Mých prvních 54 000 let

27.03.2023

Asi nebudu souznít s ostatními čtenáři, ale tato kniha je pro mě příkladem, jak nezajímavě psát o zajímavých věcech. Evoluce člověka a nakonec i života je takovým zajímavým tématem a tak jsem vydržel a knihu jsem dočetl až do konce, ačkoliv již úvod mě odrazoval, abych tak nečinil. Ale marně, protože jsem se velkého poznání nedobral.
Ano, kniha obsahuje mnoho zajímavých údajů, ale jsou tam naskládány bez ladu a skladu, aniž by autorka lépe vysvětlila, jak vědci k takovým poznatkům dospěli, natož aby uměla popsat jaké nástroje vědci použili, kromě toho, že zkoumali DNA, popř. RNA.
Autorka píše o haploskupinách, aniž by vysvětlila co to haploskupiny jsou, popřípadě, které skupiny existují (alespoň ty důležité), ale do které haploskupiny patří autorka, popř. její babička to se dozvíme.
Pokud autorka popisuje migraci lovců, popř. zemědělců a jiných skupin, předpokládám, že v knize budou i příslušné mapy, dotvářející představu, jak k takové migraci docházelo, ale takových map se v knize nachází velmi málo a jsou poměrně nevypovídající o ničem.
Pokud autorka popisuje archeologické nálezy, tak jako čtenář doufám, že budou doprovázeny fotografickým materiálem ale toho je tam také poskrovnu. Místo, aby autorka dokumentovala skálu, pod jejímž převisem žili kromaňonci, tak se nechá vyfotit před barákem hotelu, který tam nyní je.
Z knihy se také dozvíte, koho všeho autorka zná, dozvíte se o předcích její rodiny, ale o evoluci člověka je toho opravdu málo na tak obsažnou knihu.
Populárně naučnou knihu si přestavuji jinak.

09.11.2022

Vymírání druhů je neodmyslitelná součást života i evoluce. Koneckonců miliony druhů, které kdy na Zemi existovaly, již vyhynuly. Dle vědců se naše planeta nachází na prahu šesté vlny hromadného vymírání. Je pravděpodobné, že jednou vyhyne i člověk. Nahradí nás nějaký jiný druh, tak jako jsme my nahradili například člověka neandertálského. Biodiverzita… Třeba se nám do té doby podaří zcela rozklíčovat lidský genom. Snad pochopíme příběh člověka ve všech kontextech. A vyvodíme z toho důsledky pro naší budoucnost…

Karin Bojsová mnoho let působila jako vedoucí vědecké rubriky deníku Dagens Nyheter. Dlouhodobě sledovala pokroky na poli archeologie, a především to, jak výrazně se na archeologickém výzkumu v posledních zhruba deseti letech podílela genetika, jejíž možnosti raketově vzrostly. A na základě čtení své vlastní genetické informace poskládala čtivý příběh. Příběh člověka…

Kniha je zábavná i poučná. Nenudí. Dozvíte se obecné historické hypotézy, ale dotknete se i zcela intimního příběhu jedné ženy, jedné rodiny, jednoho rodu…

29.04.2022

Kniha je skvělá a smekám klobouk před autorkou. Stejně jako před svým prastrýcem, který ve 30. letech pracoval na rodokmenu rodiny mých praprarodičů. Oba museli hodně studovat a ještě víc cestovat. Autorka měla navíc k dispozici DNA, o kterém před devadesáti lety nikdo neměl potuchy. Pra...matku s autorkou společnou sice nemám (ona je potomkem Uršuly, já Heleny), přesto pout´ napříč kontinenty je součástí minulosti každého z nás. Kniha pro mne byla zážitkem i inspirací.

24.10.2021

Velmi zajímavé putování naší velmi dávnou historií. Začátek knihy je doslova strhující, přinášející nespočet nových informací a zajímavostí. Postupem času kniha ale trochu uvadá a na konci přímo tápe v historii rodinného klanu autorky. A to moc zajímavé není. Přesto si odnáším hodně, i když překousnout konec nebylo zrovna nejzábavnější.

16.08.2021

Poté, kdy jsem dostal do rukou svůj genetický profil, řekl jsem si, že konečně sáhnu po knize, která mi moje čerstvě nabyté poznatky a dojmy pomůže zařadit do širšího kontextu. Takže došla řada na „Mých prvních 54 000 let“ švédské novinářky specializované na popularizaci vědy Karin Bojsové, jež mi už nějakou dobu ležela v knihovně – tedy ta kniha.
Pro čtenáře, kteří mají rádi historii, je to velmi příjemné čtení. Autorka zvolila „user friendly“ styl, takže téma otevřela velmi širokému okruhu potenciálních čtenářů. Mapuje historické lidské migrační vlny, které do Evropy postupně přinesly člověka jako takového, ale v různých historických obdobích znamenaly i příliv nových kulturních (v nejširším slova smyslu) vlivů a fenoménů. Na rozdíl do mnohých starších děl podobného zaměření je ono mapování založeno nikoliv na archeologii jako takové, ale na následných genetických analýzách mitochondriální (hlavně) a Y-DNA, tedy využívá výsledků oboru, který figuruje pod označením „populační genetika“.
Výsledkem je nový pohled na osudy lidského rodu v Evropě a v neposlední řadě i nabourání určitých klišé, která nám byla servírována ve škole nebo populárně naučné literatuře.
Protože autorka má z hlediska popisu haploskupin omezený záběr zaměřený na její vlastní genetický profil, respektive profil částí švédské populace, je kniha pro Středoevropana zajímavá pouze tím odborným kontextem. Relevantní informace vztažené ke středoevropské populaci obsahuje jen v omezené míře. Ale i tak stojí za přečtení. Už jen proto, že ukazuje, že řada jevů, o nichž nám kantoři v dobré víře vyprávěli, vypadala ve skutečnosti trochu jinak.

09.05.2021

Úžasná knížka plná spousty informací. Ať už vás zajímají neandrtálci, změny podnebí, přechod lidstva k zemědělství nebo to, jak se lidé před tisíci lety stravovali - najdete si v knize své. K tomu jsou jako příloha přidány různé fotografie a ilustrace (např. disk z Nebry nebo ilustrovaná rekonstrukce podoby nějakého prapramuže). Doporučuji.

22.03.2020

Srovnatelná kniha, která by byla tak nabitá srozumitelně a čtivě podanými informacemi o osidlování prehistorické Evropy, v češtině zatím není, to bez diskuze. Autorka zachází s fakty i hypotézami přesným způsobem a je to vědecká novinařina v tom nejlepším slova smyslu. Text je výborně strukturovaný a podává příběh Evropy ve třech hlavních kapitolách odpovídajících třem hlavním migračním vlnám – lovci a sběrači před 43 000 lety, zemědělci před 8 000 lety a Indoevropané před 4 800 lety. Jde vlastně o literaturu faktu obohacenou o osobní autobiografickou rovinu, která může sloužit i jako turistický průvodce po nejvýznamnějších archeologických a výzkumných lokalitách pravěké Evropy. Většina podaných informací je pořád ještě aktuálních, jen mě dost zklamalo, že autorka při mapování genetické prehistorie předindoevropské Evropy vychází jen z mitochondriální DNA (předávané po ženské linii), zatímco Y-DNA takřka opomíjí, protože (jak sama přiznává) v době vydání knihy bylo odebírání vzorků Y-DNA ze starých kostí ještě velmi složité a takových výsledků bylo jen málo. Dnes už je to úplně jinak. Díky tomu třeba víme, že po mužské linii se způsob šíření zemědělství dost lišil od toho, který autorka podává na základě mitochondriální DNA. Zemědělské genetické haploskupiny jsou v Evropě daleko častější na úrovni mitochondriální DNA, zatímco na úrovni mužské Y-DNA jsou spíš marginální. Skoro to vypadá tak, že muži z lovecko-sběračských skupin si velmi často brali ženy od zemědělců a tak se učili, jak obdělávat půdu, ale to je jen moje nepodložená hypotéza. Určitě však za putováním zemědělství nebyla jen migrace, jak tvrdí autorka, ale také předávání a šíření znalostí. Osobní rovina hledání autorčiných vlastních předků text zbavuje akademické suchopárnosti, možná je ale (hlavně v závěru knihy, kde mě autorčina osobní genealogie vyloženě nebavila a nedokázal jsem se na ni soustředit) až trochu předimenzovaná. To souvisí i s výraznou, i když zdaleka ne výhradní orientací na severní Evropu a hlavně Švédsko, což může být pro české čtenáře dost odtažité. Konečně mi v knize chyběla přehledná časová osa nejvýznamnějších vývojových milníků a také velmi citelně schází rejstřík. Přes to všechno chci ale vyzdvihnout jedinečnost celé knihy jako počinu a konceptu, všechny tyto pihy na kráse nakonec odpouštím a dávám maximální hodnocení.   

03.06.2019

Rozhodně doporučuju všem, kteří mají zájem o archeologii a evoluční biologii. Autorce se povedlo přivést na svět velmi čtivé dílo. Zároveň jí musím poděkovat za bezva tipy na výlety a literaturu.

22.03.2019

Pokud Vás zajímá původ a pohyb lidských populací v Evropě, je tato kniha velmi vhodným odrazovým můstkem pro další četbu a studium. Informací je předloženo hodně, nicméně nečekejte žádné encyklopedické pojetí. Jde spíš o takové vtáhnutí do problematiky pomocí autorčina vlastního rodokmenu a genetického původu než o prezentaci nějakého uceleného balíku dat.

23.02.2019

Pradávná historie lidstva je neuvěřitelně fascinující. Doba lovců a sběračů. Doba prvních zemědělců. Doba, ze které neexistují písemné záznamy. Vše co dnes známe, známe díky archeologickému výzkumu. V nedávné době se k tomu přidává výzkum DNA. A zejména o tom je tato kniha. Autorka na jednom místě shrnuje poslední objevy archeologie a výzkumu DNA, myšleno sledování pohybu lidských genetických skupin (haploskupin), zejména z pohledu osídlování pravěké Evropy. Čtení je to nesmírně zajímavé. Zvlášť pro ty, které zajímá, kde je jejich skutečný původ. Kniha podává obraz doby, kdy lidí bylo málo a byli roztroušeni daleko od sebe. Přesto se osídlení neustále a nezadržitelně posunovalo dál a dál, až na samu hranici, danou úrovní tehdejší „technologie“ (dá-li se tomu tak říct).

Přes enormně zajímavé téma mám z knihy trochu rozporuplné pocity. Text je napsán nějak divně, takovým podivným úsečným stylem (alespoň zpočátku je to velmi znát, ke konci knihy se tento pocit vytrácí), jako by autorka přeskakovala a nevěděla jak plynule navazovat jednotlivé věty. Na konci je sice oddíl „použitá literatura“, nicméně opravdu hodně chybí citace a odkazy u jednotlivých tvrzení v textu. Náročnějšího čtenáře to neuspokojí. Na jednu stranu je v knize vyprávěn neuvěřitelně zajímavý příběh, na druhou stranu autorka někdy sklouzává k naivně romantickému stylu vyprávění s nádechem multikulturna. S tím souvisí možná trochu okatá snaha stanovit barvu kůže pradávných Evropanů a na příkladech pohybu haploskupin nenápadně podsouvat narativ „všichni jsme migranti“. Posledních několik kapitol je potom v podstatě autorčina osobní zpověď. Pátrání po předcích, místa a jména středoevropanovi bez detailní znalosti švédského místopisu příliš mnoho neřeknou. Při čtení jsem tyto kapitoly a řádky bez zvláštního zájmu prolétl.

Přes výše uvedené knihu hodnotím vysoko. Text si lze užít, jde o fascinující příběh, procházku nejstaršími dějinami lidstva. Rozhodně doporučuji.

13.02.2019

Naprosto mi nevyhovoval styl, jako by kniha byla napsaná pro strojové čtení, tak monotónně mi slova "zněla" v hlavě. Možná za to mohla jen střevní viróza, kterou jsem zrovna trpěla, že jsem si coby archeologií nepolíbená minimálně do půlky říkala, že o žádný další archeopolibek nestojím. Závěrečnou třetinou však text získal trochu emocionálnější zvuk a já zdravější barvu, takže výsledně hodnotím jako velmi zajímavé.

23.01.2019

Ocenuji vybornou a obrovskou praci autorky - vedecke redaktorky. Prvni dve tretiny knihy jsou opravdu skvele a obecne zajimave. Posledni tretina je pomerne rozplizla a tyka se historie Svedska, coz ma logiku ve sledovani osobni genealogie autorky. Kniha vsak slibuje predstavit ctenarum genetickou historii Evropy, takze onen zaverecny akcent na Skandinavii je ... nevyvazeny. Za precteni urcite stoji, ale prvotni nadseni behem cteni ponekud opadne.