My deti zo stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290319/bmid_my-deti-zo-stanice-zoo-CGO-290319.jpg
5
8378
8378
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Kniha zachytáva príbeh mladej tínedžerky v Západnom Berlíne v druhej polovici sedemdesiatych rokov, keď na scénu vtrhli tvrdé drogy, s ktorými mala skúsenosti už ako trinásťročná. Vznikla v spolupráci s dvoma nemeckými novinármi a toto už klasické dielo svojho žánru dodnes nestratilo nič na aktuálnosti. Christiane sa v centre mládeže už v dvanástich dostala k hašišu, na diskotéke sa v trinástich prepracovala k tvrdým drogám a skončila na heroíne. Jej matka dva roky netušila, že užíva drogy a zarába si na ne prostitúciou, ktorej sa nevyhlo takmer žiadne dievča s podobným osudom. Je to zároveň príbeh bezradnej spoločnosti, ktorá si s drogovo závislými deťmi nedokázala vo svojej dobe poradiť a mnohé z prípadov skončili tragicky.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , PremediaOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Docela syrový a autentický dokument, který je zpovědí jedné feťačky. A jeho síla je právě v jednoduchosti a přímosti. Kdo se chce něco dozvědět o světě drog a narkomanech, nechť se vykašle na různé přednášky a zprostředkované zkušenosti a přečte si právě toto. Z této knihy lze dobře porozumět tomu, jak se z člověka stane chodící smrtka, okolnostem takového pádu, prostředí a vlivům, které k tomuto vedou. Kniha je to určitě šokující, a kvůli tomu se z ní stal bestseller, jenže ona nechtěla šokovat, nýbrž pouze ukázat realitu jednoho světa. Tato kniha měla být mementem a odstrašujícím příkladem a také pomocnou rukou, kterou autorka nabízí všem mladým lidem, kteří chtějí unikat od problémů a reality, k čemuž se jím zdají být drogy dobrým řešením.
No, nevím, možná to bude tím, že jsem pár dní předtím četla Memento, ale.. My děti ze stanice ZOO mi přišly takové míň.. realisticky zobrazené? Jenom takové odvyprávění.. Asi jako kdybych poslouchala nahrávku z pásky no. U Mementa jsem měla každou chvíli husí kůži, tady jsem jen zírala, že 13ti letá holka si píchá heroin.. toť asi vše.. Tahle knížka je hodně známá, hodně doporučovaná, ale asi taky hodně přeceňovaná.. Ale lidi by ji znám měli, to určitě.
Co napsat, když v podstatě vše už napsáno bylo? Snad už tedy jen to, že se se svým názorem a dojmem získaným z této knihy asi nejvíce ztotožňuji s komentářem pana Náhodáře :)
Mrazivá,pravdivá kniha dala bych ji jako povinou četbu-jako odstrašující příklad náctiletým .....
Knížka, při jejímž čtení až mrazí... Realistická, nezkreslená a krutá. Takové varování pro všechny....jak to může a nemusí skončit...
Skvělá knížka, vřele doporučuji!
Četla jsem ji minimálně 2x a určitě se k ní ještě vrátím. Místy jsem měla husí kůži, tím spíš, že příběh je naprosto reálný.
Bezva knížka, až jsem z toho měla husí kůži. Musela jsem ji pořád čist, ačkoliv jsem měla i jinné povinnosti, nemohla jsem se dočkat ,až si s knížkou ulehnu do postele a začtu se. S filmem se to nedá skoro porovnávat. Kniha je vždycky nejlepší !
Je mnoho knih, které jsem přečetl jedním dechem, je jich moc od kterých jsem se nemohl odtrhnout, ale jsou jen čtyři (Zatím) při kterých mi k tomu všemu naskakovala i husí kůže. My děti ze stanice Zoo je jednou z nich.
Mé vzpomínky na tuhle knihu byly ještě do nedávna jednostranné. Když zapátrám v paměti, jak jsem se k této četbě dostal, vybaví se mi Vánoce roku 2006, kdy mi knihu věnovala moje babička se slovy "Časem si to přečti. Je dobré vědět, že drogy jsou velice špatná věc." V té době jsem samozřejmě neměl dostatek rozumu na to, abych mohl příběhu více porozumět, slova jako heroin, absťák, detox, prostituce atd. mi neříkali nic. Postupem času jsem viděl i film, kterým jsem si vše srovnal, co vlastně háčko jako takové dokáže. Dnes můžu s čistou hlavou potvrdit, že si stojím za názorem, jaký představuje herák v tabulce na tom úplně posledním místě, kam s experimentováním mezi drogami nechci zajít. Očekáváte stále nějakou bombu, kterou jste ještě nezkusili a toužíte po nejlepším stavu? Prý můžete zkusit tento sajrajt. Kniha je napsána skvěle, zařadil bych ji i do povinné četby, kde by se s ní měli teenageři setkat už v útlém věku. Pročíst si, kam až je člověk schopen zajít ve veškeré své špíně pro daný pytlíček, a zvážit své rozhodnutí. Jediná věc, která mě trošku dráždí na okolí čtenářů je ta, že všichni by si měli uvědomit, k jaké látce toto dílo směřuje a neházet všechny drogy do jednoho pytle. Je to většinou reakce rodičů nebo těch, kterým se jakékoliv slovo ohledně omamných látek hnusí. Ale co si budeme nalhávat, už odedávna nás lidstvo posílá proti boji se všemi drogami a veškeré argumenty nás, který by něco vytkli zmizí jako prd ve větru. True is out there ...
No, jak začít...třeba takhle:
Film, je zajímavý dokumentární příběh o bandě dětí a o drogách...ano vidíte tam hnus, ano hlavní hrdinka je zahraná skvěle, ale...
Kniha je příběh plný sebelítosti, zoufalství, strachu, touze po uznání a v neposlední řadě o tom, že člověk není tak silný jak si myslí. Kniha je dokonalou zpovědí dívky, která nevěděla kudy kam a tak zkoušela a zkoušela až nevěděla jak zpět...
A ano, povinná četba, ale ne ta četba "doma", ta četba ve škole...pokud se k vám dostane v 15 +, budete moc dobře vědět o čem se to mluví a co se může stát...
Je mi jasné, že knížek s touhle tematikou je spousta a vlastně nevím, v čem (krom své autentičnosti) by měla být tahle výjimečná - to ale nic nemění na tom, že je tím nepůsobivějším, co jsem za hodně dlouhou dobu četla. Něco ve mně zanechala, donutila mě přemýšlet, byla mrazivá, bezprostřední a až děsivě sugestivní... zkrátka perfektní.
Spousta lidí říká, že by měla být zařazena do povinné četby. Já si to nemyslím. Mám pocit, že ne každý je připravený na takové čtení. Zvlášť, když si sama všímám, že v hlavinkách děcek působí její obsah spíš kontraproduktivně. Je to zbraň - může sice jednoho zastrašit, jiného ale může vyburcovat ke zlu. Tím zlem nemyslím jen drogy. Myslím pokřivené žebříčky hodnot, zvrácené touhy, nebezpečnu zvědavost... A co přinese těm, které se jí podaří varovat? Pochroumané ideje, znechucení ze světa, deprese? Chápu, tohle je asi potřeba - stejně na tom ale není veskrze nic hezkého. Na ničem z té knihy, na obsahu, ani na dojmu z ní...
I když jsem věděla, že je to kniha nevymyšlená a podle skutečnosti, pořád jsem podvědomě čekala na ten totální happy end. Četla jsem o této problematice asi jen holky na vodítku, o tomhle zrovna Alici, ale pořád je to jen vymyšlený příběh. Při každým odvykání Ch. jsem si řikala že to přece zvládne a nemohla pochopit, že byla pořád tak naivní a řikala si že bude jen "víkendová" heračka. Ale je jasný že já to vidím z jinýho pohledu, ale čím dál víc jsem se do ní vžívala. I když to pochopitelně nejde. Vždycky jsem si řikala že po jendom šlehnutí se přece nic nestane, ale tady to bylo úžasně napsaný, takže mě ani nehne. Opravdu příběh bez cenzury a myslím, že by to měla bejt povinná četba stejně jako Jiráskovi Staré pověsti české. (Ty bych sice ne vynechala, ale rozhodně si myslim, že to dá dospívajícímu člověku mnohem mín, než tohle. Dala bych je spíš až pozdějc, přece jen je to česká klasika ;) )
Tato kniha se čte sama. Vyprávění je velmi zajímavé. Přijde mi brutální, že již 13ti letá mládež si píchá, prodává se. Je to až nereálné. A to je to před téměř 40ti lety! Hrůza. Je vidět, jak se na mladých lidech podepisuje chování rodičů.
kniha o mě...teď už to číst nemůžu, ovšem pro "normální lidi" je to určitě velmi záživné. a jak je to s christiane teďˇ?no celkem na hovno, opět v padesáti kolem metra...
Kniha, kterou jsem teď přesně potřebovala. Příběh, který mě od první chvíle zaujme tak, že vůbec nezáleží na tom, jak je napsaný, kde se co dalo napsat líp, kde je co špatně popsané. Během čtení jsem se neubránila husí kůži a to je dobře, protože kniha o drogové závislosti musí přesně takový dojem vyvolat. Já věděla o drogách dost. Potkávala jsem dost lidí, co s nimi přišli do styku nebo na nich stále byli závislí. Není to legrace a tato kniha mě na prvních stranách svou otevřeností a popisy slasti při jejich užívání poněkud šokovala. Následky byly ale dostatečné, aby člověk pochopil, kam až může mladické experimentování zajít. Odrovnaná játra, prostituce, krádeže - ve čtrnácti! A chvilkový svět dokonalosti, který splaskává jako duhová bublina a člověk zase klečí v šedi a ve sra*kách. Síla vůle už nepomůže, protože tělo si žádá přídavek a mozek s tím nic nenadělá. Příkladem toho byla už Christianina nutkání přepočíst každou utrženou minci na počet dávek. Neustále. Do roztrhání. I když překonala absťák. A přitom byl celý její drogový život jen sprostá iluze. Bez lásky, bez přátel, prázdno. Nejstrašlivější ale není samotný ten příběh, jak ho pánové Hermann a Rieck sepsali, protože konec nabízí čtenáři jistou malou naději. Zkuste si ale dát tu práci a hledejte, jak to s Christianne bylo dál, v jednadvacátém století.
Často se k této knize vracím. Podle mě nejlepší dílo o drogách vůbec...