My deti zo stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Kai Hermann , Horst Rieck
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263660/bmid_my-deti-zo-stanice-zoo-1jl-263660.jpg
5
8309
8309
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Kniha zachytáva príbeh mladej tínedžerky v Západnom Berlíne v druhej polovici sedemdesiatych rokov, keď na scénu vtrhli tvrdé drogy, s ktorými mala skúsenosti už ako trinásťročná. Vznikla v spolupráci s dvoma nemeckými novinármi a toto už klasické dielo svojho žánru dodnes nestratilo nič na aktuálnosti. Christiane sa v centre mládeže už v dvanástich dostala k hašišu, na diskotéke sa v trinástich prepracovala k tvrdým drogám a skončila na heroíne. Jej matka dva roky netušila, že užíva drogy a zarába si na ne prostitúciou, ktorej sa nevyhlo takmer žiadne dievča s podobným osudom. Je to zároveň príbeh bezradnej spoločnosti, ktorá si s drogovo závislými deťmi nedokázala vo svojej dobe poradiť a mnohé z prípadov skončili tragicky.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2015
,
Premedia
Originální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Čte se to jedním dechem. Nevím proč, ale na mě to nemělo ten odpudivý efekt jako na ostatní lidi. Viděl jsem v tom příběhu cosi poetického a přitažlivého, zvláštní... Budu si muset dát pozor. :D
Hluboce lidský, otevřený a pravdivý příběh mladičké německé narkomanky a posléze i prostitutky Christiany F. Dívka detailně a bez obalu popisuje život dětských narkomanů ze stanice ZOO. Není to sice nikterak příjemné čtení, avšak je zároveň velmi poučné. Slouží jako takové varovné memento.
Kdysi dávno jsem četl tuhle knihu a dodnes ji mám v živé paměti, až má dcera bude mít o nějaký ten rok víc, tak jí ji dám také přečíst a budu doufat...
5 hvězd.
Není to příjemné čtení, ale je to důležité. Raději si to prožít v knize než ve skutečnosti.
Knihu jsem poprvé četla dávno, bohužel téma je stále aktuální a děsivé. Měla by být v povinné četbě pro všechny školáky.
Musím uznat, že příběh byl velice šokující a podrobný. Jaké hrůzy musela dělat malá Christiana, aby si ve 14 (!) obstara peníze na jehlu. Kolik utrpení a zrad si musela zažít, kolik zníčeněho přátelství... . Popravdě nezávidím lidem, co se (byť i jen omylem) zamotali do tohohle příšerného koloběhu.
Vždycky to začíná tak nevidě...
Nikdy dřív jsem ještě nečetla knihu o drogové závislosti. Příběh Christiany byl děsivý, když se stala závislou na hašiši již ve dvanácti letech a ve třinácti na heroinu. Osud její a všech jejích nezletilých kamarádů a kamarádek, kteří se k heroinu dostali, je nešťastný od samého začátku. Způsob, jakým si museli na drogu vydělávat, byl otřesný a nechutný.
Přestože se snažila několikrát podstoupit odvykací kůru, vždy se vrátila tam, odkud přišla. Nepomohly ani záchytné stanice, léčebny, ze kterých utíkala, ani zprávy o smrti jejích dřívějších kamarádů. Matka si s ní nevěděla rady, dokonce ani otec, který si ji vzal později k sobě.
Dobrý byl závěr, že se na konci knihy dostala k příbuzným na venkov mezi normální lidi, dochodila základní školu a snažila se znovu nepadnout. Nevím, zda jí mám věřit, že se návykové látky zbavila napořád.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale po podobných se už dívat nebudu.
Návrat k četbě z doby mého dospívání... Autenticita knihy je stále mrazivá. Dnes na ni koukám z pohledu matky s vírou, že nic podobného, jako matka Christiany, nikdy nezažiju.
Ten kdo tu píše že od knihy čekal víc...jako co horšího se mělo hlavní postavě stát než začít s prostitucí ve 14 a v 15 se chtít zabít? Neříkám že je to nějaký literární skvost, ale ten příběh je přece dechberoucí.
Já biografie věčinou nečtu to už musí být ale tato byla vypravena dítětem byla jsem zhrozena z toho kam až děti s drogou mohou dojit jak moc na dno můžou spadnou a jak rychle ztratí kontrolu doporučuji
Knihu jsem četla asi v 15 letech - byla pro mne dost odstrašující a nyní po téměr 30 letech jsem si ji přečetla znovu a musím říct, že kniha vůbec nezestárla a já ji četla a dívala se na ni z pohledu rodiče. Byla pro mě stejně děsivá jako v 15 letech, přestože jsem se na ni dívala nyní trochu jinak.
Stále doporučuji ke čtení, stále za to stojí!
Místo neužitečných protidrogových besedách na školách, které tak akorát u dětí vyvolají pocit vyzkoušet nějaký ten prášek nebo papírek, by měli zařadit tuto knihu mezi povinnou četbu. Nejvíce se mi na knize líbilo, jak krásně popisuje, jak si každý myslí, že jemu se to stát nemůže, jak on/ona nemůže klesnout na takové dno a vždycky to bude mít pod kontrolou, ale droga vyhraje, protože je silnější než naše mysl. Při čtení tohoto příběhu jsem se tak vcítila do hlavní postavy, že jsem prožívala stejnou zoufalost jako ona při jejím dalším neúspěšném odvykání.
Opakovaně přečteno v rámci Čtenářské výzvy. Přestože vím, o čem kniha je, co se v ní odehraje a stane, pořád je příběh velmi šokující, co vede děti a mladistvé k vyzkoušení drog a jaké jsou následky užívání nejen pro ně - uživatele drog, ale i pro jejich rodiny. Jak je obtížné s drogami skončit a vrátit se do normálního života. Tyto knihu by si měl přečíst každý.
Naprosto jsem hltala každou stranu, když jsem knihu četla poprvé. Drsný a přitom pravdivý příběh vás nějakým způsobem zaujme a možná ve vás zanechá pár nevysvětlitelných pocitů. Kniha je občas doplněna o výpovědi ostatních lidí z života Christiane, což je velké plus.
Silný příběh o bezvýchodné situaci. Hlavní feťačka se neustále točila v kolotoči heroinu, dalších fetaku-přátel, odvykání. Až se příběh stal celkem nudným a predvidatelnym a v tom je ta pointa celé knihy, že se narkoman uživatel heroinu stále potýká se stejnými sračkami a už není cesty ven. Pouze smrt nebo s přispěním obrovského úsilí, podpory rodiny a štěstí případné vyléčení. Při každé odvykačce jsem hlavní hrdince přál ať už to konečně zvládne.
Knihu jsem kdysi četla, tuším ve 13 letech, jako povinnou četbu ve škole. Dodnes si živě pamatuji, jak mě kniha chytla a bavila, jak byla neuvěřitelně čtivá a napínavá.
Po letech jsem se k ní dostala znovu a už z ní nejsem tak odvařená. Příběh podle skutečných událostí nás zavede na sídliště Groppiusstadt v Berlíně v 70. letech. Tady sledujeme osudy mladé dívky Christiany, která se dostala nejprve k "měkkým" drogám (hašiš, LSD) a poté i k heroinu, na který si později začala vydělávat prostitucí. Ano, kniha má velice důležité poselství o škodlivosti drog, o tom, jak je vlastně jednoduché se k nim dostat. Ano, kniha zpracovává uvedené téma dobře.
Co mi ale tentokrát vadilo? Především hlavní hrdinky už mi dnes nebylo tak líto, jako tehdy. Vím, jak je těžké se hledat v pubertě, obzvlášť v takto útlém věku, ale zcela upřímně, Christiana se nechovala nikdy nijak hezky, sama byla už v tomto věku takovou tou typickou krávou, které já jsem kupříkladu ve škole nemohla vystát. Dále mi už dneska nikdo nevymluví, přestože se bývalí narkomani o to stále snaží, že rodina na to nemá vliv. Ano, má a velký. Jsem o tom zkrátka přesvědčená. A ne, nezáleží na "úplnosti" či "funkčnosti" rodiny, ale o tom, jak probíhá samotná výchova. Já kupříkladu nikdy ani neměla potřebu drogy zkusit, ačkoli jsem byla zvědavá, co na tom kdo vidí. Zkrátka jsem měla to naplnění smyslu někde jinde.
Dále mi v knize vadí malá úprava. Já chápu, že se novináři snažili ponechat výpověď syrovou a autentickou, nicméně mi to celkově přijde málo zeditované. Opravdu jak přepsaná nahrávka. A to je škoda, takhle se nedělají ani rozhovory, musí se jim dát zkrátka taková forma, která se dá číst.
Je mi samozřejmě líto mnoha zmařených osudů mladých lidí v tehdejší Evropě, ale zaprvé s tím dnes už máme málo společného, dle mého jsou mezi mladými už jiné hrozby, které jsou aktuálnější, a tudíž se nás příběh tolik nedotkne, a zadruhé tahle část společnosti a mládeže vždy byla ode mě příliš vzdálená na to, abych chápala jejich skutečné pohnutky. Dřív jsem byla více schopná s narkomany soucítit. Dneska jsem toho názoru, že si za to každý může sám, a nás to může maximálně tak fascinovat, ale to je prostě všechno.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno prostituce Německo Berlín dospívání domácí násilí feťáci, narkomani podle skutečných událostí
Tato kniha je moje srdcovka už od puberty (hned po HP :D). Všechny knihy na téma drog mě fakt fascinují, miluju tu sondu do myšlení feťáků. Přečetla jsem jich fakt dost, ale tohle je číslo 1. Christiane jsem zbožňovala a nenáviděla, fandila jí a proklínala, doufala a věřila. Ale hlavně jsem s ní cítila. Našla se v těch pocitech méněcennosti a nejistoty. Člověk úplně vidí, kde, co a jak se postupně kazilo už od malička. A vidí jak tenká je hranice, jak záleží na osobnosti a vůli. Doporučuji všema deseti. Čtu ji snad po sté a nepřestává mě bavit. A pozor, né pro každého je kniha odrazující... A taky od přečtení prostě musíte milovat Bowieho.