Jantarové oči
Vilma Kadlečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/162124/bmid_jantarove-oci-S20-162124.jpeg
4
761
761
Lidstvo navázalo styky s planetou Össe a začalo využívat tamní myceliální technologie. Zatím se úspěšně daří ignorovat nepříjemnosti, které s sebou kontakt s teokratickou civilizací Össeanů přináší: kult vesmírných Lodí, krvavé lidské oběti ve jménu Hmyzího boha, spóry nitrožilních hub a rituální drogy, rozkládající lidskou vůli. Lucas Hildebrandt, který jako vyslanec důvěrně poznal tamní svět, si ale dobře uvědomuje, že Země začíná být na Össe závislá. Proto hledá sílu, která by se mohla stát protiváhou össenské moci. Skutečně ji nachází – jenže je jiná, než předpokládal; a cena, kterou za to on sám musí zaplatit, je krutá. Mycelium je románová sága odehrávající se ve 26. století na Zemi.... celý text
Přidat komentář
Krapet psychedelické a zároveň fantastické, z vytvořeného světa, systému a všech novotvarů jsem byla na větvi, neskutečně mě bavil a byl poměrně originální, ale několikrát jsem si v duchu říkala, že autorka to zřejmě vymýšlela při sjíždění nirvány. A tak, jak mě neskutečně bavil samotný svět a celé pozadí vyprávění, tak mě naopak příliš neuchvátil samotný příběh.
Nebylo to vysloveně špatné, ale v kontrastu s daným světem se to zdálo trochu mdlé, čekala jsem o poznání větší pecku. Chyběly tomu pověstné "koule". Místy bylo vyprávění trochu zmatečné a jindy bohužel zbytečná vata. Osobně navíc nedokážu autorce odpustit postavu Pinkreatury, protože něco tak děsně nesympatického se opravdu jen tak nevidí. Jedna nosná postava, zbytek byl bohužel s prominutím napřesdržku.
Ale stále věřím, že se z celé série stane pecka, protože svět do kterého je vše zasazeno na to má. Doufám, že tohle bylo jen pomyslné první rande, kde se člověk pouze oťukává a seznamuje. A snad paní Kadlečková najde ony koule a příběh dostane ještě větší dynamiku a grády.
Trvalo mi půl knihy, než jsem se zorientovala, ale rozhodně to stálo za to. Jedno z nejlepších sci-fi, které jsem četla a napsala ho česká autorka!
Třepu se na Led pod kůží!
Rë Akkütlix! To byla jízda! Autorka velmi zdařile dávkuje čtenáři informace o svém světě tak, že nikdy není přehlcením zmaten a když něco nechápe, tak se potřebné indicie dozví poměrně rychle - je-li trpělivý. Občas skousnout nějaký ten jazykolam a hurá na další díl, protože tohle byl vlastně jen prolog...
A skutečně na mě zapůsobila učebnice össeistiky:
"Tato dívka je studentka. Jmenuje se Anna. Tento chlapec je tekutý kov ve tmě. Jeho jméno není."
Hlavní rys knihy je, že je velice čtivě a poutavě napsaná. První polovina je ale náročnější z důvodu, že vůbec neseznamuje čtenáře s postavami, prostředím, situací; začíná jak kdyby zprostředka anebo jak kdyby byl čtenář s reáliemi už seznámen někdy jindy či jinde. Až jsem si i myslela, jestli jsem nesáhla po druhém dílu série ;-) Asi do poloviny knihy jsem tedy měla docela problém rozlišit ne ani kdo je kdo (postav je zde málo), ale spíš zda se jedná o osobu, vlastnost nějaké osoby, jev, cizí planetu, systém atd. Subjektivně mi i vadil typ sci-fi, spíš to bylo takové fantasy, na můj vkus málo technické a moc mysteriózní a náboženské. Přesto sáhnu po dalším dílu, dobře napsaný příběh zde nahrazuje všechny případné nedostatky.
Konzumací mrkve se vám zlepší zrak, ale po houbách uvidíte, co jste ještě neviděli... A u téhle knížky si přečtete něco, co jste ještě nečetli :-) Perfektně propracovaný svět nám paní Kadlečková naservírovala, jen co je pravda! Jen jsem občas měla při čtení takové menší výpadky - chvílemi jsem hltala každé písmeno a pak přišla pasáž, kdy jsem zívala nudou. Doufám, že tohle v příštích dílech paní Kadlečková trochu vytuní a já budu lapená úplně. Ale už teď musím říct, že tahle terransko-össenská psychedelie má hodně do sebe :-)
PS: A taky vsázím domácí Koh-i-Noor, že paní Kadlečková má nějakou tu psychoaktivní zkušenost za sebou :-) Vlastně jsem jich v knize našla několik :-)
Behem cteni jsem si rikala ze teda dobry,nejak to doctu a na dalsi dily uz se nevrhnu,ale cim vice jsem se blizila ke konci,tim spise jsem se priklonila ze nechci jeste tento svet opustit a musim vedet jak pribeh bude pokracovat :) U ceske literatury prijemne prekvapeni
Fajn příběh a až neuvěřitelně propracovaný svět na mnoha stranách. Prostě mě to opravdu bavilo, kniha po celou dobu má spád. Těším se na další díly.
To byla bomba. Měla jsem jako audio knihu a pořídím si i další díly. Chvíli jsem tápala v ději a postavách, ale jak to začalo pomalu souviset už mi to problémy nedělalo. Velmi zajímavý svět. Chci víc.
Moje mozkové buňky tento styl psaní nepobrali. Slova kterým nerozumím a ani pořádně nevím jak je číst. Na mě moc přehlaskovaných samohlásek, které mě rušili při čtení. Snad dám druhý díl, když ho mám půjčený. Ö
Autorce se podařilo vytvořit to, o co se autorky romancí marně pokouší - skutečného tragického hrdinu. Akorát, že kdyby to psaly dané autorky, hrdina by musel zůstat tajemný. Zde je naopak hodně ukecaný.
Musí být. Reálie světa jsou poměrně složité, byť dobře podané, takže se v tom ztrácet nebudete. Ale nutno říct, že se mi díky tomu do knihy těžce začítalo. A protože kniha nebyla ničím jiným vlastně špatná, nápad se mi hodně líbil a hodnocení čtenářů hraničí se superlativy, dočetla jsem do konce. A musím říct, že mě kniha nakonec zaujala natolik, že se těším na další díl.
Hrdinové, jejichž osudy mě totálně nezajímají, vůbec nic zajímavého nedělají a celou dobu jen přemítají a uvažují nad úplně zbytečnými věcmi, které naplňují děj prázdnou vatou. Když se skutečně něco výjimečně stane, tak to nemá na nic žádný vliv a kniha nakonec skončí nijak. Totální plýtvání papírem a písmenky.
Mám ji v audiu. Nemohla bych ji číst, ale na poslech byla dobrá. Hlas nerušil. Jediné co bych vytkla je: chvílema mluvili tak potichu, že to nebylo slyšet, a pak zas tak nahlas, že mě to vzbudilo. Jinak mi Pinkrtýna lezla strašně na nervy. Nesnáším tyhle nerozhodný, ukňouraný typy. To ještě dovšeho strká nos a myslí jak je chytrá.
V knížce je cítit potenciál, který ten příběh má. Ale ačkoliv se to četlo dobře, to, co mě zajímalo nejvíce, bylo popsané sotva na jedné stránce a pak skok a přitom zbytečnosti byli popsané na několika desítek stránkách. Každopádně Lucas je velmi zajímavá postava a nebýt jeho, čtení bych vzdala. Jde se na druhý díl, jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet.
Od Vilmy Kadlečkové jsem dříve četla akorát "Pána krůpějí" a kromě názvu si z něj nepamatuji ani hov... trus. Nezapůsobil na mě dostatečně, aby něčím utkvěl v paměti a strhnul k autorce více mojí pozornosti. To napravily až pochvalné komentáře u "Jantarových očí", tudíž se mohu připojit s vlastním chvalozpěvem.
V první řadě mě zaujal hlavní hrdina Lucas Hildebrandt - inteligentní, cynický, tvrdohlavý, zdánlivě vyrovnaný, s drastickou historií, prostě sympaťák, se kterým se čtenář snadno propojí. Většina vedlejších postav také není zanedbaných, jakkoliv (zatím) nehrají tak významnou roli.
Druhým kladem je pečlivě propracovaný svět budoucnosti, hlavně kultura a mytologie nejdominantnější mimozemské rasy Össeanů. To vše umožnilo hned od počátku rozjet zajímavou psychologickou a politickou hru. Akčních pasáží je v knize málo, to jí však neubírá na dynamice.
Navzdory pozvolnějšímu tempu vyprávění se mi četlo snadno, jen občas se několik stránek lehce vleklo, a tak jsem pošilhávala po pěti hvězdičkách, ale - Pinkertýnka! Tahle přecitlivělá, ubrečená, hysterická pipina mě tak nehorázně sra... defekovala, že se nad frustraci z její osoby nejsem schopná povznést ani horkovzdušným balonem. Blýsknu do "Jantarových očí" čtyřikrát a jestli Pinkertýnku v dalším díle někdo sejme, přihodím pátou rachejtli do oslavného ohňostroje.
Ruku na srdce, české autory až na pár vyjímek trochu ignoruji, ale pí.Kadlečková to je prostě jiná liga. ALE má to jeden háček....
....A to ten, že jsem knihu musel poslouchat jako mluvené slovo, protože jsem ji parkrát zkoušel číst a díky těm dlouhým názvům apod jsem to vzdal.
Naštěstí se mi do rukou dostala v podobě mluveného slova a díky tomu jsem odhalil krásu této série! Tohle je podle mě klenot v naší literatuře, který je bohužel poměrně neznámý!
Všem doporučuji!
Zde se musím přidat k dalším čtenářům k názoru, že začátek knížky je trochu složitější na orientaci. Nicméně námět je zajímavý a, i když jsem si to z počátku nemyslel, knížka mne nakonec zaujala a rád si přečtu pokračování.
Štítky knihy
space opera politika náboženský fanatismus Země (planeta) mimozemšťané psychotronika, parapsychologie kosmické lodě české sci-fi argenitový vesmír (fiktivní vesmír)Autorovy další knížky
| 2013 |  Jantarové oči |
| 2016 | Hlasy a hvězdy |
| 2013 | Led pod kůží |
| 2014 | Pád do temnot |
| 2014 | Vidění |
Tak, četlo se to (v mém případě spíš poslouchalo) celkem dobře, ale nějaké wow se u mě nekonalo. I když mě to docela bavilo, vlastně nic jsem se v prvním dílu nedozvěděla, kromě uvedení do problematiky fantazijního světa.
Nemám ráda takovéhle knihy, které vyžadují pokračovat dalším dílem, aniž by cokoli v samotné jedné knížce vyřešily.
Ptám se, proč pak taková knížka je rozdělena do dílů, aby neodradila čtenáře moc velkým počtem stránek?
Za tohle strhávám jednu velkou hvězdu, skoro bych dala i jen 3, ale nechci být nespravedlivá, možná se dočkám něčeho už v druhém dílu.