pamatuju si, když jsem jí četla poprvé... zanechalo to ve mně opravdu hluboký dojem
Knihu jsem přečetla přibližně ve svých patnácti letech a ani dnes po sedmi letech nezapomínám, jaké silné pocity dokázala vyvolat. Povedené dílo.
kniha kterou jsem četla nejmíň 100x a stejně sáhnu do knihovny a přečtu si jí znova a znova. Rozhodně by tato knížka měla být povinnou četbou ve školních lavicích druhého stupně základky.
Tuto knížku jsem si nikdy nějak netoužila přečíst, téma se mě samotné nikdy netýkalo, ale nedávno jsem se ve svém okolí setkala s jedním zvláštním člověkem a když jsem pak v knihovně tu knížku uviděla tak jsem si na něj vzpomněla a knihu si půjčila. Nelituju! a jak tu bylo mnohokrát zmiňováno, měla by patřit k povinné četbě. Já rozhodně ji za pár let dám k přečtení svým dcerám! Je fakt neskutečné, jak snadno do toho člověk může spadnout, parta, snaha se zalíbit, být víc cool, nejdřív jen tráva a pak už to valí, šílený! Děsí mě to!
Tuhle knihu jsem poprvé četla ve 14.letech,což je přesně takový ten věk,kdy se s duší pubert'áka dějí podivné věci.Pochopitelně mě téma drog šokovalo a fascinovalo zároven' a já si nemohu po bezmála 25 letech neuvědomit jednu ošemetnou věc.Totiž,že příběh závislé německé dívky nemusí být vždy pro každého pouze odstrašující,ale bohužel i inspirující.Mnozí mohou namítnout,že jen slaboduší jedinci by se vydali ve šlépějích Christiany,nemusí tomu však tak být.Vždyt' i o naší české Katce(známou z dokumentu H.Třeštíkové) se říká,že kniha jí připadala dobrodružná a možná jí v jejím komplikovaném zázemí tolik podobným Christianině mohla být i jakýmsi návodem k řešení útěku od reality.Tím jsem chtěla zkrátka říct,že některým typům lidí bych jí prostě nedoporučila.
kniha, kterou by si měl přečíst každý, hlavně "pubeťáci" .... pohled na to jak to může skončit a většinou pro drogově zavíslé končí! doporučuji!
Kdo by tuhle knížku neznal. Všichni asi vědí, proč bych doporučila právě tuto knihu a taky už jí nejspíš všichni četli. Jedna z nejpopulárnějších a nejlépe hodnocených knih, která už navždy zůstane tou dobrou. A já s tím v podstatě souhlasím. V podstatě proto, protože i když je skvělá a fakt se mi líbila, tak po všem tom vychvalování na mě asi nezapůsobila až tak moc, jako na ostatní, což jsem opravdu předpokládala, a i když je toho v ní hodně, čekala jsem možná ještě něco trochu víc a ještě víc.
Je to silný příběh, který ve vás rozhodně něco zanechá, a to něco je velké a mocné. Mám celkově ráda knihy s tématikou drog a různých závislostí, takže o to víc jsem si ji chtěla přečíst. A každý by si ji měl jednou přečíst, ne-li dvakrát.
Dlouho jsem teda přemýšlela, jestli bych ji zařadila mezi doporučené, nezapůsobila na mě asi tak osudově, každopádně i tak byla nejlepší, co se týče tohoto námětu. Je sice svým způsobem odporná a odrazující, ale myslím, že to je právě ten účel. Ráda bych, aby si všichni vzali z téhle knihy ponaučení. Když si ji ovšem nepřečtou až pozdě, že.
Začíná to zvědavostí, a pak to s ní mnohdy i končí.
Přes veškerou snahou jsem se s autorkou nemohla ztotožnit. Pořád jsem si musela opakovat, že nemůže za to, v jaké je situaci, a že její chování je ovlivněné drogami, ale i přesto jsem k ní nenašla cestu a až do konce mi byla velmi nesympatická.
Jinak je kniha celkem čtivá a určitě poučná.