Jantarové oči
Vilma Kadlečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/162124/bmid_jantarove-oci-S20-162124.jpeg
4
761
761
Lidstvo navázalo styky s planetou Össe a začalo využívat tamní myceliální technologie. Zatím se úspěšně daří ignorovat nepříjemnosti, které s sebou kontakt s teokratickou civilizací Össeanů přináší: kult vesmírných Lodí, krvavé lidské oběti ve jménu Hmyzího boha, spóry nitrožilních hub a rituální drogy, rozkládající lidskou vůli. Lucas Hildebrandt, který jako vyslanec důvěrně poznal tamní svět, si ale dobře uvědomuje, že Země začíná být na Össe závislá. Proto hledá sílu, která by se mohla stát protiváhou össenské moci. Skutečně ji nachází – jenže je jiná, než předpokládal; a cena, kterou za to on sám musí zaplatit, je krutá. Mycelium je románová sága odehrávající se ve 26. století na Zemi.... celý text
Přidat komentář
Dokonale promyšlený svět, kde vše do sebe hladce zapadá jako čerstvě namazaná kolečka švýcarských hodinek. Mycelium je sice situováno na Zemi budoucnosti, ale ti, kteří tahají za nitky, jsou úplně odjinud ... valná většina v románě se vyskytujících pozemšťanů jsou omezení, nic netušící a nevědomí komparsisté - dokud mají dost štěstí a nejsou vystaveni paralyzujícímu pohledu jantarových očí služebníků hmyzího boha. Není to scifi/fantasy akčního střihu ( i když zdejší psychotronikové rozhodně mají rysy supermanů), do děje vtahuje spíše postupným odhalováním tajemných mocenských her teokratické civilizace, záhadného cizince ze zakázané planety a ještě záhadnějších Lodí.
Kdybych si chtěla někdy uspořádat svůj soukromý čtenářský maraton, vím kam sáhnout...
Čtu znovu po několika letech. Opravdu respekt! Reálie, příběh, postavy, reálnost toho všeho. Dokonalost!
Tak nějak nemám rád knihy, které rovnou přiznávají další díly série příběh je totálně neukončený. To je asi můj hlavní problém s touto knihou. Jinak je to zábavné čtení, začátek je doslova strhující, pak ale děj trochu opadá. Škoda. Přesto asi další díly nevynechám.
Vynikající české sci-fi světových parametrů. Dnes, v době převahy fantasy žánru, velmi vzácná kombinace. Autorka se s čtenářem nemazlí, od první věty ho vrhá do svého světa, bez vysvětlivek, dodatků, předmluv a doslovů. A ono to funguje! Je potřeba si postupně skládat kousky informací z pohledu různých postav. Těším se na další díl a držím palce Pinkertýně Wardové!
První díl je trochu jiný než ostatní. Hodně se zaměřuje na psychologii jednotlivých postav a najednou jste v polovině knihy (což je taky bod, kdy jste se konečně trochu zorientovali). Což mi trochu vadí, protože někdy je to psané snad i schválně tak, abyste nechápali, co se děje, protože se mluví o věcech, které moc neznáte. To samozřejmě pochopíte v dalších dílech, ale beru to jako mínus.
Nicméně i tak se jedná o velmi zajímavé a originální čtení, které dokáže pořádně rozšířit obzory (zvlášť pokud pokračujete dál).
Nemohu si pomoci. Pro mě naprostá ptákovina. Nebyl jsem schopen přelouskat ani 1. díl a to jsem vážně přečetl ledacos. Nepochopitelné chování nějaké Pinkrtýny (ani nevím co vlastně byla zač) mě naprosto odrovnalo. Vracím se pokorně zpět k Honor Harrington :-)
"To nejlepší co v žánru za posledních 20 let u nás vzniklo", tvrdil mi kamarád. Samozřejmě jsem mu nevěril, protože má skepse vůči české scéně nezná mezí...
WOOOW!!!!!!!!!!!!
Upřímně si nejsem jistý, zda říct "nemám slov" a nebo "škoda slov". Kadlečková exceluje do takové míry, že je srovnatelná s velmistrem jako je Erikson! Je to surové čtení, kdy autorka sahá k samotnemu jádru psaní, až na dřeň. Mistryně vás neobtěžuje popisem nepodstaného a pro děj zbytečného (vata je pro tuto knihu velká neznámá), vždy řeší jen jádro věci a zbytek nechává na čtenářově imaginaci! Spojitost s Eriksonem (a paní Kadlečková by si rozhodně zasloužila kvalitní překlad do angličtiny) je naprosto neuvěřitelně nádherná - neustále se dozvídáte NĚCO... co, když se autorka uráčí, vám "možná" bude vysvětleno někdy v další knize a neustále vás to nutí k maximalnímu soustředění a snaze něco nezapomenout :D... prostě špička!!!
Filozofování, lidská hloupost, pochyby hlavních protagonistů, zpochybnění černobílosti!!!!!
MYCELIUM je mistrovské dílo... a to se odvažuji tvrdit v rozečtené třetině dvojky!!!!
11*/10*
Tak nevím. Některé části knihy jsem přímo hltala a najednou jsem četla a ani jsem nevěděla co. Vadilo mi, že se vůbec neorientuju. Až ke konci mi to začalo dávat smysl. Možná ještě zkusím druhý díl a pak se uvidí...
Pořád jsem čekala, kdy mi autorka nabídne víc než jen příběh založený na psychologii hlavních postav. A ono to nepřišlo. Ne, že by výše zmíněný aspekt nebyl dobý, je a moc. Ale sám za sebe nestačil.
I s přihlédnutím k tomu, že je toto úvod zde ty prvky světa chyběly. Tady a teď. Nicméně myšlenka založení mimozemské civilizace na víře zde působí neskutečně sympaticky.
Toto dílo jsem poslouchala jako audioknihu a vybrala jsem si ji původně kvůli osobnostem, které ji namluvili velice dobře. Svět sci-fi budoucnosti je vykreslen také dobře, díky audio podobě jsem neměla problém ani s různými novými slovy, co se zde vyskytují. Velký důraz je kladen na psychologické vykreslení jednotlivých postav, čemuž napomáhá i to, že se postavy střídají v roli vypravěče. Ale k těm postavám - na jednu stranu se mi líbilo, že nejsou vykresleny čistě jen v dobrém nebo špatném světle, na druhou stranu jsem zde nenašla nikoho, s kým bych vyloženě sympatizovala. Hlavní lidské hrdinky jsou hloupé - ať už kvůli své naivitě nebo propadnutí ezoterice, ossenské ženy jsou na tom lépe, ale těm jsem měla problém fandit kvůli tomu, jak opovrhují lidmi. Hlavní mužská postava Lucas mi také není sympatický, pár mužů jeho typu jsem v životě už potkala (včetně skutečnosti, že měli v dětství problémy s otcem) a přes jejich přebujelá ega jsem se nepřenesla stejně tak jako přes to Lucasovo...Celá kniha mi přijde jako takový hodně rozsáhlý úvod do nového světa - autorka se pustila nejen do vykreslení postav, ale i do vysvětlení rozdílů mezi lidskou a mimozemskou kulturou, včetně náboženství a psychotronických schopností, nechybělo ani politické pozadí. A tomu všemu ustoupil děj, což beru jako největší mínus knihy. Dějově se toho v knize zkrátka zas tak moc nestane a když už, tak se to dost vleče. Např. okolnosti okolo předání dopisu od Lucasova otce. Minulosti Lucase je tady také věnováno hodně prostoru, ale tam alespoň chápu, že to souvisí s Lucasovou budoucností a jeho názorem na Osseany. Takže celkově jako úvod dobré, ale doufám, že v dalších dílech už děj odsýpá více.
Talent Vilmy Kadlečkovej je obrovský a tryská z každej kapitoly prúdom. Žasnem nad pestrosťou použitých slov, napínavým dejom a psychologickou hĺbkou postáv. Toto je kniha na Nobelovu cenu! Mycelium prekonalo aj Naslouchača Peti Stehlíkovej.
Knihu sice poslouchám - ale jsem u čtvrtého dílu a je to pecka. Vůbec jsem nečekala tak zajímavý příběh a zvraty plynoucí z různých vypravěčských perspektiv. Doporučuji všem milovníkům sci-fi.
neurazí, neuchvátí ... rozhodně zajímavá kniha, která se četla dobře, ač nejsem fanda scifi, tak si našla i mě
Psát blábolivé fráze o vrcholu současné české literatury (natožpak současné české sci-fi) zde není namístě! A víte proč? Protože spíše než srovnání s kvákavými žábami a oplzlými čolky smrdutého českého rybníčku snese Opus magnum kadleckiensis srovnání s velkými a vynalézavými autory sedmi světových moří moderního a myšlenkově podnětného sci-fi. Xenoantropologická hravost občas dosahuje takových výšin, že by i Simmonsův Štír sám sebe mohl uštknout závistí; objevuje se cynicky posmutnělý humor martinovského střihu, lemovská posedlost životem Člověka uprostřed divů vesmíru, cardovské dumky o střetech a spolupracích kultur. A z vrcholu vědeckofantastického parnasu nad tím vším moudře pokyvují hlavou Clarke s Asimovem. A vůbec, klidně si doplňte kterékoliv další velké autory fantastiky, kteří sedí na plasmogravitronových trůnech vašich čtenářských srdéček: je značně nepravděpodobné, že vyhrabete někoho, ve srovnáním s kým by Kadlečková zaostávala.
Světové parametry však neznamenají, že by Mycelium nebylo čímsi ryze české: pravděpodobně z něj emanuje neopakovatelná zkušenost člověka, který prožil normalizační nudu osmdesátých let (přičemž frustrace z ní vyvřela na povrch fantastické literatury v podobě biopunku) vystřídanou podobně zvrhlou nudou a falší korporátní kultury (u níž příslušné frustrace dost možná začínají vyvěrat právě nyní a Mycelium je prvním libě sirnatým závanem tohoto léčivého pramene). Postavy v Jantarových očích a navazujících románech zkrátka žijí... ono nakonec není důležité rozsekat každého na potkání magnetickými zbraněmi a psychotronickými údery, je třeba zvažovat zejména to, jak se k čemu postaví medianti (to jest tisk), co lze komu o čem prozradit, jak skloubit loajalitu k zaměstnavateli a dalším významným sociálním skupinám a vůbec všechny tyto každodenní nesmysly. V Myceliu to vše funguje tím spíše, že děj je důkladně a důvěryhodně psychologicky ukotven (původní záměr hovořit o psychologickém podhoubí jsem zavrhl coby příliš laciný). Tolik stránek o myšlenkách, a přesto to není nuda?! Nevěřím! Inu, věř.
Důraz na psychologizaci je přirozeně umožněn skutečností, že i když jde o epopejózní osud kdečeho a ještě i lecčeho dalšího, je Mycelium vlastně dosti komorním příběhem. Kdyby šlo o orchestr, byl by jedním z těch, co můžou cvičit v kumbálku před obecenstvem mopů a košťat. Stydlivé housličky slečny Pinkertýny se svými něžnými tóny proplétají s temnými a chorobnými bicími pana Lucase; občas zakvílí zobcová ezoflétna jisté Fiony a chrabré gleewarinské dudy jisté Kamëlë a někde v pozadí brumlá záhadný telepatický bassaxofon mistra z Fomalhiwy. Jistě, občas ještě úspěšně zasekunduje někdo z druhé vlny postav, ale v zásadě je to všechno. Není radno očekávat přelidněnou supergalaktickou fresku! A nakonec, proč taky? Mnoho velkých hráčů tahle kapela nepotřebuje, aby úspěšně bourala koncertní síně a kulturáky písemnictví.
Autorka píše naprosto skvěle, vůbec bych netipovala, že to psala češka. A nedivím se, že je tato série tak oblíbená. Parádní svět, skvělé postavy a napínavá zápletka. Příběh je skvěle promyšlený, chytrý i vtipný. Vilma Kadlečková určitě patří mezi jedny z nejlepší spisovatelek fantasy/sci-fi u nás.
Knihu jsem poslouchala a poslouchala se velmi dobře.
Se sci-fi mám často problém s tím, že mám pocit, že se autor nechal až moc unést svou fantazií a chce celý jeho vymyšlený svět mi chce co nejdříve vyklopit. Já jsem z toho zmatená a většinou knihu odložím.
Zde se to nestalo a kniha je zajímavá, ačkoli uznávám, že je trošku vleklá a zase tolik se toho tam nestalo. Mě to ale nevadí a tak ubírám za vleklost 1 hvězdičku a pouštím se do dalšího dílu.
Štítky knihy
space opera politika náboženský fanatismus Země (planeta) mimozemšťané psychotronika, parapsychologie kosmické lodě české sci-fi argenitový vesmír (fiktivní vesmír)Autorovy další knížky
| 2013 |  Jantarové oči |
| 2016 | Hlasy a hvězdy |
| 2013 | Led pod kůží |
| 2014 | Pád do temnot |
| 2014 | Vidění |
Normálně moc recenzí nepíšu, ale zde musím udělat výjimku. Vůbec nechápu zdejší hodnocení. Těšil jsem se na pořádné sci-fi ale dostal jsem do ruky knihu pro náctileté. Celé to bylo takové nedotažené, jakoby psané nějakým dítětem. Dočetl jsem, přeci jen :-), ale za hodinu už jsem nevěděl o čem to bylo. Totálně nezajímavý děj. Jestli tato kniha má 82% potom knihy např. A.Clarka musí dostávat přes 150%.