My deti zo stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263660/bmid_my-deti-zo-stanice-zoo-1jl-263660.jpg
5
8314
8314
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Kniha zachytáva príbeh mladej tínedžerky v Západnom Berlíne v druhej polovici sedemdesiatych rokov, keď na scénu vtrhli tvrdé drogy, s ktorými mala skúsenosti už ako trinásťročná. Vznikla v spolupráci s dvoma nemeckými novinármi a toto už klasické dielo svojho žánru dodnes nestratilo nič na aktuálnosti. Christiane sa v centre mládeže už v dvanástich dostala k hašišu, na diskotéke sa v trinástich prepracovala k tvrdým drogám a skončila na heroíne. Jej matka dva roky netušila, že užíva drogy a zarába si na ne prostitúciou, ktorej sa nevyhlo takmer žiadne dievča s podobným osudom. Je to zároveň príbeh bezradnej spoločnosti, ktorá si s drogovo závislými deťmi nedokázala vo svojej dobe poradiť a mnohé z prípadov skončili tragicky.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2015
,
Premedia
Originální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Při čtení jsem se mnohdy musel držet, abych mohl číst dál. S jakou přesností a realitou je kniha popsána je až mrazivé. Pak vám teprve dojde, že to je reálný příběh, který se opravdu stal. To z knihy dělá ve svém smyslu klenot, který je třeba šířit dál a dál.
Memoár drogově závislé dívky napsaný stylem literatury faktu na základě jejího vyprávění v době, kdy jí bylo šestnáct let. Přiznám se, že jsem se o příčinách vzniku závislosti a důsledcích braní drog ve společnosti vůbec nezajímal. Ani o to, že v době kdy mi dorůstaly děti se mohly s tímto zlým návykem setkat. Kniha samotná tvrdě zobrazuje tvrdou realitu života narkomanů - a to je dobře! Doufám, že mnohého či mnohou odradí od toho, aby se "sjížděl".
Tak tohle je jedna z nejlepších knížek co jsem kdy četla. Je poučné tím nejlepším způsobem, a pomůže vám to lidi co mají tenhle problem lepe pochopit. Kniha mě velmi bavila a pořád jsem na ni musela myslet. Myslím si že je skvěle napsaná a doporučuju ji přečíst hlavně mladým lidem
Tuto knihu jsem četla několikrát a velice se mi líbila. Byla pěkně napsaná a opravdově vyprávěna dívkou, co vše zažila. Pěkné čtení.
Knížka mě velmi zaujala a přidala bych se k názorům ostatních, kteří zde už ten samý výrok psali, že by se kniha měla stát povinnou četbou pro každého, a když ne povinnou, tak alespoň jako odstrašující případ toho, co se s takovým člověkem, který bere narkotika, může stát. O to více mrazivější je, že se jedná o autobiografii dítěte. Na druhou stranu člověk takovým věcem může jen ztěží zabránit viz matka Christiany, která se snažila svou dceru razantním způsobem neomezovat a mít s ní láskyplný vztah, zatímco její otec bil nejen Christianu, ale také stáhl ruku i na její matku. A přesto všechno se Christiana přidružila k partě lidí, která holdovala těmto látkám a díky tomu, co všechno prožívala a co se jí dělo, se lehce stala jednou z nich.
Nářez. Drsná, syrová, otevřená zpověď bez příkras - o to mrazivější, že jde o zpověď dítěte...
Příběh o tom, kam až je člověk schopný klesnout, co je schopný obětovat a že závislost nezná hranic. Příběh o tom, co člověk může ztratit a že cesta ven je těžká, zdlouhavá a ne vždy korunovaná úspěchem.
Bolestivé, do živa obnažené emoce a zároveň jejich absence, ponurá atmosféra berlínského metra, nuda, která vás spolehlivě zavede do náruče zapomnění a pomalého umírání - protože i když tohle přežijete, stejně jste tak trochu umřeli...
Poprvé jsem ji četla ve 13 letech za minulého režimu. Do té doby jsem o drogách jako dítě nic nevěděla. Byl to pro mě neuvěřitelný šok. Syrovost bez příkras. Tvrdý střet z realitou. Tahle kniha by měla být pro každého puberťáka povinná četba...
Velice silný příběh.. A zároveň je to šílený hnus.. Kde ta doba byla už tenkrát..
Silný příběh o závislosti na drogách. Myslím, že by si tuto knihu měl přečíst každý, hlavně dnešní teenageři. Ještě dlouho po přečtení jsem ji nemohla dostat z hlavy. Je smutné, že takových jako Christiane je a bude ještě spousta.
Popis drsné skutečnosti ve mě nezanechal chladný dojem, neboť je to věc, se kterou se stálé setkáváme v dnešním světě a v okruhu střední vrstvy se s tematikou feťáků příliš nepotýkáme, právě proto je důležité si připomenout, že tohle existuje kolem nás.
Poslouchala jsem jako audioknihu, která byla skvostně namluvená hlavně hlas Christiany v podání Viktorie Taberyové. Příběh je komplikovaně jednoduchý, protože takové příběhy o drogové závislosti jsou. Sledujeme osud dvanáctileté Christine, která rok po prvních experimentech s lehčími drogami zkusí heroin a už u něj zůstane. Příběh je vyprávěn hlavně z pohledu Christine, takže známe její myšlenky a pocity a také z pohledu její matky, která trpí s každou další dávkou a každou další odvykačkou, kterou Christine prochází. Byla jsem překvapena, jak se třináctiletá holka o sebe dokáže postarat a i přes její závislost si uvědomuje, že by měla přestat. Fandila jsem ji celých jedenáct a půl hodiny poslechu.
Nevím, když jsem knihu četl kdysi dávno,v šoku nebo ohromen příběhem Christiane jsem příliš nebyl. Takových Christiane byli,jsou a budou tisíce. O tom, že vás drogy totálně změní a dříve či později,pokud nezatáhnete za záchranou brzdu, vás svezou na samotné dno, není pochyb.
Příběh se bude v tisíci formách opakovat stále dokola. Drogový byznys patří k těm nejvýnosnějším vůbec. Dokud je poptávka je i nabídka, přez to vlak nejede. Vždy se někdo chytí,bez ohledu na místo a čas, postavení či vzdělání, rodinné zázemí..
Ano, neberte drogy,jsou špatné. Bla bla bla.. Má to smysl psát? Kdo bude chtít, žádná kniha mu v tom nezabrání. Rozhodně by naše zákony měly značně přitvrdit v boji proti ziskuchtivým zmetkům, vzít si příklad z asijských zemí,kde jsou tresty za výrobu a distribuci o poznání vyšší. Regulovat nabídku a šířit osvětu.
Síla co všechno prožila už v 13letech.Zavislost,ktera se stala prokletím.Navic u tak mladého člověka či dítěte je velký problém se uzdravit že závislosti.
Příšerné, jak lehce dítě přijde ke drogám, v kterých se nakonec utápí několik desítek let. A to měla vlastně Christiana ještě štěstí, její kamarádi kolem ní umírali mladí buď z předávkování, nebo sebevraždou... Ufff.... Povinná četba nejen do škol, ale pro rodiče!
Uchvatne čítanie. Kniha by sa mala zaradiť do povinného čítania na školách ;) uvod do reality šialeneho sveta ako vyšitý.
....abych měla na fet, musela jsem se začít prodávat....
Říká 14ti letá holka.
Něco, co nikdo nechce, jako rodič, zažít. Syrové popsání života člověka, který má závislost na Heroinu. O to hůř, že jde o dítě.
I když jde o světoznámou knihu na téma drogová závislost, tak mě tento příběh mladé narkomanky moc nesebral. Možná je to tím, že knihu jsem přečetl ve věku (35let), kdy už bych měl mít nějaký ten rozum a všech pět pohromadě:-), ale i přesto mě naivita a opakovaná hloupost hlavní hrdinky, doslova “padat na hubu”, spíše iritovala, než že bych s ní nějak soucítil.
Je mi jasné, že ve věku 13 let, tedy ve věku pubertáka, který si často myslí, že mu patří svět a jeho schopnost páchat hlouposti a inklinovat k závislosti na drogách či podobným praktikám, je přeci jen mnohem snazší, ale i přesto se nemohu zbavit dojmu, že člověk, který má v životě nějaké cíle a smysluplné koníčky, tak se hlubšímu seznámení s těmito nešvary povětšinou vyhne.
Sám jsem v mládí zažil všelijaké party, kde se přímé blízkosti vstupních drog v podobě mariuhany, alkoholu či cigaret nedalo vyhnout a přesto jsem se tomu nepoddal, proč asi?...že by uvědomělostí, jistou formou prozíravosti a výchovou od rodičů? Asi všechny tři faktory zároveň a je pravdou, že ty rodiče hlavní hrdinka neměla zrovna vzorové a smysluplné zájmy také zrovna ne, a tady vidím hlavní kámen úrazu ve většině případů, kdy to podobných sraček někdo spadne.
Je pravdou, že každý je od základu trochu jiný a tu životní dráhu si celou sám nenalajnuje (pozn. neplést si s jiný druhem lajny;-)) a proto je velice dobré, že tyto knihy vznikají, jsou dostupné a měly by se, především té neznalé a naivní mládeži povinně předsouvat, aby z nich nevznikly podobné trosky, jako hlavní hrdinka tohoto díla.
Ani ne tak dlouhé jako spíš místy zdlouhavé čtení. Náročné. Nechutné. Děsivé. Ale nějak jsem cítila, že bych se tomu neměla vyhýbat. Nemyslím si, že by u mě něco takového hrozilo, ale zajímá mě, co lidi k drogám táhne. A stejně jako u Mementa, i tady jsem se otřásala při představě, jak si někdo dobrovolně něco píchá do těla a děsila jsem se při představě, kam až člověka může dovést závislost. My děti ze stanice ZOO je o něco bláznivější. Nikdy by mě nenapadlo, že by se čtrnáctiletá holka mohla stát prostitutkou, ale co já vím o světě, že jo. Brr.. Tak, mám to za sebou, let's go na veselejší čtení.