My deti zo stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow , Horst Rieck , Kai Hermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290319/bmid_my-deti-zo-stanice-zoo-CGO-290319.jpg
5
8375
8375
My děti ze stanice ZOO série
1. díl >
Kniha zachytáva príbeh mladej tínedžerky v Západnom Berlíne v druhej polovici sedemdesiatych rokov, keď na scénu vtrhli tvrdé drogy, s ktorými mala skúsenosti už ako trinásťročná. Vznikla v spolupráci s dvoma nemeckými novinármi a toto už klasické dielo svojho žánru dodnes nestratilo nič na aktuálnosti. Christiane sa v centre mládeže už v dvanástich dostala k hašišu, na diskotéke sa v trinástich prepracovala k tvrdým drogám a skončila na heroíne. Jej matka dva roky netušila, že užíva drogy a zarába si na ne prostitúciou, ktorej sa nevyhlo takmer žiadne dievča s podobným osudom. Je to zároveň príbeh bezradnej spoločnosti, ktorá si s drogovo závislými deťmi nedokázala vo svojej dobe poradiť a mnohé z prípadov skončili tragicky.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , PremediaOriginální název:
Wir Kinder vom Bahnhof ZOO, 1978
více info...
Přidat komentář
Moc jsem od knihy nečekal, ale rázem jsem zjistil, že jsem klidně mohl.
Příběh je to opravdu zajímavej a při čtení sem si vždycky říkal, to snad není možný, odvyká a hned zase automaticky si při první příležitosti vezme fet. Člověk co tohle nezažil, nemůže pochopit. Ono je tam víc věcí k nepochopení. Tak mladá a zažila toho tolik. Tak mladá a nikdo jí nedokáže pomoci, rodiče bezradní, ostatním je to jedno. Šel mi mráz po zádech, viděl jsem sice kdysi dokument Katka a člověk by řekl, že film spíš v téhle tématice ohromí, bylo tomu ale naopak. Kniha by se měla povinně předčítat ve školách, místo přiblblejch jednoročních besed, kde ani nejsou feťáci a jen dobrovolníci, kteří jim pomáhají.
Po dočtení knihy jsem se zajímal, jak na tom autorka je dnes, nevěřil jsem, že procitla a taky že ne. Z toho kolotoče asi není pomoci, když má člověk k závislostem předpoklady, tak se prostě z toho nevymotá.
Kniha ve mě vyvolala spoustu myšlenek a utvrdila mě v tom, co chápu dlouho, život může bejt krásnej i bez drog a rozhodně lepší.
A na závěr dodám, že jestli jsem dřív nesnášel výraz "cool" po přečtení ho nesnáším tak pětkrát tolik. Christiane chtěla bejt přeci taky cool a jak dopadla.
Už je to dávno, co jsem ji četla, zanechala však hluboký dojem a teším se jak se k ní jednou zase vrátím
Dobrá, velmi dobrá kniha. Taková bible puberťáků. Určitě se k ní zase někdy vrátím.
Dost dlouho jsem váhala, než jsem se do knihy pustila, protože toho přece jen bylo o drogové problematice sepsáno dost a dost. Naprosto ale předčila veškeré mé očekávání.
Zezačátku jsem se nedokázala sžít se stylem, jakým byla kniha napsaná, příběh mě ale brzy pohltil natolik, že jsem to úplně přestala vnímat. Kniha nebyla přibarvená, vyprávěla o realitě, která je sice tvrdá, ale která v tomto případě vypráví příběh nejednoho člověka na tomhle světě.
Hlavní hrdinka knihy u drog sice neskončila tak z úplně vlastní viny (přece jen, rodinná situace, která u nich panovala, nebyla zrovna ideální), chytla se zlé party a kvůli vlastní nevědomosti a možná i hlouposti se nechala svrhnout do života, kde něco jako přátelství nemá vůbec žádnou cenu a, jak bylo v knize mnohokrát zdůrazněno, kde jde člověku především jen o sebe samotného.
Christiana ale zezačátku neztrácela naději, věřila, že si dokáže odvyknout. Kdyby tenkrát měla jen o trochu silnější vůli, její život by nebyl natolik poznamenaný, kdyby dokázala po úspěšném odvykání vydržet a okamžitě by se nevydala zpět na stanici ZOO, vše by nejspíše bylo jinak. Ale možná také ne.
Příběh mě nejen velmi zaujal, ale myslím, že mi i svým způsobem změnil pohled na lidi závislé na drogách… A i na drogy samotné. Nahlédnout do myšlenek člověka, který si drogami poznamenal a změnil celý život, je rozhodně zajímavější a řekne to člověku více, než články v novinách.
Čas u knihy rozhodně nebyl ztracený, věřím, že se jednou k této knize ještě vrátím, protože opravdu stojí za to. ;)
Skvělý příběh, podle mne sice občas trochu přeceňovaný, ale jako reálné svědectví podle mě nemá konkurence.
snad nejlip napsana kniha co sem kdy cetla .. dokaze to dost upoutat .. napinavy zajimavy a chvilema nechutny pribeh
Knihu jsem četla ještě za komančů a v té době opravdu působila jako zjevení, vždyť v té době se malinko přiznávalo, že někteří lidi něco čuchají, co jim možná způsobí divoké sny a jistojistě smrt. A teď naprosto naturalistický příběh o dívce, o její strmé cestě dolů, se všemi hnusy, co k fetu patří. Možná díky téhle knížce jsem nikdy nezkusila ani trávu.
Je to už hodně dlouho, kdy jsem tu knihu četla. Syrový zážitek ve mně asi zůstane už napořád. A je to dobře.
Četla jsem ji před třiceti lety, zrovna tak, jako Memento. A mám ten pocit, že tehdy, to byly knížky z Povinné četby. Dcera je teď ve stejném věku jako já tehdy. V Povinné četbě mají Gnosciniho, Aškenazyho, Olbrachta, Tomečka. Doporučila jsem jí toto. Přečtla, zhodnotila, že tohle je víc poučné, než veškeré přednášky o drogách, které proběhly na škole. Vrátit do Povinné četby...
bohuzel jsem se s ustredni postavou knihy rychle ztotoznila ,prave kvuli svym dosti podobnym zkusenostem ale i pres podobnou zivotni zkusenost bych se nikdy nedokazala donutit k prostituci.Kniha se mi libila ale dost mi pripominala minulost takze se k ni jiste uz nevratim :)
Četla jsem to, ale jelikož mi je toto bytostně vzdálené, tak nevím. Nikdy jsem k drogám netíhla, ani jako náctiletá. Ještě tak si něco přečíst, spíš ale odborného.
jsem ráda, že jsem tuhle knihu četla někdy ve svých patnácti, v tu dobu okolo mně všichni kouřili já samozřejmě taky, hulili, fetovali. Byli to lidi co se mnou chodili na základku. Po přečtení knížky jsem pár let na to přestala kouřit a drogy mě tak nějak nelákají. Mám ale spolužáky, kteří tu knihu také četli a dopadli podobně jako v této knize. Tuto knihu by měli vést jako povinnou četbu na základní škole.
Jedna z prvních knížek s touto tematikou. Myslím, že by měla být v povinné četbě, aby každý alespoň přeneseně měl ponětí, co můžou drogy udělat s jejich mentalitou a životem jako takovým. Téhle tematiky nebude nikdy dost, protože pořád se najde spousta nepoučitelných. A ať bude ta knížka sebestarší, je aktuální - život feťáků je pořád stejný, nejvíc se mění svět, který je obklopuje...
Pro mě jako třináctiletou puberťačku úžasná knížka, kterou by si měl přečíst každý. Člověku to otevře oči. Když jsem trošku pátrala po netu zjistila jsem, že se Christiane asi k drogám vrátila. To mě dostalo, ale je to realita. Tuhle knížku si musí každý přečíst a prožít sám, protože v komentáři se to popsat nedá..
My děti ze stanice zoo je kniha, která většinu lidí zavede do úplně jiného, neznámého světa. Svět obrácený úplně naruby. Děti od jedenáctého roku jsou vtaženy do světa drog, prostituce a kriminality. A co mne nejvíc udivilo, že se to odehrávalo už v 80. letech minulého století.
Z počátku jsem nevěřila ani jedné stránce, co tam psala, přesto mne tento smutný příběh vtáhl a nemohla jsem přestat číst. Nemůžu ani několik měsíců potom najít správná slova, která by vyjádřila mé pocity. Člověka to úplně dostane, čím si ty děti musely projít a jak je ten svět hrozně těžký, pokud jim chybí nejdůležitější opora života a to jsou milující rodiče. Souhlasím tedy, že by tuto knihu měla číst většina teenagerů, ale myslím si, že by ji měli číst hlavně i jejich rodiče, protože ve většině případů za to mohou právě oni.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Drsné, přesto nesmírně poutavé. Občas to chtělo silný žaludek, pro člověka s bujnou fantazií jako jsem já, jsou obrázky toho, co se tu píše v hlavě jako živé. Podle mě by se klidně i mohla zařadit na povinnou četbu. Dokáže člověka perfektním způsobem odradit od všeho s drogami spojené, počínaje alkoholem, konče "Zlatou žílou".