Tancuj, tancuj, tancuj
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432197/bmid_tancuj-tancuj-tancuj-M1H-432197.jpg
4
460
460
Hrdina příběhu se vrací na nejsevernější ostrov Hokkaidó, kde před lety zažil napínavé chvíle při hledání tajemné ovce. Zároveň tam přišel o svou přítelkyni, která beze stopy zmizela z Hotelu U Delfína. Rozhodne se, že ji musí najít. Na místě starého, zpustlého hotýlku však stojí moderní, komfortní budova. Po zaměstnancích není ani stopy – jen uvnitř stále přebývá Ovčí mužík. Volné pokračování Murakamiho bestselleru Hon na ovci neodložíte ani na chvíli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
ダンス・ダンス・ダンス (Dansu dansu dansu), 1988
více info...
Přidat komentář
Dostala jsem přesně to, co jsem čekala a chtěla, přesto je to tak nějak slabší Murakami. Atmosféra, odkazy na evropské kulturní dědictví a k tomu mix asijského prostředí, tajemný děj, prapodivná mystika a až kouzelné dění… jenže to nějak jako celek ne úplně zafungovalo. Nevím proč, prostě tenhle Murakami mi přišel slabší hlavně v popisu vnitřního života postav. Jsem u něj zvyklá na daleko lepší úvahy, pohnutky, tak nějak lepší hrdiny. Takže hodnotím 4, ale je to spíš 3,5 a ze sentimentu tu hvězdičku nechávám a neubírám, protože tohohle pana spisovatele mám opravdu moc ráda.
Dočteno před koncem roku 2022, ale kvůli nemoci zapisuji až po novém roce.
(SPOILER) A teď schválně, komu tedy nakonec patřila ta poslední kostra?)). Já ty jeho snové příběhy hledání sebe sama prostě žeru!
Hluboký, mnohovrstevnatý příběh o hledání lásky a životního smyslu s přesahem do moderních japonských dějin. Ačkoli je román poměrně dlouhý, čte se velmi dobře, nikoliv však jedním dechem. Jeho čtení trochu bolí, protože vás nutí přemýšlet o smyslu života a o plytkosti všedních dnů. Pokud máte rádi surrealismus a Kafku s nadějí na konci, vřele doporučuji.
Po delší pauze od čtení jsem sáhla po této knize, a velice se mi líbila. Byla to trochu jiná "Murakamiovka", ale přišla mi velmi osvěžující a děj za mě příjemně ubíhal.
Už si příliš nepamatuji děj předchozí knihy Hon na ovci, ale i tak mi dávalo mnoho věcí smysl a četbu to příliš neovlivnilo.
Murakamiho knihy jsou specifické, a proto k nim nikdy nepřistupuji z kritické pozice (ostatně obdobně se to snažím praktikovat i u jiných knih :) ), a proto pro mě celkově každá jeho kniha byla zajímavá, příjemná a inspirativní.
Na můj vkus příliš abstraktní, ale celkem dobré. Murakami snad ani neumí napsat špatnou knihu.
Hodně zvláštní kniha. Po přečtení předchozí knihy Hon na ovci jsem měla velká očekávání. Ze začátku mi tedy přišla kniha trošku vláčná. Říkala jsem si, co asi tak může psát na těch šesti stech stránkách. Trochu mě to i odrazovalo. Ale pak se vše pěkně rozbalilo a objevovaly se nové a nové zápletky a "zvláštnosti v pojetí". Až jsem Murakamimu přišla na chuť. Konec byl ale tak seklý, že jsem pak hledala nějakou pointu v doslovu. Z doslovu, recenzí a komentářů jsem dostala klíč k pohledu na tento příběh.
Jednotlivé postavy jsou zajímavě zvolené a opravdu zvláštní. Zajímalo by mě propojení postav v kontextu se současnou japonskou společností.
Zajímavě se pracuje i s názvem knihy. Když je poprvé vyřčen Ovčím mužíkem, tak je pak na vás si za těmito slovy představit význam pro hlavního hrdinu, který se mimochodem v dalším ději k podstatě těchto slov také vrací.
Kniha TANCUJ, TANCUJ, TANCUJ je volným pokračováním knihy HON NA OVCI, kterou jsem v minulosti četl.
Kniha Tancuj, tancuj, tancuj se mi líbila. Je to pořádná bichle, ale četla se rychle. Autorův styl psaní nemusí sednout každému čtenáři, obzvláště u románů, které přesahují 600 stran. Nicméně Murakami dokáže vytvořit skvělou atmosféru a všechno do sebe zapadá, takže čtenář si knihu užije. V některých momentech mě pořádně mrazilo. Mimochodem hlavní hrdina má v oblibě také kávu, takže se mi to také hodilo do čtenářské výzvy v DK (Kniha, jejíž hlavní hrdina pije kávu).
Mám přečteny všechny autorovy knihy, které vyšly v češtině. Budu zvědavý na další autorovy knihy, které u nás vyjdou.
Citáty:
... odhrabování kulturního sněhu
Smrt na člověka přichází až moc rychle. Lidský život je totiž mnohem křehčí, než si představuješ. Proto je potřeba chovat se k ostatním tak, abys pak nemusela ničeho litovat. Spravedlivě a pokud možno čestně. Lidi, co se o to nesnaží, a pak když někdo umře, jsou samý laciný brekot a lítost, nemám rád. Z čistě osobních důvodů.
Po doposlechnutí této knihy zas nevím, jestli Murakamiho mám ráda nebo ne. Buď má krátké bezpointové knihy nebo ukecané rozvláčné.
Kdyby audioknihu nečetl M. Ruml, odložila bych to asi ve třetině. Asi by to byla škoda, protože druhá půlka se mi už docela líbila.
Zatím pro mě jeho nepřekonaná kniha zůstává Na jih od hranic, na západ od slunce.
Tady mě opět, stejně jako u Komtura, vytáčelo neustálé "řekl jsem já", což je v audio verzi snad ještě umocněno. Očima už to čtenář asi přeskakuje.
Ale tímto mám splněnou letošní Čtenářskou výzvu, tak si asi dám od Murakamiho zas na čas pokoj.
Pokračování Honu na ovci, které je dokonce i o něco lepší, než první díl. Tedy aby bylo jasno, díly se mi líbily oba, ale v tomto dílu je hlavní postava snad ještě o něco cyničtější, praktičtější a rezervovanější než v díle předešlém. A proto mi snad ještě více sedla. Ani nevíme, jak se hlavní postava jmenuje, ale podstatné to není - důležité jsou opět hlavně myšlenky, kdy Murakamiho hrdina pomocí parafrází a metafor hledá sám sebe, což se mu nakonec poměrně překvapivě podaří a příběh má happy end - což u Murakamiho pravidlem rozhodně není.
Haruki Murakami - dva dny jsem tančila, co to dalo.... já vím, že nesmím přestat ....
Další z působivých děl tohoto autora, který se rád pohybuje mezi světy reality a imaginace ....
Něco tajemného volá hlavního hrdinu zpět do hotýlku Delfín .... a on se vrací a hledá svoji zmizelou přítelkyni ....
Aby se vymanil z minulosti, musí tančit životem - a hledat propojení v uzlovém bodě ....
Za působivých zvuků hudby /v tom je Murakami mistr/ jsem se pročítala k detektivní zápletce - a závěrečnému vyústění / v začátku Ray Charles - a Born to lose/ ....
A to už napovídá o běhu života - o životních ztrátách ... a zde i o cestě, kterou musíte projít, aby se dalo navázat na další evoluční vývoj ....
" Lidské vědomí zkrátka přebývá v hlubokých temnotách ....
Je hrozně spletité a komplexní .... a je v něm strašně moc věcí, co vůbec nejdou analyzovat ...."
Začíst se do knih Murakamiho není na jeden pokus .... já se vždy vracím .... a doporučím.
Autora mám moc ráda, proto jsem pro výběru do čtenářské výzvy neváhala a vybrala tuto knížku. Opět nezklamal, vtáhl do děje a nedokázala jsem knihu odložit
(SPOILER)
Můj Murakami mi rozumí:). Nádherné čtení,čisté, krystalické a přímé,bez mnoha odboček.Takové poklidné,ale velmi čtivé,vtipné i dojemné.
Závěr,to je dokonalost sama.Střezte se své třinácté komnaty nebo vás pohltí nadobro.
Murakami je už dávno mým oblíbencem, takže mě jeho styl psaní nepřekvapuje, naopak mě baví. Přesto se mi zdálo, že asi v polovině knihy děj nějak ustrnul a začal mě trochu nudit, prostě už bylo až dost těch popisů jídla, oblečení, hudby a celkového nicnedělání hlavní postavy, ale v závěrečné části se věci naštěstí pohnuly a dočtení příběhu zase bylo potěšením. Celkově mám z této knihy trochu slabší dojem než z jiných.
Můj první Murakami.
Asi jsem měla začít jinou knihou. Do půlky knihy jsem se nějak ztrácela, nebyla “propojená” ale potom jsem se chytla a nešlo přestat.
Audio
"Něco objevíme a pak si dáme co nejvíce záležet, abychom to zkazili. Najdeme si něco sněhobíle čistého a pak na to nakydáme co nejvíc špíny. Mezi lidmi se tomu říká informace."
Tak jsem se protančil s hlavním hrdinou touto skvělou knihou ,a opět skvostné čtivo. Murakamiho mám poslední dobou velmi rád, hodně se mi líbí, jak píše čtivě a prolíná reálný svět s fantazii.
Kniha nebyla vůbec špatná, děj byl velmi zajímavý, akorát ty prvky nadpřirozena mi přišly trochu zbytečné, ale budiž. Tři hvězdy dávám proto, že závěr byl nijaký a to mě zklamalo.
Skvělý Murakami, ještě lepší než Hon na ovci, hrdinu tohohle příběhu jsem si vyloženě oblíbila.
Štítky knihy
tajemno japonská literatura tajemství zmizení lidí
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Do knížky jsem se pustila, díky loňské čtenářské výzvě a upřímně mě teda knížka neuchvátila. Celé mi to přišlo až moc abstraktní, nedávající žádný velký smysl a navíc se to hrozně vleklo. Být celá knížka třeba o 150 stran kratší určitě by jí to prospělo.
Navíc mi nepřišly sympatické ani postavy. Tohle nebude úplně autor pro mě.