Na cestě
Jack Kerouac
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423427/bmid_na-ceste-OGO-423427.jpg
4
2229
2229
Nové vydání, vycházející k 50. výročí autorova úmrtí, přináší legendární překlad Jiřího Joska s neméně legendárním doslovem Martina Hilského. Jeden z nejslavnějších a nejčtenějších amerických románů 20. století. Kniha, která definovala jednu generaci, totiž tzv. „beat generation“, a ovlivnila generace následující. Kniha, která změnila život nesčetnému množství čtenářů. Kniha extaticky odvázaná a prodchnutá dychtivostí po životě, ale zároveň plná niterného smutku a nevyléčitelné melancholie. To vše, a ještě mnohem víc je Kerouacův román Na cestě, spontánní, jazykově vynalézavý, jazzem načichlý, zběsile plynoucí záznam několikaletého putování vypravěče Sala Paradise (v němž poznáváme samotného autora) napříč Amerikou a Mexikem na přelomu čtyřicátých a padesátých let, většinou po boku charismatického Deana Moriartyho, jehož předlohou byl Neal Cassady, Kerouacův obdivovaný přítel a múza, neřízená střela řítící se životem zběsilou rychlostí.... celý text
Přidat komentář
Na tuto knihu jsem slyšela během života od různých lidí chválu, proto jsem se na ni těšila. O to větší pro mě ale bylo zklamání. Téměř žádný děj, postavy nesympatické, nelíbilo se mi skoro nic. Možná je to dobrá výpověď doby a styl je svým způsobem ojedinělý, ale jinak to pro mě bylo utrpení. Musela jsem se hodně nutit, abych knihu dočetla a udělala jsem to vlastně jen proto, že mi přišlo nefér hodnotit nedočtenou knihu.
Fakt jsem chtěla, aby se mi to líbilo, protože ta myšlenka svobodného cestování i myšlení je opravdu skvělá!
Ale opravdu jsem většinu času s knihou bojovala.. nevyznala jsem se v postavách a nikdo mi nebyl ani moc sympatický. Ale o to přece šlo, poznat jiná města a lidi.. a přes to mi to nešlo. Ty přejezdy měst mě mátly. A celé mi to přišlo zmatené.. nejvíc asi Dean a jeho nesmyslné monology, většinou.
Nejvíc se mi líbil, jak už tu je napsané v komentáři pode mnou, výlet do Mexika a to smutné zakončení.
Vždy jsem si myslel že On the Road je bible všech cestovatelů a volnomyšlenkářů. Až ve svých 36 letech sem se k ní dostal a musím říct, že mně tak neučarovala. Nustále jsem se ztrácel v těch přejezdech NY-Frisco bez cíle nebo jen tak a mezitím stanice Denver.
Co mě moc bavilo byla poslední kapitola a výlet do Mexika.
Kniha mě úplně pohltila. Čteno v parném létě na hradbách, sluníčko v zádech. Jako kdybych sama byla v knize a jako stín sledovala Sala a jeho cesty po Americe. Doporučuji všem, co kdy chtěli projít pěšky zemí, ale nikdy nenašli odvahu.
V této knize nejde ani tak o děj a ani o postavy, ale spíš o celkový dojem, který chtěl Kerouac vytvořit. Samotný děj totiž nijak zajímavý není a jde o nikdy nekončící pendlování několika mladých lidí napříč Státy, postavy kromě toho ani nejsou nijak sympatické a chovají se tak, že se s nimi nelze ztotožnit. Přesto dokázal Kerouac podat svědectví o celé generaci těchto trochu ztracených lidí a vytvořit atmosféru jisté volnosti promíchané se zmarem a ztracenými příležitostmi. Z každé stránky knihy to naprosto dýchá a ačkoliv text samotný je koncipovaný občas nelogicky, tak nějak se to do celého konceptu hodí a přidává to dílu na autentičnosti. Stojí za přečtení už jenom proto, že nám to pomůže pochopit kulturu, která je většině z nás úplně cizí.
Poslouchala jsem to jako audioknihu - slovensky. Namluveno to bylo skvěle, ale i tak jsem se v postavách ztrácela. Dobrodruzi byli chvíli tam, chvíli tady. Neměla jsem moc jasno jaké mezi sebou měli vztahy. Ale o tom ta kniha vlastně byla, ne? Věřím, že pro spoustu lidí to je poklad, ale moje kategorie to zrovna není.
Vyslechnuto jako audiokniha - skvěle zpracováno.
Samotný obsah je velmi poutavý, i když chápu, že způsob života hlavních postav asi ledackomu nesedne... každopádně žijí svobodným, bezuzdným (a nezodpovědným) životem a romantika i dobrudružství čiší z každé strany. A to já rád.
Po posledních zkušenostech netradičně dodám, že kniha je psána dobře - příběh má nějaké začátek, střed i konec, věci na sebe navazují atd. (což jsem dřív považoval za samozřejmost...)
* za bod získaný v ČV, jinak mě cesta či jízda volnomyšlenkářským životem moc nebrala, že by jiná společnost, jiná doba, jiný styl života, jiná výchova.... asi vše dohromady.
Povinná četba dospívajících, hledajících vlastní osobnost, toužící poznat a zažít... Mám za to, že každá kniha má svůj čas a pokud jej propásneme, možná už nelze pochopit... A k některé je potřeba teprve dorůst...
Dočteno. Jsem nadšená, Kerouac nezklamal.. Ale knížku opravdu těžko nějak zrecenzovat. Kdo v sobě nemá aspoň špetku volnomyšlenkáře a dobrodruha zřejmě tohle dílo neocení, protože ho ani nepochopí. Já k tomu můžu říct jen to, že jsem zrovna otočila poslední stránku a hned otvírám stránku první Dharmových tuláků.
Kniha, ktorá spôsobila, že som v 19tich rokoch strávil s kamarátom na ceste desať dní - stopom krížom krážom po Slovensku. V duchu knihy sme nemali presný plán, ani predstavu o dĺžke výjazdu. Zážitky na celý život. Keby nám nedošli prachy a nepos..lo sa počasie, bolo by toho aj viac. Už sa nám to v tejto verzii nepodarilo zopakovať. No, stále o tom snívame...
Nemyslím, že na knihu treba určitý vek. Stav mysle ale áno. Inak vás to minie ako šinkansen. Tu sa hrá na slobodu ducha, tela a písacieho stroja. Kritizovať nezodpovednosť postáv je ako vyčítať pivárskej príručke, že sa v nej varí pivo. Sloboda (tá, o ktorej Kerouac píše) a zodpovednosť (tá spoločensky normovaná) k sebe jednoducho nepatria. Pretože sa navzájom popierajú. Pritom kniha nie je návodom. Je len zápisom, pocitom, občas zamyslením.
Čili, je to čtivo o túlavých topánkach. Telesných i netelesných. Pre iné túlavé topánky ;)).
"Jojoj! Sale,musíme pořád jet a nikdy se nezastavit,dokud tam nebudem.
A kam chceš dojet, člověče?
Nevím,ale jet se musí."
Po letech znovu...kdysi to byla moje bible, doslova. Jistota budoucnosti nahrazená intenzitou Teď.
Dean Moriarty, velký Prorok cesty od nikud nikam byl největší hrdina mého náctiletého věku.
Ale stejně jako Sal Paradise jsem vystřízlivěla i já. Myslím,že to jde s věkem, že se člověk, byť revoltuje sebevíc, nakonec stejně zapojí do procesu, najede do role, která se od něj očekává. Začne plánovat, začne domýšlet důsledky, začne mu záležet na tom,co si o něm myslí okolí. Dean Moriarty je přelud, role, kterou si každý chce jednou zkusit, aby poznal,že ho tahle filozofie buď stráví nebo přenese dál.
Tohle je kniha, která potřebuje být čtena v určitém věku a stavu mysli, jinak prostě nechytne. Proto se nedivím komentařům čtenářů, které nezaujala.
Já jsem provedla ,, průzkum" po 25letech. Už to není takové kopnutí mezi oči, ale pořád to doléhá na část zasutou hodně v pozadí mého vědomí. Cesta sem tam ještě vábí.
Knížku jsem četla někdy v osmdesátých letech (samozřejmě jiné vydání) a překvapilo mě špatné hodnocení některých čtenářů. Já mám z ní teda spíš dobrý pocit. Asi zkusím podruhé
Nechápu, co má tato kniha někomu předat. Za celou dobu jsem ani nepřišla na to, jak si ji užít. Jsem hlavně ráda, že má 'cesta' s ní je u konce. Měla jsem ke knize takový speciální vztah dlouho předtím, než jsem ji teď poprvé četla a nebylo to teda příjemné překvapení.
Číst tuhle knížku byla opravdu cesta - trnitější než zažíval Sal Paradise. Nevím, jestli jsem byla nadšena z konce, protože to už mělo opravdové grády nečekané a bezcílné cesty, a nebo protože jsem před sebou neměla tolik stránek.
Stačilo mi jednou za život, byť Beat generation zbožňuji.
Učili jsme se o tom ve škole, několikrát zmiňované dílo definující beat generation, velmi zhruba jsem tušil do čeho jdu, nicméně po nějakých 60 stranách musím odložit, je to pro mě absolutně nezajímavé. Nejsem čtenář, který by si užíval květnaté popisy krajiny, což je v podstatě celý smysl této knihy. Popsal bych ji asi jako takový chaotický zápisník mladého kluka, co se jeden den probudil, rozhodl se, že už ho život nebaví a bude cestovat křížem krážem po Státech. Nedočteno, nehodnoceno.
Z respektu k autorovi nedávám pouze jednu hvězdu.
Prostě ne. Dvakrát jsem to zkusila a při čtení mám zničující pocity typu tak se už vymáčkni nebo můžeš to říct, prosím tě, normálně.
Odkládám na hromádku mnou nepochopených autorů.
Tento úžasný román byl přibalený v mém báglu, když jsem v roce 1994 stopoval napříč Spojenými státy z L.A. do N.Y. Sice jsem se tentkrát (ani nikdy později) nedostal na ikonickou Route 66, ale i tak bylo souznění se Salem a Deanem parádní. Čtení téhož o necelých třicet let později tím pádem vyvolávalo nostalogii na druhou, ale opět super :-)
PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.
Štítky knihy
drogy zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici alkohol rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundážAutorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Tuto knížku mám přečtenou již několikrát.Líbí se mi a moc.Bohužel je to jediná knížka tohoto autora kterou mám ráda.Ostatní už nebudu číst nikdy.