Na cestě
Jack Kerouac
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423427/bmid_na-ceste-OGO-423427.jpg
4
2229
2229
Nové vydání, vycházející k 50. výročí autorova úmrtí, přináší legendární překlad Jiřího Joska s neméně legendárním doslovem Martina Hilského. Jeden z nejslavnějších a nejčtenějších amerických románů 20. století. Kniha, která definovala jednu generaci, totiž tzv. „beat generation“, a ovlivnila generace následující. Kniha, která změnila život nesčetnému množství čtenářů. Kniha extaticky odvázaná a prodchnutá dychtivostí po životě, ale zároveň plná niterného smutku a nevyléčitelné melancholie. To vše, a ještě mnohem víc je Kerouacův román Na cestě, spontánní, jazykově vynalézavý, jazzem načichlý, zběsile plynoucí záznam několikaletého putování vypravěče Sala Paradise (v němž poznáváme samotného autora) napříč Amerikou a Mexikem na přelomu čtyřicátých a padesátých let, většinou po boku charismatického Deana Moriartyho, jehož předlohou byl Neal Cassady, Kerouacův obdivovaný přítel a múza, neřízená střela řítící se životem zběsilou rychlostí.... celý text
Přidat komentář
Jedna z nejvýraznějších knih, kterou jsem kdy četl. Těžko se mi popisuje pocit, který jsem měl asi po dvaceti stranách. Pocit, že to je "ono". Nasednout na korbu náklaďáku a kodrcat se napříč Amerikou. V odlesku cadillaků vidět neony velkoměsta a poslouchat ty nejlepší písničky tehdejší doby, jak vyhrávají z jukeboxů v zapadlých hospodách USA. Atmosféra knihy se mi dostala do každého zákoutí mé čtenářské mysli. Chápu, že se to nelíbí všem. Pro mě je to však jedna z nejzásadnějších knih a jen prohloubila můj zájem o beat generation.
tak kde začít.... také mě to úplně nenadchlo... ze začátku dobrý... takový pohodový putování po Americe, ale ke konci knížky to čtení docela ztěžklo a vůbec to neodsýpalo... přišlo mi, že se autor opakuje a celý to přišlo jako deja vú..... úplně to nezatracuji, ale ke konci to už nebylo nic moc....
Jack Kerouac mi otevřel zcela nový obzor, zcela novou zkušenost a rozšířil mé povědomí a vnímání světa. Sal Paradise alias Jack Kerouac a jeho přátelé v čele s Deanem Moriartym, představitelé "beat generation", protestního hnutí vůči měšťáckému způsobu života úspěšně se rozvíjející poválečné společnosti v USA, nikam nemířícího, bez snahy jakkoli vývoj změnit, jen před společností prchající, toužící dosáhnout jakési volnosti a blaženosti. Styl života vandráků a tuláků zajišťujících si prostředky na základní životní potřeby krátkodobými námezdními pracemi, krádežemi a žebrotou, stále však ve zvláštním stavu mysli a opojení, ať již pod vlivem alkoholu a tehdy dostupných drog, nebo občas i bez nich.
Moc se mi líbil autorův jazyk, velmi bohatý, květnatý, spontánní, chrlící úchvatná slovní spojení. Ačkoli děj nemá zápletku, vývoj, organizaci ani rozuzlení, je kniha podnětným obrazem autentické části společenského spektra dané doby. Určitě se k této knize po čase opět vrátím.
Román Na cestě nás učí se nebát života. Nebát se žít. Vede nás po nekončící cestě Sala Paradise v doprovodu přátel a milenek, z nichž nejvýznamnější roli hraje Dean Moriarty.
Je to nekončící cesta poznání, života, štěstí a smutku, dobrodružství. Román jakoby neměl začátek ani konec, žene se pořád dál a dál stejně jako život. Popisuje bohatství každého prožitého okamžiku se vším, co onen moment sebou přináší. Neohlíží se za ničím, ale ani nic nehodnotí a nekritizuje. Snaží se dostat až k jádru lidského prožívání a zachází ještě o něco dál. Metodou tryskajících jadrných myšlenek, jež jsou nebývalým pokusem o to, říci vše co lze.
Kerouac nám zanechal čisté umělecké dílo. Poselství a mistrovské líčení své doby, cesty, měst, přírody, lidí (všeho). Slovy lze jen těžko vyjádřit opravdovou poentu extatického románu. Autor na to potřeboval přes 350 stran. Majíc však snahu se o to pokusit napíšu alespoň pár charakteristických vět. Prožít vše a úplně a jet pořád dál, hlavně dál a dopředu.
Jistý uživatel napsal na tuto stránku recenzi: "Absolutně nezaujalo. Zhulený týpek projíždí Amerikou, plácá nesmysly a vesměs se nic moc neděje." a dal tomuto dílu nejhorší možné hodnocení. Já souhlasím, ale moje hodnocení je přesně opačné. Na cestě považuji za velmi zajímavé dílo. Kniha nemá příběh ve stylu pěti aktů (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa), což dělá většině čtenářů problém a potom dávají knize takto nemilá hodnocení. Mě se právě tento styl vyprávění líbí. Příběh nezačíná žádným velikým momentem ani jím nekončí, prostě si začne a skončí, a to je velmi zajímavé, nezvyklé a sympatické. Musím také ocenit velikou realističnost ve vyprávění, Kerouacovy popisy byly velmi povedené a já jako bych se ocitl v autě s Deanem a Salem a drandil si to Amerikou. Skvělé čtení.
Na cestě bych bez nadsázky označil za stěžejní dílo americké literatury 20. století, byť nevznikalo s tímto záměrem. Rovněž je to jedna z mých 20 nejoblíbenějších knih. Divokost a nespoutanost hlavních hrdinů může leckoho odradit a vyvést z míry, jelikož vše v knize uvedené byly skutečné události (někdy jen trochu přibarvené). Beatnická generace vznikala v druhé polovině 50. let, ale její kořeny sahají až do let čtyřicátých. Generace, která nepřímo předznamenala vznik hnutí hippies, bojovníků za lidská práva a její akademická odnož korespondovala s frankfurtskou filozofickou školou. Je to tedy jeden z dílků skládačky obecného fenoménu "liberálů", jistě v neučesané a roztěkané podobě. Na cestě je zřejmě nejlepší způsob, jak se s kořeny tohoto nesourodého hnutí (zdánlivě bez programu) seznámit. Kniha je unikátní ve všech směrech, ve kterých jen unikátní být může. Styl psání na roly papírů v podobě nepřerušovaného toku myšlenek je přelomovým přístupem, který zajišťuje autentičnost a překvapivě čtivost a spojení reálna a fikce pomocí spojovacích vysvětlujících klíčů (Roman à clef - podobně např. Capote, Hemingway, Orwell) je použito mistrně.
Zároveň se jedná o originální zpracování knižní podoby road movie, které svého času bylo novým, pouhých 10 let starým trendem. Postavy jsou nastíněny bez příkras a se surovou přesností. Drogy, jazz, nevázané vztahy a časté pouhé bloumání světem byly vyjádřením prosté touhy po životě lidmi, kteří by v dané době nemohli žít jinak, než v tristních podmínkách. Byla to ztracená generace díky hospodářské krizy a světové válce, kdy působení těchto faktorů dalo vzniknout zmíněné touze po svobodě (patrné jsou prvky anarchismu či nihilismu). Pro mě inspirativní, nezáměrně silné, působivé a místy úsměvné, přičemž energie z každé příhody jen čiší.
Podivná kniha, která však dokonale popisuje beatnickou generaci, tak jak ji Kerouac sám prožil. Zrcadlí se v ní všechny hlavní rysy beatníků a je prorostlá nezávazností, perverzí, drogami, sexem, zradou a typickou sobeckostí, beatníkům tak vlastní. Je až podivuhodné, jak často za hranicemi zákona i morálky, si hlavní hrdinové "užívají života" a zcela nezřízeně padají až na samé dno lidského bytí. Někdy to tak i vypadá, že právě toto je jejich cílem. Bez ohledu na kohokoliv, byť na ty, které nazývají přáteli, nebo na ty, které dle jejich slov milují, prahnou po nových zážitcích a je jim úplně jedno, jaké má jejich jednání vliv na druhé, či dopad do jejich vlastní budoucnosti.
Chudák Kerouac dostává od místních autorit slušnou deku; a při tom ten kluk jenom vcelku neškodně živí pubescentní dozvuky svejch představ o řácky krutohustym žití (což mimo jiný zahrnuje patolízalský velebení na svý pozlátko žárlivejch šmíráků skutečný nespoutanosti, raketovou inflaci slova milovat - Jack prostě MILUJE všechno, co je na max - a odmítání spořádanosti, páč ta je přece ze svý podstaty tolik nesvobodná!) a ve svym cestopise je spolu s tim, co se mu přihází, tak ňák bez ladu a skladu proplejtá...
...jestli mě hejsci v něm štvali? Jo. Ale tak zas ruku na srd*e; fakt byste měli koule na to, se bez svítilny, mapy a cestovního pojištění vystřelit na dobu neurčitou do totálního jinde? Já ne. No a tak sem zhrzenej a stavim před sebe štít planoucí hněvem zaprděně spravedlivejch (spíš než nějaké „roadtripí“ dobrodrůžo, mi bylo a je bližší si z domácích uhlíků vytáhnout bramboru a za doprovodu rádia Kiss si o ní dobrodružně popálit pusu); pět ani náhodou, nikdy!
4 živelně drzý, ale taky silně nestřízlivý ****
Motto č.1: „Víš, slovo obtíže je jen zjednodušený slovo prostředí, v kterým Bůh existuje. Důležitý je nenechat se otrávit.“
Motto č.2: „Už mu naprosto na ničem nezáleželo (stejně jako předtím), ale teď mu zároveň záleželo v podstatě na všem; zkrátka a dobře, nic se tím pro něj nezměnilo, byl součástí světa a věděl, že s tím nic nenadělá.“
Motto č.3: „Muzikanti se snažili, aby...rozjeli nějaký nový variace....Co chvíli jakoby čirej harmonickej vzlyk naznačil melodii, která by se jednoho dne mohla stát jedinou melodií na světě, která oblaží a povznese lidskou duši. Našli jí, zase jí ztratili, urputně hledali, zase jí objevili, smáli se, vzlykali.“
PS: „Na cestě - rukopisný svitek“ v překladu Jiřího Popela se od slabikování Jiřího Joseka liší nejen stylisticky (srovnávací vzorek čtyř prvních stran vykazuje krom paty i hlavu) ale i obsahově...a to dost.
Týden s Kerouacem "Na cestě" a stačilo. Týden poté - a ejhle, stále na tu "Cestu" vzpomínám. Nutný další týden na zjištění "Proč?" Možná proto, že cesta je cíl k pochopení vlastní cesty. Ale proč ta legenda kolem, vždyť na cestu se vydalo mnoho spisovatelů. Nabídl však některý z nich na své cestě pro čtenáře tak široké spektrum emocí - nepochopení, nuda, netrpělivost, pocity svobody, volnosti, nezávislosti, adrenalin, vzrušení, sex, zábavu, radost, opojnost, smutek, zklamání, strach a kupu dalších. Kerouac ano....
Absolutně nezaujalo. Zhulený týpek projíždí Amerikou, plácá nesmysly a vesměs se nic moc neděje. Snažil jsem se to přečíst někdy před 20 lety.
Kniha se musí číst v pubertě jinak ten příběh doopravdy už nikdy neprožijete :)))
Nejvrcholnější manifest svobody. A ne snad proto, o čem se v té knize vypráví – koneckonců Sal Paradise a jeho beatničtí přátelé se po Americe pohybují trochu jako zmatená žába uvězněná v kbelíku a málokterý dnešní čtenář by s nimi asi chtěl doopravdy měnit. Důležité je spíše to, jakým způsobem je román napsán: jako by z každého slova, každého kroku na upršené výpadovce z Bostonu nebo polopouštní dálnici z Denveru do Friska záhadným způsobem crčela láska k zemi, k věčným proměnám a možnostem, k hledání a nenacházení, k milostně pobledlým úsvitům nad americkými dálavami. Přitom bych ale nedokázal vypíchnout, čím přesně je ten dojem vzbuzován. Vím jen tolik, že jakkoliv jsou všechny ty cesty a pobyty u svérázných přátel bezpochyby notně přibarvené, za stránkami se skrývá něco skutečného, živého a dýchajícího.
Nemyslím si, že je bezpodmínečně nutné „být ve správném věku“ nebo „mít náladu na cestování“, úplně stačí těm lidem jejich volnost a neukotvenost z celého srdce přát a radovat se z ní, byť trochu melancholicky. Naplňují mě zármutkem všichni zdejší komentátoři, kteří se rozčilují, že hrdinové knihy nejsou upracovanými kolečky v hnilobném systému sociálních, ekonomických a kulturních vazeb hlavního proudu. I kdybychom přijal názor, že jásavá budovatelská kultura a přísná společenská pravidla (stanovená obvykle nezaslouženě a náhodou privilegovanými osobami) nejsou jen obyčejnou šikanou, nýbrž objektivně správným způsobem žití, stejně budu oceňovat rebelii a individuální touhy a sny – protože nic není důležitější než právo mýlit se, právo být nespokojený a smutný, právo být na cestě.
Obzvláště se po knížce vyplatí sáhnout v okamžiku, když člověk cítí potřebu infuzi spontánnosti do svého chudokrevného oběhu: když potřebuje vědět, že život není jednou provždy determinován a jako ženština v korzetu sešněrován rozhodnutími, která už udělal, ale že existuje sladká možnost se jednoho dne vzít, nasednout na libovolný dopravní prostředek a vyrazit... třeba do té Kalifornie.
Kniha nečtena, ale odposlouchána od Davida Novotného v audioknize. Je těžké hodnotit zda by se mi kniha líbila více nebo méně čteně. Ale myslím si a obávám se, že ne. Máme zde příběh, který ukazuje určitou revoltu, která se točí kolem snů útěku na západ (který pokud jsem dobře slyšel ani vlastně úplně neproběhl) a jde vlastně o jednoduché zápisky ze života. Které znějí až někdy neuvěřitelně v popisu prostitutek a jehel drogových závisláků. To vše je zaobaleno v tomto příběhu, který někomu může připadat jako manifest. Pro mne kniha, který jednoznačně v oné době přinesla lehce jiný pohled na svět, ale jinak to není nic co by příběhově stálo za zmínku.
Tak druhé kolo jsem si dal po letech s Davidem Novotným, který to načetl tak nějak rozverně, ale v zásadě pěkně. Dnes už mi rozevlátí hrdinové tolik neimponují, ale stále je to neodolatelná jízda. Kerouaca nezpochybňovat!
Tuto knížku musím hodnotit v kontextu dalších Kerouacových knih, protože některé jeho ostatní věci (Dharmoví tuláci, Podzemníci...) jsou dle mého názoru tisíckrát povedenější a lepší. Proto ty "pouhé" tři hvězdičky. Jinak je On the Road pohodová záležitost, kde se vlastně vcelku nic neděje a zároveň se toho děje tak moc, že to ani nemáte šanci pochytit. Hlavní postava nečekaně není vypravěč. To už je ale (mi přijde) u Kerouaca takový zvyk nebo záliba nebo já nevím.
Zkrátka to rozhodně nepovažuji za autorovo vrcholné dílo. (to je ale pochopitelně diskutabilní a každého názor a vlastně to ve skutečnosti být může mě to ale přišlo slabší... ... ...)
Jo a ještě čtená verze, co teď je na ČRo Vltava je záživnější.
Kniha Na cestě mě lákala už dlouho, vlastně od roku 2012, kdy vyšel film s Kristen Stewart (která je mou nejoblíbenější herečkou). Film jsem nikdy neviděla a knihu jsem četla poprvé až teď. Přesto 7 let jsem se k tomu tak nějak dokopávala a 7 let mi trvalo se k tomu skutečně dokopat. Měla jsem v sobě neustále blok ohledně četby jakékoliv literatury beatnického hnutí. Přesto... Přišly státnice, konec školy, začátek nové kapitoly. Sama jsem se vydala na cestu a sama jsem hodně pochopila během 14 dnů jen na svých nohách a s batohem na zádech. Přijela jsem zpět do ČR a přepadla mě neskutečná touha přečíst si prostě Na cestě. Nakonec musím říct, že se mi kniha vážně moc líbila. Bylo to trochu jiné, než jsem si myslela, ale vůbec ne v horším slova smyslu. Naopak mile mě to překvapilo. Kniha je dělena na 5 částí, z čehož první mě překvapivě bavila nejvíc. Občas jsou zde části, které nebyly úplně pro mě. Pár věcí mi vadilo. A pak zde byly naopak části, které mě dostávaly. Nutily mě pozastavit se nad čtením a zamyslet se nad životem tak, jak ho žiju, jak ho my všichni žijeme. Myslím si, že Dean je někdo, koho by měl každý jednou za život poznat, ať už v řádcích od Jacka Kerouaca, a nebo někdo má to štěstí a potká svého vlastního Deana Moriartyho.... A především si myslím, že úplně nejkrásnější by bylo, kdyby každý z nás měl svého Deana Moriartyho v sobě. Alespoň kousek jeho touhy po životě, svobodomyslnosti a volnomyšlenkářství, či kousek jeho nebojácnosti pustit se do riskantní kapitoly života bez ohledu na následky... Takový malý kousek, který nás zkrátka bude v životě nutit trochu ten život i žít a prožívat a nejen přežívat. Takže sečteno, podtrženo, vřele doporučuji!
Štítky knihy
drogy zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici alkohol rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundážAutorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Naprostá americká klasika. Základ pro všechy budoucí Road movie.