My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F. Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2005 , OldagOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
AUDIOKNIHA, bez spoilerů:
Někdy až neuvěřitelný příběh mladé narkomanky v Západním Německu. Četba je svižná, občas mi však chyběla intonace předčítatelky - slyšet je leckdy i přeřek, otáčení stran atd. Obecně však knihu chválím, určitě se podívám i na filmovou adaptaci.
A co děti, mají si kde hrát? Otřesné svědectví drogově závislého dítěte. Povinná četba pro všechny puberťáky, jejich rodiče, ale hlavně pro zákonodárce. Velice smutné a nepříjemné čtení. Já hodnotím vcelku nízko, nedokázala jsem si najít cestu k hlavní hrdince a už vůbec ne k.jejím rodičům. Nějak me to celé štvalo. Nicméně přečíst by si ji měl každý.
Betonové město, žádné podněty, dusno v rodinných vztazích a nekončící nuda. V protikladu vesnice, příroda, zábava, návštěvy u babičky. To se mi zdálo býti tím nejvýraznějším kontrastem a hlavním hybatelem událostí. Drogy člověka ovládnou a udusají hluboko pod zem. Fotky dětí kolem 13 až 21 let - nechutné. Popis způsobující znechucení je podán brilantně.
Nedokážu Christiane litovat a ani moc dobře pochopit. Vím, že to neměla snadný, ale k drogám ji svedla především její povaha. Tak ráda na lidi „dělala ramena“, ubližovala a ponižovala je, všechno hlavně proto, aby si nepřipadala jako opuštěný kuřátko. Pro někoho, komu všechno špatný připadá cool a který obdivuje heráky, není jiný konec. Bylo jen na ní, jakou cestu si zvolí. Důkazem je její sestra, která byla normální teenagerkou a drogám nepropadla. Stejná rodina, stejná výchova, ale jiná povaha a cíle. O tom to je.
Každý to v životě nemáme jednoduchý, ne jednou, ale několikrát. Kdyby lidé neodolávali všemu zlému, máme tu stoprocentní společnost ztroskotanců.
Překonávat. Zdokonalovat se. Samozřejmě, napíše se to snadno, ale pak skutek utek. Přesto, nepřestávat se snažit. Dnes a denně. Každý den je nový začátek!
Mě to prostě nedojímá a "hrdinka" je mi neskutečně protivná i jako dospělá.
Neovlivnilo mě kladně ani hystericky hojné protláčení této knihy.
Je možná tak šokující fakt že se to dělo v těch letech, ale toť vše.
Dít by se to děckám nemělo, ale co už ...když to začne dobrovolně, musí se to snažit taky dobrovolně přestat ...prostě mi ona nesedí, příběh nepříběh.
Další kniha o drogách, která mě zasáhla a nemám problém si ji přečíst více krát. Vždycky mě dostane. Povinně jsem to dala přečíst neteřím ( 13-16 let ) a jsem ráda, že kniha na ně měla ten správný dopad.
Tuto knihu bych dala do povinné četby v devátém ročníku ZŠ. Pro mě byla příkladem co nikdy, nikdy nechci zažít. Opravdu silný příběh, který by měl znát byť jen okrajově každý.
V době, kdy jsem ji četl, mi bylo 13 a v mé hlavě se už začínaly rodit podobně pitomé nápady, jaké jsou popsané v knize. Můžu říct, že přispěla k tomu, že ty nápady zůstaly opravdu pouze v hlavě (teda zatím). A v mých příbězích, pochopitelně.
Kromě toho je to navíc moc poutavé a čtivé, takže doporučuju i pokud se vás tyhle věci netýkají. To se ale týkají každého, no...
Myslím, že vydať túto knihu bol veľmi dobrý nápad. Môže preventívne pôsobiť u tínedžerov. Opisuje život narkomanky v 70. rokoch minulého storočia v Berlíne. V podstate je to hrozné živorenie, lebo trinásťročné dievča sa stáva otrokom drogy. Celé svoje správanie podriaďuje len tomu,aby získala drogu.
Knihu jsem četl ve svých 13 letech a musím říct, že to pro mě byla docela rána...ale poučná rána
Tuto knihu jsem chtěla začít číst ve čtrnácti letech a jsem velmi ráda, že jsem tak neudělala. Christiane má, alespoň podle mého názoru, vyspělost dnešních dvacetiletých, kouká se na život díky minulosti jinak, dospěleji. Myslím, že je to dobře, na druhu stranu pokud se nad tím člověk zamyslí právě to ji nejspíš přivedlo k drogám. To a spousta jiných problémů.
Přiznám se, že jsem ze začátku měla problém se stylem krátkých vět, ale ve chvíli kdy se děj začínal více směrovat k vážné drogové závislosti problém byl překonán.
Kniha byla syrová a popisovala vše a to je na ní tak speciálního a odstrašujícího.
Člověk má u tohoto opravdu možnost zamyslet se nad spoustou problémů jak sociálních tak fyzických.
Otřesné,syrové,chvílemi k nevydržení.Nic neskrývající studie drogové závislosti po stránce zdravotní i sociální.Takové memento na druhou.Možná na třetí.
Čtení této knihy jsem celkem dlouho odkládala. Proč? Ani nevím, možná jsem tak nějak tušila, že to bude hodně drsné.. A ono to bylo ještě drsnější.. Pro mě až neuvěřitelný příběh.. Určitě stojí za přečtení a až jednou budu mít děti, 100% jim doporučím si knihu přečíst.. :)
Tahle kniha ve mne vyvolala nemalé emoce.
Lidský úpadek až na samé dno společnosti, zmítat se ve sra*kách a to jste teprve dítě? Zní to jako z hororu, ale tohle se bohužel stalo a o to je to děsivější.
Jen doufám, že tato kniha je na seznamu povinné četby.
podle mě je to jedna z nejlepších knih na téma drogové závislosti a problémů s ní spojené. Osudy popsané tak, že Vás vezmou za srdce, doporučuji
Zřejmě moje nejoblíbenější kniha vůbec, poprvé jsem ji četla už jako dítě, tenkrát mě úplně nadchla a dostala a já jsem se těšila na to, že jednou budu stejná jako hrdinka :D dodnes se ke knize ráda vracím.