Hlasy a hvězdy
Vilma Kadlečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245664/bmid_hlasy-a-hvezdy-Pb6-245664.jpeg
4
289
289
Sekta vyznavačů aurigiánské hereze je zničená, ale volání, vyslané do vesmíru, nezůstalo bez následků. Hvězdovládci – wëtrëigaës – se blíží. Představují hrozbu, proti které by se měli spojit i největší nepřátelé: telepat Aš~šád, velekněz z Rekeghu, Lodě, sgen z Fomalhiwy i nová pozemská Velekněžka Regentka. Jenže pro ty, kteří touží po moci, je těžké zapomenout na vlastní cíle. Ne každý překročí svůj stín. Dost se najde těch, kteří by si ve skutečnosti příchod Hvězdovládců přáli. A čím víc se o Hvězdovládcích mluví, tím víc se stávají realitou. Lucas netouží být všemocným hrdinou. Slyší Lodě, nabírá psychotronické síly a Klíč má na dosah... jenže snadné cesty, které se samy nabízejí, nikdy nebyly pro něj. Jak je jeho zvykem, míří právě na opačnou stranu: do mlhy a do tmy, přes přízračný most a skrz největší ponížení – protože právě to je správný směr. Tam ho volá räwë, Hlasy a hvězdy.... celý text
Přidat komentář
Tak to byla zase parádní jízda.
Některé postavy z minulých dílů se jen mihnou, asi aby člověk nezapomněl, že existují (Xantien Haar, Fiona Fergusonová...), pár dřívějších si řekne o větší pozornost.
Prostě skvělá serie...děsím se konce příběhu, protože tohle je jeden z těch, které si přejete číst pořád.
Ne, prostě ne. Přečetl jsem asi 30 stran a uvědomil jsem si, že tuhle sérii už dál číst nechci. Je to totiž pořád najedno brdo. Hlavní postava Lukas Hildebrant je to pořád stejný cápek a já už ho mám prostě dost. Zcela upřímě jsem si při čtení prvních pár stran přál, aby si Lucas sbalila svých pět švestek a táhnul k čertu. Takhle neskutečně mě Lucas Hildebrant začal štvát. A takovéhle knihy já číst zkrátka nechci. Proto dávám dvě hvězdy a s celou sérií končím.
Navíc, než vydá Vilma poslední díl, tak mé vzpomínky na tuto sérii nenávratně zmizí a nezůstane po nich ani stopa v protonaci.
Ruku na srdce, české autory až na pár vyjímek trochu ignoruji, ale pí.Kadlečková to je prostě jiná liga. ALE má to jeden háček....
....A to ten, že jsem knihu musel poslouchat jako mluvené slovo, protože jsem ji parkrát zkoušel číst a díky těm dlouhým názvům apod jsem to vzdal.
Naštěstí se mi do rukou dostala v podobě mluveného slova a díky tomu jsem odhalil krásu této série! Tohle je podle mě klenot v naší literatuře, který je bohužel poměrně neznámý!
Všem doporučuji!
celá serie mě potkala teprve během několika minulých týdnů. Teď netuším, jak to do 31.12., kdy vyjde poslední 6. díl, vydržím.
Když jsem v srpnu dočetla Vidění, honem jsem chtěla číst další díl. Nějak mě to honem nevyšlo. Tentokrát jsem knihu několikrát přeskočila čtením těch, které bylo třeba vrátit, Samotné čtení mi také trvalo nějak dlouho. Nebylo to proto, že by mě Hlasy a hvězdy bavily méně /nakonec, vždyť tu sérii čtu už podruhé/, ale já si to čtení šetřila. Knížka je skvělá zrovna tak, jako ty před ní. Jenom ten šestý díl ještě není.
V komentářích jsem četla, že je příběh moc košatý a rozvleklý. Mně se to líbí. bosorka vystihla přesně to, co cítím. Nemohu se dočkat šestého dílu a až bude, tak mě bude líto, že je konec.
Celá série mne hodně chytla, dvě postavy mi ale od začátku připadají nepřesvědčivé- Aš a jeho fanynka a hospodyňka Sofie. U Aše předpokládám, že jeho patent na rozum a nečitelnost chování je záměr. Sofie je taková divná třtina - panáčkuje kolem atletického sexy svatouška Aše. Vaří, je vždy žádostivá a po ruce, v případě potřeby skočí na střechu a aportuje záškodnici... Působí na mne jako androidní asistentka, nevěrohodně. Přesto jsem opět četla do noci a už se těším na poslední díl. Doufám v poslední, autorka už téma vyždímala a z té vody teď vaří. Snad vše důstojně uzavře a sváže všechny nitky, pokud možno bez obšírného, opakujícího se filozofování. Možná se Luk už vyhne sebezpytování - myslím, že o jeho niterných pocitech už víme víc, než bychom chtěli. Naopak - o některých postavách zas je známo tak málo, že jsou dost ploché.
Čekal jsem rozuzlení, ale daleko jsme se nedostali. Tak snad v příštím díle. Chytlavé je to pořád stejně.
Víc jak tři roky od chvíle, kdy jsem odložila k odpočinku do knihovny čtvrté podhoubí, jsem se konečně dostala i k tomu pátému. Bála jsem se, že takhle řádně uleželé už mi v hlavě nikdy nevyklíčí. Omyl. V prvních kapitolách jsem sice tápala, ale sotva se příběh rozjel, bylo to jako naskočit do vlaku, v němž půlku kupé důvěrně znám a miluju a druhou děsně chci objevit. A ta jízda byla jako vždy prostě skvělá. Kniha zase trpí "neduhy" svých předchůdkyň. Je užvaněná, protahovaná do úmoru a půlka věcí v ní nedává smysl, nebo je něčí omyl či podvod. Ale přiznejme si to, můžeme na to stokrát nadávat, ale my všichni kdo už jsme se prokousali tolika stránkami až se nám z toho uši kroutí do ruličky, to takhle prostě chceme. Hodně věcí se tu konečně vysvětluje a příběh je tak nějak jasnější. Je cítit, že se schyluje k velkému finále. Poslední třetina mě nenechala ani na chvíli vydechnout a v závěru se mi povedlo pochopit i pár záležitostí, o kterých jsem byla přesvědčená, že mi jaktěživ nebudou dávat smysl (jako postava Aš-šáda). Na můj vkus tu bylo trochu moc Sofie (ne, nemůžu tu holku vystát) a zoufale málo Kamëlë - sakra, paní Kadlečková, koukejte ji přivést zpátky! A pocity po dočtení? Jsem přejetá parním válcem a naprosto spokojená.
Výborné, prostě výborné. Nic to neztratilo proti předchozím dílům, člověk i po čase vklouzne hladce zpět do děje a čte se to jedním dechem. Tak teď šup, šup, ať už je k mání poslední díl. :-)
Páté Mycelium mě v ničem nezklamalo. Skvělé jízda se všemi postavami, které známe. A oproti předešlým dílům mi Hlasy a hvězdy přijdou mnohem srozumitelnější.
Hlasy a hvězdy jsem si trochu šetřila, nevrhla se na ně hned po dočtení Vidění, i když jsem měla velké cukání. A jsem ráda, že jsem zase strávila nějakou dobu ve světě Lodí, Össeanů, s trochou těch hub. A vůbec mi nevadí, že jsou ty příběhy tak košaté, naopak, ve skutečnosti si umím představit, že by Mycelium mělo nekonečně dílů a já se tak nemusela obávat toho, až se za tímto světem jednou zavřou dveře. V tu chvíli asi budu otevírat znovu Jantarové oči.
Na pokračování jsem se moc těšila, bohužel si ale do posledního dílu budu muset všechny díly přečíst znova. Líbí se mi propracovanost světa, který autorka vytvořila, ale jak už zde píší někteří další, v některých díle včetně tohoto je málo akce a asi až moc psychologických pochodů postav, které občas vedou do slepých uliček. Nicméně vývoj Lucase a jeho vztahů s ostatními mě dost baví. Mám sice občas pocit, že po 100 stránkách se děj moc neposunul, ale autorka má prostě nezaměnitelný styl psaní a to se mi líbí. Dobře pracuje s češtinou a hlavně - u nás není moc žen píšících fantasy. A jí se to daří nadprůměrně dobře. Svět Mycelia vás vtahne, i když si občas říkáte - proboha, co se to tam vlastně děje?!
Tak Paüsuë zírala s otevřenou pusou a já skoro taky. Nečekaná porce upřímnosti a odhalení!
Ještě v polovině knihy se moje hodnocení pohybovalo někde na 30 %. Druhá polovina to vytáhla na 60 %. Autorka se do svého světa zamilovala (což jí nevyčítám), ale děj zbytečně bobtná, tempo zvolňuje a postavy se začínají utápět v bažinách vlastních pocitů. Když začal být patetický i Lucas, málem jsem to zabalila. Už chybí jen přecitlivělý Ash a dílo bude završeno... Jedná se o dobrý příběh, jen měl být odvyprávěný ve třech, maximálně čtyřech knihách a dějové odbočky mohly dostat prostor třeba v samostatných povídkách.
K této sérii jsem se dostala až nedávno, takže jsem si mohla přečíst najednou první 4 díly a pátý si koupit jen s měsíčním zpožděním. A musím říct, že to byla bomba, když jsem si knihu prohlížela v obchodě. To nadšení, že bude šestý díl! Ta hrůza, že došlo k porušení posvátného počtu 5! A následné potutelné mnutí si rukou z domnělého záměrného kacířství... :D No, asi to byla jen náhoda, ale stejně se těším na poslendí díl jak malá .-)
Tři roky od vydání prvního dílu je dost dlouhá doba, ale ono se mi při čtení stejně samo připomene, kdo to byla Maewene, Aohrlemegerl, Eltauhl , atd. Opravdu skvělé sci-fi, nežene se šíleným sprintem ke konci, ale těšila jsem se na kažkou chvíli, kdy si sednu ke knize. Hlavně šestý díl ať už je tady, abych dostala odpovědi na všechny otázky. Co Hvězdovládci? Co Kamele? A Aš-šád s Lucasem? Věřím, že závěr bude skvělý. :)))
Paráda, spousta věcí začíná mýt smysl a napětí graduje, nedočkavě čekám další díl. A jen tiše doufám, že Kamële neskončila, ale její čas ještě přijde.
Série začíná gradovat. Objevu se několik zvratů a jednotlivé střípky do sebe začínají pomalu ale jistě zapadat. Množství postav ani v nejmenším nevadí.
Hned na začátku mě překvapilo, že nejde o finální díl série, vzhledem k tomu jek je celá série prostoupena pětkou.
Štítky knihy
vesmír telepatie politika mimozemské civilizace náboženský fanatismus Země (planeta) psychotronika, parapsychologie kosmické lodě české sci-fi argenitový vesmír (fiktivní vesmír)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Jantarové oči |
| 2016 | Hlasy a hvězdy |
| 2013 | Led pod kůží |
| 2014 | Pád do temnot |
| 2014 | Vidění |
Tak takový vývoj událostí jsem teda rozhodne nečekala. Pasue mně prekvapila a o Assadovi si stále nevím co myslet... Držím palce PiCasovi :D (Pinky+Lucas)