Mých prvních 54 000 let přehled
Karin Bojs
Mých prvních 54 000 let - Nejnovější poznatky z archeologie a evoluční genetiky. Dějiny lidstva neseme každý v sobě. Náš vlastní genom lze číst jako knihu o posledních desítkách tisíc let. Toto poznání vedlo Karin Bojsovou k propojení jejího osobního příběhu se současnými revolučními poznatky archeogenetiky, s příběhem předků od Vikingů přes dobu bronzovou až k neolitu a dávné době, kdy Evropu obývali neandertálci. Kniha provází čtenáře celým kontinentem a přilehlými oblastmi s jejich prehistorií, setkává se s prvními zemědělci na Středním východě, jeskynními hráči na flétnu v Německu a Francii, lovci mamutů v Brně, prvními výrobci piva, zmiňuje Ötziho i možné budoucí zajímavé objevy skrývající se na dně Severního moře. Poznatky, jež autorka čerpala ze setkávání s desítkami odborníků - genetiků, archeologů a historiků, skládají obraz dějin nahlížených z genetické perspektivy. Takové pojetí je nejen v souladu se současnými trendy, ale vede i k základnímu pochopení, že všichni Evropané jsou součástí jedné velké rodiny.... celý text
Literatura naučná Věda Přírodní vědy
Vydáno: 2018 , PasekaOriginální název:
Min europeiska familj : De senaste 54 000 åren, 2015
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Mých prvních 54 000 let. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Vymírání druhů je neodmyslitelná součást života i evoluce. Koneckonců miliony druhů, které kdy na Zemi existovaly, již vyhynuly. Dle vědců se naše planeta nachází na prahu šesté vlny hromadného vymírání. Je pravděpodobné, že jednou vyhyne i člověk. Nahradí nás nějaký jiný druh, tak jako jsme my nahradili například člověka neandertálského. Biodiverzita… Třeba se nám do té doby podaří zcela rozklíčovat lidský genom. Snad pochopíme příběh člověka ve všech kontextech. A vyvodíme z toho důsledky pro naší budoucnost…
Karin Bojsová mnoho let působila jako vedoucí vědecké rubriky deníku Dagens Nyheter. Dlouhodobě sledovala pokroky na poli archeologie, a především to, jak výrazně se na archeologickém výzkumu v posledních zhruba deseti letech podílela genetika, jejíž možnosti raketově vzrostly. A na základě čtení své vlastní genetické informace poskládala čtivý příběh. Příběh člověka…
Kniha je zábavná i poučná. Nenudí. Dozvíte se obecné historické hypotézy, ale dotknete se i zcela intimního příběhu jedné ženy, jedné rodiny, jednoho rodu…
Kniha je skvělá a smekám klobouk před autorkou. Stejně jako před svým prastrýcem, který ve 30. letech pracoval na rodokmenu rodiny mých praprarodičů. Oba museli hodně studovat a ještě víc cestovat. Autorka měla navíc k dispozici DNA, o kterém před devadesáti lety nikdo neměl potuchy. Pra...matku s autorkou společnou sice nemám (ona je potomkem Uršuly, já Heleny), přesto pout´ napříč kontinenty je součástí minulosti každého z nás. Kniha pro mne byla zážitkem i inspirací.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2015 -
Augustova cena
(Odborná literatura)
Kniha Mých prvních 54 000 let v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 50x |
ve Čtenářské výzvě | 8x |
v Doporučených | 6x |
v Knihotéce | 54x |
v Chystám se číst | 55x |
v Chci si koupit | 17x |
Asi nebudu souznít s ostatními čtenáři, ale tato kniha je pro mě příkladem, jak nezajímavě psát o zajímavých věcech. Evoluce člověka a nakonec i života je takovým zajímavým tématem a tak jsem vydržel a knihu jsem dočetl až do konce, ačkoliv již úvod mě odrazoval, abych tak nečinil. Ale marně, protože jsem se velkého poznání nedobral.
Ano, kniha obsahuje mnoho zajímavých údajů, ale jsou tam naskládány bez ladu a skladu, aniž by autorka lépe vysvětlila, jak vědci k takovým poznatkům dospěli, natož aby uměla popsat jaké nástroje vědci použili, kromě toho, že zkoumali DNA, popř. RNA.
Autorka píše o haploskupinách, aniž by vysvětlila co to haploskupiny jsou, popřípadě, které skupiny existují (alespoň ty důležité), ale do které haploskupiny patří autorka, popř. její babička to se dozvíme.
Pokud autorka popisuje migraci lovců, popř. zemědělců a jiných skupin, předpokládám, že v knize budou i příslušné mapy, dotvářející představu, jak k takové migraci docházelo, ale takových map se v knize nachází velmi málo a jsou poměrně nevypovídající o ničem.
Pokud autorka popisuje archeologické nálezy, tak jako čtenář doufám, že budou doprovázeny fotografickým materiálem ale toho je tam také poskrovnu. Místo, aby autorka dokumentovala skálu, pod jejímž převisem žili kromaňonci, tak se nechá vyfotit před barákem hotelu, který tam nyní je.
Z knihy se také dozvíte, koho všeho autorka zná, dozvíte se o předcích její rodiny, ale o evoluci člověka je toho opravdu málo na tak obsažnou knihu.
Populárně naučnou knihu si přestavuji jinak.